Modrá linka
Nerozumíš si s rodiči? Nedaří se ti ve škole?
Máš problémy s láskou, se sexem?
Nevíš si rady sám se sebou?
Nevěříš si? Nevíš jak dál? Máš strach?
Tyto otázky asi trápí leckterého mladého člověka, zvlášň v tak
citlivém období jako je pubescence či adolescence. Někteří tyto problémy
přejdou lehkým mávnutím ruky, jiní je vnímají jako skutečný a mnohdy
nepřekonatelný problém. Někdy naopak je ten "problém" skutečně
natolik závažný a oni mu snad takovou váhu ani nepřikládají. A co menší
děti, jak mají sami unést tíhu těchto otázek, když jim nikdo nenaslouchá?
Právě pomocí Modré linky (která působí v Brně), která je určena
dětem, mladým lidem, ale také jejich rodičům. Je zaměřena na řešení
osobních problémů, problémů v rodinných vztazích a výchovných problémů.
Mnozí lidé si myslí, že tyto linky jsou jen takovým povídáním o nezávažných
věcech, ale to jde vidět, že nikdy v takovéto lince nebyli. Pracovat zde můžou
jen speciálně vyškolení pracovníci, kteří projdou školením krizové
intervence a nebo jsou fundovanými psychology. Nejde jen o nějaké povídání
o ničem, jak by se mohlo zdát - věřte tomu nebo ne, ale mnohým dětem tyto
linky skutečně zachránily život. Možná o tom nevíte, ale sebevražednost
dětí a mládeže patří v naší republice k nejvyšším na světě. Hned po
úrazech je druhou nejčastější příčinou smrti nejmladší věkové
kategorie. Je to projev normálního jedince v nenormální situaci. A chvíle,
kdy jde o život, může být velmi krátká. Když volá dítě nebo mladý člověk,
kterému se zdá, že jeho problémy nemají žádné východisko, že je nelze
řešit žádným způsobem, takový člověk tápe a je neschopen unést svou
vlastní situaci. Je zavalen lavinou svých vlastních pochybností, nezdarů,
zalyká se bolestí, jeho sebevědomí je hluboko pod bodem mrazu. Jeho volání
je výkřikem o pomoc.
Na těchto linkách samozřejmě není nouze o hovory plné nadávek. Na nejrůznější
vulgarismy a slangové názvy pohlavních orgánů, jsou pracovníci víc než
zvyklí. Lidé, kteří takto na linky volají, by si měli uvědomit, že člověk
na druhém konci telefonu, se na ně pravděpodobně nenaštve, protože není
zdaleka první, koho napadl tento druh konverzace, nebo kdo do telefonu vášnivě
vzdychá, či onanuje a ani ve výběru vulgárních slov nemůže být člověk
stále originální. Zavolá-li několikrát, připravuje se tím nejen o peníze
(Modrá linka není bezplatná na rozdíl od Linky důvěry), ale taky o možnost
někomu pomoci. Když tito "nadávky milující" lidé volají, tak si
vůbec neuvědomují, že blokují linku někomu, kdo možná pomoc skutečně
potřebuje a je v takové krizi, kterou si tento vtipálek asi ani nedovede představit.
Možná považujete za nevýhodu to, že Modrá linka není zdarma, dalo by se
to tak brát, když si představíme zoufalé dítě venku na ulici marně
hledající drobné do telefonního automatu, aby mohly zavolat o pomoc. Ale já
v tom naopak vidím i malou výhodu, protože pak volají lidé, kteří pomoc
potřebují a ne ti, kteří se chtějí vykecávat jen proto, že je to
zadarmo.
Někteří klienti linek důvěry se stále mylně domnívají, že "to
tam jeden poslouchá a další nahrává". Proto zdůrazňují, že
hovor na linku důvěry neslyší nikdo jiný než pracovník, se kterým mluvíte.
Hovory se v žádném případě nenahrávají. Shodli se na tom všichni lidé,
kteří na linkách důvěry u nás i ve světě pracují. Toto pravidlo je
striktně dodržováno. Kdyby jej někdo porušil, byl by potrestán a nemohl by
na lince důvěry dál pracovat (ani studenti sociální práce, nemají možnost
si rozhovory nahrát a pak je rozebírat ve své diplomové práci). O tom, co
člověku na druhé straně telefonu svěříte, se bez vašeho souhlasu nedozví
nikdo další. I příběhy, které si teď můžete přečíst (mimochodem jsou
ze stránek www.modralinka.cz ) jsou svým
tématem podobné těm se kterými se poradci na linkách důvěry velmi často
setkávají, jsou ale natolik změněné, aby zachovaly anonymitu volajícího.
Příběh první:
První příběh je příběhem chlapce (24), který pět let chodil s dívkou
(22). Má ji rád, ale nemiluje ji. Nedovede si ji představit jako celoživotní
partnerku a matku svých dětí. Chce se s Jarkou rozejít. Ale Jarka pláče,
vyčítá, dělá scény, prosí. Je těžké se rozejít. Stále jí v něčem
ustupuje. Teď mu ale zakázala jet na hory s kamarády. Chce se konečně
odpoutat, závislost Jarky je mu nepříjemná, ale Jarka sáhla ke zbrani
"nejtěžšího kalibru", jež se nazývá citové vydírání. Vyhrožuje
Petrovi sebevraždou, pokud odjede na hory. Co má Petr dělat?
