MAREK: Skončilo to rozvodem
S bývalou ženou jsem si ohledně otěhotnění prošel peklem. Jelikož říkám bývalou, je vám asi jasné, že to nedopadlo dobře. Ačkoliv jsme tehdy oba byli sotva na prahu třicítky, když jsme se rozhodli, že se začneme pokoušet o rodinu, nebylo to tak jednoduché, jak jsme si na začátku mysleli. Prvních pár měsíců jsme se nestresovali, po nějaké době jsme ale začali být nervózní, že se stále nic neděje. Následovala návštěva lékaře a kolotoč vyšetření, a to jak u mojí ženy, ta u mě. Nijak mi to nevadilo, chtěl jsem jen, aby se odhalila příčina a problém se mohl řešit dál. Jenže doktoři se shodovali, že jsme oba zdraví a ať to zkoušíme dál, že se nám to prostě jednou povede. Jenže to pořád nešlo a napětí v našem vztahu se stupňovalo. Moje tehdejší žena z toho po dvou letech začala doslova šílet, hádky byly na denním pořádku, neustále svalovala vinu na mě, a tak bylo jasné, že o nějakém sexu za účelem plození dětí nemohla být ani řeč. Nakonec nás celá situace dohnala k tomu, že už jsme spolu nebyli schopni komunikovat normálně a nepomohla ani párová terapie. Bohužel celý náš vztah skončil rozvodem.
Jak zplodit dítě? Když partner nechce? Podívejte se na video:
Pokračování 2 / 5
TOMÁŠ: Se zatnutými zuby jsem to vydržel
Snaha otěhotnět nás s manželkou stála víc než tři roky života a chvílemi to bylo opravdu těžké. Musím ale svoji ženu pochválit za její neuvěřitelnou trpělivost i za to, že nebývala hysterická, i když si neumím představit, kolik slz ji to celé stálo, když jsem u toho nebyl. Samozřejmě jsme si prošli i hádkami, kdy jsem nevěděl kudy kam, ale pořád jsem si říkal, že pro ni to musí být ještě daleko těžší a já jsem tu od toho, abych jí byl oporou. Vždy, když už to tedy začalo zacházet do extrému, zatnul jsem zuby a počkal, až se bouře přežene. Někdy to bylo opravdu těžké a trpěli jsme oba, ale stálo to za to. Po třech umělých oplodněních nakonec máme krásná dvojčata a jsme spokojení.
Laura Poláková
17. dubna 2024
Pokračování 3 / 5
IGOR: Po narození dítěte jsem přestal existovat
S manželkou jsme se o dítě snažili několik let. Nebudu vám nic nalhávat, toto období našeho života rozhodně nebylo jednoduché a oba se snažíme na něj zapomenout, i když bylo nakonec korunováno úspěchem. Přesto jsem nečekal, jaký to nakonec bude mít vývoj. Doufal jsem, že až se nám podaří zplodit dítě, všechno se vrátí do starých kolejí, budeme se opět milovat a náš vztah bude posilněný o nový přírůstek do rodiny. Jenže všechno je tak trochu jinak. Od chvíle, co se nám narodila dcera, jsem pro manželku vzduch. Veškerou péči a pozornost věnuje právě dítěti a na mě si ani nevzpomene. Rozhodně nejsem typ ufňukaného chlapa, co si sám ani nezaváže tkaničky, jsem schopný doma uklidit, umýt nádobí, uvařit i dojít na nákup, když je to potřeba. Že to teď musím dělat častěji, mi také nevadí. Jde mi spíš o to, že se s manželkou spolu už vůbec nebavíme, nic spolu nepodnikáme a o sexu nemůže být ani řeč. Myslím, že jsem byl dost trpělivý, ale jelikož je dceři už rok a půl, začíná mi trpělivost docházet a obávám se, že se náš vztah žene do záhuby…
Laura Poláková
1. ledna 2024
Pokračování 4 / 5
DAVID: Byl jsem jak chovný samec
Když jsme se s partnerkou rozhodli, že se začneme pokoušet o dítě, vůbec jsem netušil, že půjde doslova o matematiku a sex bude až na posledním místě. Naopak, těšil jsem se na to, že se budeme milovat ještě častěji než doposud a že si to pořádně užiju. Když se nám ale po nějaké době stále nedařilo otěhotnět, manželka si najednou začala počítat ovulaci, dokonce si na to koupila i speciální testy. Sex mi doslova zakazovala a milovat jsme se mohli jen, když to ona uvážila za vhodné. Nesměl jsem si ani pomoct sám, bylo po mně totiž vyžadováno, abych sperma schraňoval a bylo co nejkvalitnější. Dokonce mi i hlídala, co jím! Jak bych si pak mohl sex po tom všem užívat? Došlo to tak daleko, že jsem začal mít problémy s erekcí, takže jsem byl považován za neschopného. Nakonec jsem se vzepřel, udělal scénu a vyžádal si pauzu od celého toho kolotoče. A ono to zabralo! Teprve když jsme se přestali na plození soustředit, otěhotnění se podařilo a tím se i zažehnala krize. Dnes jsme spokojená rodinka, přesto mi v hlavě straší myšlenka na to, zda při druhém dítěti budeme muset podstoupit to samé.
Laura Poláková
18. ledna 2024
Pokračování 5 / 5
KAREL: Krize náš vztah posílila
Před pár lety jsme s partnerkou zjistili, že pořídit si dítě nebude tak snadné, jak jsme si mysleli. Přirozenou cestou nám to dlouhou dobu nešlo, takže jsme oběhli řadu různých specialistů a oba podstoupili několik prohlídek. Nakonec se lékaři uchýlili k umělému oplodnění, ani to však nebylo jednoduché. Partnerka absolvovala osm zákroků, než se na nás usmálo štěstí. Na to, co se dělo u nás doma za zavřenými dveřmi, nerad vzpomínám. Partnerka se trápila, nejedla, hubla, nemluvila o ničem jiném. A já byl vzteky bez sebe, že jí nemůžu nijak pomoct. Trvalo to tři roky, kdy se doma nemluvilo o ničem jiném. Normální život se vytratil a s ním i sex a běžné lidské radosti. Ani na chvíli mě však nenapadlo to vzdát a partnerku opustit a teď jsem za to rád. Máme zdravého syna a víme, že po této krizi nás už jen tak něco neohrozí. Máme se teď o to raději!
Laura Poláková
22. září 2018