Nedopřává nám klid duševní, mnohdy ani fyzický, a znamená jen jedno: jsme nespokojeni s tím, kdo jsme a jak žijeme. Závist je navíc jediným z hříchů, které nepřinášejí žádné, ani chvilkové potěšení, jen žluč. Snad nejlépe defi noval závist mnich Jan z Damašku, který ji popsal jako nespokojenost s dary, které dostal někdo jiný.
Britský spisovatel Graham Tomlin dokonce tvrdí, že na závisti stojí prakticky celý reklamní průmysl: vždyť co jiného mají ty překrásné pohyblivé obrázky se všemi těmi úchvatnými produkty vyvolat? Tomlin je přesvědčen, že závist je hnacím motorem hospodářství vyspělých i rozvojových zemí. A v neposlední řadě ukazuje na to, že znakem současné kultury, která probouzí závist, je hotová epidemie touhy po slávě: právě nesmyslnou kulturu celebrit označuje jako tu, která sebe sama staví na odiv, jako by měla být záviděníhodná.
Závidíte zadek Jennifer Lopez? Muže Kim Kardashian? Peníze Paris Hilton? A co s tím, když se naše závist netýká statků a postavení, ale pracovitosti těch, k nimž vzhlížíme?
KDO TO ZVLÁDNE A KDO NE
„Nikdy jsem lidem nezáviděla krásu nebo talent od Boha,“ tvrdí jedenatřicetiletá Brigita, „závist jsem cítila ve chvíli, kdy někdo, s nímž jsme byli na stejné startovní čáře, dokázal vlastní pílí něco, o čem by se mi ani nesnilo.“ Brigita mluví o velmi konkrétním případu: před zhruba pěti lety se s kamarádkou dohodly, že začnou cvičit jógu. Zatímco Brigita téměř každou druhou lekci vzdala, budiž jí připočteno ku cti, že za tím nebyla jen lenost, ale i praktické věci každodenního života, její kamarádka je dnes jogínka jako víno. „Jasně že jde i o pružné zdravé štíhlé tělo,“ uvažuje Brigita nahlas, „ale ještě víc o to, že nepovolila. Že se nedala. A já jí dneska můžu jen závidět,“ přiznává.
To moje dávná kamarádka z dětství dala okusit zase mně, jak se žije závist. Vyrůstaly jsme společně, chodily do stejné školy, do stejných kroužků, ale i do tehdejší lidové školy umění, kde jsme se učily hrát na příčnou fl étnu. Zatímco mně bylo bůhvíproč naděleno shůry tolik, že jsem mohla volně rozhazovat a ještě by mi talentu zbývalo na kila, Hanka musela na každou lekci dřít hodiny a hodiny doma. A aby to měla ještě těžší, učitelky jí neustále předhazovaly mě. „Podívej se na Helenku, z té si vezmi příklad,“ znáte přece všechny ty rádoby motivační kecy, které dvanáctiletou holku spíš naštvou, než aby ji povzbudily ve výkonu. Výsledkem sice nebyl konec přátelství, ale milé to taky nebylo. Nejdřív přicházely jedovaté připomínky podle vzoru, kdo má co zadarmo a kdo musí makat, a vyvrcholilo to Hančiným odchodem z hudebky. Dodnes na to občas myslívám a ještě jsem nepřišla na to, jestli to tehdy pro ni skutečně bylo jednodušší vzdát, nebo jestli ji pedagožky hloupým přístupem do téhle závisti plné situace v podstatě dovedly.
VAŘÍM, TEDY JSEM
A přidám i jeden osobní příklad: vždycky mě fascinoval životní příběh Dity P. Studovala práva, chvíli cestovala, taky vedla jeden z nejúspěšnějších českých food magazínů – a pak napsala kuchařku, která jí zřejmě obrátila život definitivně naruby. A taky natočila skvělou cooking show, která má tak krásné obrazy, že by mohly samy hrát ve filmu. Nezávidím Ditě její schopnost skvěle vařit pro ty, které miluje, a ještě psát tak, že si čtenář chce rovnou přisednout ke stolu, a netýká se ani jejího záviděníhodného talentu obchodního. Jen mě fascinuje, že dokázala s takovou jistotou vyhmátnout, co ji těší, a přes mnohé překážky se dobrat k tomu, že z někdejší vášně se jí stal báječný způsob obživy. A navíc se stala vzorem pro mnoho žen.
