Pony play nepatří mezi úchylky typu zoofilie, jak by se mohlo na první pohled zdát. Řadí se do skupiny sexuálních her BDSM. Kombinuje bondáž, výcvik a také trochu sadomasochismu. Je to hra, při níž dominantní partner přejímá roli chovatele či žokeje a druhý se stává lidským koníkem.
Tato úchylka není nijak nebezpečná. Jedná se o předem dohodnutou hru s jasnými pravidly. Jeden z partnerů vystupuje jako žokej, druhý přijme roli koně. Se zoofilií pony play opravdu nemá nic společného.
Kůň se nechá vést svým pánem, odevzdá se do rukou tomu druhému bez jakéhokoliv nároku či možnosti se průběhu hry aktivně zúčastnit. Podřízený jen poslouchá a vykonává příkazy. Proto v tomto typu submisivně-dominantního vztahu hraje velkou roli vzájemná důvěra, úcta, odpovědnost a především oboustranná partnerská shoda.
K pony play patří pomůcky jako je sedlo, jezdecký bičík, v sexshopech je k dostání hedvábná šňůra, která poslouží jako udidlo, a koňský postroj bohatě nahradí anální kolík se střapci. Fantazii se meze nekladou, jediné pravidlo, které je nutné dodržovat, je vzájemná dohoda. Dominantní, tedy, žokej, nesmí přestoupit hranici, kterou si partneři předem vytyčili.
Kdy a kde se pony play poprvé objevilo?
Tato sexuální abnormalita není výmyslem dvacátého či jednadvacátého století - je stará jako lidstvo samo. Existují zmínky o tom, že již Aristoteles se rád vozil na svých otrokyních. Podle některých zpráv měl také osmanský sultán Ibrahim I., jenž ovládal většinu území nynějšího Turecka, vlastní stáj s ponynkami a i několik pony boyů.
V prudérní viktoriánské éře byly velmi populární tanečnice v krátkých sukénkách, se střapci, rolničkami a chocholy. I když se devatenácté století tvářilo upjatě a úzkoprse, pornografická literatura té doby vypovídá úplně o něčem jiném.
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!
