Moje kamarádka je už rok v přechodu, ale nedokázala se s ním dosud vyrovnat. Nevím, jak jí pomoci

No, nedá mi to nezareagovat... Taky jsem zrovna v přechodu - a mám podobné pocity, jako paní z příběhu. Jen se snažím tomu tak nepropadat, i když je to někdy dost těžké. Je mi teprve 46 a ještě tak před rokem a půl jsme se s přítelem - po mnoha pokusech a mnoha letech pokusů - snažili o umělé oplodnění, bohužel neúspěšně. O to hůř teď nástup přechodu nesu, je to definitivní konec nadějím na miminko. Navíc si myslím, že ve 46 je to poměrně brzy. No, možná tomu "pomohly" ty obří dávky hormonů, co jsem kvůli IVF do sebe ládovala... V přechodu "lítám" už několik měsíců a můžu říct, že je to hrozné! Druhá puberta, a ještě horší. Změny nálad jak na houpačce, každý druhý večer (nesmyslné) slzy do polštáře, návaly horka a šíleného pocení i několikrát za hodinu. No a noci, o tom raději ani nemluvit - tak 3x - 4x za noc se probudím úplně splavená neskutečným horkem, totálně propocená. A abych se náhodou nenudila, tak tyto návaly horka střídá nebo předchází pocit šílené zimy, který provází ledovaté ruce i nohy a pocit, že snad každou chvíli zmrznu. (Nekrvácení, to už je opravdu jen bonus.) Nějaké hormony by možná pomohly, ale zatím se jim snažím vyhýbat v naději, že se to snad trochu ustálí samo. Pojídám jen přírodní Minapent - trochu pomáhá, ale je slaboučký. No, takže tak fyzicky. To všechno ale na celém tom zas... klimakteriu není to nejhorší. Nejhorší je, že si člověk musí v hlavě srovnat přesně to, o čem se píše v tom příběhu - ženská už prostě není, co bývala. Ani co do krásy, ani co do plodnosti, postava i obličej se mění, přístup k sexu rovněž... Můžu (s hrdostí) říct, že ještě vloni v létě na mě na ulici uznale pískali nějací puboši. Ne, že bych o ně stála, ale přesně toto jsou ty okamžiky, kdy člověku - tedy zralé ženské v přechodu - vystřelí sebevědomí až do oblak. No a tak dělám všechno pro to, abych směle mohla (přechod nepřechod) i příští léto klidně natáhnout třeba mini, nebo něco podobného, a opět se dočkala "uznalých ovací"... :) Zkrátka - chce to sebrat sílu, nepoddávat se stárnutí, cvičit, sportovat, snažit se - i přes blbé nálady a čtyři propocené trika denně - být stále milá, přitažlivá, upravená a pozitivně naladěná. Rozhodně nesouhlasím s tím, že by žena měla - jen proto, že už jednou měsíčně nekrvácí - všechno vzdát, rezignovat a začít se chovat jako stará bába, jak popisuje Truda. No co to je za kecy, že v 50 ženská nepotřebuje být krásná??? Žena musí být svým způsobem krásná a upravená třeba i v 70 a později, no ne? Už jenom kvůli sobě a svému dobrému pocitu! Navíc ženské, které to vzdají, se pak strašně diví, když jim jejich chlapi utíkají jinam (chtěla jsem říct k mladším, ale oni většinou utíkají spíš do hospody, na ryby a tak podobně - což vyjde skoro nastejno...) - a to asi žádná z nás nechce, že? Chceme mít harmonické příjemné vztahy, nebo třeba klidně žití sólo, ale milence, kdy si vzpomeneme... No já myslím, že to jde a že věk a přechod na tom nemusí vůbec nic změnit. Záleží jenom na tom, co z nás vyzařuje. Takže holky přechodničky: Ani přes to naše "klimakterické utrpení" žádné splíny (ty si nechte, až vás nikdo neuvidí), zdravé jídlo, ať moc nepřibíráme, hodně pohybu, úsměv na rty, pozitivní přístup, hajdy na kosmetiku - a rozhodně nic nevzdávat! :)