Úžeh a úpal
Letní evergreeny, které k horku prostě patří a které si lidé pořád pletou. Úžeh vzniká, pokud sluneční paprsky působí přímo na hlavu, takže dojde k přehřátí mozku a mozkových blan. Nejčastěji se to stane tehdy, pokud se pohybujeme na přímém slunci bez pokrývky hlavy, může se to stát i při plavání v moři, kdy je sice tělo ve vodě, ale na hlavu praží slunce a hladina paprsky ještě více odráží.
Oproti tomu úpal znamená přehřátí celého organismu, který je vystaven přílišnému horku a nedokáže se už sám ochlazovat. Typickým příkladem může být situace, kdy jste zavřeni v rozpáleném autě.
Úpal provází úporná bolest hlavy, nevolnost a zvracení, závratě, rychlý dech, horečka. Pozor, postižený člověk rozhodně není zalitý potem, kůže je naopak suchá. V těžkých případech lidé upadají do bezvědomí a mají křeče. V extrémním případě hrozí poškození mozku a dokonce smrt. Příznaky úžehu jsou podobné, navíc se přidává tuhnutí šíje.
Jak pomoci: Základem je samozřejmě prevence, tedy myslet na to, abychom se do rizikové situace pokud možno nedostali. Nezůstávat v rozpáleném autě, především v něm nikdy nenechávat ani na chvíli malé děti nebo zvířata. Interiér auta na přímém slunci se při venkovní teplotě kolem 25 stupňů Celsia během pár minut rozpálí až na 70 stupňů!
Před úžehem je hlavní ochranou pokrývka hlavy a pro oba případy platí, že bychom měli horké dny trávit spíše ve stínu, dodržovat důkladný pitný režim a omezit fyzickou aktivitu.
Postiženého člověka přemístěte do stínu, uvolněte mu oblečení a dejte mu napít. Je vhodné do vody přidat trochu soli nebo podat iontový nápoj. Pomáhají též studené obklady, otírání kůže namočenou látkou, ovívání. Je možné postiženého osprchovat nebo vykoupat v chladnější vodě, neměla by ale být ledová, aby tělo nebylo vystaveno teplotnímu šoku.
Tonutí
S dramatickými okamžiky, kdy se někdo topí, se může v létě setkat prakticky kdokoli. Ať už na vodáckém výletě, na koupališti nebo v přírodě u rybníka stejně jako u moře. Všimnete-li si topícího se člověka, v první řadě se snažte přivolat odbornou pomoc – plavčíka nebo záchranáře. Tonoucí člověk se totiž v panice chytá ve vodě všeho, na čem by se udržel, tedy i svého zachránce. Lehko ho pak může stáhnout ke dnu. Není-li profesionální pomoc na blízku, pro laika je lépe počkat, až tonoucí člověk upadne do bezvědomí, a teprve poté jej z vody vytáhnout.
Příznakem toho, že se člověk topil, je promodralá kůže, zejména na koncových částech těla, jako jsou prsty, případně zduření ušních boltců a rtů. Tonutí jsou dva typy. Při vlhkém se do plic dostane voda a dochází k jejich otoku. Při suchém se reflexivně stáhnou svaly hrtanu a dech se zastaví. V obou případech plíce přestávají pracovat a člověk upadá do bezvědomí.
Po vytažení tonoucího na břeh ihned zahajte resuscitaci, předtím však uvolněte dýchací cesty, v ústní dutině se může vyskytovat bláto, chaluhy, řasy. Voda se vstřebá sama. Je třeba zabránit prochladnutí, postiženého vysvlečte z mokrých šatů, v případě potřeba třením končetin zahřívejte. Po nabytí vědomí jej uložte do stabilizované polohy (postižený leží na boku s horní nohou pokrčenou v koleni).
Řezné rány
„Výhodou“ řezné rány je, že se dobře hojí, protože je kůže narušena hladkým řezem. Problém ale je, že toto poranění je značně bolestivé a často silně krvácí, a to i takové, které není nijak hluboké. V první řadě je tedy potřeba zachovat klid a nepanikařit. Ránu vyčistěte pod proudem tekoucí vody, nemá smysl do ní v tuto chvíli lít dezinfekci, došlo by k podráždění. Poté ji překryjte sterilním polštářkem či obvazem. V dalších dnech aplikujte antibiotickou mast a znovu sterilně kryjte, dokud se nevytvoří pevný suchý strup.