Musela na to mít jistě dost odvahy, protože zaběhnutá vydavatelství s víc než pohodlnou židlí se jistě neopouštějí lehce, na druhou stranu se jí risk vyplatil. Dneska je Dita synonymem dobrého jídla, domova, kam se vám chce vracet a kde voní buchty, a mám osobně pocit, že ji z trůnu české kuchařky jen tak někdo nesestřelí.
PROMĚŇTE ZÁVIST V MOTOR
Mělo by být relativně snadné přestat závidět, přestože všechny uvedené případy jsou tou závistí, za niž se nechodí do pekla. Stačilo by se totiž jen – přidat. Jistě, nebudou z nás všech famózní jogínky, Dita taky bude vždycky jenom jedna, a dobře, Hanka flétnu do ruky už spíš nevezme, ale zkušenost nebo um těch, u nichž si myslíme, že svůj život vyhráli, by mohla postrčit i nás samé k tomu, abychom vstali z gauče, přestali přemítat a zkusili věci, které se nám honí hlavou, taky v reálném světě.
Jistě, může to skončit karambolem, ale rozhodně je lepší prožít si ho na vlastní kůži a zjistit, že tudy cesta ne a nepovede, než na tom stejném gauči přemýšlet nad variantami, jak by to taky mohlo blbě skončit, a proto ani nic zkoušet nebudeme.
Jestli se nedokážete k výkonu „dokopat“ sami, zkuste se k cíli dobrat s někým, kdo už jde nebo aspoň chce jít stejným směrem.
Psychologové aktivity v páru doporučují z mnoha důvodů, jedním z nich je stud to před druhým vzdát. Tvrdí, že když se budete snažit chodit ráno běhat sami, bude mnohem jednodušší si to pro dnešek rozmyslet než ve chvíli, kdybyste museli někomu volat a vymlouvat se. A koneckonců je prý i snazší ve dvou například držet dietu: můžete se vzájemně podporovat, případně si rozdělit dny, kdy kdo vaří – anebo si taky zavolat, že ta čokoláda by se fakt neubránila, ani kdyby měla pěstičky. Navíc máte jistotu, že své parťačce za pár měsíců nebudete jenom bezmocně závidět.
JAK BOJOVAT SE ZÁVISTÍ?
Vlastně jednoduše: dělejte to taky. Mohlo by to sice vypadat jako dětské opičení, na druhou stranu pokud vás někdo motivuje k něčemu pozitivnímu, proč ne? Zkuste zkrátka závist pojmout jako inspiraci. To přece dáte taky, ne? A ještě jednu věc může tento přístup přinést: na vlastní kůži si totiž ověříte, jestli jste právě získali nového koníčka či dovednost, nebo zjistíte, že roky strávené závistí byly úplně zbytečné, protože ve skutečnosti vás ta záviděná věc zas až tak nebere. A to by vám mohlo přinést úlevu, viďte?
Jak na závist?
ZKUSTE DĚLAT TO, CO ZÁVIDÍTE.
Závidíte jiným, že uběhnou maraton? Znalost cizího jazyka? Schopnost odletět na víkend do úplně cizího města? To má snadné řešení: zkuste to taky. Obraťte svou závist v motivaci.
NEZAPOMÍNEJTE NA SVÉ PŘEDNOSTI .
Možná si vedle úspěšných lidí připadáte nemožně nebo dokonce neschopně, ale přijměte jako fakt, že někdo jiný může úplně stejně vzhlížet k vašim talentům.
MĚJTE NA PAMĚTI, ŽE MÍSTA JE DOST PRO VŠECHNY
Úspěch někoho jiného neznamená, že na vás ho „zbylo“ automaticky méně. Když někdo zbohatne, neplyne z toho, že někdo jiný musí zchudnout. Uvažujte jako šťastný člověk, nikoli jako závistivý chudák.
autor: HELENA OSTERBERG