MONIKA (59): Moje snacha mi vzala syna i vnoučata!

lebahu: Tak tuhle deformaci docela znám. Já měla kdysi známou - kolegyni z práce a ta se zamilovala do chlápka, který připravoval těla k pohřbu. Tedy česal je a líčil. A naprosto zdeformoval i tu mou kolegyni a to, co občas vyprávěla, to bylo na Bohnice, řekla bych, že totálně úchylné. Oni si třeba večer pouštěli pohřební hudbu a dívali se na fotky umělecký dílek jejího drahouška, tedy na ony načančané zemřelé, povídali si co a jak musel udělat a zamaskovat; a to bylo pro ně kouzelné, fascinující, tajuplné a úžasně romantické. To bylo pro ně to největší afrodiziakum. Později, už po sametové, muž naší zelinářky provozoval pohřební službu a ona mu pomáhala. S těmi jsem se zase tak důvěrně neznala, ale pořádně ujetí byli taky.

Dasa52: To mě taky rozsekalo, copak člověk může mít jenom záliby, které ho "jednou budou živit"? Navíc si myslím, že (když už by je nějaký koníček měl živit), že větší šanci mají v tom hokeji, než třeba ve hře na klavír.

další učitelka :-D mají tu asi nějaký slet, čarodějnice! "hokej je sice baví, ale živit je samozřejmě nebude" - a jak to ta tchýně ví tak jistě? jako že jsou neschopní nebo jak to myslela? zcela chápu, že je nesnesitelná i pro vlastního syna. hogo fogo honorace :-D

helza: Hele já jsem teď zažila nejulítlejší profesionální deformaci... ženská která řeční na pohřbech si sepsala a na pásek nahrála proslov na svůj vlastní pohřeb. Prej aby jí to nějakej brebta nepokazil, že se to na tom pohřbu pak pustí z magneťáku. Tomu říkám úchylárna... proti tomu jsou všechny švihlý učitelky čajíček. :-D

mambule: Já byla naštěstí z této bohulibé profese po roce 1968 v rámci prověrek "odejita", jak se tehdy říkalo. A byla to velká úleva, práce kantora je svým způsobem skutečně nesmírně vysilující, ač se to dá jenom těžko pochopit. A máš pravdu, profesní deformaci se ubránit prostě nedá. On ji má každý a každý je nějak deformován i prostředím, v němž žije. Ale ta kantorská je hodně specifická. A je fajn si ji uvědomit a je dobré ji včas odhalit těm, na nichž ti záleží. Lidi jsou totiž v jádře skvělí a když budou vědět, že "ty víš", a že tě to někdy i zamrzí, když se pak dokážeš zasmát něčemu, jako "děkuji paní kantorko", či jinému sarkasmu a občas i zmlknout, budeš pro ně úplně normální skvělá babička. Vždyť on je přeci konec konců tak trochu švihlej každej. :)

helza: bohužel mám taky tu profesní učitelskou deformaci, že se snažím svoje názory vnucovat :-) (tak vypadá práce učitelky :-) ) No doma už si zvykli a nějak to se mnou musí vydržet, než si syn nebo dcera založí vlastní rodiny, pokud se toho vůbec dožiju, tak už mezitím beztak budu dementní :-)

