Taky jsem ze zacatku vztahu nepracovala a nechala se porad vydrzovat. Pak me prestalo bavit neustale se ptat a zebrat o kazdej halir a tak jsem zacla makat a je to nenahraditelny. Koupit si neco sama...byt samostatna:)
z toho si nic nedělej, on to tak asi chce a je rád, že ty si ráda a udělal by pro tebe asi cokoliv:218:
@ZajdaZ: Ovladaj to cu... Nechci byti sprosta ale bych musim nekrivdila je spoustu hodnych kultuv. Muzu ale jejich malo a ty dravci nas vsechny ovladaj to je spatne uplne Te chapu on sice rekl ze budes se snim MIT dobre ale Pak Te za kazdou malickost nicil nicil pratele delal hnusne famy proto je fajn at SI zena Nebo muz kdyz to jinak nejde zit samostatne svobodne hlavne se nadechniut nemyt za prd. A otom to je vsechny zdravim h we zky advent deti :)))
co to tu melete za sracky????
Protože jsem to napsal blbě a v některých diskuzích to zmešilo písmenka, tak se omlouvám a následuje ....
Veselé a bohaté vánocea příjemné prožití svátků všem lidem dobré vůle. Přeji všem, kdož jsou účastníky diskuzních témat na tomto webovém prostoru. Z celého srdce Vám všem přeji mnoho štěstí, lásky a pochopení od všech blízkých i od těch, od kterých by jste to nejméně čekali.Těm, kteří si na mne vzpomněli děkuji a přeji jim, aby i oni dostali také mnoho gratulací a porozumnění od svých nejbližších. Jako muž Všem ženám přeji mnoho uspěchů v osobním životě a málo trápení s námi muži jakož i s Vašimi dětmi. Vím, jak nelehká je pozice ženy v pracovním procesu i v osobním životě. Přijměte proto ode mne slova díků a lásky, jakož i pochopení a vřelé podpory ve Vašich úsilých.Za všechny muže pak říkám : "Vám poděkování..., a lásku Vám ..." Deamon
No jo vydržovat... to není hezké,ale co když není jiná možnost???? Já měla ještě před rokem plat o polovinu větší než můj druh jak to tak chodí,vše se změnilo,můj podnik nás coby pracovníky mohl postrádat a předal nás sesterský společnosti,a tím vznikla má vydržovanost ( fuj) je to hnusný,ale co dělat... je to už rok a já pořád nedokážu říci (potřebuji peníze,musím si koupit apod.) Cítím se odporně jak příživník byť pracuji ve stejný funkci,možná i více plat je malinkej a nestačí na to abych tyhle věty nemusela používat.Tak evím nejspíše s mou povahou zůstanu v odrbaným kabátě a rozedraných botách někde v koutě a můj přítel si najde jinou,která bude mít více a tím pádem bude přitažlivější.... nebo se budu muset přemoci a prostě to řešit jinak .....
kedrigern: Koukám, že jste dobře napadla dealery od firem Avon, Oriflame, Fleur d'Santée a tak podobně. To ta podle Vás "havěť" nemá možnost zde mluvit o tom co jí zajímá. Nezlobte se. Ale na Vaše sprosté a urážlivé výroky nehodlám dále odpovídat. Nemohu akceptovat Váš "vytříbený" slovník a navíc toto není diskuzní fórum k tomuto účelu. Nedivte se proto, když správce smaže tyto komentáře. Já to nebudu. Tímto příspěvkem se s Vámi loučím, a na tomto fóru mne už nenapadejte. Nebudu na Vás reagovat. Dejte mi vzkaz, kde chcete se mnou mluvit, jestli na PRUDÍRNA nebo někde jinde, a já se tak za Vámi mohu přesunout, pokud budu mít náladu se dále nechat urážet. Myslím však, že to asi nebude mít smysl. Končím. :111:
deamon: :115: ale ale ale,pane odborníku,zase napadáte?promiňte mi,ale kdybyste byl takový superman jakým se popisujete,tak hodíte do placu nějakou užitečnost a ne výsměch a urážky.z vašeho příspěvku na mě opravdu čiší pohrdání a naprosté nepochopení druhých,kteří nejsou tak dokonalí jako vy.vy jste se totiž nechtěl (a asi ani nechcete) podělit o nějakou kulišárnu,která by holky pobavila,kterou by se mohli naučit,chcete nás jen a jen poučovat a dokazovat nám naší nedokonalost.a když si to nechceme nechat líbit,tak do nás kamenem.odpovídat vám nebudu soukromě,protože se za svůj názor na vás nestydím a stojím si za ním.dala jsem si tu práci a přečetla vaše příspěvky na jiných diskuzích a myslím,že jste nepochopil,že tohle je diskuzní fórum,kde se tlachá,ne školicí centrum pro dealery a jinou havěť
Pro ... → kedrigern : Prosím nechme toho... Pokud jsem se někoho dotkl, tak jsem to tam psal, že se omlouvám, že jsem nevěděl, že se nacházím mezi odborníky, kteří znají vše o HTML a o CSS stylech, kteří zvládají JavaScript, a VisualBasic Script, a jiné „nezáživné” věci, tak ať mi prominou. Chápete jistě, že jsem nemohl při první návštěvě tak rychle odhadnout, jak jste znalé odbornice. Omlouvám se vám všem (jako dlouholetý programátor i jako člověk) za to, že jsem v dostatečné míře nerozpoznal (přes InterNET) hned napoprvé všechny Vaše znalosti a schopnosti. Nepochopil je a nedocenil. Je opravdu asi chybou, že nejsem takový znalec. Omlouvám se tímto znovu. Snad mou omluvu přijmete alespoň nyní.Věřím, že jste opravdu ‚kované’ v tomto oboru a tak jsem přestal s příspěvky hned po té, co jste mi to dali patřičně najevo. Neznal jsem vzdělání osazenstva a tak jsem se dopustil chyby. Uznávám svůj omyl a ještě jednou Vás prosím o odpuštění, že jsem navštívil onu diskuzi.• Píšete o mých příspěvcích. Ano, bylo jich kromě té úvodní, abych tak řekl lekce, více. Pokud mne paměť neklame, dával jsem odkaz na svůj webový prostor. Na některé placené programy na tvorbu stránek, které jsem nabídl v rozporu s licencí pro vaše soukromé užívání. A také tam byla poznámka o tom, že tyto vzkazy budou přístupné pouze 3 minuty. Neboť jsem si byl vědom porušení licence. Promiňte, že jsem vám je poskytl. Nevím jestli jste si je někdo stáhl. Nicméně jistě pochopíte, že ani tyto jsem tam nemohl nechat, právě kvůli licenčnímu ujednání. Dal jsem tam svojí úvodní lekci a také jsem «dostal lekci» od osazenstva. Je mi jasné, že to nemohlo skončit jinak, než jak to skončilo.Myslím, že tato diskuze a na toto téma, zrovna na tomto fóru nedělá čest ani jednomu z nás. · Pokud je to ale míněno tím způsobem, že se pokoušíte mne vyprovokovat k nějakým nevkusným a unáhleným komentářům na toto téma, tak Vám s politováním mohu sdělit, že se ho nedočkáte. · Můj slovník a povaha totiž "nejsou tak bohaté" na interpretace takovýhto anomálií v konverzaci s lidmi (ať už mají názor na jakoukoliv problematiku, takový či jiný).• Děkuji, že jste pochopila stávající situaci a mou snahu ukončit tento rozhovor. Doufám, že jsem se vyjádřil dost jasně a srozumitelně. • Jelikož jak jste asi usoudila, nemám k tomu patřičné vzdělání, tak Vám sděluji, že jsem se tímto psaním natolik vyčerpal, že jsi jdu přečíst nějakou literaturu. Jednu knížku tady mám, ale má nějakej jinej nápis než jsem čekal. Asi to bude druhý díl nějaké odborné publikace.
deamon: smazal jsten to proto,že jste zbabělec a aby si druzí nemohli vaše urážky přečíst.já sama jsem hned psala nemazat,pak byli ještě asi 3 vaše příspěvky,a hle,zmizeli.proč jinak by jste to děla,kdyby příspěvky byly,jak tvrdíte,nezávadné?
kedrigern:Má cenu na toto reagovat ? Ptal jsem se tam 3x opakovaně po sobě, jestli to mám smazat, že jsem k tomuto kroku rozhodnut po tom, jak jste reagovali. Odpověděl mi někdo ? Ne. Tak jsem to smazal. Urážet a zesměšňovat se také nenenechám. Odpověď přišla teprve po tom, když bylo vidět, že jsem to myslel opravdu vážně. Ale to už pochopitelně bylo pozdě.Poradit a pomoci, to mohu, to ano - ale vnucovat někomu, co se mu nelíbí... To myslím není fair-play. Vnucování a reklam máme v televizi a potažmo i ve svých poštovních schránkách dost. Myslím, že když někdo nechce, tak se mu to nemá vnucovat. "Šmitec a basta fidli." :-)
deamon:jste lhář.právě proto,že jste smazal své příspěvky a teď se tetelíte blahem nad tím,že vám nikdo nedokáže vaší sprostotu a ubohost vůči jiným,dál napadáte a vytrháváte příspěvky z kontextu.mě je jedno jak vypadáte,kamarádit se s vámu nechci,ale bránit ostatní holky budu.byla jsem u vaší diskuze na hatmatilce,vím co jste tam psal a jak jste ostatní urážel.protože,vážený pane,nejste jediný,kdo dokáže na webu pracovat,kdo to umí s html jazykem (a podobnými) a to vaší ješitnosti neudělalo dobře že?
Odpověď pro kedrigern: • Podívejte se napřed na příspěvky, které jsou uvedeny v diskuzi o které hovoříte. • Přečtěte si tak příspěvky o tom, že bych si měl (jak je tam dosud uvedeno) dát plastiku, měl by mi být rozšlápnut ksichtík, a jiné hezké příspěvky. • Nerad ventiluji veřejně, co je záležitostí soukromých osob, pokud to není nutné a nevyžaduje si to stav věcí. Nejsem udavač a nechce se mi dodávat obrazovou dokumentaci toho, co je záležitostí jiných. Ostatně dole jsou okopírovány jen tak jak jsem je přetáhl myší. Stisknout klávesu PrintSceen a uložený obrázek dodat do diskuze je opravdu záležitost pro školáky (je to pro mne banalita).• Nerad se bavím konkrétně o třetí osobě, která není přítomna, za jejími zády s jinou osobou, ale stav věcí mne k tomu nutí, i když se mi to příčí. • Přečtěte si napřed Vaše osobní komentáře na mou osobu a pak teprve mluvte. Můžete je dodatečně také smazat na té konkrétní diskuzi. Stav věcí s tím stejně nezměníte. Myslím, že pokud mi chcete něco osobně sdělit, je tady na tuto věc možnost použít vzkazy. Řekl bych to asi takhle...Důrazně a ještě v mezích slušnosti tak, abych i já si zachoval svou tvář.Zameťte si napřed před vlastním prahem, a pak choďte mluvit o někom, kdo je nepřítomen za jeho zády a ventilujte tak cizí věci široké veřejnosti obecně, bez možnosti reálného posouzení.Vím, že tímto částečně také popírám to, co jsem uvedl. Ale jak jistě chápete, rozhořčení nad urážkami, kterými mne častovali jiní mi k tomu snad dávalo i jisté oprávnění• Nechci se již k této problematice na oné diskuzi stále vracet. Myslím, že to je pro mne již uzavřená záležitost. Nejsem schopen, nyní posoudit s odstupem času, jak dalece byly mé příspěvky o HTML pro vás nevhodné. Kolik znalostí máte, a jak jste zběhlé používat HTML jazyk ve své každodenní praxi.• Chtěla jste, abych vám odpověděl veřejně, protože jste tento příspěvek i veřejně uvedla, tudíž tak i činím. Budete li mít na mou osobu nějaký konktrétní dotaz, požadavek, kritiku, použijte prosím soukromou korespondenci přez vzkazy. Bude to korektní a situaci si lze vyjasnit i bez toho, aby do sporů byla zatahována ostatní veřejnost, která s tím nemá nic společného a nemůže tedy objektivně posoudit skutečný stav věcí, neboť u dané záležitosti nebyla. Spoléhat se na to, že se přikloní na tu či onu stranu je myslím nerozumné a nevhodné. Toliko má odpověd. Přeji příjemný pobyt na serveru.
<:e111><:e111><:e111><:e111> jinak já jsem s dětmi doma a vůbec se nestydím za to,že manža vydělává a já ne.on by se totiž neměl tak príma,kdyby musel krom svého zaměstnání ještě poskakovat kolem dětí.já se věnuji dětem (zejména jejich časově náročným kroužkům) a on práci.a popravdě řečeno,nepřemýšlím nad tím,jestli mi náhodou neodejde za jinou.to bych si s ním ty tři děti přeci nemohla pořídit.každému co jeho jest,když se chci věnovat kariéře,je to chválihodné.ale stejně tak je báječné,když se někdo chce věnovat dětem.je lhostejno jestli žena či muž.nezaslouží si odsouzení těch pracujících<:e111><:e111><:e111>
deamon: <:e68>to jsi ale dokonalý mužíku neměl mazat,čím jsi urážel jiné.protože po smazání svých příspěvků není moc statečné poukazovat na odpovědi a dělat chudinku,která je napadána.protože TY jsi byl ,slušně řečeno,VELMI nepříjemný,zejména na babrlinku,která ti nic neudělala a nic vulgárního nenapsala.
janicka1: Naprosto souhlasím. Nicnéně někoho odsuzovat předem k nějaké roli, ať už je to jakákoliv, si myslím není správné. Je dobré, když se ten/ta či onen/ona rozhodne sám, nebo po dohodě s partnerem. Dávat dnes jednoznačně ženu k "plotně a dětem" je myslím nerozum. Stejně tak, jako vnucovat chlapovi jiné zaměstnání, které si nevybral. Stejně tak i žena si nevybrala pozici domácí uklízečky nebo pradleny. Nevím. Je to čistě můj osobní názor. Nechci ho vnucovat ani jedné straně. Měl jsem 100 chutí smazat tyto příspěvky po té, co jsem byl docela nechutně napaden. Na tuto diskuzi diskuse.dama.cz jsem dorazil po bloumání internetem pouze za účelem, si doslova a do písmene, pokecat o kosmetice. Jelikož se zajímám o kosmetiku z hlediska zkrášlování a také z hlediska regenerace organismu. S chlapy si o tomto nelze vůbec povídat. Setkal jsem se jednoznačně s odmítavým postojem. Většina chlapů (99,5%) Vám, jako muži se zájmem o toto odvětví, jednoznačně řekne něco takověho...(nezlobte se, že to řeknu tak vulgárně, ale řeknu to tak, jak to říkají oni) "Jdi s tím do prd..., s takovejma ženskejma srač... mne ani neunavuj. Dost z toho, že má stará má těch krámů plnou koupelnu." Nepoužívají třeba ani vodu po holení, natož nějaký krém či pleťové mléko.Marné jsou argumenty ode mne typu: "Krémuješ si boty ? Jóóóó..? A proč...? Jo tááák, aby ti dlouho vydržely ! Hmm.... A vidíš, ty si můžeš koupit několikrát za život. A co kůže, tu si taky můžeš koupit několikrát za život ? Néééé...? No vidíš, a to ji jako chlap máš podstatně hrubší než ženy. Tak se nediv, že se o ni (tu pokožku a pleť) ženy tak starají. A navíc se chtěj líbit nám chlapům."Takže shrnuto a podtrženo. Snažil jsem se najít spřízněné osazenstvo, kde bych si tak zvaně "lidově" a přátelsky pokecal o tom, co mne zajímá. Chtěl jsem také vrátit těm, kdož mi poskytly vědomosti nového charakteru a jiný úhel pohledu na problematiku, nějakou mojí vědomost. Něchtěl jsem zde, jak někteří uvedly "prudit". Ale když jsem přispěl do některé diskuze, velice jednoznačně jsem si uvědomil hlubokou propast nezi oběma pohlavími. Diametrálně odlišné skupiny. Pro příklad zde uvádím 'krásný' výpis toho, jak se dokáží uživatelé tohoto serveru bavit.babrlinka 30.9. 9:25 98% + - deamon: už ne,je mi líto,s tebou už nechci nic zkoušet,hochuSamantha 30.9. 9:28 89% + - kedrigern: jestli je na ikonce přímo on ......... tak Ivoušek 30.9. 10:07 100% + - Laki: Už se léčí na Parfémech Ivoušek 30.9. 19:14 100% + - Samantha: Už kdosi psal, chlap a na dama.cz? Samantha 30.9. 19:19 89% + - Ivoušek: třeba není chlapSamantha 30.9. 19:27 89% + - Ivoušek: no já si říkala, jestli je to on, tak nevím, ale asi bych uvažovala o masce nebo plastice Ivoušek 30.9. 19:30 100% + - Samantha: A co tak rozšláplý ksichtík??babrlinka 30.9. 19:46 98% + - Ivoušek: no právě,asi si myslel,že jsme tady úplně blbý slepice,ale že některé věci sem už nedáváme protože je už umíme to jaksi nevzal a jeho ego kolabovalo,ti chlapi (někteří) jsou ale příšerkyIvoušek 30.9. 19:50 100% + - babrlinka: On tu chtěl vyučovat jako ve škole Durga 30.9. 22:33 35% + - Holky, ale on nebyl blbej. On si někde našel Dámu, samozřejmě, prodává MLM parfémy. Zjistil, že se tada pěstuje HTML, to on zná. Rozeslal nabídky, že pomůže a adresou nějakého webu. Velmi solidně vypadající /ten dopis, ne on/, sama jsem takový dostala a pochybuji, že jediná. Pokusila jsem se mu vysvětlit, že nám nejde o to se to naučit do detailu. Potom šel na parfémy a začal trousit moudra o HTML a když zaujal, tak o složení parfémů atd. Předmostí začal budovat tím, že obhajoval MLM systém. Napsal tam pár věcí, které potom uložil i sem a předpokládal, že když pozve všechny na Parfémy, že si každý všimne při hledání jeho mouder i jeho podniku. Dnes ráno si postěžoval svým kočičkám a ony se bavily dál. Navíc zapoměl vymazat svoje dva články na Nechat se financovat muži. Velmi se tam zastal žem, takže potom by je asi pozval na parfémy. Tedy tohle byl démon vskutnu nelahodné chuti.babrlinka 30.9. 22:42 98% + - Durga: blbej není,ale ješitnej až bůh bráníJá osobně jsem o nikom z tohoto serveru nepoužil jakékoliv přirovnání výše uvedených typů. Nemám to zkrátka v povaze. Ani bych si nedovolil někoho posuzovat podle toho jak vypadá. Někdy se pod nevábnou slupkou ovoce může nacházet chutný plod. Mám zkušenost, že právě naopak lidé, co vystupují jako suveréni a vypadají navenek přitažlivě a hezky nejsou ve skutečnosti takový přátelé. Přítel je ten, kdo podá pomocnou ruku v nouzi a pomůže nejen radou, slovem - ale hlavně činem. Dnešní zkušenost mne tak rozladila, že jsem opravdu vážně začal uvažovat o tom, že odejdu a už se sem nevrátím. Nicméně zájem o kosmetiku stále přetrvává a tak se budu snažit ještě zůstat. Děkuji za Váš příspěvek.
deamon: nedalo mi a musela jsem se podívat, co že tu píšeš zase zakázaného <:e20> dobré<:e113> hlavně to s tím dalekohledem <:e20>...jinak pro všechny: každý máme zažité určité stereotypy a každý má o životě jiné představy (jsou i muži, kterým vyhovujuje manželka doma a finančně zcela závislá, i takové ženy a naopak...)nemyslím, že 100% pravdu má daemon (promiň, snad mi to tvoje ješitnost odpustí), ale ani zbytek pisatelů..ono to bývá často někde uprostřed...jo a lidi nejsou tučňáci, pokud vím(možná deamone bys mohl, chtěl, umíš a vychováváš dítě,prostě jsi ta výjimka,¨proč ne, jenže většina chlapů jsou, z těch,co znám,sami jako malé děti, takže o děti zájem moc nejeví)...ale to nic...mimochodem s tou předurčeností k péči doma-když to vezmu čistě pudově, tak bych klidně byla doma a měla 10 dětí, když bych měla jistotu, že zkrátka ten můj <:e40> nás všechny uživí a nikdy neodejde s jinou...jenže tu jistotu nemám a nikdy mít nebudu, nic není nejistějšího než lidské vztahy a mužská láska...mimochodem také dnes být doma, tak to bych se cítila jako vyvrhel společnosti..takže biologická podstata by chtěla mooooc dětí,ale rozum křičí NEE, v žádném případě...společenské zneuznání k tomu všemu působí navrch...nedivím se, že pomalu vymíráme, protože tradiční rödina jaksi není "in"...a zřejmě dlooouho nebude...mějte se krásně, přeju všem,aby si život mohli zařídit tak, jaký ho chtějí mít!
Omlouvám se zdejšímu osazenstu diskuzního fóra.Vím, že je zde debata o něčem jiném, než na co jsem reagoval.Ale názory některých přispěvovatelů mne nemohly nechat klidným.Diskuze byla volně přístupná i ke komentářům, takže když jsem četl a měl co říci, tak jsem i reagoval.Děkuji za pochopení a ještě jednou se omlouvám za příspěvek, který byl bez Vašeho souhlasu.Příjemný den...,nebo večer. <:e111>Jóóóó...Apropóóóóó....Panu Pavlovi bych chtěl ještě vzkázat, jestli náhoudou nezná našeho umělce pana Jana Wericha. Myslím že byl větší velikán než Vy. Měl dlouhou dobu v Národním divadle jeden překrásnej citát kterej vešel do dějin lidstva. Já bych si ho s prominutím dovolil ocitovat :Jedna ženská kolikrát vidí dál, než pět chlapů s dalekohledem.Asi tak nějak....pane Pavle. A to jsem dost hrdej na to, že jsem muž. A jsem i dost ješitnej, aby jste věděl. Ale pravdu uznat umím a nikoho bezdůvodně neponižuju. Vám jsem musel říci co si myslim. Vám speciálně ano.[ Pokud mne chcete poznat blíže, jsem na diskuzi "Parfémy a kosmetika světových značek.]
