Napadlo vás někdy, jaké to je držet dietu z jiných než estetických důvodů? Je vůle člověka, kterému jde o zdraví, pevnější? Umí si odepřít všechno, co nesmí, nebo hřeší? A jak často?
Našli jsme pro vás tři ženy, které – každá z jiných důvodů – dodržují různá dietní omezení. Shodují se v tom, že vůbec nejsložitější je si svou nemoc a omezení s ní související připustit. Otázka „proč zrovna já a druzí ne“ je bezpředmětná. Jakmile totiž začnete hledat viníka nebo rezignujete na život, tedy i na správné stravování, jste na půli cesty do nemocnice, ne-li rovnou do hrobu.
Když se rozhodnete držet dietu, abyste zhubla, nejspíš máte motivaci a víte, proč to děláte. Tedy je to vaše vlastní rozhodnutí. Když ale držíte dietu ze zdravotních důvodů, zdá se to být mnohem složitější: není to totiž vaše volba. Musíte. A „musy“, jak známo, nejsou zrovna přítelem člověka. Každopádně i s nimi se dá žít, a dokonce občas můžete i zhřešit. Musíte ale vědět, jak na to, aby to bolelo co nejméně, pokud možno vůbec. Tady máte inspiraci.
Jana Kubištová Rathouská, 34 let, pracuje v logistice, DIABETES 1.TYPU
Cukrovku mám od svých osmi let, kdy se mi udělalo špatně ve škole. Měla jsem tenkrát opravdu divné chutě. Byla jsem schopná na posezení vypít litr jahodového koktejlu, měla jsem velkou žízeň, byla jsem unavená a během pár dnů jsem dost zhubla. Když se můj stav nelepšil, šla jsem k lékařce, která mi diagnostikovala cukrovku.
Moje stravování tenkrát a nyní se nedá srovnat. Byla jsem dítě a byla také úplně jiná doba. Přístroj na měření cukru v krvi (glukometr) jsem dostala až po třech letech, takže třeba velikost porcí jsme odhadovali. Výhodou bylo snad jen to, že jsem nemohla chodit do školní jídelny, takže mi obědy doma vařila babička. Měla jsem i období, kdy jsem odmítala přijmout skutečnost, že mám dělat věci jinak než ostatní, takže jsem nic nedodržovala a jedla, co mě napadlo. Ale pak jsem si uvědomila, že ať dělám, co dělám, cukrovku mi nikdo neodpáře a musím se s ní naučit vycházet.
Dnes je to díky inzulinové pumpě a kontinuálnímu měření glykemie všechno jednodušší. Dalo by se říct, že jím jako sice vybíravý, ale zdravý člověk. Zatímco dřív bylo nutné dodržovat hlavně pravidelnost, dnes mám větší svobodu v čase jídel i v jejich složení. Musím se jen vyhýbat pití slazenému „normálním“ cukrem i některým druhům ovoce.
Naopak nejlépe regulovatelná jsou jídla s nízkým glykemickým indexem.
A úplně vyhýbat se snažím potravinám označeným jako dia. Většina jich má podobný obsah sacharidů jako potraviny klasické, takže jediný rozdíl je v chuti a často i v ceně. Asi nejvíc trpím nedostatkem vhodných nápojů.
Vyrábí se sice kokakola light, ale po 25 letech bych ráda poznala i jiné chutě než vodu a kokakolu. A tak prolézám v supermarketech regály s levnými limonádami, které bývají často slazené umělými sladidly, zřejmě kvůli ceně.
Bohužel se ale většinou nedají pít.
Opravdový svátek zažívám na dovolené. V zahraničí je výběr dia nápojů mnohem lepší, vozím si je jako suvenýry. Moje dieta není tak striktní, jak by se mohlo zdát, jen v kabelce nosím hroznový cukr, kdyby moje hladina cukru klesla příliš nízko. Co jsem si díky své nemoci uvědomila, je, že cukrovka je moje věc, a když nebudu ubližovat já jí, nebude ubližovat ani ona mně.