farah.farah, mambule: Pokud člověk s něčím skutečně nesouhlasí (já například nesnáším jakékoliv ubližování, zejména slabším, či zvířeti), pak to pravděpodobně dá najevo. A pak nejde myslím ani tak o to, zda to řekne slušně, či vulgárně, hlasem jako samet, či jekotem motorové pily, zda bude poučovat, přikazovat, či prosit, nebo zda použije, či nepoužije nějakou manipulaci. Jde o to, aby v tom okamžiku vždy jednal jako rovný s rovným. A to se velice těžko popisuje, natož učí. Já uvedu příklad. Skoro 30 let jsme bydleli v "olomouckém domě hrůzy", v baráku plném cikánů, ale takových, co byli pro naprostou nepřizpůsobivost vystěhovaní ze Slovenska, dokonce měli za sebou i pár zabití. Já byla první a jediná, která s nimi neměla sebemenší problém. S nimi, ani s jinými cikány, ani jjinými problematickými lidmi. A bylo to podle mne právě a jen v té rovnosti. V tom, že jsem jim uměla říct věci tak, jak bych je řekla bráchovi, kámošce, či komukoliv jinému. Že v mých slovech, ani ve mně nebyla žádná, ani ta pozitivní "diskriminace". A hlavně asi v tom, že jsem to tak vždycky i cítila, což je asi nepředatelné a možná z mé strany i docela ujeté. /// No a máme-li před sebou dospělé děti, je to totéž. Mohu se zmínit, říct jak to vidím já, zeptat se jak to vidí ony - tak, jak se tady bavíme na diskusích. Ale ani v nejhlubším skrytu duše mě nesmí napadnout, že by má "informace" měla nějak posunout, či dokonce změnit jejich názor. To už si musí přebrat oni sami to už je pouze jejich věc. A tak to musím i cítit. A budou věci, o kterých můžeme pokecat, byť se lišíme v názoru a věci, u kterých to nepůjde. A o těch si zkrátka řekneme "hele, o tom se nebavme, víš, že bysme se jenom pohádali." A už se o nich spolu bavit nebudeme. Dospělá děti mohou umět dospěle komunikovat s každým, největší problém budou mít s námi - s rodiči. A pak to je náš úkol, dát jim jasně najevo, že už pro ně nejsme rodiči, ale partneři.

Zebruška: Taky mám pocit, že paní nejde vůbec o vnoučata a jejich "zušlechťování", ale spíš o to dat najevo celému světu, že se synek oženil pod úroveň.
A pokud byl do té doby její vztah se synem v naprostém pořádku, tak by se těžko od ní zcela odvrátil kvůli tomu, že mu manželka řekla, že tchýně udělala scénu v Mekáči. Já myslím, že už měl báby a jejího snobáctví a poučování nad hlavu za celý dětství a tohle byla poslední kapka. A že chce svou ženu a děti před tímto zcela logicky uchránit.
Mimochodem nechápu, když je paní tak skvělá matka, tak dobře a ušlechtile syna vychovala, jak se mohl takhle zvrhnout a vzít si pouhou kosmetičku, sívat se na televizi a vozit kluky na hokej. To musí být geny po nějaké černé ovci rodiny (z manželovy strany pochopitelně). :-D

Zebruška: My jsme to hřiště měli, ale nikdo starší 6 let tam nikdy nechodil, protože to byla "nuda pro mimina".
Jak mají dnešní děti lítat po venku, když pomalu do 18 let samy nesmí ani na dvorek, protože venku "číhají samé nástrahy" (což my budeme tvrdit, že to za našich mladých let nebývalo, že náš svět byl krásně bezpečný... nebyl, jenom místo hrůz na Nově televize vysílala zprávy o tom kolik se nadojilo mléka, takže se lidi tolik nebáli).

lebahu: přesně tak :-) Ono my si taky to naše dětství idealizujeme - asi jako každý. Jenom když si vezmu to dnes opěvované lítání po venku. No my na sídlišti jsme obvykle skončili tak, že holky nekde dřepěly na obrubníku (při nejlepším) nebo na odpadkových kontejnerech (jinak nebylo, kam si sednout - a to by mě dnes asi trefilo, kdybych viděla děcka, jak otírají odpadkáče a valí se po nich :-) ), kluci byli o kus dál, pokřikovali na sebe sprostí jak dlaždiči (už za nás se to "voly" jen hemžilo) a otravovali nás, takže my zas ječely na ně. Dělat nebylo co, žádný dětský hřiště tam nebylo, kolo - zkrátka žádná povznášející a rozvíjející zábava to nebyla. Ale nás to bavilo, taky jsme vyrostli, dneska zas děti baví něco jinýho. Když přišla koncem 80. let první kapesní "počítačová" hra (pamatuje na to někdo? Vypadalo to jak kalkulačka a chytaly se tam nějaký příšerky nebo co), tak všichni seděli jak pecky kolem toho jednoho šťastlivce, co to měl, a čučeli na něj, jak hraje - a vydrželi jsme to celý odpoledne :-) takže vlastně náš program byl - kroužek, úkoly a dřepění na zadku někde na chodníku před barákem. Kdyby to dnes někdo popsal jako hlavní program svých dětí, tak ho ostatní asi sežerou :-))))

