Cpát se do života cizímu člověku je nanic. To někdejší dítě má svoji rodinu a život, možná že ani netuší,že je adoptované.Něco jiného by bylo,kdyby to "dítě" samo hledalo svoji biologickou matku.Ovšem i tak se mohou vyskytnout netušené problémy,třeba manžel i další děti by se mohly až moc divit,nehledě na to,že by znovuobjevené dítě mohlo taky být špatné,např. závislé na drogách,alkoholu,kradlo by a tak. Miroslava si představuje nějakého inteligentního VŠ,a pak by se dočkala nepříjemného překvapení,kdy by si např. nově nalezený syn udělal z biomatky kasičku a dlužníka.
Tak já si zas neumím představit jedinou pozitivní věc, kterou by takové pátrání mohlo přinést a komu. Na tu paní asi leze krize středního věku. Má dojem, že toho v životě nic moc nedokázala, že teď, kdy má děti dospělé, ji najednou nikdo už nijak zvlášť nepotřebuje, že v dětství a pubertě měla nějaké sny a představy, které se neuskutečnily, a teď je už na to pozdě, a hledá, čím by se to ještě dalo všechno nějak kompenzovat nebo vylepšit. Ale to je výhradně její problém. Přehodit to na dítě, které je dávno dospělé, má patrně svou rodinu, a dost pravděpodobně ani netuší, že nějaká Miroslava existuje, to fakt není řešení. Nehledě k tomu, že dejme tomu opravdu zjistí, kde ten potomek je. Co od toho očekává? Co od něj chce? Navštěvovat ho? Montovat se do jeho života a do života všech ostatních z jeho okruhu? Seznamovat ho se sourozenci, kteří do té doby nevěděli, že někdo takový existuje? Dělat babičku cizím vnoučatům? No... já si myslím, že by se jí asi pěkně poděkovali, všichni, kterých by se to týkalo. Tohle by si měla pořešit ona sama, bez toho, že bude obtěžovat nic netušící lidi a komplikovat jim životy.
V roce 1987 jsem maturovala a moje spolužačka již měla půl roční dítě. O sexu se mluvilo, vydávaly se knížky a informace jsme měli. Již zde zmíněný Mladý Svět a jeho "Sally" - například, to byla velmi vyhledávaná rubrika. Souhlasím J66, že se nemluvilo o takových věcech jak si sex co nejvíce užít a podobně, osvěta ohledně sexu se týkala opravdu spíše ochrany před těhotenstvím. I když antikoncepce nebyla tak dostupná jako dnes, neřekla bych, že osvěta v té době nebyla. Vloni maturoval můj prostřední syn. A jeho spolužačka už v té době měla půlroční dítě. Chci tím říci, že ať je osvěta jakákoliv, takové případy prostě byly, jsou a budou.A hrdince z článku bych asi poradila ať si najde nějakou zábavu, koníčka a nezabývá se myšlenkami "co by, kdyby" a "co asi dělá její dítě dnes". Udělala co tenkrát musela - co by bylo, kdyby se vzepřela rodičům a dítě si nechala? Jak by živila sebe a dítě? A co otec toho dítěte? Těžko dneska hodnotit. Musí věřit, že se dítěti dostalo dobré péče, vyrostlo v dospělého člověka a žije dobrý život. Jeho hledáním a nebo i nalezením otevře jen další bolavá místa a myslím, že tím nikomu nepomůže. Ani sobě, ani tomu již dospělému dítěti.