Pro (snad) člověka kterej si říká Pavel: No.....Jak bych to asi řekl..., reaguji na Váš článek uvedený níže. Pro jistotu z něj cituji:Žena je přeci předurčena k tomu, aby vychovávala děti. Může-li si muž dovolit, aby žena zůstala v domácnosti, tak aň tam v poklidu zůstane a dává dětem to, co potřebují. Podívejte se na to z "primitivního pohledu přírody" - v naprosté většině případů samec svojí rodinu živí a samice se stará o potomstvo.Nezlobte se, ač taky muž. Myslím si, že v dnešní době jsou Vaše názory poněkud pozadu. Pokud uvádíte, že jen žena je dle pohledu přírody předurčena...,no tak to se asi kapánek pletete.Rád bych Vám..., ano konkrétně Vám osobně sdělil, že v přírodě jsou také druhy, kde se o potomstvo starají střídavě oba, a jsou i druhy, kde se o potomstvo stará výhradně...(jak jste se sám tituloval) ...samec.Třeba tučňáci. Oba se střídají v ohřívání vejce. Oba krmí mladé. A nebo obyčejné vlaštovky. Taky oba. To samé!U mořského koníka je to dokonce tak, že je to právě samec, který donosí mladé ve svých útrobách. Chrání je. Vyživuje, a co je hlavní.... Po vylíhnutí se o ně ještě stará.Nechtěl by jste své (abych tak řekl) předpotopní názory malinko poopravit a sladit s dnešní dobou ?Vždyť i hyeny se starají o mláďata společně.Starost o dítě není zas až tak velká sranda, jak si myslíte. Zkuste ho nechat o samotě pár minut a uvidíte. Doporučuji předem: zatlouct hřebíkama všechny šuplíky v kuchyni - aby si nebralo nože nůžky a jiné hezky blejskající se předměty. Nebo budete mít dítě slepé, hluché nebo přinejmenším pořezané. Preventivně si s těma hřebíkama a kladivem (když jste takovej technickej mistr) obejděte ještě celý byt a zatlučte si okna. Děti jsou totiž od přírody velice zvědavé, a to zvláště na takové věci jako je paragliding. Pokud jste je dosud nenaučil létat, tak holt máte "pěška". V rámci bezpečnosti Vašeho vlastního bytu doporučuji také vypnout centrálně plyn a vodu. Věřte mi to nebo ne, děti opravdu nejsou tak dobré v plavání jako akvarijní rybičky. Sousedi by asi neměli radost co ? Všechny sirky a zapalovače si radši ukliďte (nejlépe do trezoru), viděl jsem už hezkou řádku vyhořelejch bytů. Nechcete snad mít pečené dítě k večeři ? Dejte pozor..!, to se v těchto končinách kvalifikuje jako kanibalismu.No a na závěr malá poznámka. Sklidil jste ze stolu všechny ubrusy ? Néééé.... No to je chyba, to se musí !!! Víte jak děti rády tahají za ubrusy ? To by jste se divil co dokážou. A pokud jste zapoměl (ale Vy určitě nééé, Vy jste dokonalej mužskej) na stole a ještě na ubruse konvici s horkým čajem. Gratuluju... Máte vařené dítě ! Pokud to dopadlo alespoň trochu dobře, tak bude mít na tatínka po plastice na Popáleninovém centru v Praze docela hezkou památku. A až se bude doléčovat na IKEM (Institut Klinicko-Experimentální Medicíny) tak ho tam můžete chodit navštěvovat a přemejšlet kde se asi stala chyba.Kdyby jste náhodou..., ale opravdu jen čirou náhodou, zapoměl vypnout jističe s elektrikou, tak Vás chci jen uporoznit, že Vaše hezké dítě asi není z plastu. Když najde něco kovovýho, co jste nezodpovědně nepřibil minimálně na strop, tak máte doma rejnoka. Řeknu Vám, jako vyučenej elektrikář s kvalifikací paragrafu 8 vyhlášky 50/1965 Sbírky zákonů (a to dodavatelským způsobem), že Vaše dítě opravdu ještě neumí tancovat diskotéku v rytmu 50 Herz při napětí 220 V. Ať je jakkoliv pohybově nadané. Ačkoliv se Vám to může zdát divné, tato elektrická energie dokáže usmrtit i poměrně většího tvora. Třeba i VOLA !Prej to zkoušeli i na slonech a představte si tu zvláštnost. On jim umřel taky !!! To jsou věci có ? To by jeden neřek'.....Myslím, že by bylo lepší, aby jste si své vlastní názory nejprve trochu poopravil a pak je následně ventiloval mezi lidi. A to ještě na ženským serveru. Člověče.... Probuďte se.... Vždyť o Vás budou říkat, že máte IQ tykve.
Jsem ráda mezi lidma, nedovedu si představit být dlouho doma, i když je fakt, že když je rodina, člověk se doma nenudí.
L.O.:Někdy výčitky mívám, ale jen občas. Já si to odůvodňuji tím, že žena rodí a stará se o děti 24 hodin denně a chlap pracuje. Žena má psychickou práci a muž fyzickou.<:e101><:e101><:e101>
Jsou i jiné alternativy, než "krnět doma" pokud nemusím vydělávat. Třeba charita. Nicméně můžu mít t.č.se svým manželem úžasný a ideální vztah, ale kde je napsáno, že ho za 10 let "matka příroda" nepovolá množit se s nějakou mladší ? Na "chuděrky", které odvedly chlapa od rodiny a teď se rozčilují nad tím, jak se jeho bývalá SCHVÁLNĚ nechá živit mám svůj názor...Povinně musí chlap platit manželce alimenty na ní pouze v případě, že se manželství rozpadlo jeho vinou, že to on sám (nebo soud) uzná a že žena není schopná vydělávat. A k cizím dětem tak nemá vyživovací povinnost. Jinak jí i děti živil proto, že sám chtěl, Jolano.
no nechodit do práce? chvíli to může být příjemné ale po nějaké době si člověk připadá jako v kleci - chybí kontakt s lidmi - tedy aspon mě určitě. A finanční nezávislost je vcelku příjemná.
Škoda, že takových, co chtějí pracovat není více. Exmanželka přítele se nechala živit (a 2 děti, které nejsou jeho) ještě rok potom, co odešel. Ne, že by nemohla sehnat práci, ona pracovat prostě nechtěla a dokonce si vymohla , že jí platí ještě rok po rozvodu.
ja by som teda doma nikdy nezostala, pripadala by som si jak chuderka zavreta a bez prijmu, aj keby som raz mala trebars muza co by lepsie zarabal a trebars by som aj mohla zostat doma, v zivote by som to neurobila. jednak ma praca bavi, a stale len doma by som sa asi dost nudila. a jednak, v takychto pripadoch to byva tak, ze muz si za par rokov najde mladsiu a krajsiu, zenu necha svojmu osudu, ta zostane bez penazi, bez zamestnania, bez praxe, bude moct robit len nejake horsie menej platene miesto, a na co je to dobre? ak ti mozem poradit tak chod do roboty, a nebud na nikom zavisla, je to neprijemny pocit. za cas ti moze pri hadkach vycitat ze ta zivi tak nech cusis. <:e54>
Naprosto souhlasim s Mimi
Můj názor je takový, že pokud je žena na mateřské, měla by si to užít, starat se o dítě a domácnost a materiální stránku by měl zajišňovat muž - vždyň i on přece dítě chtěl!Pokud ale žena může, aň pracuje a aň má i své příjmy. Nejen kvůli materiálnímu zabezpečení, ale po stránce psychické - cítí se, že i ona si umí vydělat, není na muži 100% závislá... Moje známá měla 25 let spokojené manželství (téměř ukázkové), zůstala doma, muž vydělával, o vše se staral a z ní se pomalu začala stávat taková ta domácí puňka. Dnes jsou od sebe. Muž má jinou (mimochodem pracující), ženě nezbylo než jít opět do práce a postavit se na vlastní nohy...docela se jí to začalo líbit, když není vše jen na muži a může taky rohodnout sama...Já osobně nejsem z těch, které by zůstaly (jak říkám "slepičit") doma. Manžel mě podporuje finančně, ale pocit, že si umím vydělat peníze a nejsem závislá pouze na něm je pro mě velmi uspokojující. Mám dvě dobře fungující firmy, starám se i o domácnost a rodinu. Někdy mi sice vadí, že mám méně času, než kamarádky, které jsou doma, ale zaplaň pámbu za práci a za psychickou vyrovnanost...
Ahojte,Iris ptala ses na to jaké je nastoupit do práce po lO letech doma.Já jsem nastoupila po 5 letech mateřské do práce.A mé pocity byly takové,že jsem přestala být ve stresu,připadalo mi to v práci jako na dovolené.Ze začátku jsem měla plno problémů,protože jsem se musela odpoutat od dětí a bylo mi líto,že s nimi nemohu být 24 hodin denně.Musím přiznat,že jsem se doma vůbec nevzdělávala a proto,jsem na sobě musela hodně zapracovat,abych vše zvládla. Stačilo pár knížek,školení a byla jsem v obraze. Dnes jsem zase na mateřské,která mi končí a snažím se aspoň dvakrát za měsíc se vzdělávat.Dá se vše dohnat,ale nejhorší je,že když člověk nic nestuduje,tak má horší paměň,hůř semu učí.Stačí si pozorně číst noviny každý den a člověk se z toho dostane.Podporuji ale názor být s malými dětmico nejdéle doma.Je to nejkrásnější doba,která seuž nikdy nevrátí.A jsem přesvědčena,že děti,kterým se matka maximálně věnuje a dává jim lásku,nevaří z polotovarů,snaží se dětem udělat pestrý denní program,bude mít zdravé děti.
To V.: No tak za těch 1200 měsíčně je těžké křesat v sobě byň jen jiskřičku uspokojení, to zcela chápu.
No jak jsem uz tady psala,vidim to stejne jako Ketka. Pokud manzelstvi funguje a bude fungovat i dalsich 20 let,pak je vsechno O.K. To ale nikdy nevite predem a jak se tady mnohde doctete o prekvapeni neni nikdy nouze. Co pak kdyz manzelovi najednou zaimponuje v praci nejaka ctizadostiva krasavice a on se rozhodne,ze se rozvede? Z tech stranek zde vidim,ze se to stava pomerne casto. A pokud pak nemate zadnou kvalifikaci a dve deti na krku...???? Stoji zato si precist diskuzi "Rozvedena s dvema detmi hleda spravedlnost". ...
Pokud se žena stará o výchovu společných dětí,pak v žádném případě přece nejde o vydržování.Manželé by měli mít společný účet, ze kterého oba čerpají,takže si o peníze nemusí říkat.Seberealizaci žen v období ,kdy se starají o malé děti také nevidím moc růžově.Pokud nežijete v Praze, pak jen těžko seženete vůbec nějakou práci, natož takovou, která by Vám dávala pocit společenkého uplatnění. Zaměstnavatelé to dobře vědí, takže plat lze přirovnat doslova k almužně. Moje dcera pracovala po mateřské dovolené v prodejně 4 hodiny denně včetně sobot za 1200Kč měsíčně netto.
Největší problém vidím v té ekonomické závislosti! Jistěže je vedení domácnosti co do obsahu zaměstnání jako každé jiné, ale formálně je to o něčem jiném: bez pracovní smlouvy, sociálního pojištění a jakýchkoliv záruk. Takže se žena zcela vydává všanc svému partnerovi (úplně pomíjím chybějící sociální kontakty, osobní uspokojení z její seberealizace po profesionální stránce atd. atd.). Musíte uznat, že jistý stupeň rizika je tu vždycky. A pak se jí musí líbit držet ústa a krok za všech okolností. No pěkně děkuju. <:e67>
Proč by se žena v domácnosti měla stydět říkat si o peníze ? Podle výpočtů ekonomů by si žena prací v domácnosti /kdyby ji vykonávala někde jinde/ vydělala nejméně 30.000,- Kč měsíčně !!! A to počítali s podprůměrným příjmem na hodinu ! Takže se nestyďte - chlapi si musí uvědomit,že práce v domácnosti není žádná samozřejmost ani charita ! Ty makáš v práci a já doma - máš zázemí,abys mohl ten balík vydělat,takže společný účet,platební kartu a nemusíte se stydět.Pokud jo,tak se zamyslete jaké máte vztahy.<:e54>
To Láďa: kdepak chlapče, zas až tak bohatá nejsem.... <:e76>
Hola, hola, dámy, rád bych se nechal od některé (nebo několika) financovat!<:e65>
Vydržovat bych se nikdy nenechala, jsme příliš moderní ženská. A chlap, který se myslí, že je mistr světa a užívá si? Když si najde slepici, které to vyhovuje, tak proč ne. Každý svého štěstí strůjce.
L.O. Tvoje probémy bych opravdu chtěla mít.
Zuzano,nevim kolik mas zkusenosti a kolik ti je let. Mas sice v principu pravdu,ze by to tak melo byt,ale mne se zda,ze zivot je nejaky dost jiny. Kdyby se mely narodit jen deti,jejichz matky mohou nebo chteji byt s nimi 7 let doma,vymirali bychom jeste rychleji nez je tomu ted. Nezapomen,ze drive to ani neslo a ani dnes si nemuze vetsina rodin dovolit zit delsi dobu jen z jednoho platu. A to pomijim matky,ktere proste chteji pracovat (a to neznamena,ze nechteji deti). Ma matka se mnou byla doma do mych 13 let,a kdyz zacala pracovat,hrozne si sve financni nezavisloti vazila. Rikala mi,ze do te doby ji stale vadilo,ze nevydelava. Pritom podotykam,ze zadny pripad pro psychitra nebyla,mi rodice spolu zili skoro 50 let!! Taky si myslim,ze bohuzel dnes nema zadna zena zaruceno,ze ji jeji muz neopusti,staci se jen podivat do jinych rubrik na Dame. Ja bych uz jenom z tohoto duvodu nechtela spolehat na to,ze mne bude muj muz zivit.
Macho, taky jednu takovou znam. Jen je o trochu chytrejsi, drzi se sveho korytka a nechava pritele delat, co se mu zlibi... On si dela co chce, uziva si s jinyma a pak se vrati domu k ni.. ona ma zatim klid, stara se o jejich syna, maji vsechno, co potrebuji... I to je moznost. Kazdopadne ma ale po citove strance docela smutny zivot - je stale sama a za jakoukoliv jeji neveru by ji jeji pritel vyhodil... Takze vse ma sve pro a proti...
Pavel ma pravdu. Matka priroda se tez stara o sve deti. Pokud se matka starat nechce, je lepsi,kdyzdeti na svet neprivadi. Samozrejme nemluvim o tom,ze by mela byt zena celyzivot doma, ale alespon nejnutnejsi dobu, tj. cca 7 let. Myslim,ze clanek od L.O. je trochu pochybeny.Proc trpet nejakymi vycitkami svedomi.? Patrne v clanku neni rec o normalnim manzelstvi i kdyzje snaha rici,ze ano. V dobre fungujicim manzelstvi by zena vubec na takove blbosti jako vycitkysvedomi na vyse uvedene tema nemela mit. Ma-li je , je v tom vylicenem manzelstvi neco nezdraveho,ale to je asi zase jine tema. Pokud je zena dobra matka,nemelo by ji byt na obtizse par let nez jdou deti do skoly o ne postarat. Zejmena, kdyz ji to vydelek manzela umoznuje.Kdyz zena premysli tak,ze pokud vydelava, muze si neco koupit a pokud nevydelava, ze si to koupitnemuze, nebot to jsou manzelem vydelane penize, tak potrebuje rozhodne navstivit psychiatra.Deleni v manzelstvi na to,ze tohle je moje, nebot je to z meho vydelku a tohletvoje, nebot je to z tveho je opravdu zacatkem konce manzelstvi. Nektere zeny si to pak take samy privodi.
Jeden můj známej začal po revoluci podnikat a brzo byl, na rozdíl od mnohých jiných, v balíku. Přifařila se k němu jeho bývalka, asi že cítila prachy, a že to jako ještě jednou zkusej. On pro ni měl docela slabost, přece jen je to kus baby..., tak si řek, proč ne. Vydržoval ji, ale musela pořádně nastavit, a ještě si to rozdával s jinýma. Prý že ho nemá co omezovat, když jí jde jenom o prachy. Měl recht, ale jí se to jaksi nelíbilo. Asi měla strach, že by ho pro sebe mohla klofnout některá z těch ostatních, a jí by vyschnul pramen. Začala dělat scény. A on se prostě nasral a vyhodil ji. a poučení? Klidně se, baby, nechte vydržovat, ale musíte za to taky něco obětovat...
Souhlasim. Asi to tak moudra Priroda zaridila,(ze zeny jsou jine),jinak bychom uz vymreli....
Qlindo, nikdo si neumí představit to, co v životě nezažil. Má svobodná kamárádka vždycky říká, "Já bych taky chtěla být 5 let doma." (měla jsem dvě děti za sebou), ale nemá představu, co to je na dlouhou dobu přizpůsobovat ne jen své zájmy a koníčky, ale někdy i své biologické potřeby jako je například spánek potřebám dítěte. Ostatně nezřídka slyší ženy od lékařů gynekologů - "Vy toho naděláte, těhotenství není nemoc..." atd. Zajímalo by mě, kolik dětí by se rodilo, kdyby to záleželo na ochotě mužů vzdát se na několik let svého zaměstnání a na další roky akceptovat všechna ta omezení (aň už profesionální nebo svých zájmů). Asi bychom vymřeli ještě rychleji...
To Jitka. Ja to citim taky tak a bylo to tak cely zivot. Mne by proste sedet doma nebavilo. Pavel by mel vzit v uvahu,ze zeny jsou ruzne. Ja jsem nechodila do prace proto,ze jsem mela vycitky svedomi nebo,ze jsem musela,ale proto,ze mne prace bavila,byla pro mne dulezita. Nerikam,ze by to ma dcera nemela treba s matkou,ktera by sedela doma,lepsi nebo jednodussi. To asi ano,ale nevim,jestli by to byla pro ni nejaka vyhra,kdybych ja se prinutila s ni doma byt. Pavel by si mel predstavit,kdyby mel on sam zustat s ditetem doma,jestli by ho to delsi dobu bavilo.....
Děti jednou dospějou a odejdou a sedět doma a zakrňovat to by mě nebavilo. Byla jsem s dcerou na MD 1,5 roku a už jsem se moc těšila do práce. Nejsem kariéristka ale být jen doma a vychovávat děti a starat se o domácnost by mě v životě neuspokojovalo. Musím mít pocit, že jsem potřebná i jinak a navíc mě moje práce baví. Asi je to na povaze. Můj manžel je podnikatel a jeho firma vydělává dost,takže bych si klidně mohla dovolit zůstat doma. Mám spoustu kamarádek /manželek podnikatelů-dobře zajištěných/, co jsou doma /třeba ani nemají děti/ a chodí po nákupech, soláriích, atd. Tak tohle by mě bavilo tak 3 dny ale ne celý život. Domácnost si při svém zaměstnání stihnu taky a na koníčky a sebe, kulturu atd. si svůj čas umím vyčlenit. Chápu, že je ale asi hodně takových co prostě tyhle ambice nemají a nebo by to nezvládly. Je to volba každé z nás, co si vybere.Musí to být ale volba dobrovolná.
Teda milé dámy, váš problém bych opravdu chtěl řešit v pojetí v jakém se k němu stavíte. Žena je přeci předurčena k tomu, aby vychovávala děti. Může-li si muž dovolit, aby žena zůstala v domácnosti, tak aň tam v poklidu zůstane a dává dětem to, co potřebují. Podívejte se na to z "primitivního pohledu přírody" - v naprosté většině případů samec svojí rodinu živí a samice se stará o potomstvo. Chce-li se nějaká žena "uplatnit" i jinak než v domácnosti, tak je zde řada povolání, kde prostě muž jaksi "nesedí na svém místě" (například zdravotní bratr je narozdíl od zdravotní sestřičky poněkud komická představa a sekretář by působil spíš odpudivě) a na těchto pozicích se pak mohou uplatňovat ženy, které mají své "odpracováno" doma. Pokud si myslíte, že že vaše "práce" v domácnosti je méněcenná, zkuste si to se svými partnery na týden vyměnit a nebo alespoň dejte svým partnerům vaší roli na týden. Věřím tomu, že málokterý by obstál. A teď přímo k autorce "L.O." Jaképak pocity viny si chcete připouštět??? Nestaráte se o domácnost?, nevychováváte děti?, nezpříjemňujete život svému manželovi?, neperete jeho oblečení (a nebo jej nenosíte do čistírny)?, neuklízíte po něm koupelnu?, nemilujete svého manžela? Za to vše vám je povinen "platit a platit". Pravda - v rozumných mezích - ale přeci. Otázkou, která má opodstatnění může být pouze skutečnost, kterou popsala "Iris 29.7. 7:56". I ta se ale dá řešit vhodným způsobem. Dnes, kdy se angličtina a práce s počítačem stává nutností je jistě vhodné pro ženy, aby se zdokonalovali ve svém "volném čase" v těchto a podobných znalostech. Najdou se jistě i vhodná zaměstnání, které lze vykonávat bez závislosti na čase, kdy si sice žena mnoho nevydělá (třeba pro krátkou pracovní dobu), ale její ego neutrpí a její rozhledy nezakrní a kde neošidí rodinu o svoji pozornost. A přivydělané peníze mohou posloužit buď k vylepšení rodinného rozpočtu nebo k uspokojení svých tužeb, o kterých se "stydí mluvit se svým mužem", případně může potěšit svého muže nějakým dárečkem. A ještě jednou přímo k autorce "L.O." Výčitky svědomí pokaždé, když manžel platí nákupy v supermarketech prožívejte minimálně s poloviční intenzitou - nenakupujete přeci jen pro sebe, ale i pro něj. Pavel
Řešila jsem to jako Zelinka, zpravidla člověk musí přistoupit na nějaký kompromis. Jen když se někdy dívám na děti na videokazetě v tom kouzelném předškolním věku, je mi trošku těžko u srdce, že to tak rychle uteklo, a já si to víc neužila... A taky mi drásalo srdce, když mě můj maličký synek jednou v zimě ve dvě v noci vzbudil "v plné polní" a měl obavu, aby nezaspal do školky. Byl z toho časného vstávání za tmy chudinka celý popletený. Dneska vidím, že je mnohem důležitější být dobrá máma než skvělá zaměstnankyně.
...diskusi .... :o(
Četla jsem zpět Vaši diskuzi. Je velice zajímavá a vlastně v každém příspěvku je kousek pravdy. Z mnoha z nich je znát veliká zkušenost. I já jsem na pokraji manželství zvažovala, zda si "pořídit" děti hned, nebo ještě chvíli počkat, až našetříme nějaké peníze, abych pak mohla být doma co nejdéle ... (nakonec to vyřešila nabídka bydlení, podmíněná těhotenstvím). Se synem jsem byla doma do jeho roku a půl a pak jsem nastoupila do práce. Připouštím, že když jsem ho (zejména v zimě) páčila z postýlky, litovala jsem ho. Ale ekonomická situace rodiny vyžadovala, abych nastoupila do zaměstnání (a hlavně syna hlídala babička, což mělo nespornou výhodu). S dcerkou jsem si dovolila luxus a byla doma do jejích tří let. A tehdy už to nebyla jen ekonomická situace, která mě nutila nastoupit do práce ..... zdálo se mi, že doma zakrňuji, chyběla mi práce a kontakt s "normálními" lidmi. Veškerá konverzace na písku, u lékaře a tak se točila kolem plínek, polívčiček a podobně. Potřebovala jsem "mezi lidi". A navíc mě hřálo vědomí, že nejsem závislá na manželovi i to, že si najednou můžeme dovolit koupit víc pro děti i pro sebe. Začínala jsem na zkrácenou a snažila se, nezanedbávat rodinu ani zaměstnání. Je pravda, že musel pomáhat manžel i babičky, ale šlo to. A když se ohlédnu zpět, nelituji. Odpoutání od finanční závislosti na manželovi a návrat do zaměstnání mi moc pomohl i psychicky.
