I když jsem od počátku byla varována, že věrnost není jeho silnou stránkou a budu jen dalším zářezem v řadě, nedokázala jsem mu odolat. Čím déle s ním jsem, tím raději ho mám, ale zároveň tím víc se trápím. I když mi zatím nic neprovedl, žiju v permanentním strachu, kdy se tak stane, a nevím, jestli mi takový vztah stojí za to.
1. Potkala jsem notorického záletníka, mě prý ale miluje. Můžu mu věřit?
S Lukášem jsem se poznala na firemním večírku. Kolegyně z práce, ze které během tří let, co spolu pracujeme, stala jedna z mých kamarádek, mi ho představila. Naše firma je dost velká, a tak jsem ho do té doby neznala. Lucka nás seznámila u rautu, když ji přišel pozdravit. Já na něj od první chvíle zírala jako na svatý obrázek, tak moc se mi líbil. Navíc se mnou okamžitě začal flirtovat způsobem, jakému žena prostě nedokáže odolat.
Tolik komplimentů, které mi za ten večer složil, jsem neslyšela za celý život. Samozřejmě jsem si uvědomoval, že z jeho pusy to je protřelá balicí technika, nejspíš mnohokrát ověřená, protože nejsem ničím tak výjimečná, abych ho mohla tolik uchvátit. Nicméně mi jeho zájem samozřejmě dělal dobře, a když mě na závěr požádal o číslo s tím, že mě rád někam pozval, souhlasila jsem.
Lucka mě hned další den v práci varovala. „Kdybych věděla, jak to dopadne, tak bych vás k sobě vůbec nepustila,“ lamentovala. „Lukáš je s prominutím děvkař, chronickej, a ještě se tím chlubí... V životě neměl vztah, když nepočítám nějaké měsíční chození, u kterého měl pět bokovek,“ varovala mě. Divila jsem se, jak to ví. „On se s tím netají, spíš ještě chlubí. Navíc je to shodou okolností spolužák mého bratra z vejšky, a ten mi to všechno potvrdil.“
- Jak se vyvíjel Míšin příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou čtvrtou kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
Pokračování 2 / 4
2. Zamilovala jsem se naplno
Přesto jsem se na první rande vydala. A večer se vracela domů naprosto okouzlená. Zkušeností s muži jsem do té doby moc neměla – dva tři pokusy a jeden vážnější vztah. Nebylo moc možností, jak se naučit chlapy prokouknout. Takže i když mi tady jakási varovná kontrolka blikala, nebylo to tak silné, abych ji poslechla. Na třetím rande jsme skončili u něj doma a poprvé se milovali.
Já pak s hrůzou čekala, jestli se další den vůbec ozve, ale zničehonic se objevil u nás v kanceláři s kytkou a Lucka jen s otevřenou pusou zírala. Od té doby jsme spolu začali opravdu regulérně chodit. Já byla šťastná jako blecha, Lukáš se ke mně choval opravdu hezky a nedával mi jediný důvod si myslet, že to se mnou nemyslí vážně. Přesto ve mně hlodaly tisíce pochybností na základě toho, co mi kamarádka prozradila, a tak jsem se ho jednou opatrně začala vyptávat.
Budiž mu přičteno k dobru, že nijak nezapíral. „Je pravda, že jsem mě hodně holek, užíval jsem si. A čas od času se to nějak překrývalo, ale k žádné jsem necítil nic tak vážnýho, abych měl potřebu být je s ní a být jí věrnej,“ řekl mi. A pak dodal: „Ale s tebou je to nějak jiný. Asi už stárnu, ale s tebou je mi najednou tak pěkně, že to nechci ničím podělat. Neboj, mám jenom tebe a taky to tak zůstane.“
Taková slova samozřejmě znějí jako rajská hudba. Jenže takové už jsme my ženské. Čím víc nás chlap o něčem ujišťuje, tím podezřívavější jsme. Nechtělo se mi prostě věřit, že by se zrovna do mě najednou někdo jako on zamiloval. A místo abych si náš vztah užívala, začala jsem se užírat.
Pokračování 3 / 4
3. Žárlím na každou ženu
Na Lukáše hrozně žárlím. Na každou ženu v jeho okolí se dívám s podezřením, jestli s ní něco měl – a nebo ještě hůř s ní něco mít bude. V práci bych nejradši chodila každých deset minut za ním do kanceláře (která je ve vedlejší budově), jestli tam někoho nemá.
Několikrát jsem se mu dokonce podívala do mobilu, i když dřív by mě něco takového vůbec nenapadlo. Nic podezřelého jsem tam nenašla, ale místo aby mě to uklidnilo, hned jsem si říkal, že je jasné, že cokoli podezřelého maže.
Lukáš má doma v nočním stolu krabičky s kondomy a já pokaždé, když k němu přijdu a on se sprchuje, přepočítávám, jestli jich je tolik co posledně. Dvakrát už jsem měla pocit, že mi číslo nesedí, ale pokaždé jsem se ještě udržela svou trapnost na uzdě a přiměla se mlčet a věřit, že jsem se spletla já.
Pokračování 4 / 4
4. Trápím se a nervuju
Jenže poslední dobou už jsem z toho všeho tak vynervovaná, že se chovám podrážděně, jsem protivná, a na Lukáše pořád útočím s dotazy, které ho rozčilují. Kolik holek měl, jaké to je, někoho podvádět, proč zrovna já jsem jiná a tak dále. Nejdřív trpělivě odpovídal, ale teď už ho s tím štvu. Vím to, vím, že tím si akorát podkopávám nohy, ale nedokážu si pomoct.
Před měsícem mi řekl, že mě miluje. Prý to ještě nikdy žádné jiné holce neřekl. A já husa, místo abych se radovala, jsem na to odpověděla, že spíš tipuju, že to řekl každé, aby ji dostal. Naštval se jak nikdy a dva dny jsme spolu vůbec nemluvili. Já doma brečela, co jsem to za slepici, a pak jsem u něj zazvonila a omluvila se mu s tím, že já ho taky miluju, ale že je pro mě zkrátka těžké uvěřit, že by se někdo jako on kvůli mně změnil.
A právě to mi v hlavě vrtá pořád. Člověk se přece nezmění, může načas přizpůsobit své zvyky, ale v jádru zůstává stejný, nejde ho předělat. Poslední dobou si čím dál víc říkám, jestli tohle zvládnu. Chci vztah, kde se nebudu muset bát, kde si budu jistá. Vím, že je to vlastně nesmysl, jistotu nemáme nikdy, ale tady se nervuju už dopředu, i když třeba zbytečně. A připadá mi, že jsem v takovém vztahu víc nešťastná než šťastná.
Míša, 24 let
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!