Rozum mi říkal NE, ale srdce ANO. Srdce vyhrálo a začal vztah plný dobrodružství a nových zkušeností. Zvláště z jedné jsem měla obavy…
Od první chvíle mi rozum říkal „NE!“, ale srdce bylo silnější a nakonec tu odvěkou bitvu mezi rozumem a citem vyhrálo. Nyní, po 3 letech vztahu, jsem neuvěřitelně šťastná. Můj výjimečný přítel s „dvěma kolečky navíc“, jak o sobě s oblibou říká, je moje životní láska. Samozřejmě není vše vždy jen růžové. Běžný život nám hodně komplikuje stále zastaralá infrastruktura a občas také hloupé předsudky. Spoustu překážek a (hlavně mých) obav, jsme spolu nakonec překonali nebo překonáváme – ale to je součástí každého vztahu.
Nejvíc rozpaků a nejistoty mi přinesl strach z prvního milování – teď už se všemu jen směju. Vždy, když se schylovalo k větším intimnostem, jsem nejprve naprosto přirozeně podléhala a nechala se unášet elektrizující sílou okamžiku, ale najednou se přede mnou objevila „zeď“ a já se ze všeho rychle vykroutila. Chudák partner…
Poprvé to bylo nádherné…
Byl začátek léta a můj milý mi po lehké letní večeři vykouzlil skvělý drink, kostičky melounu a jahod zalíval „bublinkami“ – já, milovník ovoce, jsem byla na vrcholu blaha! Slastné blaho se mi do žil rozlilo nejen z melounové šťávy a zpěněného vína, ale i z míst, která už dlouhá porozvodová léta zapomínala na to, k čemu všemu mohou sloužit. Zábrany opadly a my se začali milovat. Přítelova taktika byla jednoduchá a příjemně sebevědomá; jednoduše mi říkal, co mám přesně dělat – tam si sedni, tam se chytni, teď otoč… Objevila jsem v sobě novou tvář intimity, strašně se mi tenhle způsob milování líbil.
Otevírání třinácté komnaty
„Poprvé“ úplně přirozeně otevřelo třináctou komnatu našeho vztahu a já se začala bez zábran ptát. Dozvěděla jsem se, což mi mohlo samozřejmě dojít, že každý vozíčkář je v tomto ohledu naprostý originál. Můj partner je velmi otevřený a bez zábran se o této problematice s kýmkoliv baví, a tak si mohu dovolit bez obalu napsat, že po vážném úraze a částečném ochrnutí neměl přítel naštěstí problémy s erekcí (pouze s ejakulací).
Nyní, i vzhledem k věku, mu sexuolog doporučil užívání léků na podporu erekce. (Záměrně nepíšu jakého, to je u paraplegiků i kvadruplegiků velmi individuální.) Ostatně tyto léky jsou pro mnohé muže-vozíčkáře velkými pomocníky. Mé obavy byly tedy naprosto mimo mísu. Přítel vše shrnul s vtipem a přímostí jemu vlastní – prý bych „dělala fóry“ i kdyby byl maratonský běžec! Prostě jsem údajně od přírody „cudná“.
Zatímco mě jeho vtipkování na toto téma příliš nepobavilo, přítel si mě dobírá s velkou chutí. Neustále vtipkování ho chorobně baví – jenže jeho baví úplně všechno! Právě svým neuvěřitelně pozitivním a nadšeným přístupem k životu mě okouzlil už při prvním setkání. Čím jsem ho okouzlila já, to vlastně netuším.
Snad moje zpověď nikoho nepobouří, spíše tajně doufám, že pomůže zbavit „nevozíčkáře“ určitých předsudků. Na vozíku zkrátka vždy sedí buď muž, nebo žena – se všemi touhami, které k nim patří, to ani vozík nezmění!
(M. K, 48 let)