Jinak ještě z článku vpodstatě taky moc nechápu, proč vlastně ta její snacha tak špatně vychovává děti - tchyni leží v žaludku, protože to není intektuálka a vzdělaná umělkyně, ale má "jen" kosmetický salon. A co se dětí týče, tak jí nejvíc vadí to, že dělají hokej za drahé peníze a koukají na televizi. Upřímně řečeno nevidím nic až tak špatného na tom, že když přijde malé dítě navečer domů z hojkejového tréninku (čili pořádně utahané, vylítané a unavené), tak už zřejmě nemá síly na nic jiného než podívat se na večerní pohádku. Co by tak po nich asi ještě chtěla? Aby kluci po návratu domů ještě před spaním něco tvořili a zvládali se zušlechťovat? To by asi nedal ani dospělý... Pak je tu tvrzení, že děti jen sedí u televize nebo počítače - u takových výroků vždycky nejak nechápu, jak by to mohla dotyčná vědět. Copak ona s nimi žije ve společné domácnosti? Není to spíš tak, že nemá ráda snachu a tak si vyhledává jakékoliv záminky a domněnky, aby mohla kritizovat?
Stejně tak s tou oslavou - proč se proboha cpe na dětskou oslavu k "mekáčovi", když jí je jasné, že se jí to nebude líbit, že tam bude fůra dalších dětí a jejich rodičů, takže nakonec vnuci stejně nebudou mít pořádně čas (a nejspíš ani chuť) věnovat se babičce, protože si budou chtít hrát s kamarády? A ještě pak od tam odejde jistě s pořádně ohrnutým nosem, jaká je to hrůza, a asi pěkně nahlas sdělí snaše, že je pak pozve na pořádnou oslavu, aby dala přede všemi najevo, jak tímto opovrhuje? To by mě na místě matky teda taky dost naštvalo. Má akceptovat, že dětská oslava je pro kamarády dětí a vede se jinak než slavnostní oběd v kruhu rodinném (házení jídlem nekomentuji, protože netušíme, co se tam dělo - mohla to opravdu být hrůza a ostuda, ale taky mohlo jedno malé školkové dítě hodit někde kalíškem a povýšená babička, napružená už předem, jaká je to tam hrůza, z toho hned dostala ostentativní osypky) . Rovnou je měla nechat na pokoji, ať si děti užijí sami s kamarády, a pak jim udělat rodinnou oslavu u nich doma, kde by v klidu klukům pogratulovala a popovídala si s nimi. No... zvrtala to, co už teď. Teď sklízí, co zasela. Musí jen doufat, že když přestane všem do všeho remcat, že se situace časem uklidní a zase se začnou normálně stýkat.

