Místo sladkého očekávání vymodleného miminka prožila Naďa svou největší noční můru. Lékař jí drsně oznámil, že na dítě může zapomenout, protože je HIV pozitivní.
S manželem jsme velmi toužili po dítěti. Protože se mi nepodařilo otěhotnět přirozenou cestou, rozhodli jsme se využít služby asistované reprodukce. Navštívili jsme jedno centrum, kde jsem podstoupila vstupní vyšetření, při kterém mi zjistili zvýšenou hladinu prolaktinu.
Předepsali mi nějaké léky a doporučili dojít na diagnostickou laparoskopii kvůli podezření na polycystické vaječníky. Vysvětlili mi, že jde o víc malých cyst, které jsou rozmístěné po obvodu vaječníků a u některých žen můžou být příčinou neplodnosti. Zdálo se, že je to i můj případ, takže řešením byla operace. Před ní jsem si ale musela nechat vyšetřit krev.
Laura Poláková
10. září 2019
Když jsem šla pro výsledky, lékař mi rozbil život na kousíčky jedinou větou. „Jste HIV pozitivní a na dítě můžete klidně zapomenout!“ Žádné šetrné vysvětlování, žádné pochopení ani takt. Stála jsem jako opařená a nechápala, o čem to mluví.
Byla jsem manželovi věrná a na krevní transfúzi jsem nikdy nebyla. Napadlo mě, že by mohl být výsledek ovlivněný léky, které beru, ale to mi lékař rozhodně vyvrátil. Celou cestu domů jsem brečela a nevěděla, co dál. Rodina mě uklidňovala, že to není možné. Určitě jde o omyl.
Laura Poláková
25. srpna 2019
Manžel je praktický člověk, a protože jsme oba věřili, že se to nějak vysvětlí, objednal mě do Národní referenční laboratoře. V době, kdy jsem tam došla na kontrolní odběr, už jsem žádné léky nebrala. Výsledek byl opravdu negativní.
Lékařka prošla moji složku a vysvětlila nám, že u mě nález způsobily léky. Strašně jsem se rozzlobila. Jak to, že to můj lékař nezná a zbytečně mě vyděsil? Domů jsme se vrátili klidní a s nadějí, že vysněné miminko budeme mít.
Laura Poláková
22. srpna 2019
Jenže když jsem i s výsledky dorazila do reprodukčního centra, gynekolog nad nimi kroutil hlavou a pro jistotu mi nechal znovu odebrat vzorek krve. Protože to bylo v době, kdy jsem znovu začala brát léky, výsledek byl opět pozitivní.
Naštvaně jsem mu vysvětlila situaci a dala mu telefonní číslo do Národní referenční laboratoře, aby mu můj případ objasnili. Jestli tam opravdu volal, nevím. Každopádně jsem konečně podstoupila operaci a za tři měsíce jsem mohla manželovi nadšeně oznámit, že čekáme dítě.
Laura Poláková
29. srpna 2019
Situace se ještě opakovala při odběrech krve v prvním trimestru těhotenství, ale moje ženská lékařka o podobných výkyvech během braní léků věděla, takže se žádné drama naštěstí už nekonalo.
Nakonec jsme se s manželem dočkali vysněného chlapečka, kterého už pět let nade vše milujeme. Díky němu jsme pomalu zapomněli na všechny ty nepříjemnosti, jež jsme museli absolvovat, než se nám narodil. Ale hrůzu, kterou jsem zažila po lékařském verdiktu, bych nikomu nepřála zažít.