MÍŠA (49): S přítelem žiji ve volném vztahu. Rodiče se proto se mnou nestýkají

12 komentářů

Elynor
16. října • 15:54

Dodala bych k tomu, že v článku je pouhé jedno slovní spojení - a sice je konstatováno, že rodiče jsou silně věřící. Není nijak specifikováno, čemu rodiče věří. Nevyplývá z toho ani to, že jsou snad křesťané, natož jejich příslušnost k nějaké konkrétní církvi. Jejich víra nemusí mít vůbec nic společného s Ježíšem a Novým zákonem. Ano, v tuzemských poměrech obvykle první, co člověku naskočí při slově věřící, je nějaká odrůda katolické církve, celosvětově je jich víc než 20. Církví - nejrůznějších - je v ČR zaregistrováno asi 50. Rodiče klidně mohou být například buddhisté. Ale i v rámci těch křesťanských mohou být evangelíci, luteráni, baptisté, metodisté, adventisté, pravoslavní... dlouho bych to mohla jmenovat. A přístup k soužití nesezdaných nutně nemusí ani souviset s tím, že je někdo "věřící" - prostě to jen odporuje jeho osobním morálním hodnotám. Za mě - jelikož vím, že by má matka poněkud nesouhlasila s mým způsobem života, a dělala by si hlavně zbytečné starosti s tím, co nemůže ovlivnit, prostě jí některé věci neříkám, nebo jen v podobě upravené natolik, abych jí nepůsobila problém. Výsledkem je spokojenost na obou stranách. To se bohužel v příběhu z článku nepovedlo, plyne z toho poučení nesvěřovat se s tím, co nechceš rozkecat všude. Pro příště. Teď nezbývá než počkat, až to rodiče přejde, a to se patrně jednou stane. Dát jim najevo, že chápu jejich argumenty, ale sorry, je to můj život, budu konat dle svého uvážení. Konec konců se nic tragického neděje, a za rok může být všechno jinak.

helza
17. října • 9:14

@Elynor: Já vím, Eli, že těch církví je u nás víc. Nicméně onu -vím, že to vyzní blbě - (povinnost milovat i hříšníky) obsahují všechny křesťanské církve a pouze křesťanské církve řeší otázku sňatku a věrnosti. Budhismus tohle vůbec neřeší, navíc v Budhismu je láska zcela na prvním místě. Skupiny, které se označují nekřesťanské (např. Jehovité) ovšem taky křesťané jsou, i oni žijí podle Bible. A Svobodní zednáři a podobně určitě ze zásady nebudou řešit vztahy svých dětí. V úvahu připadají pouze Židé. U nich se ovšem traduje natolik silné pouto k dětem, a pokud nejde o ortodoxní Židy i časté porušování všeho, co se dá (například pojídání bůčku), že o ně určitě nejde. Ještě je tady Islám, ovšem na ten mně to nesedí ještě víc. Pravda je, že jde o otázku morálky a že církev, i když Míša zdůvodňuje postoj rodičů jejich vírou, na jejich odmítnutí dcery nemá vliv. Já to myslela ale tak, že právě tím, že jsou věřící i přes, pro ně zavrženíhodné chování dcery a jejího přítele, by je měli dál milovat. Možná, dost pravděpodobně, zvlášť pokud se svěřili knězi, to i ví a pracují na tom. Někdy je to těžké. Jinak máš pravdu.

Elynor
17. října • 9:47

@helza: To je ovšem nereálné. Nelze milovat bezvýhradně celé lidstvo. To nedokázal ani bůh, když mu došla trpělivost, poslal potopu a bylo vymalováno ]:-D a bible vyhrožuje ještě horšími věcmi, co se stanou hříšníkům, až nastane poslední soud. Takže - opět můj osobní názor - ode mě nikdo nemůže chtít, abych milovala osoby, které se z mého úhlu pohledu chovají zavrženíhodně. Nejlepší, co pro ně můžu udělat, je ignorovat je, nechat je božím mlýnům, odejít středem, myslet si svoje. Pokud mi ovšem budou aktivně ubližovat, dostanou přes čumák, a pokud budou tím jejich zavrženíhodným chováním porušovat platné zákony, povolám mládence z "pomáhat a chránit", ať si s nima poradí. Povinnost milovat hříšníky je dost absurdní požadavek.

helza
17. října • 15:06

@Elynor: Ale po pravdě - článek je o vztahu k dceři. Myslím, že je to tak trochu pozůstatek totalitní výchovy a možná i nacizmu - jakýsi pocit, že když se mé dítě chová zavrženíhodně, musím jej zavrhnou taky, jinak jakobych jeho činy schvalovala. Nikde ve světě to tak nefunguje. rodiče své děti milují, ať jsou jakékoliv. (i proto nemusí o nich vypovídat). I vrazi jsou mnohdy milováni svými rodiči, nebo alespoň matkami, bez ohledu na to, zda jejich chování schvalují. A to, že jsi kvůli něčemu vzteky bez sebe a v tu chvíli bys svého potomka s chutí zabila, to vůbec neznamená, že ho nemiluješ. Spíš naopak. A to, že máš milovat hříšníka tě k ničemu nenutí, ale tu lásku ti povoluje. :-)

j66
17. října • 15:43

@helza: Odřeknutí se od rodiny bylo praktikováno už ve starověku, rozhodně to není nic co by vymysleli komunisti. Nehledě na to že socialismus u nás byl 40let, ted je 30 let po a pořád se na to bude někdo vymlouvat? I když lidi jsou vynalézaví. Nedávno jsem chtěla jet vlakem, který nejel, protože byla spadlá trolej, ale někdo z cestujících, který taky čekal na zastávce to promptně svedl na evropskou unii. :achjo:

helza
17. října • 14:58

@Elynor: Starý a Nový zákon se v tomto diametrálně liší. "Oko za oko" fakt není "nenávidět hřích, ale milovat hříšníky". A Starý zákon je opravdu v mnoha věcech krutý. Ale když to nebudeš brát tak kategoricky a zapomeneš na svou image pragmatické drsňačky - neříkej, že neumíš odpustit a že nikoho z těch, co ti ublížili ve skutečnosti nemiluješ. To je jako bys tvrdila, že ti, které miluješ, ti nikdy ničím neublížili. I to je absurdní. A říct, budu tě milovat, pokud mi nikdy neublížíš, je ještě absurdnější. Lidi si nevidí do hlavy a nikdy nemohou tušit, čím mohou komu ublížit.

Elynor
17. října • 21:21

@helza: No to teda fakt ne. Žádné "kdo do tebe kamenem, ty do něho chlebem". 8-) Můžu odpustit, ale to je tak všechno. Abych milovala někoho, kdo mi ublížil a ještě mi případně dál může ubližovat, to jsem se nezbláznila. Zatím. Ani to odpuštění není automatické a pro každého, to si musí dotyčný zasloužit. Aspoň nějakou snahu projevit. Ono není na světě moc lidí, které jsem kdy milovala. A těch, o kterých bych to řekla i dnes, je poněkud méně. Někteří již nejsou na tomto světě, a jiní mi dali dobrý důvod je nadále nemilovat. Netvrdím, že kdybych dotyčného jedince nalezla ležet na ulici, že bych ho bez zájmu překročila, nevěnovala mu jediný pohled a nechala ho zahynout bez pomoci. To ovšem je na hony vzdáleno pojmu "milovat".

helza
20. října • 8:44

@Elynor: :-) :-) :-)

helza
16. října • 10:17

Nechci tady zatahovat víru. Ale nakonec mi to nedalo. Jsem věřící, mše sleduji denně, starám se o farní web ... - nejsem kněz, ale něco o víře přeci jenom vím.Ano, Míša s přítelem možná žijí v hříchu, ačkoliv i to je otázka. Přikázání dal Bůh lidem proto, aby žili spokojeně a navzájem si neubližovali. Rozhodně ne proto, aby je mohl trápit nesplnitelnými požadavky. Takže pokud se Míša na volném vztahu s přítelem dohodli, pokud to oběma vyhovuje a netrápí nevěrou jeden druhého, pak to podle mne hřích možná ani není - ale to může soudit pouze Bůh sám. Co se týče církve, pak Míša s přítelem nejsou sezdáni. Pokud chodí do kostela, nemohou tedy přijímat svaté přijímání. Z podledu církve žijí v hříchu a je jedno, zda spolu, nebo jen tak volně s jinými partnery. Pokud jsou rozvedeni - což samo o sobě hříchem není, pak jsou vlastně už nevěrni svým ex - i to je z pohledu církve hřích - ale jak je to teď přesně nevím.Podstatné je ale jednání rodičů. Ježíš nám v Novém zákoně dává jedno hlavní a nejdůležitější přikázání. Miluj bližního svého jako sebe samého. A evangeliích i celým svým životem mnohokrát přikazuje: musíte nenávidět hřích, ale přesto milovat hříšníky. Rodiče, jako křesťané, mohou nenávidět způsob života Michaely, ale i tak ji i jejího přítele musí milovat, nebo se alespoň o tu lásku snažit. Jinak skutečně hřeší a to mnohem více, než Michaela.No, ale to všechno by mělo význam psát puze tehdy, pokud by příběh byl skutečný, pokud by jej psali ti rodiče, pokud by si četli odpovědi a pokud je brali jako rady. :hm

j66
16. října • 14:47

@helza: Nechápu, proč její rodiče odsuzuješ. V článku je napsáno, že s ní přerušili styky. Nepíše se tam, že by ji pomlouvali, zakazovali sestře nebo dceři se s ní vidět. Není tam napsáno ani nic o tom že by ji přestali mít rádi. Milovat hříšníka mohu klidně i z dálky není napsáno, že se s ním mám stýkat. Nehledě na to, že pokud mi chování blízkého člověka vadí, nechápu ho, a nemohu ho tolerovat, tak je lepší přerušit styky než začít nenávidět nebo se psychicky zničit. Hranice tolerance každého člověka jsou různé a každý je sám schopen posoudit zda styk s člověkem jehož jednání odsuzuje je pro něj vhodný.

Mata69
13. října • 10:36

Nějak nevím proč to té své ségře vůbec říkala... a ségra je taky kvalitní "matroš", když to hnedka vyslepičila rodičům a ještě i té dceři. Co tím jako sledovala? To je fakt super ségra. Jinak co s tím? Rodiče její život nežijí, a Míša přeci nebude žít svůj život podle jejich představ, je dost stará na to, aby si do toho nenechala kecat. Jestli jí to takto vyhovuje, jen to čistě jen a její věc.

j66
13. října • 11:34

@Mata69: Rodiče její život nežijí, ale evidentně nesouhlasí s tím co dělá a "volný vztah" byla asi poslední kapka. Je jedno jestli jsou věřící nebo ateisté nebo moralisté nebo je prostě jen zklamala. Pisatelka má právo žít jak chce a rodiče mají právo se s ní nestýkat, když se jim její jednání příčí.

Doporučujeme

Články odjinud