@Mata69: Elynor psala ve škole :-D :-D Ale k článku. Je to hodně citlivá otázka a podle mne nejednozačně zodpověditelná. Ano, pokud bude pátrat a marně, bude se tím možná nekonečně zabývat na úkor toho života, který právě má, možná to poznamená i její vztah s manželem. V každém případě bych se proto svěřila nejprve manželovi i dětem a rozdodla se podle toho, jakou bych vycítila jejich reakci. Možná vše přijmou dobře, možná ji i pomohou. V každém případě by neměla pocit, že neudělala, co mohla. A pokud dítě vypátrá, rozhodně by měla nejprve tiše oslovit jeho matku a zachovat se podle toho, jak situaci vidí ona. Ale pozor, i adoptivní matka nemusí tušit, co dítě ví a co ho trápí. Protože to, v domění, že by adoptivním rodičům ublížilo, může své pocity tajit, může tajně toužit vypátrat své vlastní kořeny, ale neudělá to, aby někoho z těch mnoha, kterých se to týká, neranilo.Ono totiž, i když se dítě dostane do úžasné rodiny a má se naprosto skvěle, dle mých zkušeností se obvykle nějakou záhadou nakonec dozví, že není vlastní. A věřte mi, znám to podle sebe, každé takové dítě, byť své adoptivní rodiče miluje sebevíc, ze všeho nejvíc touží poznat ty své vlastní, nebo alespoň matku. Nějak poznat a pochopit své kořeny a to i tehdy, kdyby byly hodně prohnilé. Jde pouze o to vědomí - odtud pocházím. Takže představa, že se přivodí psychická újma všem zůčastněným je opravdu pouhá představa. Nejenom pro Miroslavu, ale i pro to dítě totiž platí, že nepoznat se navzájem, zůstává jako otevřená rána, kterou je možné pouze tím poznáním uzavřít. V každém případě by si Mirka měla 100 x za den připomenout, že dítě žije pouze díky tomu, že těhotenství dokázala tak dlouho tajit.
@helza: Tak spíš než 100 x za den si to připomínat by bylo lepší se s tím vyrovnat, a už na to nemyslet, netýrat sama sebe pomyšlením, co by kdyby, a neřešit věci, které se změnit nemohou. A dělat něco užitečného, aby se nenudila a nevymýšlela hlouposti. ]:-D
@helza: Vidíš to, četla jsem to tolikrát a pořád tam viděla "ve školce" 😆
@Mata69: Protože se ale o sexuální výchově v MŠ docela hodně diskutuje, nedalo mi to a trochu jsem zagooglila a zjistila, že taková skutečně už je dnešní realita. Zkus to. Jsou pro předškoláky i knihy, například: "https://www.svojtka.cz/shop/kniha/4444-encyklo-s... ... ". (Podobně kniha Co to tam mám - knížka o pindících a pipinkách, která předškolákům vysvětluje, k čemu jsou pohlavní orgány, co je sex a co masturbace. Její uvedení na český trh vzbudilo vlnu emocí a kniha získala...). Já si z FB pamatuju například na "učebnici" s obrázky, které ukazovaly holčičku s penisem, holčičku s vagínou a chlapečka s penisem a chlapečka s vagínou, (pro jak staré děti byla už nevím, ale měla tím být korektní vůči jinakosti).
@helza: O té knížce jsem četla a i viděla nějakou reportáž...no jo...jako fakt hustej nápad - učit takový věci děti ve školce. Kdysi jsem někde vyčetla radu, jak odpovídat dětem na zvídavé otázky. Začít co nejjednodušší odpovědí, když nebude dítěti stačit, bude se ptát dál. Ale že nemá smysl malému předškoláčkovi vysvětlovat techniku pohlavního aktu, když ho uspokojí odpověď na otázku "kde se berou děti" - z bříška maminky. ;-) A vychovávat děti bez "jinakosti" pohlaví, nebo ať si rozhodnou samy o tom, jakého pohlaví jsou, o tom už si myslím,že se fakt svět řítí do záhuby.
@Mata69: Já jsem pár těch článků i pročetla a všude ti géniové psali, jak děsně je škodlivé, když se se sexuální výchovou nezačne včas, tedy v tom předškolním věku. Já ti nevím, co na to říct, možná je to ode mne vůči potomkům sobecké, ale raději na to ani nemyslím. Někdy si říkám, že naše prababičky šílely nad tím, jak zvlčilé jsou ty naše babičky, ty nespaly hrůzou nad našimi maminkami, které jsme zase šokovaly my. Nás děsily naše děti a tak to jde dál a já nevím až kam. A někdy mám pocit, že tohle už dochází na nějaký konec, že je to už tak veliký úlet, že se buď kultura rozpadne, nebo se kyvadlo zhoupne a zrodí se nová vlna, vlna šílenýho puritánství. Ale nevím. Pravdou je, že všechny staré kultury skončily morálním rozpadem.
