Občas si z legrace přečtu horoskop v časopise, ale tím mé zkušenosti končí. U astrologa ani kartářky jsem nikdy nebyla a zatím to ani nemám v plánu. Ovšem řada kamarádek mě přesvědčuje, že bych to měla alespoň zkusit. Většina z nich je vzdělaných, mají dobrou práci, partnery, rodiny, plány, jsou racionální a poměrně dobře zvládají svůj život. Tedy žádné citlivky, které v zoufalství nahlížejí do křišťálové koule nebo sbírají recepty na zázračné lektvary. Ale když mi nedávno o své návštěvě kartářky vyprávěla i Jana, úspěšná manažerka žijící v zajetí výzkumů a čísel, zbledla jsem. Do té doby vůči ezoterice skeptická žena mi líčila, jak jí kartářka do puntíku řekla, co má za sebou a co ji čeká, a vnukla myšlenku, že vlastně žije život, který nechce.
Na to se mě Jana zcela vážně zeptala, zda si myslím, že by se měla rozejít s Milanem a dát výpověď. Cože?!!! Jiná kamarádka chodí ke kartářce skoro stejně pravidelně jako ke kadeřnici. „Je to pro mě terapie. Vím pak, co mě plus minus čeká a jak se na to připravit. Ani jednou se nesekla. Až mě to děsí,“ vypráví třicetiletá Veronika. Možná vám to připadá směšné. Říkáte si, že ke kartářům stejně chodí jen labilní ženy, které mají peníze na vyhazování. Ale zeptejte se kolem, kdo všechno z vašeho okolí má zkušenosti s magií. A ptejte se i mužů, protože ti je mají rovněž.
Nicméně jsou tady rozdíly: zatímco muži se chodí ptát, kdy se jim začne dařit v práci nebo kdy je vhodný čas na rozjetí podnikání, ženy chodí zásadně kvůli mužům a dětem. Někdy ani nechtějí znát souvislosti, jen si nechávají vyložit, jestli vůbec a kdy už ho konečně potkají. A druhý rozdíl: mužů je mezi věštci podstatně méně než žen. Mimochodem, všimli jste si, že až na pár výjimek bývají kartářkami či věštkyněmi všeho druhu ženy? To asi nebude náhoda, nebo…? Podle některých teorií je to tím, že ženy jsou senzitivnější, citlivější, víc se zabývají samy sebou a vůbec víc řeší celý život.
Proč to děláme?
Co nás vede k věštcům všeho druhu v racionálním světě, kde jsme zavaleni informacemi a na většinu otázek najdeme odpovědi jedním kliknutím? Podle psychoterapeuta Michala Mynáře s tím nemá racionalita co dělat. „Člověk není jen tvor racionální, je také tvor hledající. Hledáme odpovědi na otázky po smyslu našeho života i světa, který nás obklopuje. Tyto existenciální otázky jsou důležitou součástí naší spirituality a jsou v pravém smyslu tím, co z nás dělá lidi.
Pro toho, kdo to s hledáním odpovědí na ně myslí vážně, je to celoživotní cesta, která častěji než k jasným odpovědím vede k dalším otázkám. Člověk se postupně spíš zbavuje iluzí, než aby nacházel jistoty,“ říká odborník. S příchodem hnutí New Age v 70. letech se objevil fenomén „masové spirituality“, jehož příznačným rysem je konzum. Mnoho lidí začalo kupovat knihy s duchovní tematikou, navštěvovat různé semináře, vyhledávat služby léčitelů, věštců, psychotroniků. A stejně jako u každého jiného konzumu i tady hrála větší roli kvantita než kvalita. Lidé mají stále hlad po poznávání něčeho nového.
A protože nabídka plodí poptávku, rázem vzniklo celé odvětví nabízející sycení našich duchovních potřeb zábavnou a přístupnou cestou. Co se financí týká, nestojí zase tak moc, a hlavně: nevyžaduje od nás žádné velké úsilí. „Od návštěvy astrologa nebo kartářky v drtivé většině nepožadujeme dosažení životní změny. Jde o vytvoření iluze, že jsem pro sebe něco udělal (a zkusil něco nového) a to něco mě stálo jen peníze a čas,“ říká odborník. Většina zákazníků nechce po věštcích žádné výjimečné osobnostní a morální kvality, osobní moudrost nebo hlubokou životní zkušenost: „Povrchnost poptávky vede i k povrchnosti nabídky a podle toho pak nabídka služeb vypadá. Neříkám, že mezi lidmi poskytujícími podobné služby nenajdete skutečné osobnosti a lidi obdarované zvláštní citlivostí, já se ale za svůj život setkal asi jen se dvěma takovými.“
Zábava a inspirace
Otázku „jak to funguje“ si před návštěvou kartářky, a hlavně po ní, klade snad každý. Zvlášť když máte pocit, že se dotyčná aspoň v něčem trefila. Někteří věštci jsou možná schopní mimosmyslového vnímání, spíš jde ale o vnímavé a bystré pozorovatele, kteří člověka odhadnou. Na jednom ezoterickém webu jsem našla tuto myšlenku: „Lidé potřebují duchovní útěchu, a když ji nemají od náboženských autorit, jejich duše je prázdná. Proto hledají opory a jistoty u věštců. Těch pak stejně jako jejich zákazníků přibývá.“ Protože většina lidí míří k věštcům spíš ze zvědavosti a neočekávají žádné zázraky, dotyčným stačí trocha empatie a sociálních dovedností.