Pokud chceš někam "strkat" dítě na 12 hodin denně, není rozumné si ho vůbec pořizovat. Dítě potřebuje od rodičů a především od matky hlavně jejich čas a zájem. Jinak se ti ho nepodaří vůbec vychovat. Žena se v určitou dobu musí rozhodnout a něco na čas obětovat. Možná na takové rozhodnutí potřebuješ jenom více času. Ale na druhé straně znám ženy, které vědí, že dítě nechtějí a nejsou proto o nic horší než my matky. Každý by měl mít v tomto směru svobodnou volbu, jenom pak bude (snad) se svým rozhodnutím a životem spokojený.
Velmi ráda bych si od Vás zkušených nechala poradit.Je mi 28 let, mám VŠ, velmi dobrou a dobře placenou práci. Zatím je vše v pořádku, práce mě velmi baví a uspokojuje. Jako každý však přemýšlím o budoucnosti. Kvůli práci jsem se odstěhovala od rodičů 400 Km, taktéž můj manžel. Nevím, jak bych to jednou s dítětem mohla udělat, protože pracuji 10 i více hod. denně. V podstatě v 7 ráno odjedu a v 8 večer se vrátím. Kam v takové situaci "strčit" dítě. Pravděpodobně budu muset zústat doma. Opravdu nevím, jak to skloubit.
To Iris: četla jsem článek, že zrovna v USA začaly být v kurzu jako zaměstnankyně matky dětí, protože vedení větší domácnosti vyžaduje a brousí managerské schopnosti. Ostatně žádný muž není schopen zároveň svou pozornost roztříštit a pokrýt tak široký prostor jako žena. Obě tyto teze mi mluví z duše (13 let manželství, 2 děti, 5 let v domácnosti - prošla jse tím vším).A většinou jsou ženy mnohem snáze manipulovatelné než muži (to bych ale nikomu jako argument samozřejmě neuváděla, zkušení šéfové to dobře vědí). Můj zaměstnavatel také oceňuje systematičnost a pečlivost, která je nesrovnatelně větší u žen než u mužů. Ale žena se musí určitě připravit na nejednu nepříjemnou otázku na tělo, která by nikdy nebyla položena mužskému adeptovi na stejnou pozici.
Iris, nastupovala jsem do zaměstnání po 10 letech "mateřské". Začínala jsem na takové jednodušší práci a postupně se vypracovala. Neboj, půjde to. Mě to doma s dětmi bavilo, necítila jsem se nějak podřadně, ale po nástupu do zaměstnání jsem se cítila tak nějak líp. I když je pravda, že občas bych nějaké delší volno brala a zase byla maminkou na plný úvazek. Ale natrvalo zůstat doma už bych nechtěla.
Omlouvam se za chyby a preklepy. I kdyz si to po sobe prectu, tak je casto prehlednu. Vidim je, az kdyz uz je pozde. Samozrejme, cim vic toho prepisuji a menim, tim je to horsi, to mi potom uklouzne i nejake to y a i :(((.
Rada bych slysela nazor nektere maminky, pokud nas takova cte, ktera se vracela do zamestnani treba po deseti - dvanacti letech, t.j. az deti odrostli. Muj muz se mi sice smeje, ale ja si nemuzu pomoct, asi jsem byla tak vychovana, abych si delala starosti i o vzdalenejsi budoucnost. O co mi vlastne jde. Ja jsem doposud vlastne cely zivot bud chodila do skoly nebo pracovala a v praci jsem se citila realizovana a spokojena. Ted jsem, jak uz jsem rikala doma a taky jsem spokojena, dokonce se mi to libi. Ja vim, ze v me situaci je to vlastne jako bych mela dlouhe prazdniny. Pokud prijde dite nebo radeji dve po sobe, bude to jiny "tanec". Jenom si neumim predstavit, jak pujdu treba po tech dvanacti letech - temer ve ctyriceti - k pohovoru s nejakym personalistou a ten se podiva do zivotopisu a rekne: tak vy jste skoncila VS, pak jste pracovala tri roky v XY a potom... hmm... dvanact let v domacnosti... Tak jak si predstavujete svuj prinos pro nasi firmu, co nam muzete nabidnout?".... Nemyslim si, ze kdyz zena zustane nejaky cas doma, stava se z ni "slepice domaci", ktera ztraci kontakt s realitou, to urcite ne, s realitou obecne ne, ale s tou "pracovni"? Nechtela bych sve deti osidit ani v detstvi, ale ani kdyz se budou treba rozhodovat na jakou VS pujdou. Nechtela bych jim treba rikat, ze si musi vybrat levnejsi skolu, protoze maminka byla s nimi dlouho doma, kdyz byli male, aby mely vsechno pohodli (i emocionalni), tak ted nemame na tak vysoke skolne. Treba momentalne neaktuali v Cechach, ale za dvacet let, kdovi... Ale tyto veci mozna zrovna do teto diskuze nepatri, stejne by me ale zajimalo, jak se zacina treba po deseti nebo vice letech v domacnosti.
Odeslala jsem svůj text před dokončením, tak posílám dovětek. Všem maminkám, co jsou doma přeji, aby si to pěkně užívali a nespěchaly do stresového pracovního prostředí.
Ahoj,taky bych se chtěla přidat se svým názorem. Myslím, že být doma, jako žena v domácnosti je fajn. Já sama chodím do práce a mám 7 letou dceru. Od 3 let chodila do školky a teď jde do 2 třídy základní školy. Do práce jsem nastoupila, protože se mi naskytla opravdu dobrá příležitost v dobře prosperující firmě. Během těch 4 let co chodím do práce došlo několikrát i k povýšení, plat mám taky velice slušný. Přesto bych to všechno vyměnila za možnost být doma s dcerou. Už několikrát jsme uvažovali o druhém dítěti, ale vždy do toho "něco" přišlo, nejprve stavba domku, teď zas manžel rozjíždí podnikání. Doufám, že poté už nebude "někdy příště" a že se dočkám i druhého miminka. Pokud nám to finanční situace dovolí, chtěla bych pak doma zůstat opravdu dlouho, třeba dokud budou chodit děti do školy. Sice tím přijdu o celou vybudovanou kariéru, ale vím, že být doma, když děti budím do školy a když přijdou domů je taky moc a moc důležité.Dceru jsem o to připravila, ikdyž musím říct, že se opravdu s manželem snažíme, být s ní maximálně, střídáme se, do školy i ze školy, na zájmové kroužky ji vozíme a vždy je někdo doma, ale není to přesně to co bych chtěla. Oba jsme někdy stresovaní, zda stihneme vše co máme. Je to honička z práce domů a zase nanovo.
Iris,souhlasim s tebou. I ja si myslim,ze by se zena mela snazit byt sobestacna,protoze nikdy nevi,co se muze stat. Navic je to urcite i dobry pocit,kdyz vis,ze i kdyby se neco stalo,nebudes v situaci,jak jsi ji popsala u sve zname. ( a to opravdu nehlede na vlastni touhu se realizovat).
Jsem relativne cerstve vyvdana do USA a momentalne jsem v domacnosti i kdyz nemam jeste deti. Zadne pocity zavislosti na manzelovi zatim nemam. Penize jsou ve spolecne "kase" a kazdy z nas k nim ma pristup bez omezeni, vlastne si nikdy nemusim o nic rikat a taky zase vim, co si kdy muzeme dovolit a snazim se nic neprehanet. Manzel sam chtel abych radsi "dobrousila" anglictinu a nasla si odpovidajici zamestnani, nebo treba prijde miminko. To bych potom rada zustala doma dele. Souhlasim s nazorem, ze pokud je to jen trochu mozne, zena by mela zustat detmi doma, ale jak dlouho? Na tyto myslenky me privedl pribeh me sousedky, ktery zda se, neni tady az tak vyjimecny. Tato pani se kratce po skonceni VS (je ucitelka) vdala a zustala v domacnosti. Narodili se dva kluci a pro ni bylo samozrejme, ze bude maminkou, jak se tady hezky rika, na plny uvazek. Cas bezel, kluci rostli, sli do skoly a uz vlastne ani nebylo nutne, aby zustavala doma, ale ona uz ani nemela chut se do prace vracet. Manzel je relativne dobre uzivil a byt doma a ted uz mit i cas pro sebe (konicky, cinnost v charite a pod.), bylo vlastne pohodlne. Tak do prace nesla. Ale problem nastal, kdyz se s ni manzel po zhruba devatenactiletech rozvedl. Majetkove vyrovnani bylo pro ni priznive, dostala v podstate vsechno a krom toho vyzivne na sebe a deti. Ze zacatku to nebylo tak spatne. Jenze obema klukum bylo brzy osumnact, tak vyzivne na ne odpadlo a zvyseni alimentu pro sebe neobhajila, protoze je zdrava, vzdelana a navic ucitelu je nedostatek, tak muze pracovat a na sebe vydelavat. Navic se zmenila i situace jejiho byvaleho muze, ktery se znova ozenil a ma dite. Jeho manzelka tudiz nepracuje, on chce stejny komfort pro vsechny svoje deti. Takze vysledek je, ze moje sousedka zacina ve svych sedumactyriceti se stejnym platem, jako by zacinala pred dvaceti lety a do penze pujde v sedumasedesati, musi odpracovat dvacet let, aby ta penze za neco stala. (Nebo ma jeste moznost znovu se provdat a doufat, ze to tentokrate lepe dopadne)V situaci, kdy se u nas u v USA rozvadi pomalu kazde druhe manzelstvi si myslim, ze byt v domacnosti trvale, je ponekud riskantni a to i v pripade, ze nas do prace nepudi touha po seberealizaci.
ja bydlim 50 km od centra Toronta. Ve meste je to urcite jinaci, ale tady u nas na"venkove" maji deti skolu ve vedlejsi ulici a nemuseji ani prechazet hlavni cestu. Je pravda ze bydlim ve slepe ulici a tak tam maji deticky raj, behaji, jezdi na kolech, hraji hokej az pozde do noci. obcas se mi stane ze najdu u dveri kolo nebo brusle a v zime na zahrade sanky.Deti sama nemam,ale porad doufam,ze je jednou budu mit a nebudu prozivat to co prozivaji rodice vsude na svete ve velkomestech.
Děti nemám. Ale jednou bych je chtěla mít. Strašně bych si přála, abych si je užila a zůstala s nima doma až do školního věku a kdyby déle, byla bych radči. Je to tak krásné, ráno dítě nehonit do školky. Vždyň ty malé děti už ve svém dětství poznávají stres a nervozitu. Ráno honem vstávat, honem nasnídat, honem obléct a na autobus nebo autem - rychle v zácpě ve městě. Moje sestřenice má dvě holčičky a je s nima doma (můžou si to dovolit). Holky jsou klidné, vyrovnané a oproti ostatním stresovaným dětem ve svém věku jsou napřed. Co umějí basníček, písniček a co všechno znají. Je to velký rozdíl. Tehnle základ, který mají se s dětmi potáhne až do dospělosti. Pokud Vám to dovolí situace, není to ztracený čas, je to velká investice do budoucnosti. K čemu je Vám kariéra,peníze, když máte s dětma starosti. Ve škole neposlouchají, v pubertě se většinou chytnou špatné party a pak všelijak skončí.
Ono je pravda,ze se hodne penez v CR rozkradlo a ze vznikla trida milionaru,z nichz asi jen mala cast ziskala penize poctive. Jenomze ruku na srdce; myslite si,ze treba v USA to bylo kdysi jinak? Ja alespon citavam o tom,ze vetsina tech nynejsich milionarskych rodin v USA ziskala kdysi penize podobnym ne zcela poctivym zpusobem - na pr. Kennedyovi za ksefty s alkoholem v obdobi prohibice,nektere rodiny spolupracovaly s mafii.... Po nekolika generacich ale uz se na zdroje jejich bohatstvi stejne zapomnelo. Mozna i u nas to bude tak,ze nejaky vnuk ci pravnuk Kozeneho bude kandidovat na prezidenta.....????? No ne,ze bych si to prala a ze bych to schvalovala,ale asi nic noveho pod sluncem.
Lucka ma pravdu, moc se mi v USA toto libi. kdyz bylu moje deti male, do skolky jsem je samozrejme vodila tez, ale do skoly jsem je vodila jen prvnich pul roku a pak chodily samy. Je pravda,ze jsem bydlela na Vinohradech i Jiraku a do skoly chodily na Jiorak. Mely to ta 300 m. Ale stejne,stat se muze cokoliv. Sla jsem drive delat,abych s nimi zase byla drive odpoledne. Nebylo to jednoduche.Tady v USA chodil syn ale uz na High School,ale jezdil skolnim autobusem dokud si neudelal ridicak a pak jezdil autem. To bylo v Portlandu.Libi se mi tu,ze do vsech skol v USA jsou deti svazeny skolnimi autobusy zadarmo.Moje vnoucata tak jezdi tez. Dcerase zetem maji otevreny business od rana od 6 do vecera 8 nepretrzite. Autobus stavi u jejich obchodu (a benzinky) ,dcera je vypakuje a deti v bezpececi vylezou pred skolou,kde na ne uz ceka ucitelka. Je to opravdu velmi dobra vec. Jedna se zejmena o vzdalenejsi mista od skol, deti jsou svazeny. Pamatuji se, jak mnohe deti z vesnic v CR musi dojizdet do skol verejnymi autobusy,ktere jsou preplnene pracujicimi,starymi lidmi,kteri jezdi k doktorum, turiste ap.Deti s tezkymi objemnymi taskamijsou mnohdy dospelymi osocovany.Tady maji deti jedny ucebnice doma a jedny ve skole. Nemusi se drit s 10tikilovou taskou plnou skolnich potreb,prezuvek,teplaku atd. Navic kdyz ma nekdo v CR 3 skolaky,kteri musi dojizdet do mesta do skoly a platit jizdne, tak to podstatne naboura rodinny rozpocet.Mnohdy se o USA siri ruzne bludy, ale o vymozenostech pro skolaky se nepise, aby to nahodou rodice v CR take nechteli. Myslim,ze by to vsak nebylo na skodu,kdyby se to zavedlo. Libi se mi,ze zde stat hodne penez investujedo skolstvi a pomoci rodinam. Kdyz ctu, jak se v CR stat spatne hospodaris majetkem a penezi od poplatniku a jak je shovivavy k rozkradani majetku a stoji ho to miliony ci miliardy a nic se nedeje, je mi lito, ze jim pak nezbyva na to ulehcit zivot rodinam.Ale trochu jsem odbocila. Je mi totiz lito, ze CR je jeste 100 let za opicemi a neni to vinou pracujicich lidi. Jak mohl stat dopustit rozkrast majetek? Co lidi se obohatilo a nemuseji ty milionove zproneverene penize vracet. Ani jim nezabavi majetek, kdyz ho poridili z nepoctivych zdroju. Jen na to doplaci platci dani. Lidem se zdrazuje pravidelne nekolikrat do roka, zadny prospech pro ne a deti. Asi budu muset prestat cist noviny ze? Hrozne mne to vzdy rozcili,kdyz nektere ctu.Mejte se devcata.
Ma zkusenost je, ze v USA neexistuje, ze by dite chodilo samo do skoly a do skolky to uz vubec ne. Tady ani nevidite deti samotne behat po ulici a ani v parku. Rodice musi vzdycky vedet, kde deti jsou a kdo na ne dohlizi. Ja sama bych nenechala sve dite hrat si bez dozoru ani pred barakem. Take neexistuje, ze by si me deti hrali s detmi ktere neznam a nebo neznam jejich rodice.
Ja si myslim,ze to vozeni deti autem do skolky a do skoly atd. bude za chvili i u nas. Je to asi z obav z kriminality. Kdyz si lide prectou v novinach,ze behem poslednich asi 10 let se ztratilo kolem 80 deti,ktere se nikdy nenasly (ted nerikam presne cisla,ale jsou priblizne spravna),tak si asi rodice rozmysli,jestli maji dite posilat nekam samo - a ted nemluvim o detech,ktere se ztratily a byly zavrazdeny,kterych je jiste srovnatelny pocet jako tech pohresovanych. Tohle za socialismu samozrejme nebylo. Jinak co se tyce tech financi pro mladou rodinu,je to velky problem. Velkou ulevou je,kdyz mlada rodina ma nejaky byt. Pokud si ma porizovat byt a chce dite,musi manzel vydelavat opravdu hodne penez aby vystacili. Pak samozrejme neni divu,ze klesa porodnost. Na zapade to resi pomoci socialnich bytu, u nas zadne socialni byty zatim nejsou a kdovi kdy budou?
Jeste bych chtela dodat, ze pokud zena pracuje v soukrome firme, muze se ji stat, ze ji reknou "sbohem" jakmile se dozvi, ze ma v umyslu mit dite. Podle zakona, se zenou, ktera otehotni, nesmi byt rozvazana pracovni smlouva (pouze ze zavaznych duvodu), take zde je narok na placenou materskou a navic zamestnavatel je povinny "drzet" misto zene dokud se nevrati. A na to tady podnikatele v naproste vetsine nemaji chut a penize, nebot vsechno neco stoji. Takze se muze lehce stat, ze divka ci zena dostane padaka. V pripade, ze je jiz tehotna, zkouseji se domluvit a "zbavit se ji" polotucnym sekem... To si nevymyslim, stalo se to dvema mojim znamym.
Rada dodam nejake zpravy z Italie - moc se v tom nevyznam, zatim zadne miminko nemam ale mam par znamych na materske. Tady, kdyz se narodi detatko, se dostava jednorazovy prispevek (3 miliony lir) a potom jeste mesicni prispevek do veku 7 az 9 mesicu. Nevim presne kolik to je ale na vyziti to neni. Nestaci to ani na jesle. Ale lepsi nez prstem do oka, ze? Fakt je, ze v Italii je stale mnoho rodin, kde zena voli variantu domacnosti. Do prace se vraci pouze v pripade, ze manzel neutahne rozpocet s jednim platem. Musim rici, ze nekde jeste preziva pocit, ze posilat manzelku do prace je skoro az hanba, dukaz neschopnosti manzela. Samozrejme nechci hazet vsechny do jednoho pytle. Je tu spousta zen ktere pracuji a maji male deti. Jesle a skolky jsou zde velmi drahe, v nekterych pripadech na ne muze prasknout i skoro cely mesicni plat. Co je zajimave, ze na rozdil od Ceske Republiky (a mozna i od jinych zemi) tady, pokud mohou - a mohou casto, vozi deti autem. Do jesli, do skolky i do skoly. V autobusech se daji potkat deti od trinacti let vyse. Ty asi "vozeni" bouri a chteji byt samostatne. Ja se pamatuji, jak jsem od druhe tridy chodila do skoly sama, od treti jsem dojizdela autobusem a metrem - to tady proste neexistuje.
jak vidim,neni to lehke nikde. V CR sice dotavaji prispevek 2 tisice po dobu 3 let, coz je dobre (deti nemusi do jesli), ale ta castka patrne neni nic moc. V USA naopak zeny nedostanou nic, nevyplaci se zadne pridavky na deti jako v CR, ale ve srovnani zde muzi stejneho vzdelani a povolani vydelaji vice nezli v CR,takze jim prijem vystaci,aby zena byla stejnou dobu s detmi doma tez. tezko rici,co je lepsi. Ale vysledek je priblizne stejny.Myslim,ze v USA je daleko levnejsi zivobyti i obleceni, nezli v CR.Za jidlo,bydleni,energie atd ridina utrati cely prijem. Mohu to srovnat i podle sebe,kdyz jsem zila v CR a nyni zde. Da se tu nejak lehceji vyzit. Myslim,ze se v CR neumerne zdrazuje.Kdyz ctu,ze nabizeji v Praze pronajem bytu za 18 tisic mesicne,tak nektere rodiny by nemely ani na nej a jak by zaplatily dalsi vydaje? Zadne vyhody jako maji clenove vlady a poslanci. take platy rozdilne. Myslim,ze to mlade rodiny s detmi a duchodci nemaji moc jednoduche.Vsude je neco,ale nekdy je toho prilis,ze? mejte se fajn.
Myslim,ze diskuze se stava diky prispevkum tech,ktere to znaji i v zahranici, velice zajimava. Ja si myslim,ze cast nasich zen se domniva,ze u nas je to hrozne,ale na zapade je to raj,kde muze zena zustavat doma s detmi bez problemu. Jenomze to se taky dost lisi v ruznych zemich. Jak jsem psala,i v Nemecku nepovazuji tamni zeny situaci za idealni (a natoz v USA,jak to tady ctu). Pro upresneni ale dodavam,ze v Cesku nedostavaji zeny mnoho let po porodu 90% platu,jak to zaznelo v jednom prispevku. Ma dcera je s ditetem doma,jak jsem uz psala, a zustane do 3 let. Dostava 2000 Kc (plat mela 11000). Je to tedy podstatne mene nez 90%,ale i tyhle penize jsou samozrejme dobre.....
Mila Ivano,Dekuji za prani. Myslim, ze by bylo mnoho ceskych zen prekvapeno, jak ziji "novopecene" maminky v USA. Ja sama, jsem mela uplne jine predstavy. To, ze zustane zena s miminkem doma 1 nebo 2 roky jsem brala jako samozrejmost. Ted uz vim, ze v USA a vetsine statu zapadni Evropy, to samozrejmost vubec neni. Jsou tady opravdu pouze 2 moznosti. Bud pracujete jako "workoholic" a nebo jste zena v domacnosti. Americka zena, ktera se chce treba po 4 letech vratit na trh prace rozhodne nema velke moznosti. Jinak jak uz jsem se zminovala pred tim: narok mate akorat na 12 tydnu neplacene dovolene a po te se "musite" vratit na svou puvodni pozici. Jeste jsem se nezminila o cenach jesli. V meste kterem ziji je prumerny cisty plat cca $2,000 za mesic a jesle stoji $1,000. Zeny ktere maji nizsi platy zustavaji s detmi doma, jelikoz se jim ani nevyplati z financnich duvodu chodit do prace...
Mas pravdu Julie. Pojisteni je treba. Dnes jiz dcera ma pojistkuna celou rodinu, ale v te dobe ji bohuzel nemela. Ja mam s manzelem pojistku take,ale jen na kryti vaznejsich nemoci. Do 5 tisicsi to hradime,pojistovna hradi od 5 tisic do 6 milionu dollaru na osobu.Hradi to po celem svete,kdyz bychom lecbu potrebovali.Pojistovna pak plati 100%. To neni spatna pojistka.Jinak k veci, kazda zena si musi rozmyslet, za byt doma ci ne,nebo zda si to muze dovolit. Vim,ze v CR mnoho let po porodupojistovna zenam plati i kdyz jsou doma asi 90% platu, coz jedobre. Myslim vsak,ze i tak jich moc neni zrovna spokojenych,jakctu v ruznych prispevcich. Ale to je kazdeho vec. Mej se hezky a atse Ti dari i s miminkem.
Ivano: Tak to mas uplnou pravdu. Ja ziji trvale v USA a jsem momentalne tehotna s prvnim miminkem. Narok mas pouze na 12 tydnu neplacene dovolene. To znamena, ze pokud nechces prijit o praci, tak musis pracovat az do porodu. Ja sama pracuji v marketingu a prace mne bavi. Pokud se budu citit dobre, tak proc nepracovat az do konce. Pripada mi, ze v CR je nyni v mode, byt doma hned od zacatku tehotenstvi. Otazka je, co po tech 12 tydnech. U mne to bude 14 tydnu jelikoz si k tomu pridam 2 tydny placene dovolene. Muj manzel nas zabezpeci a tak se do prace vratit "nemusim". Je ale mozne, ze se dohodnu ze sefem a budu pracovat z domova na polovicni uvazek a nebo maximalne 1-2 tydne dochazet do firmy. Bohuzel je tady ale hodne zen, ktere na vyber nemaji a opravdu musi 3 mesicni miminko odlozit na 10 hodin denne do jesli. Co se tyce cen za porod atd... tak je docela "nerozumne" nemit dobre zdravotni pojisteni. Oba s manzelem mame to nejlepsi zdravotni pojisteni a tak se nemusime niceho obavat. Nase miminko bude take okamzite pojistene. Moje pojisteni prechazi automaticky take na novorozenatko.
