Už není třeba ani nic dodávat, komentáře hovoří za vše. V nastalé situaci není žádná jiná volba. Manžel si musí uvědomit, s kým chce sdílet svůj RODINNÝ život. Vše ostatní se od toho odvine (rozchod manželů, odstěhování švagrové, nové bydlení, rozdělení bytu) a je už jen technického rázu (stavební úpravy, režimová opatření vzájemných návštěv, podíl na bytových nákladech...).

No vidím tam 3 věci. jako první vnímám že paní nemá dost sebevědomí aby si u švagrové zjednala respekt a nebo ji prostě usměrnila....to je podle mne hodně důležité, švagrová totiž zajde jen tak daleko, kam ji ona pustí. Tím že mlčí a jedovaté poznámky přechází jen dává švagrové větší a větší prostor až jí nezbude nic. Je potřeba reagovat ale né z naštvání nebo strachu ale dokázat se dostat do stavu kdy máte nad situaci nadhled a nejste "oběť". Další co tam vidím je poněkud nezdravé pouto mezi sourozenci ani jednomu není vlastně vůbec divné že bydlí spolu v jedné domácnosti vyhovuje jim to... A další což je taky dost špatné je že manžel je papuč a s manželkou vůbec nejsou parťáci nejsou tým.......to s kým a jak budeme bydlet to je přeci věc obou a neměl by o tom rozhodovat jen jeden, tohle by se mělo řešit tak aby byli spokojeni oba. Manžel ale zjevně tohle nechápe, když to vyhovuje jemu má se žena prostě přizpůsobit.....mi připadá že ten vztah nestojí na moc pevných základech když on má přístup mně je to jedno tak si to holka vyřeš sama. Sestra je nepotřebuje mohou bydlet jinde... tak si říkám, že děti nemají, možná by pro paní bylo lepší skutečně tohle opustit.
to co bych dělala já je že bych si sedla se švagrovou a soukromě si s ní pohovořila úplně v klidu spíš ve snaze se přiblížit a vyjasnit si nevyřčené věci, říct jí že mne bolí její poznámky a není mi to příjemné.podle její reakce by se vidělo, buď se podaří prolomit ty bariéry a přiblížit se jí a nějak se víc otevřeně bavit a nebo ne a pak bych to řešila dál s manželem.

Nechápu,jak se někdo může tak denně stýkat se sourozencem i na starší kolena?! Já mám moje sourozence docela ráda,ale nemusím je vidět klidně rok i déle.Není pak větší radost ze setkání,než když si denně lezou na nervy a ještě rozbíjejí druhému rodinu? Já bych šla buď bydlet jinam - a doufala bych,že mě manžel bude následovat,když ne,tak ať si trhne,nebo bych se zcela oddělila na samostatnou bytovou jednotku,se zamčenými dveřmi,vlastním elektroměrem,topením,vodoměrem,i vchodem,abych se zcela vyhnula možným sporům.A jen předem ohlášenou návštěvu švagrové,cca 1x za měsíc,bych přijala.Ten manžel si musí uvědomit,že co bylo,to bylo,ano,sestra mu jakoby nahradila matku,ale s tím už je konec,manželka je víc než sestra,a jestli chtějí mít děti,tak se ségrou těžko.Povaha té sestry asi taky není moc dobrá,jinak by se takto podivně nechovala,též její nevyvedené manželství o tom svědčí.

Tak tohle znám. Tchýně a švagrová dohromady. Manžel si nechce udělat zle ani na jedné straně. Já jsem se mu nepovedla a do rodiny jsem nezapadla. Vydržela jsem to třináct let, teď už se konečně stěhujeme (po loňském incidentu, který byl tou poslední kapkou).
Čeho je moc, toho je příliš. Muž si musí uvědomit, kde je jeho rodina a neprolínat tu, ve které vyrostl s tou, kterou chce založit. Tedy neprolínat takto nezdravě, že budou mít společnou domácnost. Nějaké stanovování hranic může časem začít jedna nebo druhá strana brát osobně a špatně, proto pokud to nejde, je lepší odejít. S manželem nebo bez, to už je další věc.

lebahu: tak s tímhle názorem naprosto souhlasím 2 hospodyně v jedné kuchyni absolutně fungovat bez problému nemohou bud musíte mít vše samostatné nebo bydlet úplně sami odstěhovat se jinak vás švagrová rozeštve a nejspíš se jí to skvěle daří ,nebo dáte manželovi sbohem a at se svou sestřičkou žijí spolu ona ho stejně chce jen pro sebe a každou další pani vyštve .

Švagrová vám neničí vůbec nic, švagrová oprávněně užívá dům, kterého část zdědila po rodičích. Co vám ničí manželství je, že si manžel tak nějak neuvědomuje, že potřebujete každá vlastní domácnost, tedy vlastní byt. Dvě hospodyně v jedné kuchyni nemůžou fungovat bez problémů, ani kdyby byly obě dvě svaté. Takže buď si uděláte v domě vlastní bytovou jednotku, odstěhujete se nebo vyplatíte švagrovou a ona se odstěhuje do vlastního a nebo si vy sbalte kuférek a nechte ho "mamince", můžou si tam oba chudáci rozvedení vzájemně sušit slzy.

Je to stejné jako když by se nastěhovali k mamince, která nechce nechat synáčka dospět. A synáček to vidět ani nechce, jemu to vyhovuje. Tady tu maminku zastupuje ségra. Pokud to nepřizná manžel, že je se ségrou problém a že takto prostě žít nemohou, asi není jiné východisko.

Jestli je to pravda a situace je taková a nejsou děti, asi bych si to manželství nechala rozbít a zavčas zmizela z jejich života. Tohle by mi teda rozhodně nevyhovovalo..