Ludmily muž je extrémně čistotný. Rok od roku se jeho přehnaná náklonnost k hygieně stupňuje a začíná citelně narušovat nejen jejich intimní vztah, ale i celé soužití…
Nedávno jsem na Dámě.cz objevila článek paní Světlany, která má problém s manželem, protože nedbá dostatečně o svou hygienu. (pozn. redakce: http://www.dama.cz/laska-a-vztahy/manzel-se-prestal-myt-je-to-odporne-26303článek) Rozhodla jsem se na něj reagovat. Já jsem totiž v úplně opačné situaci a nevím, která z nás to má těžší.
Můj muž je opačný extrém, je až chorobně čistotný. Jeho posedlost hygienou mu přerůstá přes hlavu a otravuje a omezuje život nám oběma. Neexistuje, aby se ráno, odpoledne a večer nevysprchoval. V jeho příruční tašce nesmí chybět kartáček (každý týden má nový) a pasta, hygienické ubrousky a oblíbená značka tekutého mýdla, které nosí v miniaturním balení všude s sebou. Dřív, v době chození, mě jeho vždy perfektní zevnějšek a láska k čistotě fascinovaly. Nyní mě jeho dokonalost děsí. Skoro si myslím, že u něj propukla nějaká duševní porucha, což jsem mu již dříve několikrát ve vzteku i v klidu řekla. On si samozřejmě nic nepřipouští.
Miláčku, osprchuj se, prosím!
„Miláčku, ale osprchuj se, prosím!“ řekl mi opět nedávno v jedné velmi intimní chvilce. Podotýkám, že bylo pozdě večer, a já se zhruba před hodinou sprchovala. Bohužel to nebylo poprvé, kdy mě odeslal těsně před milováním do sprchy. Připadala jsem si jako odporná šmudla. Mnohokrát jsem si v takových chvílích potají čuchala k podpaží, vlasům, pokožce – byla jsem vždy poměrně čerstvě umytá, nic zvláštního jsem necítila, přesto jsem se vždy znova pečlivě umyla.
Tentokrát jsem manželovi sdělila, že jsem umytá a můžeme pokračovat. Nepokračovali jsme. „Umyj se!“ řekl opět. Večer skončil bouřlivou hádkou, řekla jsem mnoho věcí, kterých nyní lituji, ale možná prostě měly být vyřčené.
Promydlila jsem se k atopickému ekzému a „vystřízlivěla“
Nejenže se manžel minimálně třikrát denně sprchuje, neustále si myje ruce, mnohokrát za den čistí zuby a používá celou řadu kosmetických a hygienických prostředků, ale stále více nutí i mne, abych přehnanou hygienu praktikovala také. Zpočátku jsem byla hodně vstřícná, ale mé pokožce neustále mytí nesvědčilo, opět se mi po mnoha letech objevil atopický ekzém a dokonce i gynekologické problémy! Mé tělo jasně vyjádřilo svůj názor, nyní se sprchuji zásadně jen jednou denně a manželovi to velmi vadí. Bohužel se to podepisuje i na našem intimním životě. Paradoxní je, že v ostatních věcech si rozumíme, máme mnoho společných zájmů, ale ta posedlost čistotou nás nenápadně, ale vytrvale rozděluje.
U tchýně jako v laboratoři NASA
Naštěstí mě manžel nenutí k neustálému uklízení, mám hodně náročnou práci, a tak to partner vyřešil tak, že k nám třikrát týdně dochází paní na úklid, která uklízí přesně podle jeho představ. O ostatní věci kolem úklidu a domácnosti se dělíme. Zatím není náš společný život k nežití, ale co až přijdou děti? Špinavé ručičky, drobečky, fleky, ulepené pusinky a pokaděné pleny apod.? Neumím si manželovi reakce představit, nechci, aby muž svou „posedlost“ přenášel na naše děti, jako se to podle mě povedlo tchýni.
Manžel mi svou matku nechtěl dlouho představit, nakonec jsme se viděly těsně před svatbou a já pochopila, proč mají s mužem i jeho bratrem poněkud komplikovaný vztah. Tchýně je dle mého regulérně psychicky nemocná, její dům je naprosto sterilní, čistší než laboratoře v NASA. Koneckonců od ní po 25 letech kvůli její posedlosti čistotou, úklidem, perfekcionismu a nesnášenlivosti utekl tchán. Zvláštní je, že manželův bratr, dvojče, je úplně normální moc fajn chlap. Což je pro mne trochu povzbuzením, že by péče dobrého psychologa mohla možná manželovi pomoci od následků šílené výchovy jeho maminky.
Třeba pomůže Monk
Jelikož má manžel rád klidněji laděné detektivky, naprosto záměrně jsem ho nasměrovala k seriálu „Můj přítel Monk“ o soukromém detektivovi Adrianu Monkovi, který trpí obsedantně kompulsivní poruchou a různými fobiemi, mezi kterými je i mysofobie, chorobný strach ze špíny a nečistoty. Sehnala jsem několik sérií a manžel si Monka zamiloval! Máme za sebou měsíc sledování a já se chystám náš problém znovu otevřít a pokusit se nasměrovat muže k tomu, aby přijal odbornou pomoc. A nejen on, ale i já! Tuším, že bez pomoci by se naše manželství pomalu drolilo a já se zatím nechci vzdát! Zároveň chci ale podpořit a varovat všechny, kdo mají v partnerství podobný problém. Opravdu dobře si rozmyslete, než řeknete závazné „ANO“ nebo si pořídíte děti! Život s takto zaměřeným člověkem není vůbec snadný!
(Ludmila, 31 let)
Prožíváte i vy nějaký silný, neobvyklý příběh. Napište nám a my jej rádi zveřejníme na Dámě.cz
fejkova@mf.cz