Může nevěra a síla peněz zničit rodinu?
autorka knihy - Eva Brabcová |
Tělo rozechvělé dosud nepoznanou vášní, zmatek v duši, bláznivá dobrodružství
s mladým milencem ve světě luxusu a velkých peněz na straně jedné.
Kolaps dosud poklidného a vcelku spokojeného rodinného života, kotrmelce málem až
osudové, souboj s vlastním sobectvím a bezohledností na straně druhé.
Soukromým peklem, za asistence všudypřítomného Ďábla, musí projít třiatřicetiletá
Erika, hrdinka nové knihy Evy Brabcové, s názvem Vrakoviště lásky (nakl.
Eroika 2001), aby se dokázala vypořádat s téměř tragickými důsledky svých činů,
srovnala si žebříček životních hodnot a zjistila, že to, co se jí zdálo málo, je
ve skutečnosti vlastně moc.
Aktuálního problému dnešní doby se autorka dotýká bez zbytečného zaobalování
a dokáže věci nazvat pravými jmény. Neuhýbá před existencí sobectví, jasně a zřetelně
ukazuje, co dokáže moc peněz, ale, a to hlavn ě, i to, co bylo pro dřívější
generace téměř tabu - uspokojení ženy ze sexuálního života.
Autorka, i přes to, že: "Veterinářkou býti se pevně rozhodla po té, co jí
nikdo nedokázal dát uspokojivou odpověď na otázku, jak dát žábě umělé dýchání,
kterak resuscitovat čtyři dny přejetého, placatého krtka, či jak dát žížalu do sádry,"
absolvovala ekonomickou školu a nyní se kromě svého povolání věnuje literatuře určené
převážně ženám. Její první kniha, Na slzy nebyl čas (nakl. Petra 2001),
byla, jak sama říká, napsána pro pohlazení duše. Naproti tomu Vrakoviště lásky by
mělo čtenářky přivést k zamyšlení nad opravdovými životními hodnotami, nad
cenou zázemí ve zrychleném tempu dnešní doby, nad uvědoměním si sama sebe.
Ukázka:
"Víš, Jájo neumím si představit, že by na mapě mého sexuálního života
zbylo po Zbyňkovi bílé místo."
"Zblbla jsi v nejmíň vhodnou dobu."
"Na to je někdy vhodná doba?"
"Můj názor znáš. Je tu jen ta drobnost, že se dostáváš do let, kdy to ženské
teprve začíná jaksepatří chutnat. Ruku na srdce, Eriko, je to hlavně o sexu."
"Miluju ho, Jájo."
"Já bych ti řekla, která tvoje část ho miluje."
"Jsi jiná, než já. Nemohla bych s ním jít do postele, kdybych k němu neměla
vztah."
"Aúúúúú!" zavyla Jája. "Víš jak se to říká? Je to lidský, dělaj
to všicky. Je-li Vráňa hodnej jako šampus bez bublin, dá se to, Eriko, přece vyřešit
úplně jinak."
"To už znám. Deset let jsem se starala o bubliny sama. Teď mě jimi někdo
zahrnuje. Lochtá to v břiše tak, že už bez toho nemůžu být."
"Změnilo se něco?"
Erika dlouho mlčela.
"Odejdu od Vráti!"
Věta zazněla jako ozvěna po odstřelu v lomu.
"To nemyslíš vážně!" Sklenička vína nesená k ústům vypadla Jájě z
ruky.
Ani jedna se na střepy nepodívala.
"Je tu Vráňa!"
"Vím."
"Je tu Lištička!"
"Vím"
"Neuneseš to."
"Nevím. Dlouho jsme o tom se Zbyňkem mluvili. Byt je už hotovej, můžeme se z
fleku stěhovat. Chce mě napořád. Vráňa je hodnej mužskej, ten sám nezůstane. A
zaslouží si lepší, než jsem já."
"Kecy, idiote. Ještě si to pěkně vysvětli a omluv. Omluv se sama před sebou!
Budeš to totiž potřebovat, jestli to opravdu uděláš."
Ďábel poskakoval místností, křepčil, plácal se do stehen a v samé radosti mu z očí
bylo vidět jen zažloutlé bělmo. Jménem ženského klína tě opouštím, drahý manžílku,
prozpěvoval si falešným tónem.
"Asi by bylo dobré, kdybys zašla do manželské poradny."
"Mám tebe."
"Nejsem ani sexuolog, ani manželský poradce, nejsem ani přívrženec odkládání
životních partnerů. Jsi moje kamarádka, tady moje rady končí."
Jája byla neobvykle vážná. Tak vážná, že se Erika zarazila. Ďábel se zastavil,
nakrčil čelo a nedůvěřivě po nich pokukoval.
"Ani mi neřekneš, že jsem kráva?"
"Neřeknu. Neřeknu ti, Eriko, už nic. Je to tvůj život."
Erika se rozvzlykala, slzy jí tekly po tvářích, kapalo jí z nosu.
"Já nemůžu! Já takhle nemůžu! Já bych chtěla oba, ale oba mít nemůžu.
Kolikrát ještě v životě potkám takovýho Zbyňka? Já vím, že to není správný.
Já vím, že je to hnusný. Ale já jinak nemůžu! Nemůžu! Nemůžu!" Erika se
hystericky rozkřičela.
"Na tohle nemám nervy. Nehodlám být přítomná u Vráňovy popravy. Hezky podrazíš
nohy jemu i Lištičce!"
