Kdybyste na ulici potkali Anetu, nikdy by vás nenapadlo, že tato žena -oděná od hlavy k patě v oblečení luxusních značek - má dny, kdy má na bankovním účtu deset korun, a nebýt toho, že ji někdo z kamarádů občas pozve na oběd nebo večeři, možná by na ulici padla hlady. Aneta ví, že má problém, ale nedokáže s ním bojovat: raději bude mít tisící první kabelku a další nové kozačky než pocit, že má následujících čtrnáct dnů co jíst.
„Společnost dnes řeší závislost na alkoholu, drogách, automatech, ale moderní závislosti jako třeba na jídle nebo na nakupování módních trendů jsou přitom stejně nebezpečné,“ myslí si. Že o svém problému mluví jako o závislosti, je její vlastní rozhodnutí. „Potřebovala jsem si vnitřně pojmenovat, jak vlastně vypadá můj vztah k módě, nakupování, penězům. A protože závislost vnímám jako silně intimní vztah se svým já, se svým tělem a myslí, pojmenovala jsem se závislačkou, přestože oficiálně na to žádný papír nemám,“ hořce se usmívá dvaatřicetiletá obchodnice.
„Já pojem závislost nemám moc rád, protože se z něho stal termín zneužívaný v nejrůznějších souvislostech,“ říká Ivan Douda, vedoucí psycholog a supervizor Nadace Drop In, zabývající se drogovou problematikou. Opravdu závislý podle něj může být člověk jen na psychotropních látkách - nikotinu, alkoholu, heroinu a jiných drogách. Ostatní „závislosti“ jsou psychické problémy, byť v řadě věcí závislost silně připomínají. Protože ale jednoduché pojmenování takového chování ještě nikdo nevymyslel, ohání se společnost pojmem závislost.
Konec nadšení - začátek problému
Jak vypadá nadšení nebo zápal a jak správná nadšenkyně? Své zálibě propadne, ale zůstává nohama na zemi. Řekněme třeba, že začnete tančit. Zaplatíte si ty nejlepší kurzy, koupíte si vybavení, předplatíte časopisy a o své zálibě mluvíte, kde můžete, dokonce možná na taneční kurz, kam chodíte, přivedete pár kamarádek…
Ale když vás partner pozve na večeři, necháte tanec tancem a půjdete. S nadšením. Protože ho milujete. Právě tím se lišíte od lidí, které společnost nazývá závislými. Nadhledem. Uměním opustit něco, co máte ráda, a nestrádat u toho. Jak poznáte, že už nejste nadšenkyně, ale že něco skřípe? Psycholog Ivan Douda přirovnává nezdravý stav k jakémusi drogovému efektu: máte na svoji drogu (ať už je to jídlo, počítač, mobil, nákupy) obrovskou chuť. A to takovou, že jste schopná jít přes mrtvoly, abyste ji dostala. Život jde v tu chvíli stranou; nevidíte, neslyšíte, neřešíte následky…
Aneta by mohla vyprávět: tytam jsou časy, kdy řešila, jestli může nebo nemůže dát za kabelku ze Zary dva tisíce. Dnes chodí do obchodu Louis Vuitton, kde dá bez mrknutí oka třináct za kecky a za kabelku je ochotná zaplatit i třikrát tolik… „Protože tento typ závislosti současnou společnost v podstatě neohrožuje a nevybočuje z jejích pravidel, záleží na tom, jak moc omezuje a trápí samotného člověka, který jí trpí,“ říká psycholožka Milena Nováková.
Z toho plyne, že jako kritérium můžeme označit i množství času a peněz utracených za nákup - pokud kvůli obíhání obchodů a shánění novinek nestíháte jiné povinnosti a nemáte čas na rodinu a přátele, pokud vám nezbývají peníze na nájem nebo na jídlo a jiné zásadní výdaje, je nejspíš něco špatně…
Zrod módní oběti
Střední vrstvě obyvatel dnes odpadly existenční otázky, tudíž vznikl prostor pro uspokojení přelétavějších potřeb, například módních. Protože se dnes netýká jenom pár vyvolených, ale poměrně široké skupiny obyvatel, mluví a píše se o tom jako o novodobém fenoménu. A je tady ještě jedna důležitá změna: na rozdíl od historie už dnes neexistují oděvní zákony, zákazy a nařízení, které dříve určovaly, co která společenská skupina smí nosit, kolikery nové šaty ročně si smí pořídit a podobně.
„Dnes se člověk obléká podle své volby a individuálních možností.
Paradoxně jsou však tyto možnosti řízeny nadnárodními módními společnostmi. Ty určují módní trendy: od barevnosti po zpracování materiálů a tvarové řešení výrobků - masově vyráběných, masově dodávaných do prodeje a určených k co nejmasovější a rychlé spotřebě,“ říká Jana Skarlantová z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Heslo dnešní doby je změna: změna všeho a pokud možno co nejčastěji.
A jsou to právě módní trendy, které jsou na změně založeny. „Změny oděvu se ve srovnání s jinými oblastmi dají provést rychle a viditelně,“ podotýká Jana Skarlantová a pokračuje: „Móda jako neustálá změna vnější formy vytváří kult novinek. Zajímavé je pouze to, co je nové, co nějak zaujme, překvapí. Jestliže se přisuzuje hodnota tomu novému, což je mimo jiné vyjádřeno i cenou novinky, automaticky se snižuje hodnota toho, co právě „vyšlo z módy“. S termínem „fashion victim“ neboli oběť módních trendů přišel jako první návrhář Oscar de la Renta. Pojmenoval tak sortu lidí, kteří se bezhlavě honí za stále novými a novými trendy a stávají se tak otroky módy. Zásadní otázka je, proč to dělají?
