Skutečnost, že jekot motorové pily nemusí vyvolávat jen negativní emoce, ale může provázet vznik uměleckého díla, dokazuje sochař Jan Švadlenka. "Co bych dlátem odřezával dva dny, trvá pilou pět minut,". Motorovou pilou zvládne všechno, od ladných tvarů nahých žen, obličejů klaunů až k třímetrovým kolosům.
Motorová pila je nebezpečné nářadí, ale ošidné může být podle sochaře i obyčejné dláto, když umělci nešikovně sjede ruka.
"Každá moje socha je křtěná krví," potvrzuje Švadlenka.
Sochy opracovává z ležícího kmenu a "na nohy" je staví až ve chvíli, kdy jsou hotové. To, že při práci leží, by mu asi leckdo mohl závidět, nebýt běžícího ostří u obličeje.
"Člověk se hlavně nesmí říznout do hlavy," řekl Jan Švadlenka s úsměvem, ale hned vážněji dodal, že jednou už byl smrti zatraceně blízko.
"Podolek košile se mi zapletl do vylomené mříže pily, kudy proudí vzduch. Ještěže se zasekla, jinak bych přišel o břicho," podotkl.
K celodennímu zvedání skoro čtyřkilového nástroje už člověk potřebuje fyzičku. Čtyřicetiletý Pražák má ke sportu vztah víc než kladný, dřív totiž kopal druhou ligu za Slávii.
Ačkoli ve svém podkrovním ateliéru v Praze na Václavském náměstí řeže hlavně v noci, žádný soused si ještě na řev motorové pily nestěžoval. Ve Švadlenkově ateliéru chtěl dokonce režisér Jakubisko točit film.
"Pak si ale našel něco většího," vysvětlil sochař, proč místnost nakonec filmaře nehostila.
Obrovským lákadlem jsou Švadlenkovy nehlídané plastiky v zahradách a parcích pro zloděje.
"Jednou mi ukradli sochu nazvanou Ucho, umístěnou v německém hradu Kronach. Zloději naštěstí krádež obrovského předmětu z hradního parku nedomysleli, a policisté je dopadli, když s dřevěným Uchem na trakaři pomalu kodrcali přes lesní výmoly. Také jsem jednou vystavoval v Myslbeku a sochy jsem nepřidělal k soklům. To byla největší chyba, " běduje ještě dnes sochař nad ztrátou tří dřevěných hlav.
Jan Švadlenka předvede spolu s dalšími sedmi kolegy, kteří také sochají motorovou pilou, své umění ve dnech 4. až 9. května v lyžařském areálu Bret v Prkenném Dole v Krkonoších, který se na tu dobu promění v obrovskou sochařskou dílnu pod širým nebem. Každý, kdo se přijde podívat, bude moci posoudit, kdo z nich se motorovou pilou ohání nejlíp, a klidně si práci sám vyzkoušet. Přesně v osm hodin večer 8. května v rámci Magického večera ozáří sochy louče a svíce, a diváci si mimo jiné vyslechnou i hru na keltskou harfu, která v Česku existuje jen ve dvou exemplářích. (Plus)