Zajimalo by mne,kolik let ted plati matce,ktera se stara o dite po narozeni.kdyz se narodila dcera,platili jen 3.5 mesice a to se jeste snizovalo kazdy mesic procentuelne. Dostala jsem 650 Kc porodne a posledni mesic asi 450 Kc za starost o dite. Slysela jsem,ze ted uz plati zenam asi 4 roky. A stejne nejsou spokojene. V USA jim neplati nic a muselji se starat sami,ci manzel.Co stoji porod, to by se v CR nenarodilo asi zadne dite zenam. Dcera byla v nemocnici jen jeden necely den - pouze porodila a stalo to 5.500,-- dollaru. zadna materska,zadny prispevek,stat neplati zadne detske pridavky. Presto se deti rodi a rodice je chteji. Myslim navic,ze jsou zde zeny usmevavejsi i kdyz to mnohe take nemaji jednoduche.
To Pupa: u mě ten pocitpodřízenosti nebo jak to nazvat pramenil určitě ze mě samé. Můj muž je z těch, kteří všem v rodině rádi dopřejí, nikdy se neptá, kolik co stálo a nikdy nevyčítá, když si něco koupím. Dá se říci chodící štědrost. Ale mně to nebylo nic platné... Máš prostě dobrou povahu a pokud to všem vyhovuje, je to samozřejmě fajn. Taky mám takové kamarádky. Určitě je to pro děti nejlepší, když je máma doma a úplně spokojená. To já bohužel nebyla... Mea culpa.
To Ivana: to je pravda,ze asi by vetsi cast zen radeji zustala s detmi nejakou dobu doma a ze si to tezko mohou z financnich duvodu dovolit. Kdyz jsem ale pracovala a zila jistou dobu v Nemecku,zjistila jsem k svemu udivu,ze ani tam nemohou vsechny zeny,ktere by chtely, z financnich duvodu zustat doma s detmi. Neni to tam asi tak caste,ale prece jenom. A to ani nemluvim o tech dalsich duvodech. Mam v Nemecku pritelkyni,je babickou jako ja a jeji dcera sla do prace.kdyz byl diteti necely rok. Rikala,ze by ztratila vyhodnou praci a proto dava dite do jakychsi minijesli k nejake pani,ktera se takhle stara snad o 4 deti. Je to samozrejme taky velmi drahe. Ma dcera zustava jeste s vnuckou doma a zustane s ni az do 3 let. Nekdy si mozna jen myslime,ze vime,jak to chodi v jinych zemich. I tam je to velice ruzne ale v posledni dobe tam zaznamenavam spis tendenci,ze se matky vraceji drive do prace nez u nas (v tomto pripade ovsem z profesnich a ne financnich duvodu).
Mas pravdu Qlindo,ze vsechny zeny nejsou stejne, ale ruku na srdce.Pracuji 35 let a trochu zeny znam. vetsina chodi do prace hlavne proto, ze rodina potrebuje penize. Myslim tim zejmena obdobi, kdy by jiste radabyla treba 7 let doma s detmi, ale nemuze si to dovolit. Kdyz jsou deti odrostle,vwrim,ze se nektere zeny rady vraceji do prace i z jinych duvodu, nezli pouze financnich. Take nejsem uplne 100% domaci typ, ale kdyz byly deti male, uvitala bych, kdybych se jim mohla dle libosti venovat. Jedna se zejmena o predskolni vek a prvni a druhou tridu skoly. Ale financne jsem si to nemohla dovolit. Myslim,ze se to tykalo vetsiny zen meho veku. Dnes se mozna situace pro nektere rodiny zlepsila,ale i tak si to asi vetsinanemuze dovolit prave kvuli financim.Co si budeme namlouvat, ekonomicka situace v CR nestoji za nic moc. Nestezuji si osobne, ale sleduji deni.
To pupa: No nevim, to co pises,je fajn,kdyz to dokazes a kdyz te to uspokojuje. Nemysli si ale,ze zeny pracuji jen proto.aby mela rodina vice penez. Je spousta zen,ktera pracuje ,protoze je to bavi. Ony se v praci realizuji a bez prace si nedovedou zivot predstavit. Nemusi to byt zrovna manazerky,ale treba zeny,co pracuji ve vede atd. (a ty si rozhodne moc nevydelaji). Ja nerikam,ze je to dobre anebo spatne,ale proste je treba smirit se s tim,ze neni kazda zena stejna. Jedna vidi smysl sveho zivota ve svych detech a jina ve sve praci a ve svych detech. Mozna nektera jina jeste v penezich,ale to je o necem jinem.....
myslim si, ze pocit zavislosti na manzelovi prameni z toho, jakeho manzela mame. muj manzel mi nedava pocit, ze se ho musim doprosovat o penize a tak, protoze nam to moznosti dovoluji jsme s nasim synem zatim doma.ted zacne teprve chodit do skolky a pak pomalu zacnu premyslet o praci. v domacnosti jsem spokojena, ted kdyz je vetsi, mam cas na sve konicky. a kdyz vidim kolem, jake jsou deti, doufam, ze se mi vrati, to co jsem do nej investovala. podle me zena, kdyz se rozhodne mit deti, ma byt hlavne matkou, to je jeji prirozena role a mela by se ji prednostne snazit splnit. dnesni svet je podle me uplne naruby, vse se meri jen penezi a honbou za mamonem. kdo ma novejsi auto, mobil, kde kdo byl na dovolene. a k tomu vsemu jsou potreba penize, takze proto dnes tolik matek pracuje. podle toho podle me take dnesni mlada generace vypada. rodice a hlavne matka by mela mit cas na vychovu deti, a manazerka za tri hodinky vecer nemuze vse dohonit. takze na zaver, jsem moc vdecna memu manzelovi, ze mi umoznil si vychutnat cast detstvi naseho chlapecka.
To Ketka: Ja tomu,co pises moc dobre rozumim,protoze jsem taky takova. Nikdy mne neuspokojovalo byt doma a nerealizovat se v praci. Je pravda,ze jsem vystudovala vysokou a mela zajimavou praci,ale uz jsem tady kdysi psala,ze ma maminka,ktera sla pracovat do samoobsluhy po 13 letech,kdy byla doma,byla i v te samoobsluze,kde byla notna drina,docela stastna. Rikala mi,ze ji vzdycky vadilo,ze ona zadne penize do rodinneho rozpoctu nedodava. Mas pravdu,Ketko,ze to je genetika,ze existuje spousta zen,kterym vubec nevadi,ze nejsou vydelecne cinne a nijak menecenne si pritom nepripadaji,ale josu jine a tem to vadi. Ja jsem hned brzy po revoluci jela do Nemecka a tam mi jedni manzele,kteri pracuji ve stejne profesi jako ja,k memu velkemu prekvapeni rekli: vy jste to meli za toho socialismu dobre,vy jste meli skolky a tam jste mohli deti dat,u nas zena,kdyz chce jit do prace,protoze ji jeji prace bavi,to ma tezke,muze si sice najmout hlidani, ale to je moc drahe a my bychom to nezaplatili....no koukala jsem na to dost udivene,protoze u nas se v te dobe prave mluvilo o tom,jak deti v kolektivnich zarizenich stradaji a jak jsou matky rady,kdyz mohou zustat doma. Ono je to asi tak,ze by mela zena mit moznost si vybrat,zda chce zvolit karieru nebo zustat s detmi v domacnosti. Nemyslim si totiz,ze by zena,ktera je doma s ditetem,i kdyz by uz radeji chodila do prace v takove pohode,ze by se to neodrazilo na jeji vychove.
Všechny Vás moc zdravím,trochu opožděná odpověď. Andreo, přesně tak jsem to myslela. Díky, že mě aspoň někdo pochopil. Já osobně se nemůžu zbavit dojmu, že pokud má někdo trochu víc peněz, v téhle republice. Hned to musí být nepoctivý kariérista a já nevím co všechno. Jsem z těhle lidí děsně unavená. Ahoj
Milá Lucko, asi si nějak nerozumíme. Nepsala jsem přece nic o svém zaměstnání, stupněm spokojenosti či štěstí se svou pracovní dobou... Psala jsem o pocitu závislosti či podřízenosti, kterým jsem trpěla v době, kdy jsem téměř nijak nepřispívala do rodinného rozpočtu. Psala jsem, že ten poci chápu, že ho dobře znám, a že rozumem jsem ho já nepřekonala. Takže vypadnout z domu a začít dělat něco smysluplného mi připadá jediná šance, jak se zase začít se cítit jako člověk. A myslím, že se mýlíš, pokud má žena slušné vzdělání a zájem, lze najít zaměstnání, které není ubíjející a pomůže jí překonat stereotyp. Často to právě nebývá příliš dobře placené, takže je to opravdu jen pro ty, které si mohou dovolit ten "luxus" nehledět příliš na svou výplatní pásku. Můj případ to v současnosti již není, když už jsem námezdní síla, a myslím si že hodně kvalitní, hodlám se nechat vykořisňovat co nejméně. Určitě mám i větší profesionální ambice, ale dočasně je tlumím, protože považuji za důležitější dobře vychovat své děti. Takže hledám kompromis přijatelný pro všechny, aby se v mé rodině všichni cítili co možná nejlépe (sebe nevyjímaje). Sebeobětování není můj styl.
Ahoj Lucko, šňastná nešňastná, když jsem zůstala s dětmi sama, musela jsem si najít takovou práci, abych mohla být i maminkou, ne jenom ambiciózní pracovnicí v nějaké super firmě za slušné peníze. Nevím, jestli máš děti, asi ne, jinak bys něco takového těžko napsala. Jsou ženy, které zvládají být úspěšnými manažerkami s náročnou pracovní dobou, přitom mají dvě děti o které se vzorně starají, mají dokonale uklizeno, vaří, pečou, jsou dokonalými manželkami. Vždycky, když se někde o nějaké takové dočtu, musím se smát. Jenom aby si to někdo nevysvětlil špatně, nemám nic proti manažerkám, ale zároveň nechci, aby někdo s despektem mluvil o ženách, kzteré chodí domů v 17 hodin. Třeba nemají jinou volbu. mějte se všechny hezky a buďtě všechny spokojené. :o)
Ketko: Ma otazka je, jak "zajimavou" praci muzes vykonavat, kdyz mas doma 2-3 deti ve skolnim veku. Vetsina opravdu "zajimavych" pracovnich moznosti vyzaduje velke pracovni nasazeni. Muj manzel ma "extra-zajimavou" praci a tak cestuje 3 dny z tydnu. Kdyz mluvim o cestovani, tak mam na mysli jeden tyden Londyn a druhy New York. Vim, ze toto je extrem. Nicmene take v CR uz existuje pomer mezi uspechem v praci a obetovanim sveho volneho casu. Na druhe strane je mnoho pracovnich prilezitosti, kdy pracovni doba neni tak narocna. Doufam, ze mne "neukamenujete", kdyz si dovolim rici, ze takove pracovni prilezitosti nejsou zase tak "uspokojujici". Samozrejme existuji "stastne" zeny, ktere chodi domu z prace kolem 17:00 hod a svou praci zboznuji. Ketka mezi tyto zeny asi patri.
Milá L.O.! Jak dobře ti rozumím! Od malička jsem byla vedena k náročnosti na sebe i okolí a k maximální zodpovědnosti. Vždy jsem se snažila vybrat si povolání, které by mi přineslo absolutní ekonomickou nezávislost, i když jsem nikdy neplánovala žít sama. Prostě takové to "co kdyby...". Vystudovala jsem VŠ, získala zajímavou v dobře placenou práci, vdala se a pořídila si hned v začátku manželství dvě děti. Manžel byl vyslán pracovně do zahraničí, kde jsme byli s ním všichni, a v té době jsem tedy asi 5 let nepracovala. Důvodem byla samozřejmě dvě těhotenství a následná péče o naše děti. Finance jsme měli samozřejmě limitované, ale dalo se normálně žít, cestovat atd. Nicméně po celou tu dobu jsem se nikdy nemohla zbavit pocitu, že se musím o každý nákup něčeho kromě potravin apod. (něčeho, co zrovna nutně nepotřebujeme) poradit nebo dovolit. Muž to po mně nechtěl (dokonce mám pocit, že moc nechápal, proč to dělám), ten pocit vyvěral z mého podvědomí a nikdy jsem se ho nezbavila. Musím říci, že teprve po svém návratu do zaměstnání se vytratil a teprve poté jsem se zase začala cítit jako rovnocenný partner. Asi budeš stejný případ a na roli vydržované partnerky si nikdy nezvykneš. Najdi si práci alespoň na částečný úvazek, snad ti to pomůže rozptýlit ty nepříjemné pocity. Ale pokud jse lespoň trošku ambiciózní, možná nebude snadné takovou práci najít. Domnívám se, že žádný z partnerů nemá právo požadovat po tom druhém, aby se zcela vzdal svého povolání a stal se "udržovatelem rodinného krbu". Takové přání poslechla má babička před pětašedesáti lety a dnes, kdy je jí přes osmdesát a dědeček již dlouho nežije, toho hořce lituje. Ale to byla jiná doba. Pokud chce mít dnes muž vždy doma vše perfektní, je zde možnost zaplatit si kvalitní uklízečku, dát si žehlit prádlo atd. A není na škodu, když je mu vlastní žena trošku vzácnější a nevisí vždy "na hřebíčku", připravená a naladěná pro "další použití". Jak ta vyblýskaná naběračka v kuchyni!Na druhé straně znám ženy, které si zakládají na tom, že je muž vydržuje, nikdy nehodlají pracovat a zřejmě s tím nemají vůbec žádné "pocitové" problémy. Asi je to genetickou výbavou. Já jim nerozumím...
Také si nemyslím, že žena, která je v domácnosti, musí být nutně slepice. Zrovna tak ne každá, která chodí do zaměstnání je správně vyrovananá a inteligentní. Ono něco jiného je mít zajímavou práci se zajímavými lidmi a něco jiného je vstávat ráno v pět a fachčit někde ve fabrice a přijít domů utahaná a nastoupit druhou směnu. Nebo třeba pracovat v obchodě, většina má dnes otevřeno od nevidím do nevidím, soboty,neděle, svátky. Velmi cítím se všemi těmi ženami, které x hodin denně sedí v pokladně někde v supermarketu a pořád dokola berou do rukou zboží, inkasují peníze atd. Jsem přesvědčená, že většina z nich má doma děti a kdyby je finanční situace nenutila pracovat, mnohem radši by zůstaly doma a měly víc času na své ratolesti. Těch náročných a málo placených profesí je mnohem víc. Já sama jsem s dětmi zůstala doma devět let a potom jsem musela začít pracovat. Zůstala jsem s nimi sama a tak mi nic jiného nezbylo. Starší už chodila do školy, mladší do MŠ. Nikdy nezapomenu, když jsem jí dávala ráno do školky ve třičtvrtě na sedm a v půl páté jsem jí vyzvedávala. Ke konci týdne už byla vždycky tak "překolektivizovaná", že víkendy trávila nejradši v poklidu, v tichu na výletech, nebo, když bylo ošklivo, vydržela půl dne kreslit. Proto fandím všem maminkám, které se rozhodly /a situace jim to umožňuje/, zůstat doma. Rozhodně to není flákárna.
Lucka: Možná, že jsem to napsala špatně nemyslela jsem přímo se nudit taky mám zájmy hraju volejbal 2x týdně a taky spousta jiných zájmů,věřím ti, že když si se dvěma dětmi doma tak se nenudíš já mám děti , které půjdou do 7 a 5 třídy, takže jsou naučeni i trochu samostatnosti,ty máš prozatím ještě mladší děti a věř, že až povyrostou budou mít i oni své koníčky tak si taky odpočineš, čím jsou sice děti starší tím je s něma více starostí, ale holka mimo školu dělá třeba gymnastiku, hraje na flétnu a chodí do výtvarky a to ještě před rokem chodila taky na koně. Kluk ten zase chodí do hasiče a s klukama hraje fotbal a zajímají ho spíše sportovní aktivity. Byla doba kdy jsem se taky někdy nemohla ani osprchovat jsou od sebe rok a půl a když bylo klukovi tři a holce rok a půl tak jsem zůstala s něma sama a věř, že když jsi na ně sama tak někdy večer nebylo ani čas něco sníst. Lehla jsem do postele a spala. Ale nelituji toho děti jsou to nejkrásnější co může z lásky vzejít. Každý na to možná máme jiný názor, ale já osobně bych nešla po půl roce od narození dítěte do práce. Jsou případy, že je málo peněz, ale to zas musíš mít někoho na hlídání, jestli to udělá matka, která ty peníze má a jde do práce a k dítěti si najme chůvu tak to mě nebere, ale je to každého věc. Jenom neuvidí pořádně ty krásné věci jak dítě roste, když řekne první slovo a když udělá první krůček. O to by se nikdy nenechala připravit.
Ted kdyz o tom premyslim tak bych se jeste rada vyjadrila k temto stereotypum: Zena v domacnosti ztraci kontakt se svetem. Rekla bych, ze od te doby, co jsem doma, tak jsem "ve vetsim" obraze, nez kdyz jsem chodila do prace. Navic rozvijim sve konicky a venuji se non-profict praci pri ktere se setkavam se zajimavymi lidmi. Take manzel je (diky mne) mnohem aktivnejsi. Planuji totiz neustale ruzne vylety a akce... Bohuzel realita v CR je takova, ze mnoho zen si nemuze zatim vybrat, zda zustat s detmi doma, ci ne... To zcela chapu, nicmene mi vadi vseobecny pohled spolecnosti na zeny v domacnosti jako na: hloupe slepice, ktere nemaji nic na praci a tak chodi na kosmetiku a do solarka... Realita je totiz uplne jina.
Philipa: To jsem rada, ze mas na "zeny v domacnosti" stejny nazor jako ja. Ja si take myslim, ze neexistuje dulezitejsi "prace" nez vychova ditete. Hanko: Souhlasim, ze penize nejsou vsechno a prave proto jsem s detma doma a rozhodli jsme se zit bez dalsiho prijmu. Deti jsou zatim male a tak nevim, jak se muj denni program zmeni, kdyz budou ve skole. Momentalne nekdy nemam ani cas se v klidu vysprchovat.... Neumim si predstavit, ze bych nekdy mela tolik casu, ze bych se dokonce zacala nudit...
Myslím si, že peníze nejsou všechno - hlavně zdraví, holt někdo má více financí, někdo méně. Taky jsem to zažila, když jsem byla sama s dětmi,otáčela jsem každou korunu než jsem něco koupila a taky žila od výplaty k výplatě. Postupně jsem si pozici ve svém zaměstnání vylepšovala a tím taky plat. Mám holku a kluka jsou od sebe o rok a půl, ale velikosti oblečení a bot mají stejné, všechno se musí kupovat stejně a nic po sobě nevynosí. Doma být a starat se o domácnost by bylo fajn ale nevím jestli bych to vydržela, protože mám ráda lidi a práci v kolektivu a doma, když bych si udělala to co mám asi bych se pak nudila, děti ve škole, manžel v práci no nevím za pokus to ale stojí. Pá
Spravne Lucko.Presne takto mam zarizene i ja.Mit pocit menecennostizde neni na miste. Delas pro rodinuhodne,hlavne pro deti a to se Vam jednou zuroci. Takove ty reci,ze by se nektera citila menecenna jsou prezitkem komunisticke vychovy. To musela byt zena budovatelkou,ci cim jeste, hlavne ne matkou. A jak ty rodiny mnohdy vypadaly vsichni zname.Deti ulice a mnohdy kriminalu. Je dobre, ze se zacina vracet doba,kdy zena prevezme take funkci matky,protoze te to od prirody nalezi.Bylo to i v praveku,ze se zena staralao deti a vychovavala z nich dobre lidi a muz se staral o zivobyti. Je to trochu zjednodusene napsane,ale pravdive. Tim chci jen povzbudit ty zeny, ktere se o rodinu starat chteji a samozrejme pokud si to mohou financne dovolit. Vim,ze si to mnoha dovolit nemuze,ale je dobre, ze ty co mohou,to delaji.
Souhlasim s tebou. Celou situaci ale zmeni prichod deti. Pokud ma manzel abnormalne casove narocnou praci (coz muj ma). Tak je naopak rad, ze ja obstaram celou domacnost a s nicim ho nezatezuji. Pocity menecenosti nemam. Venuji se studiu jazyku: plyne hovorim AJ a SJ a prave diky jazykovym schopnostem bych snad nemela o praci nouzi (kdybych se musela vratit nahle do prace). Co se tyka domacich financi, tak manzel se o finance vubec nestara. Veskere platby mam nastarosti ja. Navic oba pouzivame kreditni karty. On nema ani cas dojit si do bankomatu a tak mu pravidelne soupnu do penezenky "kapesne". Nam to takhle vyhovuje. Ja se venuji detem, coz je podle mne ta nejvetsi investice a manzel se snazi zabezpecit rodinu. Kazdy rok cast nasich prijmu (manzelova prijmu) investujeme a investice jsou na nas oba a tak se zabezpecujeme do budoucnosti.
Dnes mi prisel z CS Community (pomahaji ceskym lidem) e-mail,ktery bude mozna pro nekterou zenu zajimavy.Starsi clovek,predpokladam 60-70 let,nebot je v USA 40 let, bydlici v Oceanside, coz je 30 mil od san Diega a 60 mil od L.Angeles hleda starsi ceskou pani,ktera by mu pomohla s domacnosti - snidane atd. Poskytuje bydleni a rika,ze je zde moznost prace,neb se jedna o atraktivni misto. Uvedl,ze se jmenuje Pavel, jeho telefon je: 909 336 9664 ,nebo 1 703 627 4663. prosi CS Community,aby mu pomohla nekoho najit.Treba bude mit nekdo zajem mu zavolat a domluvit se osobne. Jen jsem transformovala,co nam clenum bylo napsano. Jedna se o seriozni oranizaci. :))
No, ja jsem treba 8 let zila s klukem, ktery byl umelec a zivila jsem ho ja. Vypiplala jsem ho z toho nejhorsiho, stalo me to sileny penize, odrikani, nervy apod. (pro priklad - ja vydelavala asi 17 tisic cistyho, on asi 4 tisice a meli jsme pronajem za 8 tisic mesicne). Nakonec jsem to po 8 letech vzdala. Milovala jsem ho, ale nejak jsem si ho prestala vazit. Asi stejne se mozna muze zacit citit chlap, ktery takhle zivi zenskou. Nenapadlo vas to??
