Alena (72 let): Humor nadevše
„Úplně vždycky, z každého průšvihu, nás s mužem nakonec vytáhl humor, mnohdy doslova černočerný. A když nás nevytáhl, alespoň nám ulevil a pomohl nebrat vše tak šíleně vážně, jednoduše nás přiměl mít nadhled. Nezapomenu na krizi, kdy nám doma na stole týden ležely vyplněné rozvodové papíry. Muž mi byl nevěrný a já byla pochopitelně šíleně zraněná. Navíc mě trápilo klimakterium a stesk po dětech, které vylétly z hnízda. Bylo to těžké období.
Papíry na stole vydržely týden, nemohli jsme se ani jeden odhodlat vše posunout dál, přece jen jsme spolu prožili mnoho hezkých let. V sobotu ráno šel manžel na WC, samozřejmě tam večer nedoplnil chybějící papír, který vypotřeboval, a tak na mě pokorně zavolal, zda bych mu papír nepodala. S patřičným komentářem jsem mu ho podala a on ho použil. Asi tušíte, o jaký papír šlo! Hrozně jsme se tomu pak nasmáli. Od té doby uplynulo dvaadvacet spokojených let. Tedy ne že by si manžel místo roličky jemného bílého papíru občas nezasloužil nějakou tiskovinu na poctivém křídovém papíře, ale rozhodně bych ho za jiného nevyměnila.“
Jak si nastavit zdravé hranice ve vztahu? Podívejte se na video:
Dana (69): Mít pozitivní vztah sama k sobě je základ
„Nedávno jsem slyšela jednoho mladého psychologa říkat, že nejvíc, co můžete pro partnerský vztah dvou lidí udělat, je pracovat na sobě a mít se rád – což zní poněkud zvláštně. Já s tím mladým a fešným pánem však velmi souzním, a to už čtyřicet let! Když se máte ráda, máte k sobě hezký vztah a pracujete na tom, abyste byla lepším člověkem, těžíte z toho nejen vy sama, ale i všichni okolo vás.
Mnoho mých kamarádek, které měly celý život různé mindráky, odmítaly je řešit a namísto toho je vytrvale házely na druhé, to mělo ve vztazích zpravidla těžké. Ale přiznávám, že jsem asi měla i štěstí. Manžel byl laskavý a trpělivý člověk.“
Irma (78 let): Láska prochází žaludkem
„Každá to asi nemá tak snadné jako já… Mému Karlovi totiž opravdu prochází láska žaludkem! Je-li sytý, ideálně kvalitně a chutně, je spokojený až na půdu a za nadívanou kachničku či buchtičky s krémem by mi snesl modré z nebe. Bohužel jsem v mládí bývala špatná a ledabylá kuchařka, a navíc jsem muži a všem okolo chtěla dokázat, jak jsem šíleně emancipovaná a pokroková. A tak se první roky našeho soužití nesly v neustálých hádkách.
Nakonec musela zasáhnout Karlova maminka, která si mě vzala stranou a řekla mi: Irmičko, ty si ten život tak hrozně komplikuješ, prostě ho nakrm a budeš mít doma klid a pohodu. Karel je stejný jako jeho táta, když má hlad, nejde s ním žít. V tom jediném ho nepředěláš. Tchyně byla zlatá žena a já si nakonec vzala její radu k srdci. Naše manželství se pak opravdu uklidnilo. Ale vím, že toto nefunguje na každého muže a v každém vztahu.“
Anna (71): Co je dole, je i nahoře
„Má maminka vždy říkala: Co je dole, je i nahoře! A tím dole myslela dva orgány, které, když si rozumí a jsou často v kontaktu, tak je dobře i orgánům nahoře – mozku a srdci. Podle mých zkušeností je iluzí si myslet, že opravdu spokojené manželství, kdy lidé žijí spolu a ne pouze vedle sebe, může fungovat bez toho, aby se spolu muž a žena fyzicky milovali.“
Klára (74): Chvalte ho a nebuďte příliš samostatná
„Pět let po rozvodu mi můj bývalý muž řekl, že jsem sice hezčí než jeho milenka, a dokonce i chytřejší, ale ona ho prý dokáže mnohem více ocenit a pochválit. Údajně se vedle ní cítí víc jako chlap. Tehdy jsem nechápala, jak to myslí. Vychovával mě táta, a táta mě nechválil, pochvalu jsem prostě neznala, nechápala jsem, jak je důležitá. Zato jsem se uměla ohánět zednickou lžící, vrtačkou i motorovou pilou.
Až druhý muž, sebevědomý a nesmírně vyrovnaný a klidný chlap, mi s upřímností sobě vlastní řekl, že jsem pro chlapy sice zajímavá, ale každý se mě nakonec lekne. On se ale nelekl, měl totiž dva metry a nesmírně šikovné ruce a o pochvalu si mi z počátku bez ostychu řekl. Hodně mě toho naučil, bohužel jsme spolu strávili pouze deset let. Poslední vztah s mým přítelem Mílou je harmonický a klidný, už umím pochválit i přenechat přidělání poličky příteli, přestože bych to měla občas rychleji.“