Nerovnoprávné postavení žen v některých muslimských zemích je pro
mnoho z nás nepochopitelné a podmínky, ve kterých tyto ženy žijí, jsou
pro emancipované Evropanky nepředstavitelné. To, že ženy v Arábii chodí
zahalené do černých hábitů a několik se jich dělí o jednoho manžela je dnes
všeobecně známo. O tom, jak tyto ženy tráví svůj volný čas se vsak mnoho
neví.
Muslimské ženy a jejich volný čas
Nerovnoprávné postavení žen v některých muslimských zemích je pro
mnoho z nás nepochopitelné a podmínky, ve kterých tyto ženy žijí, jsou
pro emancipované Evropanky nepředstavitelné. To, že ženy v Arábii chodí
zahalené do černých hábitů a několik se jich dělí o jednoho manžela je dnes
všeobecně známo. O tom, jak tyto ženy tráví svůj volný čas se vsak mnoho
neví.
Dá se říct, že volného času mají ženy v bohatých arabských zemích poměrně
hodně. Každá movitější rodina má k dispozici služebnou, chůvu k dětem,
zahradníka a
mnohdy i kuchaře. Takže, i když je tady na Středním východě zvykem, že
žena porodí svému muži pět až sedm dětí, nedá se říci, že by arabské
ženy trávily veškerý svůj čas péčí o domácnost. Času mají dostatek, ale
možností, jak ho příjemně strávit chybí. Nejlépe jsou na tom pravděpodobně
ženy ve Spojených arabských emirátech, především v Dubaji a v Abu Dhabi,
nejmodernějších městech
na Středním východě. Jejich postavení ve společnosti je o poznání lepší
než v jiných zemích Perského zálivu. Chodí sice zahalené od hlavy až k
patě v černých abajích, ale narozdíl od žen v Saudské Arábii směji řídit automobil,
používat parfémy, chodit nakupovat bez mužského doprovodu a občas jsou k
zahlédnutí i v kavárnách či u McDonalda. V poslední době se také začaly
věnovat sportu. Ovšem
jen ty nejodhodlanější z nich, protože obléct si tričko a šortky a vyběhnout
třeba do parku je pro ně zatím jen pouhým snem. A tak běhají anebo alespoň
rychle chodí ve svých černých hábitech a na nohou jim svítí bělostné tenisky. V
Dubaji se už nikdo, kromě neznalých turistů, neotáčí za černými postavami,
které
jsou každý večer k vidění okolo parku mnohdy v doprovodu svých manželů. Ti jsou
ovšem většinou oblečeni v nejmodernějším sportovním oblečení, ale občas
běhají, či spíš rychle chodí i ve svých tradičních dlouhých bílých
dišdaších s arabskými šátky na hlavě.
Plavat zatím muslimky převážně neumí, také proto, že vyjít si na pláž v
plavkách nejenže nesmějí, ale mnohé z nich si tak velké odhalení těla na
veřejnosti neumí vůbec představit. A tak se v teplých vlnách Arabského moře
cachtají oblečené do sée téměř druhé kůže - dlouhého černého závoje.
Nedávno se pár odvážlivkyň objevilo také ve fitnesscentrech. Velmi jsem se jim
obdivovala, když pár minut po začátku hodiny step-aerobiku vklouzly do tělocvičny, odhodily abaje a
začaly nemotorně zápasit se svými nadbytečnými
kilogramy (70 procent žen ve Spojených arabských emirátech trpí obezitou) i se
složitými aerobními kombinacemi. Pár minut před koncem se celé zpocené opět
zahalily a nasedly do svých rozpálených automobilů. Můj největší obdiv si
ovšem zasloužily po té, když přišly znovu.
Autor: Simona Hejlová
Autorka je spolupracovnicí českého rozhlasu
include("./nazor.php");=""?>