Nejhorší partner? Škrt a lakomec!

Článek by se dal lehce také obrátit opačně , že největší škrtky jsou ženy. Bohužel bychom dospěli k procentu , že jsou to všechny ženy po stavu zamilovanosti (jestli vůbec kdy byly). Neexistuje ani jedna, která by vám pak dopřála, zaplatila, koupila, obstarala, umožnila ze svého cokoliv, po čem by muž toužil. A bezelstně, jen tak za žádnou protislužbu, která bývá, přiznejme si muži, od nás pak 100násobná. A nejhorší jsou ty emancipované vydělávající, ty si své prachy utratí výlučně za sebe. Jen bláhoví muži si myslí, že to s emancipovanou budou mít lepší, levnější než s ,,Kačenkou z pokladny Kauflandu,,.

j66: Ano, zbláznit se může každej. Ale pokud vidím, že se chová nenormálně už na začátku, tak si sakra rozmyslím, jestli s ním chci žít a mít děti.

Ale o tom článek není, slečna jasně vidí varovné signály a i kdyby byl ten dotyčný sebekrásnější a byl "jinak" super, myslím, že radši rychle pryč od něj.

Elynor: ale pozor, já nepsala nic o souznění duší a romantické lásce, díky které se všechno vyřeší. My přesně víme co kdo platí, aby se nestalo, že něco zůstane nezaplaceno. Žádná anarchie. Ale výdaje jsou NAŠIMI výdaji společnými, příjmy jsou NAŠIMI příjmy společnými. Nikdo nenakupuje ani neinvestuje větší částky bez vědomí toho druhého. A ani jeden se nemusí zpovídat tomu druhému jestli byl na obědě s kolegy, nebo jestli jsem si koupila nové tričko. Ale pořád je to o tom, že jeden o druhém víme, že prostě ty peníze sám od sebe neutratí. Asi to neumím napsat srozumitelně.

lebahu: Tak on to vytyčení hranic záleží na obou. On může být šetřivý, ale pokud si žena umí uhlídat hranice, tak se to do nějakého sbíraní větviček vůbec nemusí dostat. A to , že partner za deset dvacet let skončí na psychiatrii se dost těžko odhadne. On partner, který utratí všechno co má a případně to z něj vytáhnou "kamarádi" je kolikrát mnohem horší.

Elynor: No a o tom je právě tenhle článek... nepřehlížet varovné sugnály. "Zapomenutou" peněženkou (opakovaně, nerozejdu se s fajn klukem, kterej jednou fakt zapomene) to prostě začíná. A pak se to časem plíživě stupňuje až k plínkám a sběru klacíků na otop.

Jo a uznávám, že zákaz prát plíny, to už je na diagnózu a s takovým člověkem asi nelze žít, ale proč si takového proboha nějaká žena vezme, a má s ním děti, tomu fakt nerozumím. To se snad nedá vysvětlit ani tou bezhlavou zamilovaností.

Mata69: inu, moje pozorování jsou jiná - vztahy (a ne nutně vždy manželství), kde je jasně a přesně určeno, kolik za co, a kdo to z čeho zaplatí, fungujou velmi dobře. Protože jsou jasná a daná pravidla, žádný prostor pro zbytečné dohady. Pokud se změní situace, ti lidi si sednou a ta pravidla upraví dle nových okolností. Nemusí pak docházet k situacím, že jeden si myslel, a druhej mu neviděl do hlavy a tudíž netušil, že se od něj něco očekává. A k nepříjemným překvapením, že jeden investoval společné peníze způsobem, s kterým ten druhý nesouhlasí. Ono je to takové málo romantické, ale souznění duší je jedna věc a prachy druhá, bohužel většinou v životě praktickém je potřebné to pragmatické uvažování víc, než to "my se přece milujeme a tudíž překonáme všechny nástrahy".

Nutit rodinu ulamovat cestou klacíky na topení hraničí už s těžce narušenou psychikou, je to diagnoza na léčbu! Také jsem znala rodinu když byla manželka těhotná a koupila si broskve, manžel jí donutil ty broskve vrátit a pod stromeček jí dal k vánocům pracovní rukavice.Dnes jsou už dávno rozvedený. Ještě musím podotknout, bylo to manželství na inzerát ne z lásky!