@helza: O tempora, o mores. Pravil Cicero někdy zhruba 50 let před naším letopočtem. ]:-D Ono se to nestupňuje, jen si každá další generace myslí, že za jejích mladých let to nebývalo, takové poměry jako dneska. :-) A pravdou je, že o starých kulturách víme velmi málo, a už vůbec ne to, jak "skončily". Většina z nich vůbec neskončila, neb plynulým vývojem přešla do jiné fáze. Osobně si myslím, že euroatlantická civilizace, které jsme součástí, se mění ve svůj neprospěch, a to proto, že pro samý pseudohumanismus zapomíná, že kdo se neumí bránit, neobstojí. Občas je potřeba se umět postavit za svoje ideály. To už dneska málokdo je ochoten, protože je to trochu nepohodlné. Většina chce ten pověstný "klid na práci", a nechce být obtěžována ani pomyšlením na to, že si to musí napřed zasloužit. To bych považovala spíš za morální rozpad, než to, že současná mladá generace je snad nějak "zvlčilá". Za sebe pak rozhodně popírám, že bych něčím šokovala svou matku - hlavně proto, že věci, které by nepřijala s nadšení, jí vůbec nesděluji. ]:-D A moje děti mě fakt neděsí (pravděpodobně proto, že ani ony mi nesdělují všecko, což je ten koloběh života). A dost filozofie, jdu si dopít svatomartinské víno a pokračovat v bohulibé činnosti morálního rozpadu. :nenapadne
@Elynor: Jsou věci, které rodiče šokují a které utajit nemůžeš. Má prababička byla nalezenec a vyrostla v nalezinci, rodiče jejího manžela tedy určitě šokovala skutečnost, že si vzal "něco takového". Měli 4 děti a když se pan učitel za babičku přimlouval, aby ji dali studovat, dali ji do kláštera, kde ji bylo vzdělání poskytnuto. A babička nakonec své hluboce věřící rodiče šokovala tím, že se provdala za ateistu. To se taky utajit nedalo. Ale i tak ji později maminka šokovala tím, že, ač vychována k víře, vyrostla z ní radikální ateistka, která měla v roce 1948 dítě bez muže a která byla stejně radikálně emancipovaná. To se taky nedalo utajit. Já jsem svou maminku šokovala tím, že jsem neadorovala vzdělání a vzala si kluka "pod úroveň", tedy středoškoláka bez VŠ, zatímco on šokoval své rodiče stejně, neb já jsem zase byla "pod jejich úroveň" (mívali kdysi továrnu, měli barák a auto atd., zatímco naši měli jen tu VŠ a tituly.) Což se taky nedalo utajit. A když jsem se k radosti maminky nakonec rozvedla, vzala jsem si vyučeného soustružníka. Což už kupodivu dokázala strávit. A že jsem coby neprokádrovaná byla nakonec ráda za místo uklízečky, jsem taky nemohla tajit. Jediné, co se utajit dalo bylo, že jsem začala chodit do kostela - a to jsem tajila až do její smrti.Když to zkrátím, maminka popřela celá hodnotový systém babičky, který stál na víře a desateru, já jsem popřela celý hodnotový systém maminky, který stál na výši vzdělání a kariéře už tím, že jsem si na děti a domácnost nikoho nenajala a co horšího, že jsem tyto povinnosti milovala. :-D :-D
@Mata69: :-D :-D :-D
Já bych spíš řekla, že se tolik neřešilo jak má dívka/žena dosáhnout orgasmu, jak konkrétně souložit a pod. Ale knížky pro mladé lidi o sexu se vydávaly, byla péče o dítě na základce, pamatuji načlánky v Mladém světě. S tou antokoncepcí to nebylo nijak valné, ale já si pamatuji, že se dala předepsat měsíční HA a maďarský Postinor pro případ nechráněného sexu. Takže kdo měl zájem ten to řešil. Nicméně tak otevřeně jako dneska se sex určitě neřešil s tím souhlasím.
Jinak už o deset let dříve - tedy v roce 1977 - byla ve škole probírána sexuální výchova, antikoncepce i další související věci. V deváté třídě měly dívky předmět "péče o dítě", kde se jim znova zopakovaly základní poznatky o sexu, které se předtím dozvěděly už někdy v sedmé třídě, a pak se blbnulo s panenkou miminem. Koupání, přebalování atd. Byla to strašná potupa - pro holky, které by nejradši šly do školy s tím miminem kanálem, aby se ji spolužáci nesmáli. Ti měli snad dílny nebo práce na pozemku, každopádně se tomuto "zábavnému" předmětu vyhnuli. Takže v 15 letech slečny věděly leccos. Druhé věc je, že tenkrát lékař odmítal ženě napsat antikoncepci, dokud neměla aspoň dvě děti, jinak než na předpis antikoncepce nebyla, a tudíž zbýval jen kondom. A to nebylo zrovna dvakrát spolehlivé. Takže mnohým dívkám pak nezbylo než se vdát už před 18. rokem, nechat se kvůli tomu "zplnoletnit", a zapomenout na nějaké studium, protože musely vozit kočárek. Ještě že už je to minulost.