Jeden z důvodů se bezesporu skrývá v obrovském mediálním tlaku a v povrchních hodnotách dnešní společnosti, kdy je skoro důležitější, co máte na sobě a jaký mobilní telefon nosíte v kapse, než jestli máte v hlavě mozek. Na druhou stranu, proč někdo podlehne a jiný ne?
Psycholožka Milena Nováková říká, že odpověď na tuto otázku lze najít v uspořádání života každého člověka, konkrétně v jeho prioritách. „Priority volíme podle toho, co podle nás pravděpodobně povede k úspěchu a ke štěstí. A jsme u další otázky - co je to úspěch a co je to štěstí? I toto je relativní, a o to jde. Někoho naplňuje úspěch v práci, jiného zážitky, dalšího dobrý pocit z jeho vzhledu,“ dodává.
Štěstí je krásná věc
Odhadnout, jakého procenta lidí se týkají moderní závislosti a kdo tito lidé jsou, je jako věštit z křišťálové koule. K dispozici nejsou žádné výzkumy ani statistiky. Usuzovat se tak dá pouze z vyprávění psychologů. „Co se závislosti na módních trendech týká, mám pocit, že tento typ chování najdeme nejčastěji u žen, které mají více volného času a dostatek peněz. Více ohroženy jsou také ženy, které se méně seberealizují v jiných oblastech, než je vzhled,“ říká Milena Nováková.
Když žádnou oblast realizace nemáte, je těžké prožívat smysluplný život a pocit štěstí. Proto tento druh závislosti často vzniká u žen, kterým chybí životní naplnění a cítí se osamělé. Listování časopisy, plánování, nakupování a utrácení funguje jako náhražka. A vůbec přitom nejde o to nakupovat nebo mít to nejvíc in. Hlavním motivem může být touha po kontaktu s lidmi, snaha získat pocit vlastní důležitosti, zvýšený adrenalin v krvi nebo si prostřednictvím závislosti prostě splnit sen o životním štěstí.
Když si člověk uvědomí, že není spokojený, snaží se svůj život vylepšit - větším domem nebo autem, lepším postavením v práci nebo značkovou kabelkou, která mu přinese obdiv. Někdy toto řešení funguje, prostě proto, že člověk je tím vtažen do soutěživého úsilí natolik, že ani nemá čas si uvědomit, že cíl sám - pocit životního štěstí - se mu ani o píď nepřiblížil. Když nepříjemné přebijeme příjemným, máme - chvilkový - pocit, že to zmizelo…
Jenže negativní pocity nezmizí, ony si na nás mimo naše vědomí počkají. A pokud se s nimi opakovaně odmítneme konfrontovat, roztočí se cyklus chování, které nesprávně nazýváme závislost.
Miliontá kabelka nestačí
S klasickými závislostmi mají pseudodrogy společné také to, že - lidově řečeno - s jídlem roste chuť, a čím víc máme, tím víc chceme. Nejde jen množství, ale v českém prostředí u tématu módy hodně také o značky.
„Když jsem před lety dostala v práci slušnou odměnu a šla jsem si koupit svoji první kabelku do Pařížské, myslela jsem si, že to bude moje jediná, že jinou už mít v životě nebudu, že je to prostě něco naprosto výjimečného, speciálního…,“ vypráví Aneta. „Do roka jsem měla doma tři, které mě stály přes sto tisíc korun.“ Že posledních pět let nebyla na žádné dovolené a každý měsíc před výplatou nemá co jíst, neřeší, protože její priority jsou jinde: v šatní skříni po okraj narvané hadry a botami, jejichž hodnota překračuje milion korun. To je to, co jí dělá radost, to je to, co jí způsobuje pocity srovnatelné s orgasmem. A proč to dělá?
„Baví mě být krásná a obdivovaná. Je to v podstatě jediná oblast mého života, ve které dostávám tak výrazně pozitivní zpětnou vazbu. A pozitivní vazba jak známo posiluje…,“ vysvětluje, proč nedokáže přestat. Její závislost nestojí jenom spoustu peněz, ale také dost času.
„Závislost na módních trendech se dnes týká pouze určité části společnosti, a to z toho důvodu, že pozornost se od módy přesouvá na jiné oblasti, například automobily, sportovní vybavení nebo místa, kde trávíme dovolenou. Jakmile se totiž něco stane přístupné všem, třeba i v levném a méně kvalitním provedení v podobě napodobenin, ztrácí to punc výlučnosti. A možná tam je hranice, kdy pro závislého najednou ztratí jeho hobby postupně smysl,“ říká Jana Skarlantová.
Jinými slovy: kdyby se chovaly stejně všechny Anetiny kamarádky, nebude si připadat výjimečná, logicky tudíž nebude tolik obdivovaná a tím pádem možná ani závislá...nebo aspoň ne na módě. Problém je, že když jedna závislost pomine, záhy se jí může stát jiný koníček, jedno, jestli mluvíme třeba o sociálních sítích nebo o józe.
Lze v dnešní době vůbec odolat a nepodlehnout? Milena Nováková tvrdí, že ano. „Chce to poznávat a přijímat sama sebe, věřit svým schopnostem a mít svůj názor, své hodnoty a zdravou sebedůvěru, kterou nebudete zakládat na jedné věci. A především ne na hodnocení druhých lidí, které je stejně vždycky víc založené na jejich vlastní zralosti než na tom, jaká skutečně jste,“ říká.
Čím víc máte oblastí, ve kterých jste si sama sebou jistá, tím méně se potřebujete řídit tlakem společnosti. Pokud se posadíte na stoličku o jedné noze, vždycky se jí budete držet jako šílená, aby se náhodou nezaviklala. A že se zaviklá docela snadno…