Na děti mi nesahej!!!

14. 1. 2002
Na děti mi nesahej!!!
V PONDĚLÍ Veronika běsní jako tygr nad tím, že dcera Adélka jí plení šatník a v lahvičce voňavky za šest stovek, kterou před měsícem dostala k narozeninám, zbyly asi tak tři kapky, zatímco Adélka voní jak pojízdná parfumérie, a to na sto honů.

Na děti mi nesahej!!!

V PONDĚLÍ Veronika běsní jako tygr nad tím, že dcera Adélka jí plení šatník a v lahvičce voňavky za šest stovek, kterou před měsícem dostala k narozeninám, zbyly asi tak tři kapky, zatímco Adélka voní jak pojízdná parfumérie, a to na sto honů.

V ÚTERÝ si zoufá, protože jí její klackovitý syn Ondra vybílil lednici, kde měla připravené pohoštění pro návštěvu.

Ve STŘEDU přijde nevyspalá. Důvodem ukázal se býti mejdan v dětském pokoji, který se konal, navzdory zákazu, až do pozdních nočních hodin. "Ještě, že byl velkej Ondra na služebce," dodá a zamáčkne slzu.

Ve ČTVRTEK přijde rozžhavená do běla. "Zabiju je. Zabiju, šklebany drzý, neomalený, nevděčný." Tentokrát Adélka naklizený byt proměnila během hodiny v opičí doupě a zmizela ven s kamarády. Malý Ondra vysypal obsah báglu, s nímž se před týdnem vrátil z vandru, do koupelny před pračku. Pračka v tu chvíli byla zamaskována líp, než voják na bojovém cvičení. Chápavě přikyvujeme, všechny to známe. Všechny máme děti, ty roztomilé šklebany v pubertálních letech, kteří nás většinou svých činů osmkrát týdne připravují na infarkt.

V PÁTEK přijde ubrečená Veronika do práce. Dychtíme jí pomoci: radou, skutkem, dortíkem.
"Copak?" přisedne si Tamara.
Odpovědí je nesouhlasné zavrtění hlavy.
"Ondráš?"
Taky špatně.
"Tak to snad jedině umřel křeček," hodnotí situaci Alena.
"Ondra," vzlykne.
"Ondra? Co Ondra?" vyděsíme se.
"Jo, Ondra," zasyčí. Náhle se jako mávnutím proutku její lítostivá nálada změní na bojovou, "já vím, že šklebani zlobí, hlomozí, plení špajz i lednici a pocit, že mě přivedou do blázince je pravidelnější než střídání tmy a světla. Ale zbít si je můžu jen a jen já sama!!!"

Netřeba dalšího komentáře. Bylo to jasné a také jsme to znaly všechny. To my, mámy, můžeme nadávat, spílat, hromovat, sem tam i ten pohlavek uštědřit, ale když se k témuž rozhodne náš drahý protějšek�kdepak. Chráníme, omlouváme, šklebana bráníme vlastním tělem. A i v těch nejklidnějších rodinách pak bývá vyhlášen válečný stav mezi hlavou a krkem rodiny.
Nebo u vás je to jinak?

Autor: Ebra

Témata článku:   

Komentáře Zobrazit celou diskuzi

Přečtěte si také

Horoskopy

Dostanete se do prekérní situace, ze které nedokážete sami najít východisko. Mohli byste o radu požádat důvěryhodnou osobu ve svém okolí, ale lepší bude, když věc necháte trochu vyhnít. I…

Nejčtenější články