@Elynor: V roce 1977 sexuální výchova ve školce??? Jako vážně???
@Elynor: A ano učila se teorie, holky měly i přednášku nějakého MUDra, nicméně v té době tam, mám pocit, o antikoncepci a vpodstatě ani o sexu, nepadlo ani slovo. Jaksi se předpokládalo, že do 18. let (možná i do svatby) jsou děti dětmi a nemusí o tom nic vědět. A pokud se žádná žačka přímo nezeptala, tak se o tom nemluvilo.
@Elynor: S tou jedinou antikoncepcí, tedy s kondomem souhlasím. Jak to kdy bylo s péčí o dítě v roce 1987, kdy měla Miroslava 16 let (pokud je ten článek čerstvý), nevím. Dcera měla v té době 5 let, kluci sice 13 a 14, ale ti tu péči neměli. A já jsem od roku 1972 neučila. V době, před mým odchodem (normalizace+prověrky), to záviselo na ředitelce. Na škole kde jsem tehdy učila, byly velké pozemky, tudíž měli všichni, i holky pozemky. Jenom místo dílen měla děvčata v kterési třídě vaření. To si pamatuju, neb jsem všechny tyto předměty učila. Péči o dítě a ruční práce (šití, pletení atd...) jsem tam sice učila taky, ale děvčata to měla jako kroužky - v sobotu. A chodily do obou skoro všechny a vůbec se za ty panenky nestyděly a nepamatuji si, že by se jim nějaký kluk smál. Před tím byla péče o dítě myslím v deváté třídě, to bylo na jiné škole a taky to byl předmět, který holky milovaly a o který se i kluci zajímali a mám pocit, že ho děvčatům celkem i záviděli (hlavně tu část teoretickou). Takže to asi bylo jak kdy a kde.
Nepátrat, najít si jinou zábavu. Stejně by to nevedlo k ničemu dobrému. Akorát by mohla zbytečně rozvrtat život několika dalším lidem nebo celým rodinám.
A ještě bych dodala (dostanu asi hodně mínusů): tím, že rodičům těhotenství dlouho zatajovala, zachránila paní svému dítěti život. Jinak by ji určitě donutili k interrupci.A z toho nemusí mít žádné výčitky.
"V té době se o sexu moc nemluvilo a o antikoncepci jakbysmet. " Toto tvrzení se vážně týká roku 1987 a ne třeba 1887? :-)Jiná věc je, že nabídka antikoncepce byla podstatně užší než dnes a hlavní "antikoncepční" metodou byly interrupce. Ostatně v roce 1986 byly i zrušeny interrupční komise. K věci samotné, tedy zda hledat "ztracené" dítě: za mě ne. Co se stalo, nelze odestát. Velký zájem o adopce zdravých bílých novorozenců byl i tehdy, dítě šlo patrně hned jak to bylo možné do nové rodiny. Dnes platí, že pokud se nejedná o anonymní miminko z babyboxu, musí matka ještě 6 týdnů po porodu znovu potvrdit souhlas s adopcí. Myslím, že tomu tak bylo i tenkrát, tudíž paní měla možnost se ještě rozmyslet, ovšem jakou chtít zodpovědnost po šestnáctileté. Pokud někomu vyčítat, že dítě nezůstalo v biologické rodině, tak hlavně jejím rodičům a rodičům toho kluka.
Do takové situace, obzvlášť jako muž, se vžít nedokážu. Navíc jsem vždy byl zvyklý o svých problémech i pocitech mluvit a neskrýval jsem minulost před partnerkami. Co bych tedy teoreticky řekl manželce, která by mi oznámila, že před 32 lety dala své dítě k adopci? Asi se to v šestnácti dá chápat. Ale to si měla vyříkat s rodiči a se svým tehdejším přítelem. Teď už bych to považoval za uzavřenou věc, kdy se nějakým rozebíráním a hypotetizováním bude jen otvírat a prohlubovat stará rána.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.