Třeba jen ťuknou na něco, co člověku připadá, že si nechal pro sebe, že o tom vůbec nic neřekl, ale jim to stačí. Umějí se rychle zorientovat a věci podat tak, že hned vědí, kudy na zákazníka. Psycholožka Martina Tichá osobní zkušenost s žádným věštcem nemá. „Každopádně některé mé kolegyně se ezoterice okrajově věnují a jejich vyprávění je inspirativní,“ říká. „Z mého pohledu je to přesně ten způsob, jímž bychom k celé záležitosti měli přistupovat: inspirace. Bohužel řada lidí k tomu přistupuje spíš cestou zkratky: někdo za mne něco vyřeší, rozlouskne. Takže paradoxně, ač výpověď hvězd či karet má být o mně, je to spíš ‚beze mne‘. Když to pak nevyjde, snadno se dá vina svalit na někoho jiného.“ Jestli už jste někdy zkusili v životě cokoli změnit, asi se vám to nepovedlo ze dne na den.
To je normální. Psychologie chápe změnu jako proces o pěti fázích a projít si jednu po druhé zkrátka chvíli trvá. Mezi první fází, kdy si uvědomujete, že něco ve vašem životě není v pořádku, a třetí, kdy se rozhodnete realizovat změnu, je tzv. fáze kosmetických úprav stávající situace. Dobře to znají třeba kuřáci, kteří kouření jen omezí nebo přejdou na cigarety light. „Člověk si v této fázi uvědomuje, že by měl něco udělat, ale ještě není připraven nebo ho okolnosti nenutí udělat opravdový krok ke změně. Druhá fáze – v našem případě návštěva věštce – může člověku pomoci při hledání síly, odvahy a motivace, ale může se stát také pastí. Unikáte před řešením, kterého se bojíte, k pseudořešením, kterými se chlácholíte,“ říká Michal Mlynář.
Mohou věštci uškodit?
Martina Tichá souhlasí s tím, že pokud si s něčím dlouhodobě lámete hlavu a nemáte třeba motivaci jít k psychologovi, mohou vám být věštci inspirací a rozšířit vám obzory. Jestliže k nim budete přistupovat takto, pak by vám jejich návštěva ublížit neměla. „Důležité je neuzavírat se jen v jedné zkušenosti ve smyslu kartářka povídala…, ale snažit se dívat na věci z různých úhlů pohledu. To znamená, že mozaiku hledaných odpovědí můžete skládat z různých zdrojů – od maminky, psychologa, přítele až po astrologa. Pokud se neupnete na jeden názor, může být taková zkušenost inspirativní a v pořádku,“ říká odbornice.
Kdo však řeší skutečný psychický problém, který trvá nebo se stále vrací, měl by dát před věštírnou, kartami, křišťálovou koulí a dalšími věcmi určitě přednost křeslu psychologa. I když v něm nedostanete ujištění o tom, že všechno dobře dopadne. Naopak cesta k vyřešení problému bývá mnohdy spíš dlouhá a bolestivá. Však taky nejde o to, jestli bude vaše firma prosperovat nebo jestli se vám zlepší manželství, ale třeba o to, jak lépe vést podřízené nebo komunikovat s partnerem. Nečeká vás plané povzbuzování, ale aktivní práce na sobě. Ono je to tak, že kartářka člověku něco vyloží a on se podle toho naprogramuje, byť ne pozitivně. Je to rychlá úleva, ale její efekt je krátkodobý a za chvíli pomine, protože ve skutečnosti se nic nevyřešilo ani nezměnilo. Ale je velmi lákavé sáhnout po rychlé úlevě znovu.
Kdežto u psychologa jde o pomalou a bolestnější spolupráci – člověk se musí sám zapojit, aktivně se nad sebou zamýšlet, protože psycholog nikomu nic nenaservíruje jen tak. Nehledě na to, že kartářky možná mohou být empatické a citlivé, ale to samo o sobě nestačí. Se svou empatií a citlivostí by měly umět zacházet, což se psychologové učí řadu let, aby své klienty nepoškodili. Dá se totéž zvládnout za týden či čtrnáct dnů trvání nějakého kurzu?
ČTĚTE TAKÉ:
Horoskop na březen 2012