Petra - diky za odpoved. Plne se ztotoznuji s Tebou. Proto jsem take odpovedela s nadsazkou,ze si moc nevyskakuji s 350 tisici. Chapu,ze to cloveka nastve.Chapu te,znam to vse z dob,kdyz jsem byla mladsi a rozvedena s 2 detmi. Uz je to za mnou,deti jsou dospele a ja spokojene opet vdana. Preji Ti totez. Kdybych Ti vsak mohla pomoci,rada ucinim, co je v mych silach. :)))
Ahoj Andreo, máš pravdu, možná můj postoj vyzněl příliš razantně, to jsem nechtěla. Je to opravdu otázka volby každého z nás a já si nemyslím, že ta naše je jediná správná, nám ale vyhovuje. Skutečně nejezdíme lyžovat do Alp /líbí se nám na Šumavě/ a k moři také ne /užíváme si třeba na Lipně apod./, na studijní pobyt do Austrálie naše dcery skutečně asi nepojedou /i když nikdy neříkám nikdy, co bude za pár let nevíme nikdo/. Ale je to naše cesta a naše možnosti, které díky svému výběru máme. Máme práci, která nás baví a můžu celkem zodpovědně říct, že máme i hodné děti. Také si ale nemyslím, že zrovna Jahoda je ten kariéristický typ, pro který jde všechno kromě práce stranou. Měla jsem na mysli spíš některé své kolegy a kolegyně, které tráví v zaměstnání spoustu času a domů se chodí prakticky jen vyspat, s těžkým srdcem si vybírají v létě týden dovolené. Většinou ani nemají děti, i když je mnohým už hodně přes třicet a ti, kteří děti mají, tak je v podstatě vychovávají prarodiče, případně paní na hlídání. Mají sice větší plat než já, ale já bych s nimi přesto neměnila. Za tuhle cenu opravdu nechci být bohatá. Někdo si třeba zase řekne, že než škudlit každou korunu, radši ty víkendy oželí, radši bude pracovat do noci, aby si mohl více dopřát. Já tento postoj chápu, ale sama bych toho schopná nebyla. Tak se mějte všichni hezky a aň se každému daří podle jeho představ.
Andrys: Jahodu jsi spatne pochopila. Ona mela na mysli slovem "jednodussi" - pracovni zatizeni. Myslim si, ze existuje malo rodicu, kteri by "radeji" travili vice casu v praci a mene s detmi. Jsem presvedcena, ze zrovna Jahoda mezi ne nepatri. Jak jsi sama rekla: Clovek se ale musi rozhodnout zda radsi mene penez a vice casu a nebo treba moznost, ze s detmi vyrazim v zime lyzovat do Alp, v lete k mori a jednou jim treba umoznim studijni pobyt v Australii... a k tomu abych si mohla toto vsechno dovolit, tak take musim vice pracovat... Chapu vas obe. Ja jsem si vybrala tu druhou variantu a snazim se praci a rodinu co nejlepe zkoordinovat.
Ahoj Jahodo, dík za odpověď. Ráda bych jenom věděla, z čeho usuzuješ, že máš s realitou života mnohem větší zkušenosti než někdo, kdo bere 22 000. Já si myslím, že zrovna tohle o penězích skutečně není. Já mám z tvého postoje pořád takový nějaký pocit, jako že ti, co berou miň peněz, tak nemůžou žít tak naplněně a kvalitně jako třeba ty. Ale, Jahodo, tak to není, všechno se opravdu na peníze přepočítat nedá. Píšeš, že jsem si zvolila jednodušší život. Asi ti to tak připadá, ale věř, že já jsem se s tvrdou realitou života setkala v době, kdy jsem byla ještě poměrně mladá a zůstala jsem sama se dvěma předškolními dětmi /manželovo úmrtí/. Zůstala jsem na všechno úplně sama, rodiče ani tchýně mi nijak zvlášň nepomáhali a už vůbec ne finančně. Jako samoživitelka jsem si musela najít práci takovou, aby nás to uživilo a abych se zároveň mohla postarat o děti. Jasně,když jsou na to dva, tak ten jeden může makat do roztrhání těla, do noci, víkendy a ten druhý se stará o děňátka a o domácnost. Když je na to člověk sám, musí si poradit v rámci svýxh možností. Podotýkám, že si nestěžuju, jenom konstatuju. Po osmi letech jsem se seznámila se svým současným přítelem a jelikož on o svou rodinu taky přišel, snažíme se tu naší jaksi nově vytvořenou držet pohromadě a je pro nás důležitější náš vzájemný vztah než výše konta. Ale to neznamená, že jsme si zvolili tu jednodušší cestu. Nemyslím si, že ten, kdo dělá do noci, nezná víkendy, dovolené, prostě obětuje svůj život ale mnohdy i život své rodiny, dětí /pokud je vůbec má/. Protože, když jsou děti malé, tak máte pocit, že to tak bude napořád. Ale omyl. Děti strašně rychle vyrostou a potom už je pozdě dohánět společné důvěrné chvilky, zážitky ze sjíždění žřeky, dovolené pod stanem, výletů na kolech apod. Pokud to děti nedostávají, když jsou malé, zvyknou si, že to nemají, obejdou se bez toho a najdou si svůj zbůsob, jak se s tím vypořádat. A když vyrostou a rodičům to najednou blikne, že pro samou práci jim děti vyrostly . sice dokonale finančně zabezpečené, vzdělané, připravené do života, už je pozdě. Na tohle všechno jsem s přítelem, mysleli, když jsme se rozhodovali, jakým směrem se bude ubírat náš život. Až nám holky vylétnou z hnízda, nebo alespoň budou natolik dospělé, že si začnou svůj život plánovat, budou mít dokončené vzdělání, nebudeme sedět se založenýma rukama. Práce se nebojíme a máme určité plány, které bychom chtěli uskutečnit. Ale te=d jsou pro nás důležitější jiné věci. Ale jak píšeš, je to naše volba, zrovna tak jak vy jste se rozhodli zase po svém. Já bych řekla, že to je tak trochu vyrovnané: vy máte víc peněz a miň času, my zase míň peněz a víc času. Je na každém, aby si podle svého svědomí a postojů vybral, která hodnota je pro něj důležitější. Tím nechci nikoho odsuzovat, pokud si vybral jinak, než my. Ale, Jahodo, náš život rozhodně není jednodušší. Je jenom jiný, ale lehčí ne, to mi věř. Všechno se opravdu nedá poměřit penězi a počtem hodin ztrávených v práci. měj se hezky, promiň, že jsem se tak rozepsala. Ale podobné diskuze považuji za docela přínosné, člověk vyslechne jiný názor a může začít přemyšlet o různých okolnostech, které by ho třeba nenapadly. I já přemýšlím. Ahoj.
K tématu.Momentálně jsem v situaci,ky jsem na muži závislá,ale jeho přičiněním.Takže jsem měla takové pocity jako ty.To se všechno časem změnilo,už tím že peníze většinou doma vedu já.A to ti pomůže setřepat ten pocit,prostě se ho zbavit.Pá
Ahoj všichni,stalo se přesně to, co jsem si myslela. Nedělám z nikoho chudáka, nebo chudáky, a dokonce nedělám chudáky ani z bezdomovců, ani z dětí a žen jenž jsou u nás týrány svými příbuznými. Něco málo o tom vím. Snažím se jim pomoct. A není to moje zaměstnání. Tak vím, že jsem na Zemi a ne na žádné jiné planetě. A dovolím si říct, že s realitou života mám mnohem větší zkušenosti, než lidé, kteří dají dohromady 22 000,-Kč.Tahle debata se posunula přesně tam, kam neměla. Ale možná k něčemu bude. Já jsem jen chtěla říct, že chápu co tím Lenka naznačovala. A jsem si jistá, že neměla v úmyslu se nějakým způsobem vyvyšovat. Andrýs Ty jsi si zvolila jednodušší život, než třeba já. A to je v pořádku. Je to Tvoje volba. Pro Tebe je důležitější, že v sobotu a v neděli máš klid. Jsi s rodinou, nikam nemusíš, že si můžeš dovolit být šňastná a jezdit na kole, plavat, cvičit a učit se angličtinu. Prostě pohoda. Ale jak jsem psala, je to TVOJE volba a je to v POŘÁDKU. Jsou lidé, kteří si to nemůžou dovolit. A peníze v tom nehrají žádnou roli. A vlastně chci říct, že ikdyž mám možná trochu víc peněz než je průměr, musím tvrdě pracovat. Tak jako každý. Jsem hodně pevně na Zemi a taky pomáhám lidem, kteří na té Zemi ještě nemájí zakotveno. Mějte se všichni moc hezky.
Jahodo: Ano, je to presne tak, jak pises... Dekuji!!! Musime pouze doufat, ze se situace celkove zlepsi a tvrde praci bude odpovidat zivotni styl. Kdyz ale rikam "tvrda prace" tak minim cloveka ktery pracuje do 22:00 a nekdy vikendy...
Kamila:Docela mě pobavila tvá nabídka pomoci při hledání případného partnera z USA. Ale u mě je to trochu od věci. Jsem vdaná (ačkoliv partner mě opustil, takže žiju sama se synem a finanční příspěvky od manžela jsou sporadické, ale přesto jsou), je mi 33 let a mám vysokoškolské vzdělání. Můj plat činí 12 000 Kč hrubého a ač jsem zkoušela, co mohla, nakonec jsem ráda, že jsem v našem městě dosáhla alespoň toho.Pokud jsem ve svém předchozím příspěvku uvedla, že okamžitě balím kufry, bylo to řečeno trochu s nadsázkou, protože s dítětem to tak jednoduché není.Chci tímto vším jen říci, že plně souhlasím s Jenny a jejím názorem na nedostatek taktu v některých příspěvcích, myslím, že většina lidí, alespoň těch, co znám, žije v podobných poměrech jako já.
Syty hladovemu neveri (a naopak). Kazdy ma sve problemy, "chudi" i "bohati".Osobne si myslim, ze opravdu nema cenu o tom moc diskutovat. To, co mne ale rozhorcilo, je nedostatek taktu. Protoze kdyz si tady clovek cte prispevky a vidi, jak se lidi snazi vyjit s par korunami a potom sem prihodi prispevek typu: mame 70.000 ale neni to nic moc, tak to samozrejmevypada naprosto blbe. Nejde na to ani jinak reagovat. Verim, ze kdyby to Lenka napsala trochu jinak, dotklo by se to mene osob. Jahodo, ja s tebou souhlasim ale nema cenu to moc roztrubovat. Kazdy si resi svoje. Ted perlicka ze zivota: muj sef, uspesny podnikatel, vlastni 9 luxusnich automobilu (krome nekolika normalnich). Porad tady jen mruci a nadava, kolikho stoji pojisteni a silnicni dane a udrzba a tak. Ode mne ocekava jak ho budu litovat. Ja mu ty auta nezavidim, vidim kolik s nima ma starosti, vim, kolik ho stoji ale litovat ho opravdu nemuzu. Jako majitelka jedineho vozu (k tomu jeste ojeteho) na ty jeho narky proste nemam nervy. Jo, mozna kdyby mel nejakeho kamarada nebo znameho s podobnym problemem, tak by si padli do noty.Zatimco ja mam nekdy sto chuti ho uskrtit... :-)
Milá Jahodo, musela jsem si tvůj příspěvek přečíst několikrát, abych ho /snad/ správně pochopila a nespustila na tebe příval kritiky. Částečně chápu, ano, máš pravdu, že podnikání stojí spoustu peněz, investice atd. atd. Beru. Ale jenom bych tě chtěla uvést trochu do reality. Myslím, že jsem průměrná rodina s průměrným příjmem, průměrně žijící. nemáme měsíčně 70 000, nemáme ale ani těch minimálních 12 000 /věřím, že jsou ještě minimálnější/, dáme měsíčně dohromady tak 22 000. Pro čyřčlennou rodinu žádná sláva. A věř, nebo ne, možná se ter´d dozvíš něco pro tebe úplně nového, ale lidé, jako my nejsou z Marsu. Žijí v této společnosti, platí nájem, telefon - pevnou linku a dokonce máme i mobily /my chudáci/, jezdíme autem, takže benzín nás taky něco stojí, jedna dcera studuje, druhá končí devítiletku, takže další vydaje s dospívajícími dětmi, chodím na angličtinu, cvičit, plavat, manžel je vášnivý cyklista, takže si, ač chudák, zakoupil poměrně kvalitní horské kolo, /my ostatní kolo máme taky/dcery také navštěvují různé kursy,máme rodiče v důchodu, takže od nich žádná pomoc nepřijde a ani bychom jí nemohli přijmout. Jahodo, jsem daleka nějaké závisti. Když má někdo měsíční příjem třeba 100 000, aň ho, proboha má a hezky si to užije. My máme tolik kolik máme a je to určitá daň tomu, kolik jsem ochotni věnovat času pro práci a honění za majetkem. Každý žije podle toho, jak mu to vyhovuje /někdo, bohužel, na vybranou nemá/. Pro nás je zatím důležitější mít na sebe čas, víkendy trávit jako rodina pohromadě, jezdíme společně na kolech, pořídili jsme si dokonce čtyřnohou kámošku. Nevím, jestli hodně lidí nepopudím, ale pro mě je tohle všechno důležitější, než závratné příjmy a možnost koupit si co chci. Já bych se jenom dovolila ohradit proti tvé představě o životě těch "chudších". Nejíme z jednoho hrnce, naše děti chodí obuté i v létě, obě budou mít minimálně střední vzdělání atd.atd. atd. Milá Jahodo, nerada bych se tě svým příspěvkem nějak osobně dotkla, to nechci, ale představa, že ti "bohatší" takhle nahlížejí na ty "chudší" mě dost děsí. Já si chudá nepřipadám, i když někdy /vlastně pořád/ musíme zatraceně počítat, aby jsem vyšli. Z toho možná pramení ono postesknutí, že si stěžuje někdo, kdo má měsíční příjem 70 000. Pravda, má asi i větší výdaje, ale rozhodně nterne hrůzou, z čeho nakoupí jídlo týden před výplatou a nekácí se v mdlobách při představě nákupu zimního oblečení a obutí pro dvě dospívající /nebo i malé/ děti. Ale jak říkám, já to vidím spíš jako Jarina, s humorem a nezelenám vzteky. Jeno jsem se tímhle příspěvkem chtěla postavit za všechny ty míň majetné a ujistit tě, že i oni žijí kvalitně, v rámci svých možností a neplácají se někdě u země. A věř, taky splácejí různé púůjčky, pojištění atd., jenom to s tím podstatně nižším příjmem mají o hoooodně složitější.Měj se hezky.
To: Jarina - s humorem nejdal dojdes, to je overene. :)))) :-)), :~( ?To: Petra - asi jsi mlada a proto tolik " zatim " nevydelavas. Ale massanci. Pokud jsi svobodna ci volna a pises,ze bys sbalila kufry,tak to udelej. Jestli se chces vdat (ne jen z prospechu,ale z lasky), najdi si partnera v USA.Staci prumerny podnikatel a ten kdyz mu trebas pomuzes vest ucetnictvi,tak ti vydela,ci vydelate 10.tisic dolaru mesicne,coz predstavuje kolem 400 tisic Kc mesicne. Pres Internet mas plno moznosti k seznameni,objevila jsem to na Internetu.Zkus trebas kiss.com Hodne zdaru a kdyz Te neco zajima,zeptej se mne.Vyhledam Ti to.
Lenko, nenech se otrávit. Jsem na tom podobně. Nic ve zlém, ale lidi kteří žijí z 12 000,- měsíčně nikdy nepochopí za co utratí rodina s příjmen daleko vyšším. Oni už nevidí, že platíš splátku na byt, dům, auto, telefony, benzín. Protože, když vyděláváš "takový prachy", tak jsou k tomu petřebná auta, počítače, internet, benzín, účty za pevnou linku, mobily. A to jsou šílené položky. A když podnikáš tohle všechno k tomu potřebuješ, a kde jsou třeba účty za reklamu, díky vlastně které vyděláváš, potřebuješ se neustále vzdělávat, a být v tom kterém oboru v obraze. Je toho daleko víc, ale myslím¨, že lidé kterých se to týká ví o čem mluvím. Prosím, nechci aby si někdo myslel, že se nějak vyvyšuju nad někoho. Tak to vůbec nezamýšlím. A obdivuju lidi, kteří jsou spokojeni s tím, co mají a jsou šňastní s tím, co mají. Ahoj.
Jsem zena v domacnosti a moc se mi tozamlouva.Vedu domacnost a staram se o zahradu (deti uz jsou samostatne) a manzel se stara o penizky. hezky se vzajemne doplnujeme. On vydelava a ja utracim.Nekdy i s nim,ale on strasne nerad nakupuje.Takze je spokojeny a ja tez,ze na mne nespecha.
Lenka to myslela dobre. Chtela nas upozornit abychom senehonili za penezi - ve smyslu, i kdyz mas 70.000 na mesic, nenito zadna pohoda. Takze, soustredme se na neco jineho, povznasejiciho ....
Molo:napsala jsi to moc hezky, všeobecně jde o ten pocit nezávislosti.Já jsem se rozhodla jinak, měla jsem možnost volby, ale bála jsem, se , žese sdětmi neuživím. Dnes vím, že pokudy budu zdravá a budu mít práci , že to dokážu. Věci se vyvinuly jinak /viz můj příspěvěk/, je pravda, že od té doby co jsem ho psala, jsem trošku ubrala z "péče". Prostě žádné dárky, žádné oblečení, jídlo jsem zeskrovnila.Kupuju do domácnosti jen to nejzákladnější, a hlavně pro děti, ne pro přítele. Je to dost hloupé, ale musela jsem se začít řídit příslovým, jak kdo maže tak jede. Někdy je mi to líto, že se nedokážeme na některých finančních věcech dohodnout, ale v ostatním si rozumíme, takže to nechci bořit.Teď alespoň nemám pocit, že ho živím.když jsem byla vdaná, mohla jsem si rozhodně dovolit víc , myslím pro rodinu, ale zase to bylo vykoupené neustálým stresem, prostě nelituju, došla jsem výše popsaným způsobem vyrovnanosti.
Lenka: Asi o tom opravdu nemá smysl diskutovat, ale tím, že jsi přispěla do diskuse jsi spíše víc lidí naštvala. Moje kamarádka se rok rozvádí (a jak to vypadá, jen tak rozvedená nebude), do ukončení rozvodu jí manžel nemusí platit vůbec nic, vyhodil ji z bytu i s dítětem a ona má 5 tis. čistého. Tak tomuhle já říkám, že si nežije výrazně dobře.
Existuji, ale nema smysl o tom diskutovat. Pred par lety jsme koupili byt a tak mame nyni krome auta splatky na byt. Nerikam, ze si zijeme spatne... ale nejak vyrazne dobre si take nezijeme.
Molo, Lenka neexistuje.
K úvodnímu článku. Jedna věc je co si myslím, druhá věc je realita.Nic nového, jako se vším. Myslím si, že když muž a žena oba touží po dítěti a společně se na tom dohodnou, plyne z toho už automaticky aniž by o tom kdo mluvil to, žena bude pečovat o dítě po té jedné stránce a muž o ně potom samozřejmě po té druhé - tedy finanční. Mělo by to tak být bez diskusí.Vím ovšem dobře, že realita je jiná. Bohužel.Nebudu se raději zmiňovat (a tím i snižovat) o těch mužích, kteří potom své ženě,mimojiné matce svého dítěte,vyčítají, že ona nevydělává. I když to se právě mě před časem osobně dotýkalo, je to pryč.Budu se držet toho co je popsáno v úvodním článku. Nyní se živím s dětmi sama, ale mé pocity, kdyby nás živil muž jsou takové, že u pokladny s potravinami by mi ani divně nebylo když by platil, ale pokud bych chtěla například na kosmetiku a tak dál, to už ano.Ale obecně, když se kolem rozhlédnu, míním, že je to i psychické. Když to té ženě je trapné, partner to vycítí a bude s ní tak jednat. Když ne, ani mu to nepřijde. Je to jako se vším. A nakonec ta, které to není hloupé si ani jiného, než toho, který bude " sypat" nenajde.Já dávám přednost a stojím si za tím, tomu, že není nad to spoléhat se sama na sebe. Ten pocit mi nic nenahradí i radost z pořízené věci i za cenu, že mám méně.Co s penězi, které ti potom někdo vyčte? Štítím se jich.Takhle si sebe sama více vážím a nikdo se mnou nemůže ošklivě jednat a mluvit.A dyž ano, jde o dům dál, v pohodě.
Pro Lenku:Píši opožděně, ale nemohu si to odpustit.Lenko, nic ve zlém, ale ty jsi mě fakt rozesmála!! Děláš si legraci, nebo jsi spadla do pohodlí rovnýma nohama a ještě nikdy nebyla na lopatkách.Tvůj muž tedy vydělává 70 000Kč měsíčně? Nebo dolarů, na to jsi zapomněla.No povím ti jak vyžiju sama se dvěma dětmi s 12 000 Kč čistého měsíčně. K tomu mám alimenty, ale ty chodí jak se jim zachce. Takže na ty se spoléhat nemohu.A jezdím s dětmi na hory i na dovolenou každý rok. K tomu jezdí na tábor a na školu v přírodě. Tábor jeden tak 3000Kč, škola v př. 2000 Kč týden za jedno dítě. Nájem se všemi poplatky 6 000Kč. K tomu obědy, fotbal, družina a splátky za sporák a lednici. Takže na poštu odnesu 8 000Kč měsíčně.Jde to blbě, ale jde to.Směju se a jsem celkem šňastná. Člověk si musí moc ubírat, to jo.Přemýšlím co musím sníst a vypít a co ne. Přemýšlím, jestli potřebuji holiče, nebo si tu hlavu nabarvím sama. Jestli půjdem do ZOO, kde se platí vstup, nebo jen do lesa za darmo a možná nakrmíme nějaké to zvířátko.A když ne nejhůř, jezdím metrem na černo. Ale jinak jsem celkem OK.Zkus něco našetřit, nikdy nevíš co se stane.
Jenny - kdyby se to bralo zase jako vypocitavost,to by bylo zle. Verim a dokonce znam takove zeny,ze se vdavaji kvuli majetku partnera.My jsme meli trochu jiny pripad. Manzel nebyl nijak bohaty.12 let po rozvodu platil jak na byvalou zenu a 2 deti,takze mumoc nezbyvalo.Take jsme spolu jeste pred manzelstvimrekonstruovali a pristaveli barak,ja na nem makala jakonadenik. Myslim,ze spis i proto,kdyz videl,jak mu pomaham,tako zadne manzelske smlouve nemluvil. Jeste mu zbyvalosplaceni domu na 15 let,coz jsme splaceli tez spolecne.On mel nastartovano,ale z me strany prisla velka pomocto dotahnout. Ale pripad o kterem pise Manka je tedy hrozny.Neumim si vubec predstavit,ze by se mela psat smlouva,kdobude myt nadobi apod. To bych opravdu nikdy nepodepsala,prestozedomaci prace delam cely zivot bez dohod. To,ze by to bylove smlouve by mne pobourilo a znechutilo a navic,kdyby manzelo tom navic mluvil. Jinak s Tebou souhlasim.Mejte se devcata.
