Monika neměla lehký život a o svoje místo na výsluní musela tvrdě bojovat. Nakonec však našla štěstí nejen pro sebe, ale i své dvě děti.
Žila jsem tak nějak průměrně jako každá druhá maminka samoživitelka, se synkem Davídkem v pronajatém bytečku. Peněz moc nebylo, ale snažila jsem se. Co se týče vztahů, zažila jsem hodně pádů, ovšem nevzdala jsem nic a pořád hledala fajn chlapa pro rodinu, který by mi uměl být oporou a synkovi kamarádem. Z jednoho takového vztahu se mi narodila dcerka Růženka. Jenže románek skončil už během těhotenství.
Nevěděla jsem, co to je jít do kavárny, do kina nebo s kamarádkou na kafe. Můj život se točil jen kolem dětí a psů. Dříve jsem se věnovala canisterapii a docházela se psy do domovů pro seniory a do nemocnic.
Laura Poláková
17. října 2019
Jenže se šestiletým synkem a roční holčičkou už to nešlo. Často jsem neměla ani na nájem a elektřinu, dluhy z minulosti narůstaly, až přerostly v exekuce, které jsem horko těžko splácela.
Tehdy na mě začaly padat divné nálady. Probouzela jsem se s pocitem bezmoci, brečela do polštáře, ale když Davídek přišel ze školy, snažila jsem se být zase ta usměvavá maminka, která všechno zvládá. Jen čas od času se mi povedlo sehnat na hodinku hlídání a vyběhnout se svou fenkou na louku nebo na cvičák. To byly mé jediné chvíle uvolnění.
Laura Poláková
15. října 2019
Nakonec jsem úplně zanevřela na lidi kolem sebe. Dokonce ani z chození na cvičák už jsem neměla radost. Byla jsem psychicky úplně mimo a to se přenášelo i na psa. Fenka byla také vystresovaná a výcvik ji netěšil, tak jsem uvažovala o tom, že svou jedinou zálibu opustím. Jenže co by pak člověk měl ze života?
Jednou večer jsem seděla doma s mobilem v ruce a bezduše pročítala Facebook, když na mě vyskočila pozvánka na výcvik se psy různých plemen. Ani nevím, proč jsem otevřela profil člověka, který měl školení vést. Šlo o jistého pana Lukáše z Plzně. „Vida, to není tak daleko od Žatce, kde bydlím,“ napadlo mě.
Laura Poláková
13. října 2019
Napsala jsem mu, že mám psychicky nevyrovnanou fenu, která je hodně ovlivněna mými náladami, a jestli je pro ni výcvik vhodný. Odpověděl mi, že se máme zastavit a pak uvidíme. Od té doby jsme si občas napsali, ale jen jako dva cizí lidé, kteří mají společný zájem. Nic osobního.
Jenže můj život nabral ještě větší obrátky. Růženka začala dostávat záchvaty kvůli špatné funkci srdíčka. Přestávala dýchat, zmodrala a musela rychle do nemocnice. Nikdy bych nikomu nepřála vidět vlastní miminko s tolika přístroji a hadičkami…
Laura Poláková
10. října 2019
Bylo to strašné, ale já musela zůstat v klidu. Zvládala jsem to i díky konverzaci s Lukášem. S ním bylo všechno snazší. Stál při mně jako nikdy nikdo jiný. Tehdy mě napadlo, že by mohl být ten pravý.
Když nás s dcerou propustili z nemocnice, domluvili jsme se s Lukášem, že za námi přijede. Čím rychleji se blížil den D, tím víc jsem se děsila. Věděla jsem, že nemá v pořádku nohy. „Jak zareaguji, když bude pajdat? Co když mi bude jeho postižení vadit? Jak ho budou brát děti?“ honilo se mi hlavou.
Laura Poláková
6. října 2019
Měla jsem miliony otázek a nejvíc jsem se bála sama sebe. Když před domem vystoupil z auta, stála jsem na rohu a čekala na něj. Blížil se plíživou chůzí a najednou stál vedle mě. Padla jsem mu kolem krku, on mě objal a stiskl tak pevně a přitom něžně…
Stačily čtyři společné dny, abych věděla, že tohohle chlapa si nikdy nenechám vzít. A protože Lukáš má sice byt u Plzně, ale momentálně bydlí v Irsku, za měsíc jsem sbalila děti a odjela za ním.
Laura Poláková
3. října 2019
Konečně jsme rodina. Můj syn i dcerka mají toho nejlepšího nevlastního tatínka, jakého jsem jim mohla dopřát, a já skvělého životního partnera. Díky němu jsem splatila své dluhy, ale hlavně mi poskytl zázemí a splnil sen o domečku, rodině, dětech a zahradě plné psů.