Mám ráda přírodu. Asi jsem po paničce. Ta kdyby mohla, tak by si v kuchyni vypěstovala trávník a kytky by zasadila nejraději i do papiňáku.
Naše zahrádka je od jara do podzimu rozkvetlá a zelená. Není to dílo žádného zahradního architekta, protože necháváme našim kytičkám a rostlinkám možnost se projevit. Na staré skalce už dávno nejsou skalničky připomínající ty čerstvě zakoupené ve speciálním zahradnictví. Žijí si tam ty, které tam byly vysazeny už dávno, a jen si tak žijí svým vlastním životem. Jediné, co panička dělá, je odstraňování plevele. On některý je nakonec i pěkný, ale jeho životaschopnost a touha po množení je bohužel mnohonásobně silnější než u těch rostlinek, které tam přece jen vidíme raději.
Páníček má přírodu také rád, ale prostě – je to chlap. Já vám tedy nevím, jaké máte zkušenosti vy, ale skoro se mi zdá, že pokud muž není rozený zemědělec nebo vášnivý pěstitel růží, nemůže si pomoct a více či méně v něm vítězí touha „poručit větru, dešti, své ženě“ a poslouchat ho musí nejen tráva a keře, ale i žížaly.
Muž má tak nějak touhu mít všechno jednoduše ošetřitelné, takže pokud žije sám, jeho příbytek připomíná neosobní výlohu a je schopný stolovat výhradně na papírových táccích, aby si nenadělal nádobí. Stane-li se nějakým způsobem vlastníkem zelené plochy, přál by si nejlépe, aby snadná ošetřitelnost zůstala zachována i tam. Náš páníček je toho důkazem.
Poté, co jeho jediným bravurním přejetím výše zmíněného stroje po záhonku čerstvě zasazených letniček kytky připomínaly těla válející se pod gilotinou, panička se naštvala a vydala zákaz jakékoliv manipulace páníčka se sekačkou. Nesl to špatně a řekl, že to slíbit nemůže. Sekačka je stroj a ten jako takový si žádá obsluhu kompetentní. Slova „kompetentní obsluha“ se v tomto případě rovnají „mužská obsluha“.
Nezbylo, než abychom sekaly s paničkou zahradu podloudně a sváděly nakrátko oždibanou trávu na neznámého nočního tvora, který po vzoru ovcí spásá s chutí zelený pažit. Páníček snad byl zkraje i ochoten nám uvěřit. Měl pro to důvod. Zatímco on si sekání plánuje jako projekt a sekačkou pak brázdí zahradu systematicky a tak, aby nevytvářel žádné nechtěné obrazce, naše sekání připomínalo radostné skotačení kůzlat a výsledkem byl trávník vzhledu, jako by tam ta kůzlata skutečně pobyla. Panička zajela se sekačkou tuhle, pak zase tam, po chvíli onam, zkrátka jak ji to napadlo a kde zrovna buď svítilo sluníčko, aby spojila užitečné i s příjemným a trochu se opálila, nebo aby si zasekala do noty písně a sekání vypadalo tak trochu jako tanec zumby. Pohyb musí být radostný a to systematické sekání trávy nedovoluje.
Jenže nás odhalil. Jednou přišel domů ve chvíli, kdy panička sekačkou cvičně pro zábavu vysekávala na zahradě kruhy podobné těm v obilí. Jasně, že jí chvíli před tím v hlavě dozrál plán vydávat to za dílo mimozemšťanů. Ovšem za mimozemšťana byla označena ona. Páníček vzal sekačku do ruky, aniž se převlékl do montérek, a vyrobil zase tu svou dokonalou posekanou plochu, zdobenou po krajích hlavičkami nebohých rostlinných obětí. Prostě chlapi jsou divní. Došla jsem totiž k závěru, že ze všech kytek mají nejraději sekačku.
Vaše
Eni