Na hranici šílenství: Co je ještě normální a kdy už potřebujete psychiatra?

10. 2. 2016
Na hranici šílenství: Co je ještě normální a kdy už potřebujete psychiatra?
Šílenství, dnes moderně nazývané psychóza, je údajně ztráta rozumového úsudku, pomatenost, nepříčetnost, zkrátka něco, co se velmi nápadně vymyká zaběhnutému průměru. Kde je ale hranice mezi samotným šílenstvím a jistým stupněm geniality?

Historicky se postoj k této problematice značně lišil, což v podstatě přetrvává až do současnosti. Vždy záleželo a stále záleží především na kultuře daného národa či kmene. Označení „šílenec“ mělo v různých dobách rozdílné zabarvení. Od naprosté sympatie až uctívání (šamani), přes vnímání výjimečnosti jedince skrze jeho genialitu v určitém oboru (např. W. A. Mozart), ke zcela opačným emocím, zvláště pak v současné západní kultuře, kde je šílenství vnímáno jako obrácená strana racionality. Šílencem je pak často nazýván člověk nějakým způsobem vyčuhující z řady, nerespektující zaběhnutá pravidla, s více či méně pudovým jednáním.

Je to někdo společensky nevyhovující a v jistém smyslu i ten, jehož se lidé či společnost pro jeho nepředvídatelnost mnohdy obávají.

V minulosti (a do jisté míry i dnes) býval termínem „šílenec“ označován člověk, jehož vnímání světa se tak výrazně lišilo od běžného standardu, že dotyčný zůstal pro většinu lidí nepochopen a tudíž označen za blázna či nepřizpůsobivého podivína. To ovšem neznamená, že inteligence takových lidí se nachází někde hluboko pod nastaveným průměrem. Možná spíš právě naopak.

V prastarých kulturách a kmenových společenstvích byli ovšem tito lidé uctíváni jako vyvolení, ve kterých přebývá mocný duch, a kteří jsou jasně předurčeni k velkým činům a předávání poselství odjinud.

Kde je tedy hranice mezi skutečným šílenstvím, vnímaným současnou kulturou jako diagnóza, a jistým stupněm geniality či třeba schopnosti jasnozření? Citujme v této souvislosti slova Senecy, významného římského filosofa a umělce: „Nikdy neexistoval talent bez nějakého doteku šílenství.“

Bezesporu je třeba rozlišovat šílenství ve smyslu uměleckého či jiného nadání, které nijak neohrožuje okolí (ani samotného umělce v souvislosti s poškozování sebe sama) a jedince, moderní medicínou označovanými jako psychotici; takoví lidé často nedokáží svůj problém zvládnout sami a mnohdy se raději svěří (nebo jsou svěřeni) do péče odborníka. Nemusí vždy nutně jít přímo o psychiatrickou pomoc. Na výběr dnes máme celou řadu „alternativ“, či spíše metod, které se nově vyvinuly, anebo znovu vystupují na světlo světa. Vždycky ale jde především o pochopení sebe sama, své podstaty, kterou je mnohdy těžké bezvýhradně přijmout.

Samotnou psychiatrii lze definovat jako lékařský obor zabývající se léčením nemocí lidského mozku, které se projevují v „chybném“ myšlení, výrazných emocích a celkovém vnímání reality. Psychiatrie prošla a stále prochází přirozeným vývojem a rozčleněním na určité další směry a také metody léčby. Z historicky významných osobností v tomto směru jmenujme například Sigmunda Freuda, Carla Gustava Junga nebo třeba Alfreda Adlera.

Dnes se můžete setkat i s celou řadou jiných terapeutických metod, postavených na nevědeckém základu. Možná právě proto bývají tyto postupy lékařskou veřejností častokrát zavrhovány či nesprávně interpretovány. I tady ovšem najdeme výjimky a tak i v řadách lékařů klasické medicíny najdete odborníky využívající tzv. alternativní způsoby léčby.

Ať už jste příznivci klasických léčebných metod, raději spolknete pilulku pro lepší náladu a za svého lékaře byste dali ruku do ohně, a anebo v případě potíží je vám bližší pomoc léčitele, psychotronika nebo třeba kartáře, důležité je věřit především sám sobě a také v sebe. A i uzdravovací proces může být výrazně ovlivněn přístupem pacienta, a je celkem jedno, jestli se chcete dostat z depresí nebo si vyléčit opakující se záněty močového měchýře. Odborník umí nasměrovat a podpořit léčbu, ale vy jste ti, kteří musí udělat první krok a vstoupit na vědomou cestu k uzdravení a především pochopení podstaty problému i sebe sama. Protože prý všechno je v hlavě. A právě tam bývá nejčastěji zakopaný pes.

Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!

Témata článku:   

Komentáře

Přečtěte si také

Horoskopy

Pečlivě sledujte jednání svého potomka a bude vám nad slunce jasné, že jablko nepadá daleko od stromu. Je na vás, zda vás to potěší nebo rozruší. Každopádně se své ratolesti snažte…

Nejčtenější články