Být informovaný je prý důležité. Vždy, o všem a za všech okolností. Nevím jak vy, ale já dokonale informovaná být nemusím. Nechci vědět, že bude tak bídně, že nebudu mít na granulky, nechci vědět, že hafík Alda, co se mi tak líbí, si prý začal s tou rajdou pudlicí odvedle. Nepotřebuji vědět, kdo, kde a jak zhynul a koho zajelo auto v Austrálii.
Prý bych měla být dokonale o všem informována, abych byla na katastrofy a osobní prohry lépe připravená. Připraveným prý štěstí přeje. Fakt? Možná se jdou oběsit až v pondělí a ne už v neděli, jako ti nepřipravení. Ale já se věšet nebudu ani v neděli, ani v pondělí, ani nikdy. Já jsem totiž ráda na světě a zbytečné informace zkrátka nehledám. Radši nevědět. Škoda provazu, to si radši koupím pečené kaštany.
Jenže já nejsem člověk. Ten, jak známo, je tvor nadmíru zvídavý. Proč si to myslím? No proč by třeba ve zprávách vysílali informace o tom, kolik aut skončilo zmačkaných jak kuličky ze staniolu a kolik lidí ta zubatá jednou ranou sejmula, a co kde se stalo strašného a ještě horšího, když by to nikoho nezajímalo?
Spoustu zajímavých odpovědí lidem dá taky mobil. Ne ten jejich. Partnerův. To takhle jedna paní zjistí, že ten její vyhořelý gaučák má najednou jiskru v oku a místo „mámo“ jí říká miláčku. Jeho informaci, že vyhrál permanentku na zápasy oblíbeného fotbalového mužstva, nebere vážně. A tak pátrá a lustruje. Buď tam najde to, co už od manžela ví, nebo tam na ni jukne zpráva od jakési Věruš, že většího divocha v posteli neměla. Nakonec se sice ukáže, že to byl nejapný žert bývalého spolužáka Vaška Maliny, se kterým se na nedávném třídním srazu zpil do němoty, ale stálo to za ty nervy? Nebylo by jí líp, kdyby nepátrala?
To já radši věřím, že Aldovou favoritkou jsem jen já a kdyby v rádiu hlásili, že Alda si začal s pudlicí, radši si strčím pacičky do uší. Ono to totiž může být úplně jinak. Pudlice by třeba Aldu nechtěla ani kdyby spolu žili na pustém ostrově a teď mu jen pomáhala vybrat dárek pro mě.
Já říkám, že některé věci je skoro lepší nevědět. Počet těch, kterým zubatá projevila přízeň, k životu nepotřebuji. Když mě píchne pod pravým žebrem tak si říkám, že jsem neměla ztláskat všechno, co mi přišlo pod čeníšek a nehledám informace vedoucí ke zjištění, že kromě obyčejného zplácání to může být asi osm smrtelných chorob.
Já si radši přečtu něco pěkného, popovídám si s milými pejsky nebo lidmi a když už hledám informace, tak takové, které mi dají něco pozitivního a užitečného. V jejich množství si najdu takové, abych nebyla před ostatními pejsky za hloupou a nebožtíci mě zajímají jen ti, co přejí lásce. Znáte ten film? Je fakt výborný!
Vaše
Eni
ČTĚTE TAKÉ:
Soutěž o knížku s věnováním autorky: Žena v (kon)kursu