„Lázně česky, SPA v angloamerickém pojetí, Lutra v Řecku… Všechna podobná zařízení zaměřená na léčení a regeneraci vždy přirozeně vznikala na místech, kde se vyskytovaly léčivé přírodní zdroje: minerální prameny, bahno, rašelina či výjimečné klima (jako v horách a jeskyních). Stejně vyhledávaným léčivým přírodním zdrojem bylo od nepaměti moře a existují hypotézy, které tvrdí, že vydlabané ovály ve skalách na mořském břehu, nápadně podobné vanám, sloužily k hydroterapii již v prehistorických dobách. Moře při přílivu naplnilo „káď“, při odlivu voda zůstala a ohřála se sluncem.
Tady se možná regeneroval pračlověk po namáhavém boji s mamutem… Jde sice pouze o domněnky, nicméně vědecky je dokázáno, že první lázně s mořskou vodou existovaly již v civilizacích mezopotámských, egyptských i dalších a že se jim přisuzoval stejný význam jako lázním ‚klasickým‘, tedy s vodou minerální,“ říká úvodem Hana Cathala, mezinárodní SPA konzultantka, lektorka v oboru wellness, thalassoterapie a zdravého životního stylu, dlouhodobě žijící ve Francii.
Na počátku bylo…
Průkopníkem thalassoterapie byl prý už Hippokratés, ale kdeže dávné časy jsou, její „tvář“ se samozřejmě v průběhu let postupně mění. „Ano, Hippokratés proklamoval léčivé účinky moře, stejně tak i pozdější filozofové a lékaři mořskou vodu doporučovali, dokonce též k pití,“ uvádí Hana Cathala.
„V 18. století, než se stala běžnou záležitostí krevní transfuze, medicína pro doplnění ztracených krevních tekutin používala právě mořskou vodu, díky které docházelo nejen k totální regeneraci organismu, ale i známkám ‚omládnutí‘ a přílivu nové energie. Angličtí humanističtí lékaři dopřávali letní pobyt u moře tuberkulózním dětem z chudých londýnských čtvrtí, které byly v posledním stadiu onemocnění. Zázračně se uzdravovaly! Pravda, ozdravných faktorů mohlo být v tomto případě povícero, nicméně lékařská společnost se od té doby začala o fenomén léčivosti mořské vody zajímat hlouběji…“
Příbuzní delfínů
Víte, že mořská voda má z 99% stejné složení, co se týče minerálních solí, vitaminů a stopových prvků, jako krevní plasma? Zjednodušeně se dá říci, že krev je mořská voda + hemoglobin (tedy krevní barvivo).
„Pokud platí teorie, že delfíni jsou naši ‚bratranci‘ a pocházíme ze stejného prapůvodního životodárného roztoku – z moře, a dále, že jsme si tento roztok v původním stavu zachovali jako extrabuněčnou a nitrobuněčnou tekutinu v nezměněném složení, pak se nedivme, že každý v sobě máme své malé vnitřní moře. Koupe se v něm embryo (plodová voda), rozpoznáváme ho v slzách, potu, spermatu, nosních a ostatních vnitřních sekretech,“ názorně vykresluje paní Cathala.
„Přistoupíme-li na to, že tekutina každé naší buňky má charakteristiku mořské vody a že jsme z ní složeni (tekutina lidského těla v průměru zabírá 75 procent), pochopíme, že ta samá tekutina, tedy mořská voda, aplikovaná na tělo různými formami o teplotě 37 °C, tedy lidského organismu, může působit léčivě, protože bude ‚rozeznaná‘ tělem jako příbuzný element, který může poskytnout obohacení naší vnitřní tekutině,“ dodává.
Jednotlivá moře naší planety se liší především obsahem soli. Nejen úroveň salinity, ale i zvláštnost daného klimatu, které hraje také důležitou roli, ovlivňují lékařské indikace a výběr nejvhodnějšího centra thalassoterapie na regeneraci nebo léčení. Tak například centra v Normandii, s klimatem chladnějším, větrnějším a menší salinitou, nebudou vyhovovat osobám s neuropsychickými problémy. Na stres, deprese a nespavost jsou ideální centra ve Středozemním moři. S dermatologickými problémy samozřejmě hurá k Mrtvému moři!
Mnohé z nás jistě také zajímá, zda thalassoterapie může být prospěšná v případě vážných onemocnění, například v oblasti onkologie, případně jaká specifi ka a podmínky je třeba dodržet… Tuto problematiku zná Hana Cathala také velmi dobře. „Již několik let animuji regenerační kurzy v Jizerských horách pro Arcus, českou organizaci zaměřenou na onkologické pacienty,“ říká. „V centru thalassoterapie však pacienta v aktuálním onkologickém stavu přijmout nemůžeme. Přírodní elementy, teplota a způsob provádění terapie jsou tak intenzivní, že mohou nemoc urychlit. Teprve po pěti letech od překonání onemocnění může být pacient na vlastní riziko přijat. K následné regeneraci po vyléčení je pak tato přírodní terapie samozřejmě doporučována.“
Hydroterapie, zábaly s mořskými řasami a bahnem, masáže s oleji z výtažků mořských řas, akvagymnastika v bazénech s čerstvou mořskou vodou, procházky po mořském pobřeží s přirozenou aerosolovou inhalací mořské tříště… Thalassoterapie je vždy přizpůsobena na míru danému člověku. S úspěchem pomáhá u onemocnění respiračních, kožních, nervových, hormonálních a pohybových, u problémů imunitního systému a dále v rámci prevence i rychlejší regenerace u sportovců.
Moře nelze ničím nahradit
Otázkou zůstává, zda lze nahradit pobyt u moře pouze vnitrozemským bazénem s mořskou vodou či například pobytem v solných jeskyních, pokud zájemce nemá finanční prostředky na dlouhodobější pobyt přímo „u zdroje“. „Thalassoterapie je nenahraditelná, vždyť vlastní jméno zdůrazňuje, že se jedná o terapii mořem, tedy ne chemickou náhražkou ani solí. Mořská voda je živá voda! Živé organismy jako zooplankton a fytoplankton v ní obsažené přežívají jen 24 hodin (!) mimo své přírodní prostředí a i ony jsou významnou součástí léčebného účinku, které moře na lidský organismus má. Takže ani dovážení mořské vody do léčebných center ve vnitrozemí nedává právo nazývat tato centra thalassoterapeutickými. Samozřejmě solné jeskyně mají také své specifi cké a důležité účinky pro zdraví. Nemají ovšem nic společného s thalassoterapií,“ upřesňuje Hana Cathala.
Po dlouhá léta se věnujete wellness, zdravému životnímu stylu, ayurvédě, již zmíněné thalassoterapii… Co Vám osobně nejvíce pomáhá udržet si pohodu a zdraví?
Nové nápady, nová setkání, plány na blízkou i vzdálenější budoucnost. A jejich realizace – a nebo také ne… (úsměv) Například místo původního záměru najednou přišlo do mého života něco úplně jiného, než jsem očekávala, ale dokázala jsem opustit „staré“ a přijmout „nové“… Setkání s kamarádkou, se kterou se zasměji a mám k ní důvěru. Příroda a zvířátka. Víra.