Zcela jiná situace nastává, kdyby při říznutí došlo k narušení tepny – to se může stát třeba při krájení chleba na stehně! V takovém případě jde o vteřiny. Tepenné krvácení lze potlačit jen silným tlakem v ráně. V danou chvíli je jedno, zda k tomu použijete kus trika, nebo prsty – hlavní je nepustit krev ven a okamžitě přivolat pomoc!
Spáleniny
Grilování provázejí rovněž spáleniny. Nahrávají jim i letní táborové ohně a pečení špekáčků. Obvykle si neopatrný zapomětlivec sáhne rukou na horké víko od grilu nebo vezme do dlaně železný prut na pečení vuřtů. Tyto spáleniny sice bolí, ale jedná se obvykle o malou plochu. Postižené místo chladíme pod proudem studené vody, případně přiložíme led. Nenatíráme žádnou mastí. Objeví-li se puchýř, nikdy jej nepropichujeme a místo překryjeme sterilním polštářkem.
V případě ohňů se však může stát, že už nepůjde o spáleniny, ale popáleniny. Může se stát, že dítě nebo táborník posilněný pivem zakopne a spadne do ohně. Pokud na něm vzplane oblečení nebo vlasy, okamžitě je uhaste kusem oděvu, případně postiženého válejte po zemi. Pak z něj sundejte oblečení, které hořelo (pokud není přiškvařené ke kůži). Opět je na místě chlazení vodou, a to alespoň dvacet minut. Ne však v případě, že v místě popálenin se objevila živá tkáň. V takovém případě je nutný co nejrychlejší převoz do nemocnice.
Vyvrtnutí kotníku
Na turistické túře se to stane hned. Jdeme, kocháme se, nekoukáme pod nohy… Pak stačí kořen, vratký kámen nebo jakákoli nerovnost – a výron kotníku je tu. Provází jej otok, bolestivost a snížená hybnost, to vše kvůli poškozeným vazům. Poraněnou nohu je třeba dostat do vyvýšené polohy a je-li to možné, přiložit studený obklad. Částečnou oporu poskytne elastické obinadlo, nesmí být však příliš utažené. Stejný postup platí i pro nejrůznější pohmožděniny, které vzniknou při pádech.
Otrava houbami
Nejde samozřejmě o úraz, nicméně v souhrnu nejčastějších letních karambolů by neměla chybět. Češi jsou sice národ houbařů, přesto si každoročně několik stovek lidí uvaří smaženici třeba z muchomůrky zelené. Otravu ale nemusí způsobit jen jedovatá houba. Na potíže zadělá také nesprávné skladování jinak neškodných druhů. Houby se nikdy nesmí zapařit, a tak je nesbírejte do igelitky ani nenechávejte v rozpáleném autě.
V případě otravy rozhodně neplatí dávný mýtus, že se má pít mléko. To totiž není v pravém slova smyslu tekutina, navíc se v žaludku sráží. Zato pomáhá čaj, který podporuje močení, zklidňuje podrážděný zažívací trakt a zmírní vstřebávání škodlivých látek do organismu. Dalším prvním pomocníkem je živočišné uhlí, které na sebe škodliviny váže.
Při otravě je vůbec třeba co nejvíce pít, protože jejich nejčastějším příznakem jsou zvracení a průjem, které organismus dehydratují. Ztráta tekutin může i ohrozit na životě. Dalšími příznaky bývají bolesti hlavy, zástava močení, sucho v ústní dutině, případně zažloutnutí kůže. To vše jsou signály velmi vážné otravy, bohužel se však často objevují až s velkým zpožděním po požití jedovatých hub.
Při každé otravě houbami nebo i jen podezření na ni, je nutné jet co nejrychleji do nemocnice. Pokud vám nějaké houby či část připraveného pokrmu zbyly, vezměte je sebou, lékaři budou schopni rychleji diagnostikovat, o jak závažnou otravu se jedná.