Mně se strašně líbí, jak dřív byly děti (tedy my) lepší, jak jsme běhali po venku, ušlechtile jsme si hráli... No a co nám zbývalo? Počítač nebyl, v televizi byl největší odvaz pro mládež "Pionierska lastovička". A za 20 - 30 let budou ty dnešní děti vykřikovat jaké měly krásné dětství, že střílely mimozemšťany na PC a lovily Pokémony v mobilu..., zatímco ta dnešní mládež... (a teď nevím, bůhví čím se budou děti další generace bavit). :-D

Tak na mě z článku paní Monika taky působí dojmem pořádně afektované, povýšené a nepříjemné ženy. Celý článek se nese v duchu "jen já vím, jak má být všechno správně, já jsem nejchytřejší, nejvzdělanejší, vše nejlépe umím, vyznávám ty správné hodnoty a nikdo neumí vychovat děti tak dobře jako já". A to je myslím špatně. Ačkoliv neustále píše, jak nechce snachu snižovat, tak přesně toto dělá. Není nic špatného na tom, že sama má jiné představy o fungování rodiny a výchově dětí, stejně tak ale není nic špatného na tom, že každá rodina má svůj styl života. Bez toho by nebyla rozmanitost. Vnucovat komukoliv svoje představy o životě a poučovat ho je prostě vždycky špatně a pokud přesně toto dělá rodině svého syna, nemůže se divit, že ji tam "moc nemusí". Měla by se smířit s tím, že ona si svůj život a výchovu dětí vedla po svém a její děti si to taky zařídí po svém a není vůbec důležité, jak moc se to líbí jí. Ona preferovala zřejmě spíš intelektuálně-umělecké prostředí, rodina jejího syna sportovní. Mně je sice taky bližší spíše to její zaměření a vrcholový sport u nás nikdo nedělá (a popravdě si ani neumím představit, že bychom celý rodinný život přizpůsobovali všem neustálým tréninkům a víkendovým zápasům, jak je to pro mnohé běžné), ale to neznamená, že budu ohrnovat nos nad rodinami, kde sport stojí v popředí. Kdyby takové rodiny nebyly, tak dnes asi nemáme ani komu fandit třeba na olympiádě... Monice zkrátka nezbývá nic jiného než se smířit s tím, že holt její vnuci nechodí o víkendu třeba na houby, ale pojedou na zápas.

Mata69: taktak, čirý alibismus :-)

farah.farah: tak já jsem dost cholerická a obvykle se začnu vměšovat tím, že ječím :-)

mambule: áááá já si říkala, že je mi je článek povědomý, a on mi připomínal ten o té paní doktorové!

mambule: ...a i kdyby to bylo prd platné, kdybyste nedržela pysk, mohla byste pak aspoň říci "já jsem to říkala!" ;-)

Mata69: samozřejmě vnímám tón článku, už jsem to i zmínila, že paní Monika se chová hloupě. Hodně mi to připomíná článek co zde byl někdy zjara, tam vznešená paní doktorová bědovala nad synem lékařem, který si vzal učitelku (místo taky lékařky) a jezdí spolu na čundr, místo aby chodili do divadla nebo tak nějak :-) Co se týče celkového stylu výchovy, naprosto souhlasím s tím, že je to jen a jen v kompetenci každé jednotlivé rodiny (ač by mě hrozně štvala například náboženská výchova vnoučat nebo nějaká hodně alternativní školka či škola - bohužel nezbývá než to respektovat), píšu spíš o mimořádných jednotlivostech a okamžicích, kdy se vnouče svým chováním výrazně překročí hranice slušnosti a jsem zrovna u toho, v tom případě bych se ozvala.

helza: podle článku to nevypadá, že by plánovanou jídelní bitvou měla oslava končit, ale možné to je - třeba proto paní Monika odešla a neříkala nic. O tak pitomé zábavě bych si asi taky myslela svoje jen potichu :-) Beru na vědomí, že byste zasáhla do rodiny svých dětí jen v případě, že by šlo o trestný čin, já asi i dřív jaxi preventivně, i když bych na to možná doplatila. Třeba ten pes - sama jsem pejskařka, ale vidím, jak nemožné obludy si pořizují i rodiče malých dětí a jak se přitom chovají nezodpovědně, jak často se píše o poraněných i zabitých dětech vlastním psem - tak nevím, jak bych se dodatečně srovnala s tím, že jsem ani nepípla, když by něco takového potenciálně hrozilo a pak se stalo neštěstí... A podobných věcí, kdybych nedokázala držet pysk, by se našlo víc, i když nejsou trestné.

