Dodatek:tak jak to vnímáš ty,vnímá to jistě i více lidí,ale co znám ze své zkušenosti a ze svého okolí,převažuje to že lidi nevěru spíše netolerují.
@Noral: S tím, že dnes "převažuje to že lidi nevěru spíše netolerují" souhlasím. Dnes se opravdu netoleruje. Já ale byla na prahu dospělosti v době květinových dětí, v době, kdy Aids neexistoval a ostatní bylo léčitelné, v době, kdy jsme četli Plzáka a v době, kdy se z nevěry žádná věda nedělala. Možná jsme byli víc realističtí a možná víc nesvobodni, takže alespoň v tomto ohledu jsme si ji chránili, nevím. Možná v tom byl i ten Plzák, možná ale mnohem méně genderové rovnosti. Prostě jsme to chápali tak, že mužská sexualita funguje naprosto jinak, než ta ženská, že muži nějaké ty úlety mívají všichni, neb je jim to biologicky dáno, že pro muže je sex bez citů normální a že tím pádem nejsou nebezpečné. Že se ty jejich nevěry rozhodně nedají srovnávat s úletem ženy, která není takto stavěná, která čistý sex bez citů nedokáže, tudíž se může snadno zamilovat a zbořit všechny mosty zpět. A fakt nevím, jestli jsou teď ženy a muži v tomto ohledu sexuality skutečně jiní, než jsme byly my, ale v posuzování nevěry se rozdíly nedělají, rovnoprávnost se jaksi vyžaduje i v té nevěře. Jsem to zamotala, co? :-D
@helza: Nezamotala,rozumím tomu,máš pravdu.Měla jsem na mysli hlavně to když žena toleruje opakované nevěry celý život.
@Noral: :-)
Mně přijde, že když někdo napíše "odpustil/a jsem, ale zapomenout nemohu" že to spíš znamená "smířil/a jsem se, ale zapomenout nemohu". Myslím, že když skutečně odpustím, tak to už na to nemyslím a v podstatě to zapomenu. Smířit se, ale neznamená odpustit.
Bohužel už to nikdy nebude tak jako dřív.Odpustit neznamená zapomenout,to nejde.
@Noral: Jiné to bude, ale ono je to vždy jiné v průběhu let. Navíc to, tedy vztah může být klidně i hezší a kvalitnější. Každá krize, tedy i taková nevěra, totiž vynese nakonec z podvědomí na světlo nejrůznější nedorozumění a drobná zranění a dá páru příležitost je zahojit a naučit se žít tak, aby k nim nedocházelo a když, aby se řešily hned. Navíc si oba dva uvědomí, že svého partnera nevlastní a že pokud nebudou svůj vztah chránit a pečovet o něj, mohou o něj přijít. Že ono ANO před oddávajícím není zárukou lásky na celý život, že tou zárukou je pouze celoživotní péče o ni. A to je rozhodně skvělá deviza pro další společný život.
@helza: Helzo,pokud si to uvědomí oba,tak ano,ale velmi často jsou případy,kdy jeden druhému odpustí a ten druhý toho příště zneužije.
@Noral: Nepsala jsem dotaz,nečekám tedy ani odpověď.Jsou ženy ,které nevěru tolerují celý život,dělají že o ničem nevědí.Jsou ženy které ji netolerují.A pokud se provalí nevěra a manžel slibuje hory doly že už to víckrát neudělá,manželka mu uvěří,odpustí,manžel tedy vidí že je odpuštěno,a za nějakou dobu to zopakuje,protože ví že mu odpustí opět.Jistě,není to školáček ve škole,není to její dítě které žena vychovává.Ale-je to ztráta důvěry.Manželka mu odpustila,věřila že to byl jednorázový úlet.Každý má práh tolerance jiný.Měla jsem sousedku,na venek vynikající manželství,tři děti,pokud šli někam na veřejnost,drželi se za ruce,líbali,aby každý viděl jak se mají rádi.Ovšem pán ještě s kamarádem měli koníčka:běhání za jinými.Paní se ptali různí známí,sousedé a přátelé,proč mu to toleruje,proč nezakročí.Paní vždycky odpovídala:pro mne je hlavní že se vrátí pokaždé domů,ke mně.No bodejť by se nevrátil,když mu vytvářela zázemí vlastně pro ty zálety-navařeno,vypráno,uklizeno,nemusel se o nic starat.Nakonec na to paní doplatila:manžel si našel milenku která si ho pojistila -vysadila antikoncepci,a manžel si ji chtěl nastěhovat do společného domu,který s paní vybudovali.Celé roky viděl že mu to paní toleruje,tak ho napadla i takováto zběsilost.
@Noral: Musím se ti přiznat, že tvým pocitům a tím pádem i tvým argumentům vlastně vůbec nerozumím. Svého muže miluji nesmírně, ale cítím to tak, že nakolik moc miluje i on mě, je jen a jen jeho věc. Láska, ani vztah nejsou obchod. A pokud by měl potřebu být mi nevěrný, pokud by se zamiloval, či zamilovával jinde, či občas si jen tak "odskočil", to je přeci taky pouze jeho věc a jeho problém (ono mít milenky bývá docela stresující a náročné). Miluji ho takového jaký je, ale je pouze na něm, jak a jak moc věrně miluje on mě. A to nemluvím o tom, že jedna věc je chtít být věrným a jiná věc je věrným být - ono se někdy prostě stane. Pokud je mi s mým mužem dobře, pokud se vedle něj cítím tak, jak se cítím, nevím, proč bych měla řešit jeho pocity a jeho případné vztahy. Jediné, co musím řešit je otázka, zda i on se vedle mne a se mnou cítí stejně dobře a je se mnoutak rád, jako já s ním. On není můj majetek a já jsem dospělá ženská, která zná cenu lásky a manželství, přitom ale ví, že život by zvládla i sama. Na druhé straně vím, že mnoha lidem nevěra vadí, věřím jejich pocitům, a je mi líto jich i jejich partnerů. Ale jak píšu, nechápu je. Takže nevím, co ti odpovědět. Prostě jsou lidé, kteří potřebují k životu více vzruchu, kteří snadno podlehnou pokušení a pak se neovládnou, kteří potřebují častější nezávazný sex a podobně. Mnozí z nich bývají těmi nejbáječnějšími manželi, či manželkami. A nemyslím si, že by zneužili nějakého odpuštění - nejsou to žáci, slibující něco paní učitelce. Mně nějaké takové slibování mezi dospělými lidmi, jako podmínka odpuštění, přijde fakt šílené. Můj manžel přeci není mé malé, předpubertální dítě.Tím vším nikoho nevybízím k nevěře. Ale láska je o něčem jiném a věrnost je k něčemu pouze tehdy, je-li z lásky, dobrovolná a zcela svobodná. Být věrný z musu, povinnosti, či strachu o partnera, nebo z partnera - taková věrnost je spíš hřbitovem lásky, ne láskou.
Odpustit možná , zapomenout ne ... :pozor
Každý den čistit zrcadlo počmárané mou drahou rtěnkou by mne zrovna nedojímalo.
@Mata69: ach, vám neukápla slzička?? :-D
@Betyyna: ale jo, ukápla, když jsem si představila tu rozpatlanou/zničenou rtěnku (každodenním psaním po zrcadle). 8-)
@Mata69: :lol:
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.