Znám z vyprávění rodinu, kde ačkoliv živitel rodiny měl od dráhy deputátní uhlí, topit nesměli, aby ušetřili (a uhlí se rozpadalo věkem v kotelně), nutil členy rodiny cestou domů (ze školy, z práce) ulamovat a sbírat klacíky na topení a další podobné absurdnosti. Od takového opravdu utéci, s ním žití není možné. Ani s vlastními rezervami.

Elynor: zajímavé je, že dle mého pozorování, manželství, kde si vedou "moje" peníze a "tvoje" peníze a "já vydělal tolik" a "ty jsi vydělala míň", - tak jak to tak sleduju, tam to zrovna moc neklape.
A na rovinu - lidi si nespoří na důchod, na horší časy, netvoří rezervy na nutné věci. Chtít aby si ženská ještě na mateřský (nebo dávno před ní) tvořila rezervu na to, kdyby jí náhodou chlap kopl do zádele, mi přijde jako totální utopie.

Lakomec ti vyčte i ty "vlastní zdroje". Kamarádka si takovýho vzala. Jako nerozhazovat peníze za kraviny je normální, ale nekoupit si nikdy nic (ani potřebné věci), i když na to máme, je nesmysl a život o ničem. Do hrobu si prachy nevezmeme. Jeho "úsporný opatření" došly tak daleko, že jí zakazoval prát plínky, ty jenom počůraný sušila a prala až byly i pokaděný. S tím se fakt žít nedá. Bohužel zde popsaný "varovný příznaky" ("zapomenutí" peněženky, dárky to co někde našel či sám dostal, v hospodě posbíral balený cukry co komu zbylo a na záchodě si odmotal hajzlpapír do kapsy "na zlý časy"...) přehlídla.

No a ten článek je ovšem o něčem jiném, debata se kamsi stočila jiným směrem, ale Dasa52 má pravdu v tom, že je potřeba velice hodně přemýšlet o tom, s kým ty děti mít - a na kom se tedy případně i s těmi dětmi stanu po určitou dobu závislá. A když jsem si vybrala špatně, tak je to především moje chyba, ne nikoho druhého. Jestli jsem si za otce svých dětí vybrala lakomého člověka, tak buď musím počítat s touto jeho vlastností a nestěžovat si, protože jsem přece věděla, do čeho lezu, nebo se podle toho zařídit a mít ty vlastní zdroje a nebýt na něm závislá.

Mata69: nicméně žijeme v době, kdy se zhruba polovina uzavřených manželství rozvádí, a není výjimkou, že se rozvádějí jak manželství krátkodobá, v době, kdy je ta žena ještě na mateřské, tak i manželství trvající víc než 15 -20 let. To myslím není tak úplně od věci, počítat i s touto možností a na ta zadní kolečka přece jenom trošku pomýšlet. Ostatně kolikrát jsem tady v diskuzích četla doporučení pro ženu odkládat si část příjmů někam stranou, tak, aby o tom manžel nevěděl, aby ona měla nějaké prostředky "pro všechny případy". To je v pořádku? V tom ideálně fungujícím manželství, kde si oba věří a mají peníze společné?

Mata69: i u nás je to takto!Jsme přeci manželé tak je vše společné včetně peněz bez rozdílu kdo víc vydělá! Jsme celek. Než existovaly účty, záloha i dobírka se u nás dávala na jedno společné místo. Je to o důvěře a vůbec o dobře fungujícím vztahu. Být lakomcem je nenormální, nebýt lakomcem je normální.

Zebruška: naprosto jsi to vystihla! Klidně se pod to podepíšu, měli a máme to s manželem stejně - i když teď vyděláváme oba prakticky stejně, o financích rozhodujeme jako o jednom paketu, o NAŠICH penězích a nikdy nerozhodoval ten, kdo domů nosil víc. Jsou to NAŠE společné finance. Je to ale o tom, že jeden o druhém víme, že ani jeden neutratí za zbytečnosti, nebo prostě nebude neuváženě rozhazovat. A nikdy mi manžel nedal najevo (a ani já se tak necítila), že když jsem byla na mateřské, že bych na něm byla závislá a on rozhodoval co se bude platit a kupovat. Vždycky zdůraznil, že se přeci starám o naše děti. Každý prostě v rodině přispěje něčím. Když rodina nefunguje jako celek a jeden stále počítá s tím, že by si měl myslet na svoje zadní kolečka, je něco špatně.
Díky, že jsi to napsala tak jasně.