Pro Terri: Čte se to jako červená knihovna, měly jste holky prostě kliku.Znám případ předmanželské smlouvy, kde se do detailů vypisovalo kdo bude mýt nádobí který den, a partner to pak opravdu vyžadoval i při partnerčině čtyřicítce a nateklých mandlích (měla je jak tenisáky), pro něj to bylo naprosté selhání, že ona nemohla plnit své povinnosti a dost ji ponižoval.... Myslím, že je vpořádku když jeden z partnerů přináší do rodiny majetek, aby si ho zabezpečil tak, aby si ho mohl vzít zpět pokud by něco někde krachlo. Užitek by z toho měla mít celá rodina a majetek nabytý během manželství by měl být společný.Taky by mne dost ponížilo podepsat smlouvu o blbostech. Velmi, velmi bych zvažovala byň i jen společný život pokud by ta smlouva byla pro mne nevýhodná. Muži to tak neberou ale asi bych cítila nějakou bariéru ve vztahu, už by tam nebyla ta důvěra jako dřív.Život jsou kompromisy a neváhala bych smlouvu ukázat svému právníkovi, alespoň by pán viděl, že sebou nenechám manipulovat. HOdně zdaru přeji.
Jarina tedy presne vyadrila moje pocity a rozpaky.To Terri a i ostatni: diky za prispevek, mela jsi opravdu stesti.Manzelska smlouva nemusi byt ale jen negativni (ve smyslu, ze co je moje to je moje a dost).Je to pomerne komplikovane, neda se to jen tak popsat v par radcich. Pises, ze kdyby ti tvuj nynejsi manzel daltenkrat smlouvu k podepsani, neprovdala by ses za nej. A co kdyby ti na to on odpovedel, ze podle tve reakce usuzuje, ze jsi vypocitava?To je totiz asi to prvni, co cloveka napadne, kdyz partner odmitne. Az pozdeji se resi psychologicka stranka. Takze: odmitnuti = vypocitavost = zadna laska.Pritom to same si muze myslet parnerka: predlozeni smlouvy = vypocitavost = zadna laska. Je to bludny kruh. Neni to zadna zabava, zvlast kdyz je clovek zrovnatolik zamilovany a ma jine "starosti", ze?! :-)))
Pro Katku: Ano, opravdu jsem to pochopila špatně. Holt to někdy nesepne. Teď Vám rozumím.Pro Jenny: Zkoušela jsem si představit, jak by mi bylo, kdyby mi partner předložil předmanželskou smlouvu. I když vím, že v jiných zemích je něco takového poměrně běžné, nějak jsem si to představit nedokázala. Vůbec ti tu situaci nezávidím, opravdu. Na jednu stranu si člověk asi hledá důvody a přesvědčuje sám sebe, že je to v podstatě normální a že o nic nejde, na druhou stranu se tě to asi hodně dotýká a já se ti nedivím. Nejsem si jistá, že bych něco takového zkousla. Neumím si představit, že bysme s přítelem nco podobného udělali, kdyby jsme se chtěli vzít. Ale víš co, třeba jsme jenom staromódní a nastala doba, kdy ty předmanželské smlouvy budou naprosto běžnou záležitostí. Ale poradit ti, jak se máš tvářit, asi nedokážu. Ale když už tu smlouvu budeš číst, asi bych si neodpustila takové malé pošňouchnutíčko a řekla byh svému nastávajícímu, že si s tou smluvou dojdu za právníkem, aby jí zkouknul odborným okem, abych nepodepsala něco pro mne nevýhodného. Pkud ti tvůj milý tu smlouvu skutečně předloží, nemělo by ho to překvapit, naopak by měl být potěšen, že jsi také taková obezřetná a prozíravá. V každém případě - smlouva nesmlouva - přeju ti hodně štěstí v manželství a spokojený život. Měj se a napiš, až tu smlouvu obdržíš.
Jenny- sice jsi neoslovila mne,ale nedalo mi,abych Ti nenapsala.Vidim,ze zrovna nejasas i kdyz jsi asi rada,ze se tvuj milyvyjadril.Chapu a myslim,ze nejasas opravnene. Nevim,kdezijes a jake spolecenske postaveni mas Ty a jake Tvujnastavajici. V kazdem pripade Ti rozumim a citim s Tebou.Tva radost neni uplna,nebot budes muset jak uvadis cista podepsat manzelskou smlouvu,ktera se bude tykat samozrejmemajetku. Tvuj budouci se chce pojistit financne vuci Tobe,nebot sice rika,ze Ti duveruje, ale chce mit na pravnim papire,ze pripadnym rozchodem o nic neprijde. Rekla bych,ze muma majetku hodne zalezi,asi nejvice v jeho zivote. To Te praverozladilo. Mne by to tez rozladilo.Ta neduvera,ktera bude vzdymezi Vami stat.Ptas se,jak se tvarit pri cteni,zda dat najevosvou radost,ci nevoli. Samozrejme dej najevo vse, at vi,jakepocity Ti privodil. Budes-li putickou a tise trpet pred svatbou,nic lepsiho Te nebude cekat po ni! Kdyz ma nekdo opravdu rad,tak smlouvu nepise a duveruje. Ver,ze by Ti to vzdy vadilo,at se budes presvedcovat ze to tak neni.Dam Ti priklad,jak by se mel muz zachovat: Moje dcera bylanavstivit otce v USA a mela sebou obe male dcerky (2a 5 let).Jeji muz nedostal vizum napoprve,ale mel to znovu zkusit a priletet.On vsak po 14 dnech si nasel jinou a privedl ji do tehotenstvi.Uz predtim byl dceri neverny. Nicmene,dcera mela problems otvovo manzelkou a zpatecni letenku mela za 6 mesicu.pomohla ji jina rodina,ktera ji poskytla bydleni,atd. Do CR se moc netesila,nebot ji cekal rozvod s manzelem,ktery se zapletl s jinou a cekalrodinu. Jak uz to chodi,o dceru projevil zajem muz v USA.Dceri bylo 24 let,hezka mlada zena. Slovo dalo slovo,on jipo 3 mesicich znamosti zaridil pres Ambasadu rozvod na dalkua jeste pred vyprsenim jejiho pobytu se s ni ozenil. Dcera melaje 2 male deti,on byl svobodny muz,podnikatel se slusnymmajetkem. Moc ji neznal,ale mel ji rad i deti. Zadnou manzelskousmlouvu s ni nepsal (rekl mi,ze tu moznost ma), naopaknapsal dceru jako spoluvlastnici majetku a obe deti adoptoval.Maji spolu jeste kluka. Dnes vlastni spolecne kolem 2 milionudollaru a nikdy neslysela slovo o tom,ze je to prevazne jeho pricinenim.Holky ho zboznuji,je to tata a on na ne neda dopustit.To ja jsemprisnejsi jako babicka. Chci tim rici,ze muj zet take mohlpozadovat sepsani manzelske smlouvy,ale byl natolik inteligentni,ze tak neucinil a nikdy nevnesl do jeho rodiny podezreniz prospechu. Moc si ho proto vazim. Totez jsem zazila ja.Byla jsem dceru navstivit,zaridila mi green card. Asi po 2 letechjsem se seznamila s Americanem s kterym jsem zila 10 mesicua on mne pozadal o ruku. Take by mel duvod k sepsanimanzelske smlouvy,nebot mel nejaky majetek. Rekl,ze jajsem to nejlepsi,co ho v zivote potkalo a vse,co je jehoje i moje.Ttake se tak cela leta chova. Nikdy jsem od nejneslysela,ze by mluvil o majetku v jednotnem cisle. Ma mnerad a ja jeho a plne si duverujeme. Pokud tato duvera existuje,manzelstvi funguje.Vim jen,kdyby mi dal k podepsani manzelskou smlouvuo majetku, nikdy bych si ho nevzala,nebot bych to povazovalaza ponizeni me osobnosti.
Jarino, asi jste nepochopila,co jsem napsala Mikine. Mela jsemna mysli, ze mozna tak premysli jeji pritel,ktery ji odmerujeprispevek na domacnost. Ja naopak souhlasim s tim, co pisete.Ale z Mikinina prispevku vyplyva,ze jeji pritel ji neprispivadostatecnou castku a jeste si od ni sem tam pujcuje zpet a neplatitelefon atd. Navic ji cosi slibuje a nejak neplni. Vychazelajsem z jejiho problemu a uvazovala,co je pricinou toho,zetak jeji pritel jedna. To nebyl muj osobni nazor,ze by muzmel prispivat jen stejnou castkou jako zena. Jedna se o jakesinedorozumneni.Nemusis mi vysvetlovat,kolik rodina potrebujea chapu Tvou posledni vetu. Zila jsem tez po rozvodu s 2 detmi,manzel utekl za kopecky a vyzivne zadne. Jen 430 Kc odstatu na obe deti. Mela jsem 2-3 zamestnani,abych chodrodiny zabezpecila.Nestezuji si,zili jsme skromne,deti nejezdilyna lyzarske vycviky se skolou apod. Dnes jsou deti dospelea jsem hrda,ze jsem je dokazala bez cizi pomoci a narkuvychovat.Dcera vystudovala ekonomku a dnes si dobre vedejako podnikatelka. Syn byl tez nadany,ma elektroprumyslovku,tez studoval v zahranici uspesne. Bohuzel musel studiumprerusit a nastoupit vojenskou sluzbu,kde byl 14 dni pred ukoncenim zranena je invalidni. Az kdyz se neco stane,tak si uvedomite,zepenize nejsou v zivote prvorade.Klidne bych byla sedivaa nemela na boty,jen aby byl zdrav jako predtim. Kdyz ctuty prispevky, premyslim v jinych pozicich.Preji hodne stesti a hodne penez do domacnosti.vysvetlenou.
Laka a penize. Proc ne oboji.Ja se necham klidne premluvit od zeny ( ne od kazde). Dag_merlin@post.cz mam rad uspesne lidi nejen pro penize.
To Jarina: Vy se tedy mate, takova fajn rodinka. Vzdycky kdyz se mluvi o penezichje to slozite a velmi osobni. Mne to privadi do rozpaku. Ja mam ted trochu jiny i kdyzpodobny problem. Manzelskou smlouva. Jsem si naprosto jista, ze mi ji muj pritel bude brzy prezentovat. Na jedne strane je to fajn, konecne se rozhodl vstoupit do svazku manzelskeho ...ale na druhe strane je to velky otaznik. Co si tam necha napsat? A jak se na to mam tvarit?Zkuste se do toho vzit ... cist si tu smlouvu stranku za strankou a pohled se vam bud rozjasnujea nebo temni. Je vhodne dat to najevo ci ne?!?
Milá Katko, dovolím si s vámi nesouhlasit. Nemyslím si, že rozpočítávání kolik kdo dá na ososbu je to pravé. Pokud jsem samoživitelka a mám dvě děti a průměrný nebo podprůměrný plat, je to těžké živobytí. Když si najdu přítele a on se rozhodně přispívat mi stejnou částkou jakou já jsem schopná dát měsíčně za sebe a své děti, zůstanu stále jen chudou maminou, která se navíc stará ještě o dospělého chlapa. Za správné považuji, když muž, který se rozhodne žít s ženou, která má z předchozího vztahu dítě nebo děti, se o tuto svou rodinu snaží normálně postarat. A nedělí to na moje, tvoje, naše, vaše. Alespoň u nás to tak funguje. Přítel mi pomáhá s výchovou, má moje dcery rád, ony mají rády jeho a neumím si představit, že by měl dostatek peněz a já bych stále obracela každou korunu. Mám štěstí, že si to neumí představit ani on. Teď je ve svízelné situaci a jsem to já, kdo ho drží nad vodou. Ale před tím to bylo naopak a v dohledné době se to opět změní. Prostě oba se staráme o to, abychom všichni žili spokojeně a pokud se mu podaří vydělat více peněz, rozhodně si to neuškudlí pro své radůstky, ale domlouváme se společně, co je potřeba komu koupit. Prostě jsme rodina se vším, co k tomu patří a není pro nás důležité, že moje děti nejsou jeho. On je jako svoje bere a má je opravdu rád. A nedokázal by si syslit peníze a přitom se dívat, jak já jsem šedivá z toho, že nemám holkám na boty atd.
MIla Jahodo, nerozumim,proc bych se mela po precteni Tveho nazorurozcilovat,ci byt na mrtvici? Vzdyt nepises nic spatneho,aniurazliveho. Akorat bych chtela podotknout,ze jsem osobnenekomentovala zadny tvuj prispevek a nerikala Ti,ze bys nemelabyt rovnocennym partnerem. Patrne jsi si mne spletla s nekymjinym,nebot ja odpovidala Mikine a Jarine.Nicmene Ti mohu odpovedet na Tve otazky.Nejsem az tak stara, jak si mozna myslis.Sla jsem drive do duchodu,je mi 56. Zijis invalidnim synem,ktery ma 3400 Kca ja mam 5004,--. Zaplatime 2000 inkaso,zijeme v malem domku o 2 mistnostech.Syn par set projezdi po doktorech. Pestujinejakou zeleninu na zahradce. Zijeme veliceskromne,ale snazime se zit spokojene.
Mila Mikino, doufam,ze spravne odpovidam Vam,nebot v prispevku nebylo uvedeno jmeno,ale vyzvala jste mne,abych se vyjadrila. Nemohu dost presne posoudit,zda simuzete vyskakovat,ci ne.V kazdem pripade uznavam,zeto zena s 2 detmi nema lehke. Krome jineho si hleda partnera,ktery ji tez financne pomuze. Uvadite,ze Vy mate 9.400 + 2000alimenty. To znamena,ze na Vasi domacnost prispivate pro3 lidi 11.400,-- a pritel 5000 + neco.To zn.,ze Vy davate3.800 na osobu a on 5000 a vice. Psala jste,ze mel jakousi spatnou zkusenosts predeslou partnerkou. Patrne prozatim nechce prehanetse svyn prispevkem a s ohledem na Vasi investici se mu patrnezatim jeho prispevek zda dostacujici. Je tu zminka o Internetu.Vy pouzivate svuj vlastni, ci jeho? Mozna by mel vice prispivatotec deti,kdyz Vam prijem na ne nestaci. Pokud mate vsakpocit,ze Vas pritel vas zneuziva, je na miste, abyste radejitento vztah ukoncila. Jiste by se financni problemy pozdejinezlepsily, ba naopak. Osobne bych se nesnizovala a aniVy to nemate myslim zapotrebi ho prosit o penize a delat to,co Vam bylo poradeno. Promluvila bych s nim, co si o vecimyslite. Pokud byste nebyla spokojena s odpovedi a skutky,tak bych se s nim rozloucila. Toto vse je jen internetovepovidani, ale ve skutecnosti si musite svuj problem sama doresit.Nikdo Vam v tom nepomuze,bohuzel. Nedelejte si iluze,zeby se Vase financni stranka vylepsila i kdybyste se za nejprovdala. Kdyz se muzsky nechova spravne pred svatbou, poni se nezlepsi. Mejte se fajn a reste to.
Hanko, máš samozřejmě pravdu, já jsem jen trochu situaci zlehčil. Pokud se týká financování domácnosti, málokdy vydělávají oba partněři tolik, aníž by bylo nutné se na tomto nějak spolupodílet. Dosti drsně řečeno: "Vždy bude jeden, který to vše financuje a druhý, který si neuvědomuje kolik to vše stojí." Jednotný návod na to není a záleží na každém z nás jak to doma zvládáme. Problém je asi v tom, že když máme svatbu, tak na peníze nemyslíme a až po letech, když se tím začínáme zabývat, bývá často již obtížné dojít k nějaké rozumné dohodě.
Kamilo, taky by me zajimalo co tak delate pro zivobyti ze pry vydelavate takove penize...
Akosi sa nám všetky "l" s háčikom premenili na "z". Mrzí nás to.
Ahojte! Pozorne sme si s kolegyňou prečítali Vaše diskusné príspevky, aj sme sa pobavili. Plne súhlasíme s Tvojím postojom, Jarina, Tvoj prístup k priatežovi je vežmi rozumný a žudský. Ale Ty, Mikína, by si si mala rýchlo usporiadaň svoj život ináč, kým to ešte dokážeš.Čo sa týka financovania mužmi, najlepšie pre ženu v domácnosti je, keď má neobmedzený prístup k spoločnému účtu. Manžel by mal maň k manželke dôveru a jej prácu v domácnosti by si mal vážiň.
Nedá mi to a musím reagovat na příspěvek Kamily a Lenky. Jsme tři kolegyně a lehce jsme si spočítaly, že roční plat nás všech nedá dohromady ani těch 350 tis.Můžeme vědět, kde zmíněné dámy pracují?Okamžitě balíme kufry a jedeme tam!
Olivere, tady přeci nejde o dělání stojky. Tady jde o to, že někteří chlapi dají manželce 5000 měsíčně a mají pocit, že to stačí. Zkus za 5000 měsíčně platit bydlení, jídlo, drogerii, oblečení a další výdaje. Asi by to šlo, ale bylo by to velmi skromné živobytí. Jenže většina mužských se za ty prachy chce dobře napapat a mít veškerý servis. ještě si hačá u Internetu a předpokládá, že to zaplatí partnerka. Já bych to brala. Kdyby se o mě někdo staral za 5000 měsíčně a já bych nemusela vůbec nic, to by bylo něco. Nestarala bych se, jestli je potřeba zaplatit nájem, nakoupit, uvařit, uklidit, pořídit dětem oblečení, zacvaknout letní tábor, učebnice. Jen bych každý měsíc dala tě pět táců a žila bych si skvěle. Řekla bych, že někteří chlapi si pletou svou partnerku se svojí matkou. Ale v soužití dvou dospělých lidí je to o něčem jiném. Oba musí mít odpovědnost a je jedno, jestli žiju s manželkou nebo s rozvedenou ženou, která má z předchozího manželství děti. Pokud se rozhodnu s ní žít, musím s tím počítat a ne se přiživovat.
Otázka sice zněla, jsetli se má žena nachat inacovat muži, ale jak já pozoruji, je to zcela naopak. Muž přijde domů, udělá "stojku" a žena rozhodne zda dostane na pivo či ne. Takže vlastně Vy ženský financujete ty chlapy.
Ahoj.Teď vypadám možná trošku vypočítavě, ale musím uvést věci na pravou míru a svěřit se s nejčerstvější zkušeností. Děkuju Jarině a Majce zap odporu mého názoru, určitě každá víte, co stojí 2 sdospívající kluci, kolik sní.Ten starší má nohu 13, a půl a o botách pod 1300,- Kč si mohu nechat zdát. Takže kalkulace posledního měsíce: Můj plat v čistém činí 9.400,-,z toho j 3.400,- inkaso , bez telefonu.Stravné a cestovné mi stojí měsíčně pro kluky mi stojí měsíčně 2.000,-,váživné od bývalého manžela činí 2.000,-Kč na oba. Přítel mi dal 5.000,- Kč a zaplatil jeden nákup v marketu ve výši 1.000,- Kč. Dárek pro přítele k 50. narozeninám, kam jsem byli oba pozváni jsem uhradila ve výši 400,- Kč, také já.K tomu ještě se někdy stane, že nemá drobné nebo potřebuje rozměnit. Top je dalších 500,- Kč tenhle měsíc. Do doho přišel účet za internet -1.8OO,- Kč. Přítel slíbil, že mi ho uhradí, protože internet používá doma zcela výhradně on. Peníze mi dosud nedal, a dnes přišla upomínka. Rozhodla jsem se , že tentokrát vydržím a nezaplatím. Paní Katko pořád si myslíte, že si můžu vyskakovat a že mám supermuže?
To Jolana: Ja znam podobny pripad jako je tva kamaradka z meho okoli,je to byvala zena meho muze. Taky po rozvodu zatrpkla a rozsirila si svuj uz v te dobe existujici zverinec na dost neunosnou miru a taky to financne nezvlada. Deti ji podporuji a chvilemi jsem mela dojem,ze ji podporujeme i my,protoze jsme nechavali bydlet syna meho muze zadarmo u nas (i kdyz uz taky pracuje) a on zase to,co usetril,daval matce. My jsme mu sice taky rikali,ze by to asi nemel delat,ale nakonec to dopadalo vzdy stejne. Tak jsem se o to v podstate prestali starat,nastesti na tom nejsme financne tak spatne. Dovedu si ale predstavit,ze to muze byt pro deti,co maji takovou matku,velky problem a nevim,co v takovem pripade poradit.
Ahoj Lenko a Kamilo, pobavily jste mne. Jsem ráda, že se tu občas objeví trocha humoru. Ale víte, že zas nejste tak daleko od reality? Znám jednu takovou, která se topí v blahobytu a stále si stěžuje. Tak, holky, hodně štěstí a stále hodně humoru.
Je to fakt Lenko,verim Ti. Mame s manzelem dohromady tak350.000,--mesicne a z toho jsem usetrila tak 70.tisic. Je hrozne draho a pritom si take moc nevyskakujeme. Letosje to trochu horsi,neni moc prace,tak se musime uskrovnit.
Musim byt uprimna. Nevim, jak prumerne ceske rodiny mohou "vyzit" z prumerneho platu. Ja jsem na materske a manzel vydelava cca 70,000 mesicne a stejne vyjdeme "jen o fous" a rozhodne si nejak nevyskakujeme. Splacime byt, auto a na dovolenou vyrazime tak jednou za 2 roky...
Ahoj Jolano. Já si dovedu představit, že bych měla podporovat svoje rodiče, pokud se dostanou do situace, že to bude potřeba. Jsem dokonce přesvědčená, že by to měla být a povinnost. Ale to, co popisuješ ty, je trochu divné. Ta tvoje přítelkyně je dost nezodpovědná. Pořídit si hromadu zvířátek a vědět, že je nedokážu uživit, je přinejmenším hloupost. A požadovat po dětech, které si zařizjí svůj život a asi nemají nazbyt, aby jí finančně dotovali, je sobecké a připadá mi to opravdu jako psychické vydírání. Já mám také ráda zvířata, ale člověk přece musí vědět, na co stačí a na co ne.
Zajimalo by mne,jak se divate na to,aby deti podporovaly sve rodice. Ted nemyslim,kdyz je tem rodicum 80 a jsou v penzi,ale kdyz jsou vydelecne cinni a je jim 50. Mam totiz kamaradku,ktera je rozvedena,deti uz pracuji,ale nevydelavaji moc,urcite nepatri do kategorie vyssiho nez prumerneho vydelku. Jsou ale oba svobodni,s matkou nebydli,oba bydli v byte sveho otce,ktery jim ho prenechal. Kamradka se po rozvodu zamerila na to,ze pecuje o zvirata. Vzala si z utulku nekolik psu a kocek a stara se o ne. Protoze ale nebydli v domku,dela ji dost starost,aby zvirata nevyvadela v jeji nepritomnosti - t.zn.ze svuj zivot podridila jejich potrebam. Nasla si praci,ktera ji umoznuje odchazet a prichazet behem dne,aby mohla se psy ven. Ta prace je ovsem mene placena nez jeji predesla zamestnani. Po odchodu deti zije ve velkem byte a v podstate neni sto vyjit s penezi (bere asi 5000-6000 cisteho). Hodne spolkne najem,tepla voda atd a hodne taky zradlo a veterinarni pece o jeji milacky. Ona to resi tak,ze pozaduje po detech,aby ji prispivaly na zivobyti,davaji ji sve poukazky na obedy,nekdy ji plati slozenky a jeste ji davaji nejmene 1000Kc mesicne kazdy. Mne to nepripada byt uplne v poradku,zvlast kdyz si ma pritelkyne casto stezuje,ze na ni deti vlastne kaslou. je presvedcena, ze se prece o ni museji starat,kdyz ona nevi,jak ma vyzit. Uz jim pry rikala,ze ona vi,ze samozrejme ji jeji hobby neco stoji,ale ona by bez pece o zvirata nemohla byt a ze kdyz uz ma tech zvirat tolik,co ted ma delat? Do utulku je dat uz nemuze (ani nechce)a tak ze ji nezbyva nez s nimi skocit z mostu. Mne to pripada jako vvydirani.jeji deti jsou z toho asi dost otravene,ale o matku se boji a tak ji penize davaji. Radila jsem ji,at se jde nekam poradit,at se pokusi vymenit byt,ale ona ma predevsim hroznou zlost na sveho byvaleho muze,ktery se na ni vykaslal a nasel si jinou a v tom vidi cely problem.