Jája se sebrala, kopla do střepů, kabelkou, kterou zprudka zdvihla ze stolku, shodila
na koberec kytku. Hlína se vysypala, kytka zlomila. Jája na ni zlostně dupla. Vyšla do
předsíně, Erika uslyšela jen prásknutí dveří. Vždyň tolik lidí se rozchází
proto, že si nerozumí, vysvětlovala sama sobě. Jája je přízemní! Nerozumí mi! Je
poznamenaná těmi cvoky, se kterými denně pracuje! Ano, tak to je. Zarachotil zámek, v
předsíni to zaklapalo a do pokoje vběhla Lištička.
"Manííí! Manííí! Viděli jsme s Ňáňou labutě! Fakt, opravdový labutě s
takovým malinkým labuňátkem. Ňáňa říkal, že to je jejich mláďátko, ale já mu
nevěřím. Bylo hrozně ošklivé. Že to nemohlo být jejich mláďátko?"
vychrlila na Eriku. Pak se zarazila. "Maninko, co ti je? Bolí tě hlavička?"
Vráňa vešel do pokoje. "Copak je, Karkulko?" usmál se na ni a pohladil ji.
Kolem její zkamenělé páteře se třáslo zbabělé maso.
"Jdi si, zlatíčko, kreslit do pokojíčku," odvedla Lištičku do pokojíčku
a dala jí balíček sušenek, které měla malá ráda.
"Tak copak?" nechápavě na ni hleděl. "Stalo se něco?"
Nadechla se. Měla vyslovit nejtěžší větu svého života. "Já..já
já
. já
chci, aby všechno bylo jako dřív!" vzlykala a šmudlala si oči.
"Jak - jako dřív? Něco není v pořádku, holčičko?"
Erika se rozběsnila.
"Ne! Není! A ty jsi slepej a slepej a hluchej
." Chtěla mu ublížit.
To ty za to můžeš, že tě chci opustit! křičela v duchu. Ty jsi taková bačkora, to
ty jsi tak strašně strašně hodnej, tak kladnej, až je mi z toho na blití!
Vráňa ji zadumaným pohledem sledoval, mlčel.
"Co se děje, Eriko?"
"Chci od tebe odejít!" řekla tiše.
Nechápavě na ni hleděl, rychle mrkal.
"Jak odejít? Proč odejít?"
"Proč? Proč? Ty to nevidíš? Ty nevidíš, jak žijeme? Jako důchodci? Žádný
vzrůšo, samá stojatá voda! Jak jsme spolu dlouho? Deset let? A nebo padesát? Co
takhle vzít si bačkory, zapomenout i na to občasné za nic nestojící milování, čekat
na konec?"
"Eričko, co to říkáš?" stále ještě si neuvědomoval rozsah toho, co řekla.
Bylo to jako při těžké nehodě. Nejprve necítil nic. NIC. Zvenčí do jeho mysli
pronikalo, že něco je jinak, že něco není v pořádku, že se něco mění. Bolest se
dostavovala pozvolna. Když k němu dolehla, zkřivil obličej.
"To myslíš vážně?"
"Jo," zasyčela. Svou vnitřní bolest zarývala agresivitou.
"Proč?"
"Teď jsem ti to řekla."
"To je všechno?" Takt mu ponejprv nedovoloval zeptat se na víc.
Měla vztek. Srabe, řvala v duchu až se zajíkala, srabe, udělej něco! Dej mi facku,
sprostě mě seřvi! Smýkni mnou za vlasy a vem si mě tady, na zemi, tak, jak jsi to
nikdy neudělal. Zapomeň na něhu! Vášeň je život! Sakra Vráňo, zachraň nás!
Nic z toho Vráňa nemohl slyšet. Ďábel v rohu tančil kozáčka.
Vráňa rychle polykal. "Je za tím
někdo
?"
"Ne, není," lhala jak o život, "já jen nechci shnít zaživa. Pořád
jsem myslela, že pochopíš, že jen na něco čekáme, že teprve začneme žít! Ale teď
jsem pochopila, že ne. Že to jiné nebude!"
"Potřebuju tě, Eriko," namítl.
Jeho mírná reakce ji popudila. Smetla šálky od kávy na koberec, lógr vztekle zašlapala
do béžové tkaniny. V podvědomí očekávala, že Vráňa zakročí. Že zakřičí, že
ji uhodí.
"Nedělej to, Eriko, už se to z toho koberce nevyčistí."
Zarazila se a nevěřícně na něho pohlédla.
"Tak o koberec ti jde?"
Odmítal vzít vážně, co mu řekla. Bránil se bolesti tím, že to přičetl jejímu
občasnému dětinskému chování.
"Ty jsi neslyšel, co jsem ti teď právě oznámila? Odcházím od tebe! Končím!
Odcházím i s Lištičkou!"
Zbrunátněl. Erika to už nezaregistrovala.
"Víš co, Eriko? Vyrostla jsi! Zpanštěla! Máš peníze a nevíš co se s tebou děje!
Dokud jsme měli houby, bylo všechno v pořádku. Nikdy jsi neříkala, že ti něco chybí!
Ani v té posteli ne!"
Poprvé zvýšil hlas.
"Nechápeš mě! Vůbec mě nechápeš! Ty vůbec nevíš, jak mi je! Co jsem musela
prožít, abych ti tohle dokázala říct! Víš ty vůbec, jak dlouho to už trvá? Jak
dlouho se už trápím?"
Věřila svým lžím. Omlouvala se sama před sebou a ani o tom nevěděla.
"To je tvoje poslední slovo?" přimhouřil oči.
"Poslední!" vykřikla, vyběhla do předsíně, strhla z věšáku kabelku a práskla
za sebou dveřmi. Nezajímalo jí v tu chvíli, co Lištička, co Vráňa. Zajímala ji
jen ona sama.
include("info/nazor.php");=""?>