Dasa52: řekla bych, že na mateřské je žena většinou závislá na chlapovi finančně. Ano, je mateřská a rodičák - všichni víme, v jaké výši. A ano, dá se přivydělávat, také jsem to pokaždé na rodičáku dělala, ale vtip je v tom, že mluvíme o přivydělávání, nikoliv o vydělávání! Mně by tedy rodičák a přivýdělek v žádném případě nestačil na to, abych nás se třemi dětmi sama uživila, takže finanční závislost na manželovi během pobytu na rodičovské dovolené zkrátka vidím v každém případě. Ale nevidím na tom nic špatného - koneckonců bylo to naše oboustranné rozhodnutí mít tři děti, on věděl, že bude hlavní živitel, já jsem věděla, že se vzdám práce (a tím i plné samostatnosti) a budu doma pečovat o malé dítě. Každý do rodiny vložil něco a tak to má být. A názor, že kdo víc vydělává, ten rozhoduje o tom, za co se bude utrácet, považuju za naprosto pomýlený, taková situace vůbec nesvědčí o dobrém partnerském vztahu. Já jsem po škole několik let vydělávala o dost víc než muž a vpodstatě nás živila a nenapadlo by mě rozhodovat o tom, za co smí muž peníze utratit. Byly to zkrátka naše rodinné peníze, měli jsme k nim přístup oba stejný a rozhodovali jsme o nich společně, o drobnostech nemluvím, to by mě ani nenapadlo ho pérovat za to, jestli si náhodou nekoupil třeba zbytečně kalhoty a neutratil tak moje peníze! Stejný přístup pak samozřejmě platí i v případě mateřské - opět vše dohromady bylo naše, nás obou a oba jsme rozhodovali. U nás se nikdy nehledělo na to, kdo do té rodinné kasy dal zrovna víc.

Mata69: ano, zabezpečují je OBA, tedy ne jen chlap, a navíc na to, že je budou zabezpečovat dva opravdu nelze spoléhat. A na to je prostě potřeba myslet dopředu, jinak skončí nezodpovědná matka s dluhy v nějakém azyláku. Co je špatného na tom, že si rozmyslím, zda bych zvládla se o děti postarat i bez chlapa dřív, než jsou na světě a je pozdě zjišťovat, že to nezvládnu? Jinak vaše tvrzení, že si žena VĚTŠINOU pořizuje dítě s nějakým chlapem bych si už dnes asi netroufla vyslovit, pokud tedy nemluvíme o aktu oplodnění samotném, tam to ani přirozenou cestou jinak nejde :-) Podle toho, kolik žen je osamělou matkou s 1-3 dětmi nebo případně dávno žijí s jiným chlapem, než s otcem dětí, mi to opravdu nepřijde jako většinové řešení.

Elynor: přesně tak, kdo vydělává, ten rozhoduje o tom, za co se bude utrácet. Neříkala jsem, že nemá muž ženu živit. Může, pokud to oběma vyhovuje. Bohužel, jsou miliony případů, kdy tak nečiní neb ani činit nemůže (např. se stane invalidním nebo zemře, ale také dost často prostě odejde). Každá rozumná žena by s tím měla počítat. Neříkám, že to má plánovat, ale prostě nemůže na 100% počítat s tím, že jí bude chlap živit i s dítětem. Jasně, že je dítě jeho. Když odejde, bude platit alimenty. Ale taková žena, která spoléhá jen na jeho plat bude těžko žít jen z alimentů. Představa, že když otěhotním, je někdo povinen mi koupit všechno, na co si ukážu je fakt úplně mimo mísu. Děti mám (i když už dospělé), ale nikdy jsem nebyla závislá na chlapovi finančně (snad existuje nějaká mateřská, vypočítávaná z předchozího platu a přídavky na děti), a vždy, když jsem se "válela" doma na mateřské, jsem si i přivydělávala (korektury textů, překlady, žehlení a mandlování prádla atd.). Raději bych čistila na ulici boty nebo uklízela veřejné WC, než bych se musela ptát chlapa, jestli si můžu koupit to, co chci, i když to nepotřebuji.