mambule: podle mne hodně záleží na tom jak takovéhle "vmnesování" vypadá, obecně podle mne platí to že když svůj nesouhlas člověk podá tak, že se ten druhý urazí nebo naštve tak to nefunguje ten druhý má pocit že je na něj útočeno a přechází automaticky do obrany. Tak že ono ani nejde o to co říct a neříct, ale spíš jak to říct, aby to druhá strana nebrala jako poučování a povýšeneckost.

Mata69: jsi to odklikla dřív, vpodstatě totéž, ale líp napsané. :)

mambule: a obávám se, že většina konfliktů mezi tchyní a snachou pramení právě z toho, že ta tchyně všechno ví nejlíp, snacha to nedělá podle jejích představ - ba dokonce zcela jinak! A že tchyně vědoma si vlastní dokonalosti to prostě do té snachy cpe...Ono to umění, držet jazyk za zuby a myslet si své, je mnohem náročnější než být ten věčný mentor. Proč radši neudělá to, co tu už zaznělo - bere si děti k sobě, věnuje se jim tak, jak si představuje, že by se jim věnovat mělo, dělá s nimi věci, které jí připadají správné - proč na ty děti nepůsobí raději takto. Ona třeba zjistí, že doba pokročila, je prostě jiná, prostě že dnes děti nelítají venku od nevidim do nevidim, že mají jiné zájmy, jiné zabavení. A třeba zjistí, že se může i od těch dětí (věčně sedících u počítače) něco přiučit a i tak je pořád směrovat tím "správným" směrem. Být věčným kritikem, tím co má pořád pravdu, je ovšem mnohem, mnohem jednodušší. A pak je nutné to hlavně sdělovat celému širokému okolí....jak je snacha hrozná a nemožná.

mambule: Jinak k tvé otázce. Je to těžké, ale pravdivé. Jsem ve věku, kdy už ta vnoučata mám a kdy jsou babičkami a prababičkami i moje vrstevnice. Takže si o tom povídáme a je to, věř mi velice častá a mnohdy velmi bolestivá záležitost. Je tak bolestivá, že dá každému prarodiči občas pěkně přes hubu. Opravdu, do rodinného světa našich dětí nijak zasahopvat nemůžeme, i když to je někdy velice bolestivé a přímo šílené. Snad jedině v situaci, kdy by bylo nutné zasáhnou i v případě cizích dětí (tedy domácí týrání, týrání dětí, zneužívání, drogy, či nějaká trestná činnost) Ale i pak musím počítat s tím, že je nadobro ztratím. Takže budu-li mlčet, mohu situaci alespoň částečně hlídat. Ale to mluvím opravdu o velmi závažných trestných činech.

mambule: jistě, jsou hranice, kdy zásah je nutný - týrání dětí, jiné závažné věci (rodiče fetují...). Ale jestli má někdo hranice "kafrání" posunuté, zdravá výživa, jakési hodnoty jím vyznávané jsou pro něj tak zásadní, že to prostě MUSÍ těm rodičům nutit, pak se nemůže divit, že to má důsledky, o jakých se v článku píše.
Jistěže by se mi nelíbilo, že děcka po sobě házejí jídlem...jistě se dá souhlasit s tím, že se mají vychovávat k úctě a vést ke vzdělání. Ale ten tón, kterým je článek napsán, jakože paní "nekritizuje", ale ve skutečnosti velice kritizuje, ten je to, oč tu jde. Protože je nasnadě, že stejným blahosklonným tónem to "klidně" sděluje své snaše. S podtextem jízlivosti a pohrdání. Necítíte to v tom článku? Tu nadřazenost a jediný správný názor?

mambule: Já se ještě vrátím k té oslavě. Nějak jsem si totiž vzpoměla, jak vypadají opravdu skvělé oslavy v různých filmech a seriálech - obvykle totiž končí dortovou, či jinou bitvou s použitím jídla. Možná i ta děrská oslava takto končila je možné, že ta bitva byla i předem připravená, včetně těch potravin.