Jarina - patrne jsem skutecne nepochopila spravne Vas prispevek,za coz se omlouvam. Zejmena pote,kdyz jste vse upresnila.Zila jsem s 2 detmi radu let sama,vim jak to neni jednoduche.Preji Vam hodne stesti.
Ahoj Jahodo, souhlasím s tebou. Někdy už jem na doraz. Ale netrpím to všechno jenom proto, aby byl se mnou. My se máme hodně rádi a vím, že kdybych se v této situaci ocitla já, taky mě nenechá padnout. Ale jinak jsi to napsala moc hezky a pravdivě.
Jenny C, souhlasím s Tebou. Taky bych je chtěla vidět, manažery. Máš to dobře vymyšlený s tím rozdělením úkolů. Ale myslím, že bychom vymřeli. Víš co je hrozná představa, aspoň pro mě? Že to co děláme pro děti, pro svého přítele nebo manžela, pro vztah vůbec. Oni by to nedělali! Nebo aspoň většina. Ahoj
Ahoj všichni, Katko, chci se zeptat, z čeho žiješ, jaký platíš nájem, co jíš, a Tobě kdo přispívá na domácnost.Bydlíš sama, nebo s někým, a co děláš? Zdá se mi absurdní, že žiješ z 5000,-Kč měsíčně. Musíš mít manžela, nebo přítele, který má taky takový příjem nebo vyšší. A žijete velmi skromě. /Nerozčiluj se/ myslím, že až si přečteš můj příspěvek, budeš na infarkt. Jsem si jista. Nemyslím to špatně, ale taky mám nějaké zkušenosti.Je rozdíl, pokud máš doma přítele, nebo manžela, který s Tebou žije a nebo milence, se kterým se občas sejdeš, nebo bydlí u Tebe nepravidelně. Pokud s ním žiješ a dá Ti 5000,- měsíčně,/a má peníze na něco jiného/ aň jde do háje. Přece, když dva lidí spolu žijí mají o financích rozhodovat společně. Takže, co oba vydělají, mají spolu rozhodnout, co s tím udělají. Pokud některý z /v drtivé většině je to chlap/ nich "potřebuje" více peněz pro sebe, a tomu druhému do toho nic není, je to špatně. Nebudu kolem někoho skákat, prát mu, vařit, uklízet, dělat mu společnost a spát s ním, starat se o děti, chodit do práce, řídit chod domácnosti, řešit problémy a já nevím co ještě jenom proto, aby byl se mnou a čekat, až bude na tom líp /chvíli to vydržím/. Ne, chci být rovnocenným partnerem. A to nebudete nikdy, pokud se tak nebudete cítit. Já si myslím, že každý chlap ví kolik, co stojí a ví kolik je za nájem, inkaso atd. Kolik stojí jídlo. Takže si to může velmi dobře a hlavně rychle spočítat. A když nepočítá a počítám jenom já, tak je to taky špatně. Myslíte, že by Vám takový člověk dělal takový servis, kdyby to bylo naopak? Dělal, ale to už je o něčem jiném, a hlavně není to na celý život. Výjimka potvrzuje pravidlo. My holky to máme v životě mnohem tvrdší,ale tvrdý chleba nechci jíst celý život.Ahoj.
Milá paní Katko, vy jste můj příspěvek nepochopila úplně správně. Já jsem si neztěžovala, že mi přítel dává málo. Nestěžuju si ani teď, kdy mi nemůže dávat skoro nic, protože přišel o práci. To, že mi před tím dával šest tisíc měsíčně a zaplatil k tomu ještě tři tisíce za nákup v supermarketu nedělal proto, že bych to vyžadovala. Dělal to sám od sebe, protože ty peníze měl a protože to chtěl. Já nemám celou svou výplatu jenom pro sebe, mám dvě dospívající děti, které studují. Můžeme počítat. Můj příjem je cca 18 000 čistého. Nájem + inkaso 7000, telefon cca 800, pojistky, půjčky - 2 500, měsíční průkazky na MHD - 1 600, dětem obědy -600,- To je celkem 12 500 Kč měsíčně, které se prostě zaplatit musí. Takže mi zůstane 6 500 měsíčně pro čtyřčlennou rodinu, ze které hradím jídlo, drogerii, kapesné dcerám a další výdaje jako oblečení, učebnice, sešity. Když chtějí holky jít třeba na diskotéku, nebo někam na výlet, musí si na to vydělat na brigádě. Takže mi věřte, že se už moc těším, až se přítelova situace vyřeší a on mi bude moci opět přispívat. Protože když mi přispívat mohl a dával do domácnosti celkem 9000 měsíčně, bylo to únosné. Teď už to vypyadá nadějně - od června bude zase líp.Víte, já vím, že důchody jsou almužna - sama mám rodiče v důchodu. Ale taky si myslím, že v dnešní době to má těžké více lidí. Mladé rodiny s dětmi, samoživitelky /tako jsem byla, tak vím/, nebo rodiny, které jsou v situaci jako my teď - kdy jdedn z partnerů ztrattí práci. Tak tolik jenom jako vysvětlení, abyste si nemyslela, že se topím v penězích a samou rozežraností nevím, kolik bych od svého partnera měla chtít peněz.
Mikina a Jarina - zajimalo by mne,kolik ti Vasi pritelove majiprijem,kdyz se Vam zda 5-10.000 Kc prispevek na domacnost malo.Neumim si to predstavit. Zda se mi ta castka dost vysoka,kdyzpomyslim,ze ja mam duchod vypocteny po 35 odpracovanych letech4.800 a ted mi pridali par korun. To jsem pracovala na vyssichpozicich jako napr. v podniku zahr. obchodu, pak po revolucijsem byla zvolena do funkce tajemnice OU a naposledy jako spravcedani. V techto funkcich jsou platy navyseny o 25% oprotijinym zamestnanim z duvodu styku s verejnosti. Kdyz ctu,jaksi stezujete,ze prispevek milence je mezi 5-10 tisici a vypada to,ze se na nej vykaslete,nebot se Vam castka zda nizka,neumimsi predstavit jine rodiny,kde muzi tez nemohou vydelavat prevratnecastky. Tim nechci rici,ze by muz nemel prispivat,to samozrejme.Jestlipak jste jim damy nechaly cist Vase prispevky o nich?Co Vam na to Vasi pritelove rekli? Neprehanite to trebas trochu? Nechcise muzskych zastavat, uzila jsem si sve s nimi,ale nezapomente byt spravedlive.
Ahoj Mikino, řekla bych, že tě tvůj přítel dost zneužívá. Ty přeci neneseš odpovědnost za to, že on si naběhl v předešlém vztahu. To je jeho problém, ne tvůj. Proč za to máš nést následky ty a tvoje děti? Taky mne zaráží jedna věc: to, že ze svého nakoupíš dárky pro jeho vnoučka je pro něj v pořádku, on, když koupí obývací stěnu, chce to zaplatit. A ještě ti velkoryse nabídne splátky. Říkáš, že každý měsíc dojíždíš do koruny. Z čeho si myslí, že mu to budeš splácet? Připadá mi trochu jako vyčůraný vyžírka, který hřeší na tvou dobrotu, na to, že jsi hodná a chápavá. Mikino, všeho moc škodí. Neodkládej to a přitlač ho trochu, myslím, že si tě potom bude víc vážit. A nekupuj mu žádné dárky. Taky nejsem z těch, které přesně kalkulují kolik jsem utratila za dárek, a potom přepočítávat, v jaké hodnotě jsem dárek dostala. Ale pokud se od něj skoro ničeho nedočkáš a jenom dáváš není to v pořádku. On by se měl stydět. Ale bohužel, nekteří lidé fungují jinak. On si k tobě bude dovolovat tolik, kolik si necháš líbit. Na závěr přihodím jedno přísloví: Když chce být někdo beránek, tak musí počítat s tím, že ho budou stříhat. Tak se nenech. Moc ti držím palce, aby jste vše vyřešili a nenarušili si svůj vztah. Je mi jasné, že se o tom špatně mluví, ale pravděpodobně budeš muset do toho kyselého jablka kousnout. Měj se moc hezky a dej vědět. Zdraví Majka.
To manka; taky se mi zda,ze tady nepisi prumerne ceske zeny,kdyz se tu docteme,ze mohou bez problemu zustat v domacnosti a manzel je uzivi. To nemuze byt asi zase tak casty jev,hlavne mimo Prahu. Muj muz sice vydelava pomerne dost,ale ja bych si nemohla dovolit zustat doma (ani ted). Kdysi by to vubec nepripadalo v uvahu!!! A to ani nemluvim o tom,ze by mne to dona nebavilo,ale to uz je jina historie a o tom jsem uz psala....
Milé dámy, kam na ty muže se superplaty chodíte? Já jsem šoupla dceru v necelých dvou letech do jeslí a od té doby makám až se ze mne kouří. Je fakt, že být doma déle, by mne asi zabilo, v té naší supertěsné kleci, které majitel říkal 1+0. Můj muž samozřejmě pracuje také, i když se už dvakrát stalo, že musel zaměstnavatele změnit a vždy začínal od nejnížššího platu. Po prázdninách dcera půjde do třetí třídy a potřebovala by ji doprovázet na kroužky, chtěla bych aby cvičila, nebo z ní vyroste ten buchtový typ a já bych si potřebovala zkrátit pracovní dobu na 6 hodin. Pokud se zmíním svému muži, jestli si přibere nějakou práci navíc, abychom měli zhruba ty samé peníze, tak jen krčí rameny. Už teď je to pro mne dost těžké, vydělávám o něco víc než on. Jo a to že by si zkrátil prac. dobu on, na to nesmím ani pomyslet.
Jarino: Moc díky za názor. Máš pravdu,budu to muset asi udělat přesně tak, jak říkáš. Jinak mu to prostě nedojde. Je mi strašně trapné si říkat o peníze a na jeho obhajobu musím říct, že má špatné zkušenostiz dřívějšího vztahu. Tam také zařídil dům, nakupoval zloto a modely a pak byl vyhozen s pár věcmi. Takže se mu nedivím, že se bojí. K těm 5.000,- tisícům jsme se dopracovali postupně. Jednu dobu mi dával jen dva.Vím, že ze začátku měl obavu, ale už spolu žijeme déle, snad už ví, že zbytečně neutrácím. Také jsem si představovala, že u nás bude fungfovat ten systém já koupím něco Tobě a Ty mě. Třeba vánoční dárky pro jeho vnoučka jsem uhradila úplně ze svého. Jeden měsíc jsem si zkoušela psát co koupil navíc on a co já. Vyšla mi pro mě dost katastrofická bilance. Kamarádka mi tvrdí, že jsem hloupý dobrák, a že mi není pomoci. Že to muži vycítí a rychle toho využijí. Rozhodně se nechci litovat, ale takhle to dál nejde. Jsem finančněna dně. Říkala jsem si , ušetřím třeba na dovolenou a překvapím ho. Ale bojuju každý měsíc znovu a dojíždím do koruny.
Ahoj Mikino, myslím, že to zapotřebí nemáš. Řeším trochu podobnou situaci jako ty. Mám dvě dospívající dcery a tři roky žiju s přítelem. Teď asi půl roku má velké finanční prblémy, přišel o práci, sice si rychle našel jinou, ale finančně je to zatím bída. Ale s perspektivou, že se to brzy změní. Vím, že se do této situace nedostal vlastní vinou, ani že to není žádný lempl. Ten poslední půlrok táhnu celou domácnost převážně sama. Taky mně to už hodně zmáhá, protože můj příjem není nijak závratný, ale považuju to za normální mu pomoct, když je v krizi. Než nastalo tohle období fungovalo to tak, že mi přítel dával měsíčně 6 000, ale sám platil provoz auta, své oblečení atd. K tomu ještě zaplatil jednou do měsíce tak 3000 za velký nákup v supermarketu. Bylo i období, kdy se mu skutečně dařilo a ze svého třeba financoval tábor pro mladší dceru + vybavení. Prostě vím, že není lakomý a že současná situace se snad brzy změní. U vás je to jiné. Tvůj přítel peníze má, ale jaksi si na nich sedí. Možná bys ho měla trošku pošňouchnout. Za prvé nekupovat mu žádné oblečení /ani pomožky nebo slipy/, neplatit účet za telefon - až ho Telecom odpojí a on nebude mít možnost brouzdat po netu, tak to prostě bude muset zapaltit a s jídlem mu nijak zvlášň nepodstrojovat. Co by chtěl, za 5000 měsíčně? Nebydlí přeci někde v azylovém domě, měl by se pořádně zapojit. Ony jsou to kolikrát maličkosti, ale když se to nasčítá - jéje. Platby za nájem, elektřinu, vodu, plyn, nakupování potravin, past na zuby, prášků na praní, i ten toaletní papír přeci používá, ne? Tak ho zkus trošku přitlačit. K večeři mu dej chleba se sýrem a s pažitkou a k nedělnímu obědu kaši s párkem. A když se bude podivovat, tak mu v klidu vysvětli, že jsi se rozhodla, aby to bylo spravedlivé, že budeš do domácnosti ze svého platu přispívat také jenom 5000 a když se to dá dohromady s jeho příspěvkem, že to na víc nestačí. A hned bych přihodila varování, že nezbylo na zaplacení telefonního účtu. A stůj si za tím. Držím ti palce, aby se vzpamatoval. Možná je tomhodný člověk, ale je lakomý. A dokud si za svou měsíční almužnu bude užívat veškerého komfortu, tak mu to nedojde. A s tou obývací stěnou je to síla. Přítel také bydlí v "mém" bytě, ale kdykoli cokoli pořídil, nikdy ho ani nenapadlo chtít za to ode mne peníze. On má zase "svou" chatu a když jsem tam nakupovala nové záclony a kuchyňské vybavení, taky by mně nenapadlo dát mu účet k proplacení. Bereme to tak, že spolu žijeme a i když nejsme svoji, jsme rodina. Se vším, co k tomu patří. Tak se drž a napiš.
Mám spíš trošku opačný problém. Asi 2 roky žiju s přítelem, který podniká. Já docela slušně vydělávám. Mám dvě dospívající děti a neustálé problémy s přítelem kolem financí. Bydlíme v mém domě. Přítel mi měsíčně dává 5 tisíc a má utkvělý pocit, že je to dostatečné. Hradím z tho veškeré náklady pro něj, naprosto všechno mu kupuji, většinou i oblečení. Teď navíc si nechal připojit internet na kterém vysedává do noci. Takže už jsem 2 měsíce zaplatila z jeho příspěvku i účty za telefon. Pokud se k rozhovoru o financích odhodlám, a vysvětlím mu, že má u mě ten nejlevnější podnájem s plným konfortem, tak se údajně zastydí, uzná to a slíbí, že to vyřeší, že mi dá peníze druhý den, většinou to skončí jen u slibu nebo to vyřeší zaplacení jednoho nákupu v supermarketu /většinou do tisícovky/. Tvrdí, že v podnikání to není lehké, přitom platí liesing za 3 auta a neustále něco kupuje do firmy, prý musí investovat do podnikání. Jenže já mám teď už utkvělý pocit, že mě využívá a že vlastně tímhle způsobem šidím děti, kterým bych mohla dopřát víc. Teď bylo třeba pořídít obývací stěnu do pokoje, přítel rozhodl, že ji zakoupí, ale zároveň to kvalifikoval jako půjčku, kterou mu vrátít, až se vyřeší moje dědictví po strýci.Najednu stranu jsem ráda, že mu nebudu nic dlužná, ale na druhou stranu si říkám, mám to zapotřebí?
Comtex,Zcela s tebou souhlasim, ze stat se muze cokoliv. Vhodnym resenim je mit vlastni sporeni a investice. Jsem v domacnosti a zaroven "lehce" podnikam. Ze spolecneho uctu kazdy mesic investujeme a tak spolecne setrime na duchod. Uspory jsou vedeny na nas oba.
No jo, ale co budou delat zeny v domacnosti, ktere budou taky jednou stare?Zivot je lodka na mori. A kdyz prijde boure .... Z ceho budou zit???Klidne se muze stat ze celou dobu je vsechno fajn a pred duchodem se manzel zblazni a odejde od manzelky... Co potom bude delat takova zenska, ktera nepracovala 15 let, na stara kolena? Jak bude vypadat jeji duchod??? Jak rikam, zivot je vrtkavy a co je dneska ruzove, zitra muze byt cerne. Kazdy se ma spolehat sam na sebe a byt sobestacny... a prispivat do spolecneho rozpoctu svym dilem.
Já jsem doma už 11 let. Dohodli jsme se takhle s manželem, který má náročné povolání, že on bude pracovat a živit nás a já budu doma foukat do ohýnku. Máme dvě děti a jsem spokojená. Teď už nejsou úplně maličké, dcera chodí do školy a syn do předškolní třídy ve školce, tak mám dopoledne pro sebe. Chodím na angličtinu, cvičit, plavat. S dětmi na kroužky atd. Peníze nejsou problém. Máme oba kartu, navíc máme doma vždycky nějaké peníze na hotovosti. Pokud potřebuju, vezmu si. Nikdy se mi nestalo, že by mi manžel vyčetl, že jsem si něco koupila. Kdybych ho měla žádat o každou korunu na své osobní potřeby, asi bych si s ním promluvila na jiném systému. Měl by to pochopit i tvůj manžel, že tato pozice je pro tebe /A nakonec i pro něj/ nedůstojná.
Prominte ty preklepy, menila jsem slova a vety, a takhle to dopadlo.
Skutecne zalezi na jednotlivci. Mne domaci prace nebavi, ani delat nejaky biznis z domu by me nebavilo - nemam dost disciplinovana. Mnohem radsi jdu do prace kde si musim "namahat mozek" ktery mi takhle nezakrni, a rada mam spolecnost kolegu se kterymi pokecami, vymenime nazory, poflirtujeme; v praci jsem motivovana a velice vykonna. I kdyz jsem mela partnery kterych penize by nas obadva uzivily, nikdy jsem neprerusila sve zamestnani jenom kvuli nim.
To Jenny; no napad by to byl hezky,coz o to,ale obavam se,ze by se nedal realizovat. Vetsina zen si totiz predstavuje peci o dite jinak nez jak by ji vykonaval muz. Ja jsem mela vzdy dojem,ze kdyby mel nase dite vychovavat muj muz,tak by jeste v 5 letech nemluvilo. Tim nechci rici,ze jsou uplne vsichni muzi stejni,jsou jiste i vyjimky,ale zda se mi,ze k vychove deti maji zeny prece jen vice predpokladu nez muzi. Maji asi vetsi socialni inteligenci nez muzi a kdyz pozoruji meho muze jak se pokousi komunikovat s nasi 1 a 1/2 letou vnuckou,vidim,jak hrozne ho to nebavi a jak se musi v podstate premahat,aby neztratil po 5 minutach trpelivost.....
Souhlasim s Luckou, opravdu se neda vsechno skloubit. Bud se sidi rodina a nebo prace. Typy superwoman jsou opravdu jen televiznim a filmovym produktem. Nekdy si rikam, ze to neni vubec spravedlive, ze zeny musi opustit vybojovane pozice, spokojit se s casove mene narocnym ale hure placenym mistem.Proc se musi nechat vydirat jako Lucka od svych zamestnavatelu? Je to systemem. Navrhuji zasadni zmenu roli v rodine: tehotenstvi + porod + kojeni jako ukol zeny (asi by to jinak neslo) a potom predani potomka otci (je to snad take jeho dite) a jeho ukolem by bylo nocni vstavani, prebalovani, vychova, vareni, oblekani a vsechno to, co k detem patri. Prvni zoubky, otlucena kolena, puberta a tak.Zene bych jeste nechala domaci uklid a eventuelne nakupy (ne velke, na ty by jezdil muz s autem), to by mohla zvladnout v pohode i pri zamestnani. Co vy na to, ctenarky? Nebyla by to idyla? Chtela bych je potom videt, manazery, jak by se s tim vyrovnavali.
To Lucka: je to opravdu problem,jak skloubit peci o deti a praci,pokud ma zena nejake ambice. Ja jsem prave mela predstavu,ze bych mela stihnout oboji a byla jsem z toho taky dost ustvana. Bylo to ovsem v 70tych letech a to byla trochu jina doba, v necem to bylo z tohoto ohledu lepsi,v necem horsi. Mela jsem taky jen jedno dite-dceru,byla jsem s ni doma do jejich 11 mesicu a pak jsme ji dali do jesli. Pracovala jsem ve vede a spis,nez ze by na mne vykonavali nejaky natlak,jsem sla do prace zpet proto,ze mne samotne pripadalo,ze nemohu tak dlouho zustat doma,abych neztratila kontakt. Pak to bylo ovsem dost hrozne,dcera byla v jednom kuse nemocna,pak jsme zkouseli hlidani a chvilemi babicku (ktera ovsem bydlela hrozne daleko a tak to nebylo zadne reseni)a tak nakonec se ma situace zlepsila az byla dcera ve skolce. Urcite jsem ji tim taky o leccos pripravila,i kdyz jsem se snazila se ji ve chvilich,kdy jsem s ni byla,maximalne venovat. Takze sice uz umela ve 4 letech cist,ale jinak asi moc stastna nebyla,ze jsme byli porad nekde v tahu. Prace v domacnosti mne taky nikdy nebavila a podle toho to taky vypadalo. Muj muz mi doma moc nepomahal a pro to,ze jsem se citila stale dost ustvana,mel jen male pochopeni. Nakonec vysledkem toho trapeni bylo to,ze jsme se oba s manzelem obhajili,kdyz bylo dceri 5 let.Dnes se na to divam pochopitelne trochu jinak,ale mam podezreni,ze kdyby se to vratilo,ze bych nakonec jednala (at uz bohuzel nebo bohudik) zase stejne. (asi to je ta genetika a clovek si jen mysli,ze se rozhoduje svobodne).
Ja jsem take pro. Jako byvala "zena v domacnosti" ale muzu prihodit jednu svoji "prizemni zkusenost". S mojim byvalym pritelem jsme nemeli absolutne zadne financni problemy, mohli jsme si dovolit spoustu veci, samozrejme diky jeho super-platu. Nakupy v samoobsluze, inkaso, dovolena ... to nebyly problemy. Kdyz jsem si ale chtela koupit nove boty nebo nove saty tak bych vam prala videt jeho oblicej. Pritom jsme na to meli! Nikdy bych si nedovolila prat si neco, co by ho zruinovalo. Jenze i tak to byl problem. Bydleli jsme v super vile, meli jedno super auto a jedno normalni, meli jsme sluzku, meli jsme zahradnika ... ale ja jsem chodila ke konci sezony po obchodech se slevami abych zjistila kde maji co levnejsiho a abych se vesla do "jeho" predstav o mojem oblekani. Takze opakuji, proc ne ale pozor na koho se narazi.