No jasně, chlap vydělává, zabezpečuje rodinu finančně, žena se stará o děti a domácnost, prima, beru. Já jsem všema čtyřma pro tenhle klasický model, taky jsme to tak doma měli zařízeno. Za dobu, co jsem byla na mateřské, choť nemusel sáhnout na domácí práce. Přišel domů a všechno bylo hotovo, navařeno, uklizeno, nic jsem po něm nechtěla, dostal kafe, noviny, děti jsem odvedla ven, aby po tatínkovi nelezly, sotva došel unavenej z práce domů, a on si mohl vydechnout, dát si nohy na stůl, relaxovat, a až si odpočinul, mohl si hrát s potomkama - zdůrazňuju hrát, tedy zábavná činnost. No a pak mu nebylo zatěžko nás všechny těch několik let uživit, neměl pocit, že tu káru táhne sám a já jen natahuju ruku.
Jenže jsou matky na mateřské, které si představují, že muž kromě toho vydělávání a zabezpečování ještě bude vařit, uklízet a starat se o děti, hned jak přijde domů z práce. Zavalí ho řečma a úkoly, a pověsí mu děti na krk, a k tomu mají řeči, že pán vydělává málo, že je neuživí, a že je "škrt". No tak sakra přece nemůžu mít všechno? Buď jsem samostatná emancipovaná žena a nebrečím, že je chlap lakomej a nedává mi, nebo se holt smířím s tím, že kdo vydělává, tak rozhoduje, kolik se za co utratí, a těch pár let na mateřské to vydržím, nerozhazovat peníze, které jsem nevydělala.

lebahu: budu se stydět jen trošku, já i na mateřské pracovala, jen omezeně jasně, ale trochu jsem do rodinného rozpočtu přispěla.

Mata69: Jo, jste divní, on je podpantoflák a ty vyžírka, která si jen tak mírnix tírnix rodí na jeho účet. Styď se!

lebahu: nějak mi ten názor nepobírá mozek. Já nějak žiji v nějakém bludném přesvědčení, že když žena s mužem čeká dítě, že tak nějak plánují oba, jak to dítě uživí a jak zvládnou rodinný rozpočet. Představa, že si žena spoří, aby až se vdá, bude mít manžela a s ním dítě, aby měla naspořeno a nebyla "na obtíž". Tomu fakt nějak nerozumím. A nebo jsme divní my dva s manželem. Ano, měli jsme rezervu (ostatně tu máme pořád), ale ne proto, abych "já sama uživila naše dítě".

Mata69: Že ženská na mateřské pracuje (pečuje o dítě) uznává dokonce i stát a platí jí za to. Sice málo, ale platí. Jenom Dasa52 je furt přesvědčená, že ženská na mateřské je vyžírka, která nedělá nic a tahá peníze z chudáka chlapa.
Takže by si měla asi napřed našetřit na 3-4 roky "válení se" doma, pak nějak tiše a nenápadně donosit a porodit dítě aby to pána tvorstva příliš neobtěžovalo a hlavně se nedej bože chudák nemusel svý těžce vydělaný prachy přispět třeba dítěti na kočárek či plínky. A mateřskou by ideálně měla odevzdat manželovi, ať má na pivo (když doma vřeští to dítě), protože kdyby si za ni koupila třeba nový boty na zimu, byla by za odpornou zlatokopku.

Dasa52: žena si zpravidla pořizuje dítě s nějakým mužem. On je dál schopen chodit do práce, kdežto žena velmi často ne. Ne každé povolání umožňuje ženě pokračovat v práci v těhotenství, zdaleka ne už vůbec v mateřství. Rozumný muž chápe, že když se žena stará o JEJICH děti, nemůže sama vydělávat, zabezpečuje rodinu on. Psát tu, že když si žena pořizuje dítě, měla by vědět jak ho v následujících 4 letech uživí, může snad jen někdo, kdo děti neměl a nebo dělá takovou práci, která mu to umožňuje. Přesto trvám na to, že to dítě (ty děti) jsou obou a zabezpečují je oba. Někdo více starostí a péči a druhý více finančně.

Ráda bych článek četla s nadhledem, ale na rovinu - nadhled na hrubými chybami mi opravdu chybí. Haló, redakce!!! Říkám vám něco shoda podmětu s přísudkem?

Některé dámy - jako já - přečetlY pouze pár prvních odstavců a ten poslední, a ten byl teda z hlediska gramatiky opravdu za sto bodů.

S tou češtinou je to pravda

Všechna zdůvodnění je správně. Ta zdůvodnění.

V telce v jednom pořadu řekl Dr.Cimický, ženy utíkejte od lakomce a když zavčasu nevezmete nohy na ramena, tak se připravte na to, že s ním nebudete mít lehký život. Bude se s vámi handrkovat o každou kačku. Je to o vzájemné dohodě, ale lakomce bych vedle sebe nesnesla. Je to hrozná vlastnost, tím samozřejmě nemyslím aby byl doslova rozhazovačný.