Scénář konce Míšina manželství byl naprosto typický; děti odešly z domu, muž procházel krizí středního věku, Míša menopauzou a do toho všeho se po boku jejího muže objevila mladá chápající kráska.
1. Na rozdíl od ní jsem nechápala, jak těžko mu je
Je mi padesát dva let, mám dospělé děti a jsem momentálně rok sama. Manžel mi byl nevěrný a já požádala o rozvod. Měl asi rok vztah se svou vdanou kolegyní. Kolegyně byla o dvacet let mladší. Do firmy se vrátila po mateřské dovolené. Po tom, co se provalil milenecký vztah s mým mužem, jejím šéfem, z firmy s tučným odstupným odešla. Stačila si totiž díky svému milenci značně finančně i karierně polepšit. Osobně si myslím, a mám to potvrzené i z jiných zdrojů, že to byl z její strany hlavní důvod jejich vztahu.
U manžela sehrálo roli více faktorů. Dcery, na kterých hodně visel, odešly z domova, padesátka a s ní spojená krize středního věku se blížila. Já řešila sebe a problémy související s menopauzou – fyzické i psychické. Také manželovi umřel tatínek, velká morální autorita v rodině. Za duhový most odešel i náš pejsek – manželův nerozlučný parťák. Neočekávaným překvapením pro všechny byl také rozvod manželova bratra, který po padesátce čekal novou rodinu se svou exotickou studentkou. Myslím, že toho na muže bylo moc, jenže já to na rozdíl od jeho mladé kolegyně jednoduše nepochopila. Kolegyně ho vždy vyslechla, politovala, uvařila kávu, donesla domácí štrúdl, šla s ním na oběd, navíc byla vždy pěkně upravená…
- Jak se vyvíjel Míšin příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou čtvrtou kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
Pokračování 2 / 4
2. Manželovi jsem poprvé a naposledy v životě vlepila facku
Možná bych manželovu nevěru za jiných okolností ustála (on ji kdysi u mě také zvládl), ale vše proběhlo natolik vyhroceně, že jsem veřejně prohlásila věci, které mi později hrdost a sebeúcta nedovolily vzít zpět. Manžel byl takřka deset let ředitelem menší firmy, a jelikož „jeho“ firma slavila dvacet let od svého založení, pořádala se na Vánoce mnohem větší párty než obvykle. Na oslavu dvacátého výročí byli pozváni nejen zaměstnanci, ale také jejich partneři a partnerky. No a na téhle uvolněné a přátelské vánoční megaakci došlo k jedné velké nepříjemnosti. Muž manželovi milenky tam udělal šílenou ostudu. Pravděpodobně už několik měsíců věděl o vztahu své ženy a mého muže, a tak si posilněn alkoholem vzal v nepozorované chvíli mikrofon, zapnul ho, a naprosto všichni zaměstnanci si vyslechli to, co asi mnozí už tušili: „Váš generální je chlípný dědek, který š… s mojí ženou a vaší úžasnou kolegyní Šárkou, mimochodem mámou od dvou malých dětí. Jenže já svou ženu miluji a budu o ni bojovat! Dědku, pojď ven!“
Nevím, jak se cítili ti dva, ale já bych se nejraději propadla. Bylo mi strašně trapně, měla jsem pocit, že jsem nahá, každý sledoval, co já na to. Bohužel jsem nedokázala odkráčet s noblesou, přeci jen jsem vypila pár sklenek sektu a šok byl neskutečný – nic jsem do té doby netušila! A tak jsem manželovi poprvé a naposledy v životě vlepila facku a velmi hlasitě prohlásila, ať si připraví peníze na právníka, že rozvod bude drahý. Takové chování mi není naprosto vlastní! Nevím, co byl pro muže větší šok, jestli veřejné odhalení jeho vztahu, nebo moje reakce.
Pokračování 3 / 4
3. Sice se mi omluvil, ale…
Po katastrofickém ukončení večírku nepřišel manžel domů. Jen volal, že přespí v práci a pak se na týden se odstěhuje do hotelu, abychom si oba měli šanci promyslet budoucnost. Mluvil velmi stroze, věcně a chladně. Ve mně se naopak všechno vařilo, opět jsem vybuchla. Položil mi telefon. Přesně po týdnu jsme se na večeři, na kterou mě pozval, dohodli na rozvodu. On se mi sice za vše omluvil, ale zároveň mi řekl, že je osudu vděčný, že onen vztah prožil, protože mu pomohl opět najít chuť žít a mít sny.
S onou dámou se rozešel a již ve firmě nepracuje. On z firmy také odchází, sice na nižší pozici, ale bude dělat práci, která ho víc naplňuje, a bude mít více času na život – už má vyhlídnutého i nového psa a auto. Místo aby se mi tehdy omlouval, tak mi líčil plány do budoucna; kam chce jet, kam bude chodit na cvičák a podobně. Když po chvíli pochopil, že mě jeho plány momentálně nezajímají, že chci řešit přítomnost, tak dodal, že o udržení manželství velmi stojí, má mě stále rád, ale nechce na mě tlačit. Ať se prý rozhodnu sama. Sice jsem to v hloubi duše říct nechtěla, ale muž mě tak naštval, že jsem mu řekla, že se chci rozvést. Rozvod byl rychlý, na všem jsme se domluvili během jedné schůzky u právníka. Pak už šlo vše ráz na ráz.
Pokračování 4 / 4
4. Stále jsem si nezvykla, že tu není
Už je to rok, co bydlím sama. Zatímco exmanžel evidentně žije na plný plyn – cestuje, sportuje, baví se, já se trápím. Hrozně mi chybí. Záliby a přátele sice mám, ale „můj chlap“ mi doma strašně schází. Hrozně lituji, že jsem vše před rokem neřešila více v klidu, že jsem byla impulsivní a nedala si čas, nenechala si poradit. Je mi ale také líto, že mě manžel víc nepřesvědčoval, že mi nedal najevo, že o mě opravdu stojí. On je nyní též sám a svým způsobem mu možná také trochu chybím, protože mi často volá, a několikrát jsme se i sešli. Jenže o tom, že by se chtěl vrátit, nepadlo nikdy ani slovo.
Nedokážu si představit, že takhle budu dál žít. Stále jsem si nezvykla, že tu není, že je můj život úplně naruby. Bolí mě zrada a nevěra, ale mnohem víc mě po roce bolí, že tu se mnou doma není a už nikdy nebude. Ale to jsem mu nikdy neřekla, hrdost mi to nedovolí, on byl přeci ten, kdo ublížil!
(Michaela, 52 let)
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!