Největší zlozvyky mužů. Co nás nejvíc rozčiluje?

lebahu: ja uz odmitam, tak si ponakupoval nejake veci pred dovolenou sam a svete div se, ono to i slo, oba jsme si usetrili nervy.

evelyn: To je asi všude stejný. Krom metrosexuálních manekýnů se chlap vyhýbá nákupům oblečení pro sebe jak čert kříži. A když už to musí bejt, vletí do svýho oblíbenýho obchodu, lapne osvědčený tričko a prchá pryč. U nás naštěstí vyžaduje abych s ním šla nakupovat jenom v řídkých případech, kdy potřebuje něco v čem obvykle nechodí (oblek...), takže to je tak jednou za 5 let.

lebahu: on svou nechut k nakupovani vylepsil k dokonalosti, chce me jako doprovod, kdyz si jde neco koupit, abych zhodnotila, jestli je to nositelne, ovsem jelikoz ho nebavi prolizat obchody, tak me chtel vyslat jako zveda, jestli neuvidim, co by se mu mohlo libit, chapes to? Jsem ho poslala do koncicich zad, cokoliv jsem mu kdykoliv koupila, mrmlal a mel vyhrady, tak uz to nedelam a jako zved nefunguju, svoje veci si nakupuju sama, nechci ho tam ani nahodou, brala jsem ho jen na ty potraviny a drogerku, na velke nakupy, ale uz i to jsem omezila na minimum, nervy mam jen jedny.

Evelyn: Tak si vem vlastní vozík, ať si stojí u kasy s tím svým jak dlouho chce :-D
Ideální (pokud potřebuju muže jako nosiče) je odložit ho do bufetu, zakoupit mu pivo, v klidu si nakoupit a pak si ho tam vyzvednout. Jinak je lepší ho do nákupáku netahat vůbec. Vždycky je mi líto těch nešťastníků, kteří klušou za "ženou na lovu", poponáší tašky se zakoupenými hadříky a zbaběle kývou, že jí to sluší... Muži typu Richard Gere z Pretty Women, kteří by rádi vyrazili na nákupy dámského oblečení (snad krom podního prádla) a radostně pak předložili prodavčce svou kreditku bohužel eistují pouze romanických filmech a pokleslé litratuře téhož žánru.

Petruna: ano vad je více, např. urážlivý a cholerik! Ale bordelář opravdu ne. Raději bych brala kdyby byl trochu bordelář a méně urážlivý cholerik. Jak se říká, nikdo není dokonalý.

Ja se snazim vyhybat spolecnemu nakupovani, ani ja teda nenakupuju rada a snazim se to mit odbyto co nejdriv. Ale protoze ne vsechno si zapisu, co nam doma chybi, tak holt probehnout kolem regalu, kde by se mohly potrebne veci do domacnosti nachazet, je pro me nezbytne. On ale nejkratsi moznou cestou zamiri k pokladnam, coz by tak nevadilo, nicmene zamiri tam i s kosikem, kde pak na me "ceka" a castuje nevhodnyma poznamkama, kde porad jsem. Ja mezitim litam mezi regaly a v naruci do toho kosiku, o ktery se vydatne opira, snasim potrebne suroviny, jelikoz se mi toho do naruci hodne nevleze, navic ty samosky jsou ukrutne veliky, ty veci musim navic jeste hledat, protoze je ze zistnych duvodu neustale premistuji, tak po max treti varce a ubehnutych mozna trech kilometrech, zacnu zvysovat hlas do fistule, on se nakrkne a mame tichou. Tak nakupuju, pokud mozno, radeji cestou z prace, i za cenu, ze tasky musim sama odtahnout v rukou.

Jelikož většinu těch věcí dělám taky, tak mě nerozčilujou :-) Významná data nejen že si nepamatuju, ale například výročí čehokoliv ani nepokládám za významné. Za pěkným chlapem se taky otočím, když je zajímavej, proč ne. Nemám ráda, když něco dělám a někdo si zrovna tu chvíli vybere ke sdělování zásadních poznatků a informací. Když něco důležitého chce, tak to má říct a vyžádat si mou plnou pozornost nebo počkat na lepší okamžik. Jinak taky odkývu cokoli a nezaručuju následné splnění. Při chorobě mám jediný požadavek - ať mě nechají všichni na pokoji a neokouší se pečovat, to akorát leze na nervy. Zalezu, a vylezu, až je mi líp, do té doby neotravovat. Podle mých zkušeností to tak dělá i hodně mužů, ještě jsem nepotkala žádného, který by žádal, aby se o něj pečovalo, naopak mnozí radši ani nepřiznají, že jim něco je. Co tam ještě bylo - nepořádek... pokud je tvořen volně položenými předměty, tak o nic nejde. Časem se to sebere a odnese. Kdyby nepořádek tvořilo něco vysloveně špinavého a smrdutého, tak se ozvu, to jo. Naštěstí se obvykle v domácnosti nevyskytují špinavé a smrduté věci. Psa už nemám a lidi takové věci domů nezatáhnou :-)

šiška: zavidim, ale určitě bude nekde skrytá vada, jinak by byl 4%.

