Kdo by nechtěl nenávidět čokoládu a milovat květák? Americká novinářka Bee Wilsonová vyzkoumala, že své chutě můžeme bez problémů změnit. Nemáme je totiž vrozené.
"Špenát, fuj!“ Věta, kterou alespoň jednou slyšela asi každá máma. „Jez, je to zdravé,“ zní správná reakce, a to i ve chvíli, kdy by si sama dala radši čerstvý chleba se šunkou. Chyba. Podle toho, co zrovna frčí ve světě zdravého stravování, si odpíráme tuky nebo cukry či lepek nebo maso. A trápíme se. Dieta ani detoxikační rituály nám ale život nezmění. Zapomeňte na disciplínu. Do zdravého jídelníčku si musíme přeprogramovat to, co nám chutná.
BUDOVÁNÍ IDENTITY V JÍDLE
Výběr potravy je totiž podle psychologů klasický příklad naučeného chování. Kolem osmnáctých narozenin máme za sebou 33 tisíc zkušeností s jídlem, které určují naše rozhodování. „Nenarodili jsme se s tím, že máme radši brambůrky než mrkev. Chutě určují naši identitu, ale nejsou dané osudem,“ píše Bee Wilsonová. Počínáme si přitom, jako by chutě byly navždy vytesané do kamene. Jsou naší součástí, na jejich základě navazujeme přátelství. Jen vzpomeňte na fotografie paštiky nebo dortu se slaným karamelem, které si navzájem nadšeně komentujeme na sociálních sítích.
Láska k určité chuti spojuje. Začali jsme sice o jídle přemýšlet víc, zřejmě však špatným směrem. V době foodies se jeho kvalita zlepšuje. Je ale zdravější? Umět vařit neznamená nutně zdravě jíst. A siláckých řečí, že nejsme králíci, abychom jedli salát, paradoxně spíš přibývá. Jen nejde o tláču s cibulí, ale o vymazlenou domácí klobásu s biostřívkem.
UTAJENÁ ZELENINA
V roce 2010 bylo lékaři prokázáno, že obsah dětského talíře již tolik neovlivňují rodiče, ale výrobci. A reklama. Nezdravé jídlo se stalo normálním, takže ho i naši potomci vyžadují. Vznikají proto návody pro rodiče, jak schovat do dětských pokrmů tu kousek brokolice, tu nepopulární špenát. „Propašujte do rodinné večeře luštěniny a některým strávníkům ani nemusíte říkat, jak je to zdravé,“ vyzývá populární food magazín u zeleninového receptu. Do dortu se dá ukrýt řepa, do koláčků mrkev. Učit děti jíst zeleninu nevědomky je to nejhorší, co můžete udělat. Z dlouhodobého hlediska jim nijak nepomáháte. Americká organizace provedla v rámci výstavy EXPO pokus. Dětem z hlavních měst Spojených států nabídli typické snídaně z různých koutů světa a sledovali jejich reakce. Na brazilském banánovém koláčku nebo nizozemském toastu si pochutnaly, různé asijské dobroty jim ale nevoněly. Stejně tak jim nechutnala ranní ryba typická pro tradiční oblasti Skandinávie, a to ani v případě, že fish and chips patřilo mezi jejich oblíbená jídla. Nejde o rozmazlenost, jen sílu zvyku, kterému se přizpůsobují chuťové buňky a do jisté míry i zažívání.
JAK CHUTNÁ DOMOV
Nejrychleji chuťové preference vznikají na základě pozitivních vzpomínek. „Můžeme se naučit milovat i chutě, které jsou objektivně nepříjemné, jenom proto, že nás jimi krmili naši rodiče,“ píše ve své knize Bee Wilsonová. Co si v dětství zakódujeme do podvědomí, už v nás do určité míry zůstane, doplnil by ji každý psycholog. Zároveň to můžeme jinou pozitivní zkušeností pozměnit, což u chutí platí dvojnásob. Pokud si Marcel Proust mohl díky chuti a vůni madlenky vybavit celé dětství, proč bychom nemohli pomocí pozitivních vzpomínek naprogramovat příštím generacím lásku ke zdravé stravě? Dvojice psychobiologů Julie Mennellová a Gary Beauchamp provedla ve Filadelfii sérii pokusů, které ukazují, že něco podobného je možné. Děti, jejichž matky v posledním trimestru těhotenství pily velké dávky mrkvového džusu, přišly na svět s láskou k chuti karotky. Když se u nich začalo s přikrmováním, ochotněji jedly cereálie s mrkvovou příchutí.
Proto je tak těžké změnit svoje jídelní návyky. Neměníme jen ranní chleba s marmeládou za misku zeleniny, ztrácíme své podvědomé vzpomínky na dětství. A co na světě je příjemnějšího? Pokud se od hřejivého komfortu v podstatě nezdravých jídel odpoutáme, máme vyhráno. A neplatí, že by na změnu chutí byl člověk od určitého věku už starý. I sedmdesátník, který se přestěhuje za vnoučaty do cizí země, si na tamější jídelníček navykne během několika týdnů. Pokud si tedy nepostaví hlavu a nebude vyžadovat, aby mu dováželi bílou mouku na jeho oblíbené kynuté knedlíky s povidly.
POCIT LEPŠÍ NEŽ ČOKOLÁDA
Platí, že cukr, sůl nebo tuk potřebujeme z téměř devadesáti procent jen kvůli naší emoční vazbě. Dobře víme, že bychom měli denně sníst pět porcí ovoce a zeleniny, ale je to pouze povinnost. Nesnažíme se naučit zeleninu milovat, takže si nakonec stejně vždycky dopřejeme prázdniny v podobě „normálního jídla“ – řízku, buchty nebo zmrzliny. „Držíme nárazové diety, trávíme hodiny v posilovnách, nakupujeme superpotraviny. Je až šokující, že se při tom všem tak málo snažíme změnit naše stravovací návyky od základu a natrvalo,“ dodává Bee Wilsonová.
Recept na zdravý život je přitom jednoduchý a prověřený: dodržujte pestrost stravy, jezte více zeleniny a naslouchejte svému tělu, jestli má hlad nebo ne. Změna nenastane ze dne na den. Pokud k brokolici a řapíkatému celeru přistupujete celý život s nedůvěrou, nezachutnají vám na první zakousnutí. Když je vmísíte postupně, za pár měsíců se přistihnete, že místo chlebíčku s majonézou jíte salát s quinoou.
Brokolice začne chutnat sladce a celer příjemně kořeněně. Najednou vás začnou obtěžovat vaše staré stravovací návyky. Pak už bude třeba jen změnit šatník a najít si pár nových přátel.
Foto autor| FOTO: PROFIMEDIA. CZFoto autor| FOTO: PROFIMEDIA. CZ
Přidat do exportu | tisk zpr