Soňa Škeřík, 28 let, výživová terapeutka, CELIAKIE
Špatně jsem se začala cítit už v pubertě, kdy jsem nedokázala ráno dojet autobusem do školy bez strachu, že z nevolnosti omdlím. Moje potíže se postupně zhoršovaly, až jsem se při studiu oboru výživa člověka na Masarykově univerzitě v Brně poznala v příznacích celiakie. Praktická lékařka mě tenkrát odbyla slovy, že se moc pozoruju. Pak ale mojí mamince řekl kožní lékař, že její vyrážka v obličeji je Duringova dermatitida projevující se u celiakie. Tím začal nekonečný kolotoč čekání na vyšetření, vyšetření, nepochopení, doprošování se a pátrání po diagnózách u matky i u mě.
Dnes držím bezlepkovou dietu, tedy se snažím vyhýbat potravinám obsahujícím lepek (gluten), hlavně běžnému pečivu. Bezlepkový chleba se prodává jen v určitých prodejnách, a tak si pečivo připravuji v domácí pekárně. Při nákupech čtu obaly všech potravin, v restauracích se vždycky ptám, co jídlo obsahuje.
Nikdy bych nesnědla takové, jehož složení neznám, takže si objednávám většinou steak, brambory a spoustu zeleniny. Na delší cesty s sebou vozím bezlepkové pečivo nebo sušenky.
Při pečení používám bezlepkovou mouku a bezlepkový knedlík je taky skvělý. Kromě celiakie trpím také intolerancí mléka, vajec, sóji, pohanky a arašídů. Diety související s těmito omezeními nedodržuji tak striktně a jednou týdně si dopřeju malé množství některé z těchto potravin. Moje reakce na ně není tak silná jako u lepku, tudíž si občas dám kousek kvalitního sýra nebo sním vejce skryté v jídle. Jinak ho ale nahrazuji třeba psylliem rozmíchaným ve vodě.
Pokud je to možné, vařím si jídlo na druhý den doma. Když mi dochází inspirace, dívám se na web Zivotsdietou.cz. Ten jsem založila se svým kamarádem Radanem, který trpí stejnou nemocí, pro všechny, kdo jsou na tom podobně jako my.
Lenka Mardešić, kadeřnice, 34 let, CROHNOVA CHOROBA
Je to už skoro deset let, co mi srdce bušilo tak, že si lékaři mysleli, že budu mít infarkt. Vyšetření ale potvrdila Crohnovu chorobu. Zánětlivé onemocnění, které se může projevit v jakékoli části trávicího traktu.
Příznaky jsou únava, bolest břicha a průjem. Od osmnácti navíc trpím zánětem slinivky. Průběh choroby je u každého jiný, společná pro všechny je však bezezbytková dieta. Tu musíme držet, abychom se vyhnuli problémům a cítili se relativně dobře. V akutní fázi nemoci nesmíte vlastně nic víc než tekutou nebo kašovitou stravu. Pro fázi udržovací existuje seznam nežádoucích potravin, který je skoro nekonečný: nesmí se zelenina, ovoce, luštěniny, pálivá jídla, některé druhy koření, káva atd.
Při prvním setkání vás napadne, že bezezbytková dieta vlastně popírá veškeré principy zdravého stravování. Pravda je, že já osobně nejím skoro žádnou zeleninu. Jablko jsem neměla sedm let a dělá mi problémy vidět někoho, jak se do něj zakusuje. Snažím se to nahradit alespoň šťávami, nicméně i ty obsahují hodně vlákniny, takže je musím ředit vodou.
Miluju sladké a ačkoli to není vhodné, dávám si ho. Zjistila jsem, že když ho zapiju kvantem vody, můžu si ho v určitém množství dovolit. Vody musím za den vypít minimálně dva litry. Na jídlo prostě musíte myslet 24 hodin denně.
Důležité je jíst pravidelně, což se s mou profesí nekombinuje zrovna jednoduše. Vařím si většinou doma, do salonu chodím s krabičkami. Jím hodně maso, kuřecí, hovězí, vepřové, ale nesmím používat olivový olej, cibuli, zle mi bývá po paprikách...
Dodržování bezezbytkové diety Crohnovu chorobu nevyléčí ani stav nezlepší. Je to vlastně spíš prevence. Nejdůležitější ale je nerezignovat na život a učit se s tím žít. U Crohnovy choroby totiž proces poznávání vlastního těla nikdy nekončí, všechno se může v podstatě ze dne na den změnit.
Článek vyšel v časopise Dieta
