Ve slovníku cizích slov je výraz symforofilie vysvětlen v souvislosti s provozováním sexu v prostředí, kde se událo nějaké neštěstí, katastrofa či tragédie.
Lidé trpící touto úchylkou se vzruší pohledem na trpící lidi, katastrofy všeho druhu a pomačkané plechy aut. Ovšem, nezůstane jen u pouhého vzrušení … Symforofilik dosáhne vrcholného sexuálního vzrušení především tehdy, pokud se stane přímým pozorovatelem (nebo i účastníkem) reálné nehody, třeba dopravní. Stejný pocit symforofilik zažívá, například když se vyskytne v blízkosti zříceného domu, spadlé laviny či letecké nehody.
Nechápete? Pusťte si kultovní film Crash
Film Crash v době svého vzniku v roce 1996 považován za neodpustitelně provokativní snímek, režisér Cronenberg v něm rozehrál zajímavý pohled na lidi postižené úchylkou symforofilií.
Skřípění brzd, náraz, třeskot skla… a pak zlověstné ticho.
James Ballard (James Spader) zaviní vážnou autonehodu, při které poznává neobyčejně přitažlivou doktorku Helen Remingtonovou (Holly Hunter). A přestože vyváznou bez vážnějších poranění, dalekosáhlé důsledky, dotýkající se jejich duše na sebe nenechají dlouho čekat. V polorozpadlých troskách vraku se začnou bezhlavě milovat a paralelně si uvědomují kontroverzní skutečnost, že sex za podobných okolností je neobyčejně vzrušuje. A nejsou sami. Co nevidět vyhledávají podobně lidi, kteří za podobných okolností pociťují stejné sexuální stimuly. Mezi jejich periferní sexualitou, která se dozajista vymyká zdravému rozumu, platí jen jediné pravidlo - čím závažnější nehoda, tím nespoutanější orgasmus.
Neposkytnutí pomoci, aneb černé svědomí
Stále nechápete, jak se někdo může oddávat sexuálním radovánkám, aniž by se postaral o oběti, raněné a přiložil ruku k dílu? Otázku lze položit ve dvou rovinách. První je trestní odpovědnost za neposkytnutí pomoci. Když je úmyslně zanedbána, hrozí trest odnětí svobody až na jeden rok. S tím také souvisí další provinění, tedy trest za sexuální čin, který objektivně poškodí jiného člověka a jeho zájmy. V případě symforofilie je sociální cítění a odpovědnost za druhé nadřazeno subjektivnímu pocitu slasti a sexuálního vzrušení. Další otázkou je morálka a vlastní svědomí. Jenže ani zde nelze soudit, neboť pokud někdo trpí takovouto sexuální úchylkou, nemusí to nutně znamenat, že je špatný nebo nebezpečný. Mnoho osob trpících deviantním chováním se vyrovná se svými touhami či praktikami bez porušení zákona.
Léčba je obtížná
V odborné literatuře není o symforofilii příliš mnoho informací a ani sexuologická praxe se s touto deviací často nesetkává. Ruku na srdce, kdo by se chlubil. Jelikož není znám přesný mechanismus vzniku sexuálních deviací, není známa ani léčba. Na základě specializovaných terapeutických programů je možné pacienta s touto jeho zvláštností naučit žít, a to především tak, aby neubližoval svému okolí a přitom našel i pro sebe přijatelné řešení svých sexuálních potřeb. Podstatnou součástí léčby sexuálních deviantů je proto psychoterapie.
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!