Už bych nechala plavat tu oslavu a vrátila bych se k výroku Helzy: "poučená babička dobře ví, že do rodin svých dětí, natož do jejich priorit a způsobů výchovy !!!! NIKDY NESMÍ !!!!! žádným způsobem zasahovat a ani náznakem dát najevo, že to, či ono se jí nelíbí." Dovedu si představit různé situace, kdybych toto pravidlo porušila nebo aspoň měla silné nutkání ho porušit: obávám se, že konflikt mezi mnou a potenciálním zeťem/snachou by mohl vzniknout například v případě, že by byli zastánci tvrdých fyzických trestů pro děti (v dnešní době nepravděpodobné, ale vyloučit se to nedá....), dále třeba že by byli odpůrci očkování (někdo to může mít naopak - je zásadní odpůrce očkování a jeho vnuci by na očkování chodili), nebo třeba by k dětem pořídili psa agresivního plemene... zkrátka zajímal by mě názor ostatních, zda by pravidlo nevměšování dodržovali opravdu za všech okolností, i kdyby trakaře padaly a podle jejich nejčistšího vědomí a svědomí se jejich vnukům doma ubližovalo? No a někdo má tohle všechno posunuté tak, že kafrá třeba i do stravování (je to pro něj důležité tak, že jiný stravovací styl nepřenese přes srdce) nebo do režimu spánku (malé dítě má chodit spát tehdy a tehdy). Prostě ta naše jinakost se projevuje i tak, že NIKDY NESMÍ si myslím by každý z nás někdy nedodržel - nebo opravdu dodržel? Budu ráda, když někdo napíše svůj názor.

mambule: Já si totiž dost dobře nedokáži představit co na té dětské oslavě vůbec dělala! Byla to party pro děti a dozor těch dětí byla snacha a ostatní maminky - kamarádky a známé snachy. Na dětské oslavě nebyl ani tatínek dětí ani dědeček ani babička a dědeček z druhé strany., resp. v článku se to nepíše. Já bych očekávala, že i s dědečkem dětem popřejí dětem v rodinném kruhu případně pozvou vnoučata do zoo, na výlet............................... Na druhou stranu pokud jí mají kluci rádi a budou se po babičce shánět, tak snacha taky časem vyměkne.

j66: Zkuste si tu poslední část článku přečíst znovu, vždyť píšete úplně něco jiného, než je tam uvedeno. Nebo předpokládáte, že Monika lže a a nelže její snacha? Já vycházím z článků tak, jak jsou tady napsané :-) Co se týče toho házení potravinami v obchodě, no záleží taky na tom, zda by se to nějak týkalo mých dětí či vnuků nebo přímo mně (například by mě trefili tím párkem), jak by reagovali rodiče (pokud by to nějak řešili, tak bych se pochopitelně do toho vůbec nepletla) - ale kdyby se něco takového dělo na oslavě, kam jsem byla pozvaná jako host, zúčastnily se toho moje děti nebo vnoučata, a ostatní dospělí toto chování ignorovali, tak bych se určitě ozvala. Nevidím důvod, proč řešit prohřešky dětí až doma, zvlášť u tak malých dětí by mělo vysvětlení a napomenutí přijít co nejdřív. A klidně bych sprdla i ty lhostejné rodiče.

mambule: Tomu ale neodpovídá tvrzení snachy, že se na oslavě snažila vychovávat cizí děti.

mambule: Já na ulici nebo v krámě viděla mnohokrát jak dítě hází piškotem párkem atd. Nesouhlasím s tím, ale abych je šla sprdnout nebo jejich rodiče, to mne tedy ještě nenapadlo.