A proč ne? Celý den se starám o domácnost, nákupy, zařizování všehomožného na úřadech, vychovávám děti, starám se o dům i zahradu. Práce jak "na kostele". A k tomu si dělám co mě baví. Můj muž má náročnou práci a vrací se domů pozdě večer dost unavený. Je rád, že už nemusí "vůbec nic". Já jsem v pohodě, spokojená, volná, svobodná a žádný zaměstnavatel mě nebuzeruje, neomezuje mě ani Zákoník práce. Tak proč bych měla mít výčitky svědomí, že mi muž dává peníze? On také nemá výčitky svědomí, že se "o nic nestará".
Olivere:Souhlasim s tebou, ze vse je o kompromisu. Zena typu "superwoman" totiz muze zvladnout vychovu 3 deti, domacnost, uspesnou karieru a jeste byt krasna a usmevava. Silne pochybuji, ze normalni zena toto zvladne. Dle mych osobnich zkusenosti (z meho okoli) trpi bud rodina, kariera a nebo oboji. Pokud ma zena deti, tak nemuze pracovat od 8-19 hod a vikendy, coz je naprosto normalni pracovni doba nutna pro budovani uspesne kariery. Samozrejme zalezi, co chceme v pracovnim zivote dokazat. Prakticky zena / matka je nucena zvolit zamestnani, ktere neni tak casove narocne. Tak tedy konkretne: Jsem manazerka a ridim kolektiv 10 zamestnancu. Muj nadrizeny mi nabidl dve moznosti: Bud se po 3 mesicich materske vratim do prace na plny uvazek a nebo zustanu 6 mesicu doma a vratim se na jinou / ne manazerskou pozici. Proto ja volim zustat v klidu treba nekolik let doma, studovat a premyslet o moznem podnikani na volne noze...
Qlinda: Verim, ze osobni realizace je pro kazdou inteligentni zenu nutna. Opravdu velmi zalezi na okolnostech. Abych mohla pokracovat v praci kterou momentalne vykonavam, tak bych po narozeni ditete musela temer okamzite nastoupit na plny uvazek do prace. Neumim si predstavit, ze bych opustila 3 mesicni miminko na 10 hodin denne. Zeptam se, jak dlouho jsi byla s detmi doma? Problem je ten, ze pokud budes mit 3 deti, tak opravdu zustanes 8-10 let doma. Ja se chystam studovat a zaroven vymyslet nejake vhodne male podnikani. Potrebuji byt casove flexibilni a zaroven mit pocit seberealizace. Mne dosti desi stereotyp "superwoman", kdy zena / matka vychovava 3 deti, buduje si karieru a pri tom je krasna a vzdy v dobre nalade...
To Lucka: No bylo to v 50tych letech a otec vydelal celkem dost,abychom normalne vyzili (jak jsem uz psala na jinem miste,poslali ho coby pravnika do vyroby,ale v te dobe vydelal ve slevarne daleko vic nez by vydelal v urade). Nemeli jsme zadne auto ani chatu. Maminka sice nemela zadne vzdelani,ale asi v sobe mela nejakou touhu po uplatneni a to ji tenkrat ta prace v domacnosti asi neposkytovala. V samoobsluze,kde pak pracovala,se ji moc libilo a doma porad az zanicene vypravela,co se tam udalo. Tim chci pouze rici,ze ta touha po uplatneni nemusi byt pouze vysadou zen se vzdelanim. Nemohu taky rici,ze by mou maminku otravovalo byt se mnou doma. Male deti mela velmi rada a sourozence jsem nemela jen proto,ze muj bratr behem valky zemrel jeste jako kojenec. Ale pak,kdyz uz jsem byla vetsi,mi jednou rekla,ze je stastna,ze muze pracovat a ze se takhle citi mnohem lepe. To Oliver: Asi jsou muzi taky ruzni,protoze jak jsem uz taky psala,muj muz uprednostnuje taky zeny,ktere jsou v praci ctizadostive a chteji neceho dosahnout. To je ovsem i on,zaroven mi ale doma dost pomaha. Nemusel to tedy byt v nasem pripade zadny kompromis,proste jsme nastesti kazdy nasli partnera,jakeho jsme potrebovali.
Já jako chlap se na to dívám asi takhle. Jednak většina mužů si přeje, aby jejich ženuška kolem nich obskakovala, chodil domů, kde má uklizeno, děti mají domácí úkoly a již zbývá jen čas na nějakou příjemnou zábavu. Žena zase chce být alespoň částečně finančně nezavislá a nechce být jen výše jmenovanou domácí služkou. Takže pracuje a domácnost již nezvládá k tomu správnému ideálu. Nakonec tedy musí dojít k nějakému kompromisu obou stran a to je dle mého názoru podstata každého partnerského vztahu.
Ziji v SRN jiz 4 roky a 2,5 roku jsem zde -zena v domacnosti-.Ze zacatku jsem si na to nemohla zvyknout,ze jen muj manzel pracuje a vydelava penize pro me a naseho syna,ale pozdeji me to uz tak nejak neprislo,protoze v nemecku se toto zamestane tykajici se zen bere jako kazde jine.A taky kolik kazda zena stravi s detmi,uklidem,nakupy,vyrizovani toho ci onoho atd.to bych nedokazala stihnout,kdybych jeste k tomu musela chodit do prace a obtezovat meho muze.Jsem rada,ze neco takoveho existuje a taky,ze mam cas i sama na sebe+pritelkyne.Muj muz si me vazi a je rad,ze nas dum a vsechno dokola je v poradku atd.
Qlinda,Opravdu tve mamince pouze vadilo, ze byla zavisla financne na tvem otci? Jinak byla v domacnosti spokojena? Ohromne totiz zalezi na okolnostech. Pokud se jedna o rodinu, kdy musi pocitat s kazdou korunou a dalsi prijem by jim ohromne pomohl. Tak zcela chapu, ze muze mit zena vycitky svedomi. Take ale zalezi jake hodnoty dana rodina uznava. Zda radsi "soupnou" deti do jesli, aby mohli o prazdninach vyrazit na peknou dovolenou. A nebo radsi maminka zustane s detma doma, aby to byla prave ona, co jim pokazde pofouka rozbite kolinko... Ani jedna varianta neni spatna. Pokud se ale jedna o rodinu, kdy manzel naprosto bez problemu financne zabezpeci rodinu a zena se proste muze nezavisle rozhodnout, aniz by se nervovala financne, tak je situace naprosto jina. Takova zena totiz muze mit k dispozici pomocnici na uklid, tak ze nema pocit, ze se z ni stava "hlavne sluzka". Zaroven muze mit obcas pani na hlidani a venovat se svym konickum... Mam ohromne stesti, ze prave tak si svou budoucnost predstavuji ja...
Jak jsem psala,ja jsem nikdy o penize zadat nemusela,protoze kdyz jsem byla na materske,brala jsem si penize ze spolecneho konta (tenkrat to byla spis spolecna krabice)a pak jsem zase sla dost brzo do prace. Ale myslim si,ze to trochu zjednodusujete. Psala jsem o me matce,ktera se citila spatne,ze nevydelava. Ona ale mela k dispozici VSECHNY penize,ktere otec vydelal(taky v krabici,samozrejme)!!! Nemusela si tedy o nic rikat!! Jen pouhy fakt,ze na domacnost neprispiva penezmi,ji ale deprimoval. Tim chci rici,ze treba to neni uplne samospasitelne reseni,brat penize ze spolecneho konta a nerikat si o ne!!! Ostatne, lide jsou ruzni.....
Plně souhlasím s tím, že když žena zůstane v domácnosti a musí si "říkat" o penze, je to ponižování. Ráda bych byla v domácnosti, ale tohle bych nesnesla. Tvrdě bych nastolila požadavek vlastního konta a hospodaření s ním bez doprošování. Jinak se člověk cítí nesvobodný, ubohý...
Pravda,ze muzsti jsou ruzni. Pravda tez je, jak si to zenas nim zavede od zacatku manzelstvi, tak to ma pak i nadale.Jenze kdyz zacne s prosenim o penize a skutecne ho necha,aby ji penize prideloval jak detem kapesne,tak by se po casetezko menil system. Osobne si myslim,ze kazdy muz cimanzel,ktery chce,aby zena byla v domacnoti, by mel bytnatolik inteligentni a zaridil to tak,ze by vubec k tomutoincidentu proseni o penize nemelo dojit. Samozrejme,ze tozene neni prijemne se prosit o penize. Muz,ktery ma manzelku opravdu rada duveruje ji by to nikdy nedopustil. Mozna se Ti to L.O. budezdat krute co pisi, ale neco na tom je. To prece musi napadnoutkazdeho,ze prosenim o penize je clovek ponizovan.Jinak jsou to pekne prispevky a vsem preji to nej...:))))))))
Kde se berou muží,kteří říkají ženo zůstaň doma a já Ti budu dávat peníze na vše. Já jsem ráda, že můžu chodit do práce a vydělávám peníze.Měsíčně dostanu příspěvek na jídlo a buď vyjdu nebo mám smůlu, co si půjčím , vrátím.A teď čtu , že má někdo pocit viny , že může být doma ? Klidně bych si to s Vámi prohodila.Buďte ráda, že jste v životě takového člověka potkala.
Mila autorko. Prestan si vse vycitat a radeji si o svem problemu promluv se svym manzelem. Byl to prece on, kdo ti nabidl aby jsi zustala doma. Povez mu vse co jsi rekla tady nam! Povez mu co citis a ze je ti neprijemne si mu stale rikat o penize. Urcite prijdete na nejake reseni. Muzete treba zalozit spolecne konto, jako to ma Honza s manzelkou, a nebo ti manzel muze zalozit tve vlastni konto, kam ti bude mesicne ukladat urcitou castku penez na tve potreby. Tak se neboj a vse mu rekni. Preji hodne stesti a napis nam jak jsi dopadla. ,,Pamatujes si svatebni obrad? - V dobrem i zlem, V nemoci a ve zdravi, atd.
Jsem momentalne tehotna a tak s manzelem resime spoustu otazek. Po VS jsem nastoupila do zajimave, ale casove narocne prace. Maximalni doba materske by byla 3 mesice. Neumim si predstavit, ze bych opoustela 3 mesicni miminko na 10 hodin denne. Navic muj manzel ma mimoradne casove narocnou praci (domu se vraci az kolem 21:00 hod), jez ho bavi a navic nas velice dobre financne zabezpeci. Jak to tedy vse zkoordinovat? Rozhodla jsem se, ze v 8. mesici odejdu na materskou a jiz se do me soucasne prace nevratim. Zaroven ale budu pokracovat ve studiu. Navic ma manzel moznost pristi rok odjet (samozrejme) s nami pracovne na 6 mesicu do zahranici. Nesouhlasim s tim, ze by se zeny v domacnosti, zejmena pokud maji deti mely citit menecene. Opravdu zalezi, jak na tuto otazku nahlizeji oba partneri. Neznam zadne zeny, jez by byly v domacnosti, aniz by nemely deti. Mam pocit, ze to je trochu jina situace. Pokud se ale zena stara o deti, tak neexistuje nadhernejsi a hlavne dulezitejsi povinost a "prace" nez vychova deti. Co se tyka pocitu menecenosti, kdyz manzel plati v supermarketu. U nas to chodi tak, ze ja obstaravam veskerou domacnost. Mam PC program a veskere ucty delam pres pocitac. Prakticky kazdy tyden davam manzelovi do penezenky "kapesne". On totiz nema (kvuli praci) cas ani dojit do bankomatu. Jinak oba mame s manzelem platebni karty...
to Niky: tak proč si to proboha necháte líbit?
Mám taky takovou zkušenost. Bydlím s přítelem, u něj. Což mi trochu vadí. Nikdy to nebude můj domov, už z toho důvodu, že mě klidně kdykoli může vyhodit. On má výbornou práci, vysoký plat. Takže já vlastně nedávám žádné peníze na domácnost. Velké nákupy děláme spolu - on je platí, platí nájem, prádelnu, prostě všechno.Já si vydělávám sama, ale ne zdaleka tolik, jako on. Kdybychom měla platit třeba půlku nájmu, asi by mi moc nic nezbylo.Ale žádné výčitky nemám, řekla jsem mu, jestli chce ode mě nějaké peníze. On že ne. Takže jsem mu řekla, že doufám, že mi nikdy nic vyčítat nebude. Ví moc dobře, že by špatně dopadl, kdyby mi někdy něco vyčetl, byň maličkost.Ale neumím si představit, jak to budeme dělat, až se jednou třeba vezmeme?
Ja bych doma asi zustat nemohla. Pokud to ale nektere zene vyhovuje,je to samozrejme jeji vec. Je jiste,ze pro deti to je mnohem lepsi, nez kdyz oba rodice nekde behaji a nemaji na ne cas. Bohuzel mi ale nebylo dano. Ma matka,ktera nebyla vubec vychovana za socialismu,byla do mych 12 let doma. Bylo to zcasti proto,ze byla nemocna,zcasti proto,ze otec nechtel,aby do prace chodila. Nemela ale prakticky zadne vzdelani. Kdyz pak zacala chodit do prace (a pracovala v obchode,kde byla tenkrat hrozna drina),byla naopak velmi spokojena. Libilo se ji,ze si muze popovidat s lidmi,ze nesdi jen doma a ze vydelava i nejake penize. I ona mi rikala,ze se citila cely zivot spatne,protoze si sama penize nevydelava (a to bylo jeste i za prvni republiky!!). Ja bych doma byt nedokazala, pripadalo mi dulezite delat veci,ktere mne zajimaji a to o pece o domacnost nebyla. Nastesti jsem si nasla partnera,kteremu to taky tak vyhovuje a libi se mu zeny,ktere pracuji a ktere chteji neceho v zamestnani dosahnout ( nejde o penize,i kdyz vydelavame zhruba stejne). Ale ze svych zkusenosti vim,ze zena v domacnosti muze mit ten neprijemny pocit zavislosti,o kterem pise autorka,cely zivot.
Se zájmem jsem si tyhle všechny příspěvky přečetla. Není to opravdu tak jednoduché, jak to vypadá. Záleží rovněž na manželovi, nejenom, že nabídne ženě zůstat doma, ale i jak se staví ke společným penězům potom. Jestli je bere jako společný majetek, anebo jako své výhradní právo s nimi disponovat. Opravdu není příjemné doslova žebrat a zdůvodňovat každou korunu, protože ji chci použít na své potřeby. Můj manžel mi na začátku manželství taky tvrdil, že mám zůstat doma. Zůstala jsem doma téměř 7 let se svými dětmi a šla jsem do práce. Máme sice tzv. společnou kasu, já se starám opravdu o všechny finanční záležitosti naší rodiny a můj manžel si vždycky mohl vzít peníze, když na cokoli potřeboval. Ale když jsem si něco chtěla koupit já, tak vždycky byl důvod, proč to nepotřebuju. Vydělávám a jsem šňastná, že už na něm v tomto ohledu nejsem závislá. Můj plat je ale o 2/3 nižší než jeho (jak jinak, že?) a občas má poznámky, že to co nosím domů já, nepovažuje za plat. Ovšem bez mého příjmu bychom si rozhodně nemohli dovolit to, co si dovolíme a rozhodně by to nebylo o slušném životním stylu. Každopádně to, že na něm nejsem závislá úplně na 100% mě uspokojuje. Chlapovi dělá hodně dobře, když je na něm někdo závislý a když je "....", tak to dovede zneužít. Takhle nad ním visí tak trochu Damoklův meč, že jeho vlastní manželka se dokáže obejít i bez jeho peněz.
Holky ,tak jak píše Ola proč výčitky,nebo špatné pocity.S manželkou žiji jedenáct let, Dáváme peníze na jednu hromadu,tedy účet, platí se z něj inkaso, škola, leasing, a kdo z nás potřebuje , tak si vybere z automatu, pokud jde větší nákup ,tak se dohodnem, oba víme, že neutratíme nic zbytečně,a nákupy obstarávám já, velké jednou za týden, má žena se stará jen o pečivo, či nákup oblečení pro děti.Obou nám to vyhovuje,Tento systém fungoval i když jsem nevydělával ,nebo ona byla nezaměstnaná, můžu vám říct k vůli penězům jsme se jedenáct let nepohádali.Hodně štěstí Vám všem,aň těch finnčních starostí máte co nejmíň.
Já bych nemohla zůstat doma, sledovat Sama doma by mě moc nenaplňovalo uspokojením. A co se týče placení, většinou jsem to byla já, kdo platil, protože můj poslední partner byl spisovatel a tudíž i hluboko do kapsy.:-))) Pokud bych se dostala do podobné situace jako pisatelka, nenašla bych dost odvahy, říci si partnerovi a peníze "na víc". Možná je to proto, že jsem to viděla doma.Nesouhlasím se srovnáním s japonskými ženami. Vždyň je to jiná kultura. Nehledě na to i zde (mimo velké aglomerace) je žena na nižším stupni společenského žebříčku než muži.Asi by z vás měli radost mocipání křesňansky založených stran, kteří by nejradši, kdyby žena zůstala u plotny minimálně 6 let. A pokud by nešla do práce vůbec, tím líp.A takovou radost já jim neudělám! :-)
Zadnymi vycitkami svedomi netrpim. proc? Jsme prece manzele.Jsem vytizena v domacnosti, manzel je spokojen a je samozrejmosti,ze se musi vse hradit z jeho prijmu. Vydelane penize jsouspolecne a prece je jedno,jesli nakup zaplatim z me ponezenky,ci manzelovy. Nakonec jsem zena v domacnosti, vetsinounakupy obstaravam a kdyz penize potrebuji,tak si je prostevezmu. Zaplatim inkaso, najem a jine poplatky. Tyto platebnizalezitosti v rodine obstaravam ja, manzela tim nezatezuji.Samozrejme ho prubezne informuji o vydajich. Funguje to dobre.Manzel je spokojen s vedenim domacnosti a cela rodinadobre funguje. Doporucuji vsem,ktere si to mohou dovolit.
100% sohlasim s Beatou. Je pravda,ze ceske zeny odvyklybyt zenami v domacnosti. Myslim,ze Beata to vyjadrila naprosto spravne.Pisatelka clanku si musi na novou roli zvyknout . Minimalne 2 generacezen jsou poznamenany milosti, nebot rezim neumoznovalzenam byt v domacnosti. Nebyla dana sance muzum,abyuzivili rodinu a zena mela vice casu se venovat detem a rodine.O co jsme byly my zeny osizeny,kdyz deti nam vyrostly a my pomalusi nic nepamatujeme z jejich detstvi. Jen samy spech, rano do jesli,pak do skolky,do skoly . Cely den byly nekym jinym vychovavany,nebotzeny si to nemohly financne dovolit zustat doma. Take rezimnaucil lidi divat se na zenu v domacnosti skrze prsty,jako bybyla menecenna. Chvili potrva,nezli se zmeni mineni celespolecnosti, ba i zen. Dokonce si myslim,ze by ze i zmensilpocet rozvodu. Neni to jednoducha zalezitost by si mely osvojovatmyslenku,ze pokud ji muz da moznost byt zenou v domacnosti,(zejmena jsou -li deti male), mely by tuto moznost prijmout.Muz,ktery to zene nabidne,jiste vi,ze vedeni domacnosti a starosto rodinu je dulezita a odpovedna prace,rovna jakekomukolivzamestnani. Kdyz jsem se pred par lety opet provdala, manzelmi tuto nabidku take dal. Nechtel,abych cela uhonena z pracese zase honila doma a nemeli jsme cas na sebe. Zkusila jsemto a zvykla si. Koupili jsme jeden komputer pro mne, ja senaucila s nim pracovat (musela jsem si vse prekladat z anglictinydo cestiny),pak jsem zakoupila program s ucetnictvim,znovunastudovala a vedu mu cele ucetnictvi. Nejak se zabavit musim,deti jsou jiz odrostle a preci jenomprace v domacnosti je mene. Jsem rada,ze ted mam konecnei na sebe cas, na me konicky a mame i vice casu na spolecnekonicky. Co se tyka financi, neni treba se citit trapne,zemuz vse plati. Lze to resit sekovou knizkou a neni treba sio penize rikat. Mam u sebe samozrejme penize v hotovostia musim rici,ze jsem si nemusela o penize nikdy rikat,manzelmi vzdy penezenku doplnil drive,nezli jsem potrebovala.Je mozne tez pouzit credit kartu. Pisatelka by mela s manzelemna toto tema promluvit,ze se neciti dobre,kdyz ma manzelazadat o penize, aby tuto vec resili vyse uvedenym zpusobema je po trapnych pocitech.
Mila autorko - pocity viny - vuci komu? Vuci manzelovi, ze, jak jste se vyjadrila ...plati a plati..., nebo vuci sobe, ze od neho dostavate penize za "nic-nedelani"? Mit pocity viny, ze jste zena v domactnosti, jejiz provoz hradi pouze muz, je nesmyslne a hloupe. Ale je to v jistem smyslu i pochopitelne. V ceske spolecnosti plati zena v domactnosti doposud spise za hloupou husicku, neschopnou niceho jineho nez behani okolo rodinneho krbu. Podivejnme se vsak napriklad do Japonska. Na zenu v domactnosti se spolecnost diva s respektem a pritom vubec neni vyjimkou, ze tato zena ma vysokoskolske vzdelani. Cim vic vi, tim vice muze predat svym detem, neni uhonena z prace, muze se vice koncentrovat na svoji rodinu, ale i na sebe. Byt zenou v domactnosti tam neni ostudou, ale privilegiem. Stejne tak se na to skuste divat vy. Kdyby vas muz nechtel a nemohl byt jedinym prispevatelem do rodinneho rozpoctu, jiste by vam to nenabizel. Jak se zda, dal vam vsak neco, s cim si nevite rady. Pokud opravdu jen sedite doma, pak si zrejmne drive nebo pozdeji zacne rikat - "...ja platim a platim a co ona?" A pak...Pokud se zbavite zbytecnych pocitu viny a zacnete se na svoji situaci divat i z jinych uhlu, uvidite, jake moznosti se pred vami rozprostiraji, at uz se tykaji vasi rodiny, vas samotne nebo druhych. A nakonec - vzdycky muzete rici "...ne, nejsem spokojena a nebudu, pokud se nevratim do prace, pokud nebudu schopna financovat sve potreby ze svych prijmu, pokud nedosahnu urciteho postaveni..." Rozumny muz to jiste pochopi. Ja sama jsem "zenou v domactnosti" vcelku jiz 7 let. Zpocatku jsem se tak skutecne citila a vase pocity mi vubec nejsou nezname. Vratila jsem se tedy do prace, ale kdyz jsem videla, co to dela s mym manzelstvim (mam vysokoskolske vzdelani a pracovala jsem ve zdravotnictvi), ze se prakticky vubec nevidime, nemame cas spolu promluvit atd., rozhodla jsem se po narozeni syna zustat doma. Dnes se nepovazuji za zenu v domactnosti, ale za zenu, ktere bylo umozneno venovat se sve rodine, svym konickum, studiu, atd... Pocity viny? NEMAM. Proc taky. Davam prece tolik zpatky.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.