To nahrávání není vůbec špatný nápad! Manžel se semnou přel i s dcerou že nechrápe,prý si to vymýšlíme! Tak jsem ho jednoho večera nahrála a když jsem mu to druhý den pustila jenom valil oči a konečně nám dal za pravdu, jelikož chrápání je slabé slovo, je to přímo rachot! Zato není ani trochu bordelář, na chlapa neobvyklé že.

lebahu: Data taky neřeším, otáčení za každou sukní, není za každou, když stojí za to, proč ne. ale horší je to s tím pořádkem - jak se vyskytne volné místečko - šup tam něco ze svého bordelu. jinak většina chlapů si myslí, že si bral ženskou s křišťálovou koulí a s kocourem na krku - čte jeho myšlenky. cokoliv mu řeknete, při lámání chleba - to jsi mi v životě neříkala. Jednou jsem si ten rozhovor nahrála, chtěla jsem i po něm odpověď, jestli ví co jsem mu oznámila. Po 14 dnech do krve by se se mnou hádal, že jsem mu to neřekla. Při puštění nahrávky se urazil, nafoukl a odešel. Jest-li si myslíte že se situace změnila, nee. Jen už s tvrzením, že jsem mu to neříkla, malinko váhá.
A nemoce, já mám hypochondra, takže jakmile někdo u nás někdo má nějakou nemoc, tak ji má taky a když jsme zdraví (děti i vnoučata) tak si najde něco malíček, paleček, prostě na každý den něco.
Ale alespoň vím, že žije až mě přestane informovat, budu vdova.

kufr: zásadně nepřemisťuji, jen v okamžiku kdy roztroušené hromádky po bytě se stávají nepřekročitelné, popřípadě se vyskytují na místech, kde má být volná plocha přístupná zbytku rodiny.

lebahu: :D

Asi jsem divná... sama nevím kolikátýho jsem se vdávala, letos jsme až asi 14 dní po oba přemejšleli, jestli náhodou nemáme 5 let výročí a hledali oddací list. Pokud paní poměřuje "to jak moc ji má rád" tím, že si pamatuje důležitý data a dělá scény když zapomene... Většina chlapů ty kytky k výročí nosí ne z děsné lásky ale v hrůze co by zas bylo, kdyby zapomněl.
Smrtelná rýmička jse spíš srandovní než že by mě štvala, s umíráním na komáří píchnutí se holt musí počítat už při "pořízení muže domácího".¨
Ty informace to je kolikrát horší, můj je schopnej zaujatě sledovat v televizi i reklamu a nevnímat. Pokud je to opravdu životně důležitý aby k němu informace pronikla, požaduju aby mi to zopakoval, sice je to jak s děckem ve školce, ale aspoň mám jistotu, že bude tam kde jsme se domluvili apod. a já tam nevystojím důlek. Točení se za každou sukní... no byl by divnej kdyby se neohlídnul, to bych asi měla strach, že je nemocnej. A k úklidu... nejsem úklidem posedlá, takže prádlo nesbírám, umyvadla po nikom neoplachuju... pokud mě to štve, volám, pojď se na něco podívat... docvakne mu to a příště to uklidí sám, protože to dá míň práce než se tam znova vracet.

Milé dámy, když chlapovi, který něco dělá, začnete něco sdělovat, musíte nejprve, jak my bývalí radisté říkáme, navázat spojení. To znamená, že vám musí odpovědět, že vás vnímá. Mně se stává, že manželka něco povídá v ložnici, já jsem v úplně jiném pokoji a ona se domnívá, že „zpráva byla doručena“. Není tomu tak. Chlap, který něco dělá je soustředěný na právě konanou činnost a případně ještě přemýšlí jak bude dále postupovat. To musíte, dámy respektovat. Tak je nám to dáno. Nejhorší je to v autě. V městském provozu je opravdu potřeba být soustředěn na řízení. Musíte odhadovat zda ta paní v autě před vámi, se zapnutým blinkrem doprava, nepojede náhodou vlevo ap. Zda vám mezi auty u chodníku nevyběhne do cesty dítě ap. Mluvit na řidiče by se mělo zakázat nejen v prostředcích MHD. Samozřejmě venku na silnici s minimálním provozem by to šlo. Nesdělovat, ovšem katastofické příhody. K příspěvku Petruny bych poznamenal, že ženy mají zlozvyk nám přemísťovat věci. Jsme zvyklí nacházet věci tam, kam jsme si je dali. Na vojně při poplachu musel voják najít vše tam, kam si to dal.

Betyyna: jo, jo. Zajímavé je, že u chlapů se to projevuje od mala. Ze syna jsem se to snažila dostat, ale podle slov snachy, marně. A teď s tim začíná tříletý vnuk. Mají slepotu v genech.

Petruna: zapomněla jsi na "zase" - správné znění je "Kam jsi mi to ZASE dala?" (obměna: schovala) :-) .

Ja bych ještě přidala větu: Kam jsi mi to dala. Za tu bych vraždila. Zvláště když na tu věc kouká a nevidí ji.