Dospělý člověk za druhého dospělého jedince nenese zodpovědnost. Ani za
jeho život. A dva mladí lidé, byň spolu chodili dlouho, mají právo se
rozejít. Dospívání a věk mládí, než si vybereme životního partnera je
o scházení a rozcházení, sbírání zkušeností. Ono je to jiné, chodit s
někým jen do kina a na výlety, když se mi právě chce a jiné to zase je,
když spolu máme žít a trávit nejen dny sváteční, ale i ty všední se všemi
problémy, které je provází. A skutečně je lépe se rozejít před svatbou,
nežli po ní, nemluvě o dětech.
V lásce se stává, že jeden ze dvou partnerů se stane závislejším. Proto,
rozhodne-li se jeden z partnerů pro rozchod, přimlouvám se za co nejvyšší
jemnost. I tak bude partner velmi zraněný. Je dobře vědět, že vyrovnávání
se s rozchodem s někým, na kom nám záleželo, může trvat dlouho. Měsíce,
výjimečně i dva roky.
Petr se nakonec, poté, co jsme spolu zmapovali celý průběh vztahu až po nynější
nepříjemnou fázi rozcházení se, která trvá déle než půl roku, rozhodl,
že na hory s kamarády pojede. Pozve Jarku na večeři do oblíbené hospůdky
a tam jí to oznámí. Nezapomene jí ale říct také to, že ji má velmi rád,
ale
Nabídne jí, že zůstanou nejlepšími přáteli (mít dobrého přítele
není vůbec málo). A zeptá se Jarky, co mínila tím, že si něco udělá
Plánovala jsi, že by sis kvůli mně i ublížila ? Petr se nebude bát
vyslovit ani slovo sebevražda. (Je totiž dalším mýtem, že když toto
magické slovo vyslovíme, jako bychom podsouvali závislému řešení. Tak to
není. Obvykle se partnerovi uleví, že jsme vyslovili za něj slovo, které mu
z úst nešlo a je rád, že se s námi může o svých obavách bavit.) Pokud
Jarka řekne, že ano, že si život bez něj nedovede představit, Petr jí nabídne
veškerou svou pomoc, jaká je v jeho možnostech. Z hor jí napíše a
zatelefonuje, dá jí na sebe spojení. Teď hned se objednají k odborníkovi,
kterého Modrá linka doporučila.
Po návratu z hor ji do poradny doprovodí. Nebude-li se Jarka cítit dobře,
nemusí čekat, může jít do poradny hned. Právě pro tyto případy neplatí
objednací lhůta. Petr bude Jarce oporou a přítelem. Jarka se s rozchodem
bude muset smířit. (Kdo ví, jestli ji za rohem nečeká někdo, kdo se k ní
hodí víc než Petr ? Kdo ví, zda nezjistí, že bez sebe nemohou být a vrátí
se k sobě ? Kdo ví, zda závislost, která u Jarky vznikla, není částí počínající
choroby, třeba endogenní deprese, kterou je třeba léčit a léčba Jarce dodá
sílu vrátit se k normálnímu životu ? Kdo ví..?) Tisíce možností přinese
život. Víc, než bychom my sami vymysleli.
Příběh druhý:
Andrea, 14 let : Otec mě zneužívá. Už celý rok chodí ke mně do pokoje
když matka není doma a nutí mě abych mu třela penis, osahává mě, hlavně
na prsou a strká mi prsty do vagíny. Matce to říci nemohu, protože by mě
nevěřila. Určitě se bude ptát jak to, že jsem si to nechala pro sebe tak
dlouho.
V první řadě musím říci, že toto je velmi obtížný problém. Musíš
ale vědět, že to, co se ti děje je skutečně pohlavní zneužívání a měla
bys vědět, že je to trestný čin. Nikdo na světě a to ani tvůj otec nemá
právo ti takto ubližovat.
Doporučuji ti to někomu říci a pokud matce nevěříš, zkus se zamyslet
jestli neznáš někoho dospělého, komu bys mohla věřit. Napadá mě babička,
teta, učitelka nebo kdokoli jiný, ke komu máš důvěru. Podle mě totiž potřebuješ
vedle sebe někoho, kdo ti na této těžké cestě pomůže. Je fér říci, že
pokud se rozhodneš to někomu říci, v žádném případě to tímto nekončí.
Přijdou výslechy na policii, bude se tě na to ptát sociální pracovnice a
další doktoři. Bude soud. Možná si teď říkáš, že se to povleče a že
se s tím stejně nic neudělá, protože to bude tvrzení proti tvrzení. Máš
pravdu i to se může stát. Ale ani tehdy to nevzdávej, protože pokud si to
necháš pro sebe, bude to s tebou po celý život. Jestli nemáš odvahu projít
výslechy a vyšetřeními, zajdi alespoň k psychologovi nebo zavolej na linku
důvěry, protože to nejhorší co pro sebe můžeš udělat je nechat si to v
sobě.
Hrozně moc ti držím pěsti a ráda bych ti nějak dodala odvahu tuto situaci
řešit. Bude to těžká cesta.
Myslím, že každé dítě by mělo vědět nějaké číslo, poslední záchrany
a právě proto tyto linky provádějí osvětu na základních a středních školách,
protože i tak se můžou děti chránit proti šikaně, zneužívání, týrání
či vlastním problémům ve vztahu k ostatním lidem. Možná, že mnohého
strachu a nejistoty je zbaví právě toto číslo:
05/ 74 10 10
Autor: -lev-