"... je to tak podivné co všechno se ti podobá. Je to tak podivné ta myšlenka, že tě můžu ztratit, protože všechno na světě se neustále mění. Můžu tě ztratit a zase budou rána plná cigaret, a bude to svádět ke krásnému a pompéznímu smutku. Můžu tě ztratit a zase budou noci, měsíc vlající na obloze bude podobný stínu tvých rozpuštěných vlasů, nebudu moci spát a budu nenávidět klasiky...," napsal kdysi o lásce Václav Hrabě. Jeho citlivá poezie je plná radosti, něhy, krásy i úzkosti, kterou zažívá každý zamilovaný člověk.
Všechny atributy milostného vztahu popsané básníkem prožila naplno i Dagmar Havlová, která lásku ke svému manželovi a bývalému prezidentovi Václavu Havlovi, vždy dávala velmi otevřeně najevo. Nejbližší přátelé manželského páru mnohokrát potvrdili, že Václav Havel je v druhém manželství velmi šťastný. O tom svědčí i slova přítelkyně bývalé první dámy Táni Fischerové, která Havlovým svědčila na jejich svatbě. " Láska není obchod, je to opravdový vztah k druhému. Je to něco, co člověka přesahuje, je to dávání, aniž by člověk chtěl něco zpět. Dagmar Havlová svého manžela miluje nade vše. Stačí si vzpomenout, jak úžasně se o něj starala, když byl nemocný. To je velká obětavost a zaplať pán Bůh za to, že tak krásná láska existuje. To je velmi dobře," svěřila se Korzu Táňa Fischerová.
O tom, jak hluboce si svého manžela Dagmar Havlová váží, svědčil i nedávný slavnostní večer v Národním divadle, jenž pro Václava Havla zorganizovala s pomocí svých přátel. Ojedinělé setkání, při němž přišli prezidentovi poděkovat jeho kamarádi a plejáda českých hvězd, bylo doslova nabité emocemi. Dagmar Havlová se několikrát rozplakala v lóži a dojatý Václav Havel pak své choti na jevišti Národního divadla poděkoval něžným polibkem.
Láska i vytrvalost Dagmar Havlové prý jejímu manželovi dvakrát zachránila život. " V roce 1996, když jsme ještě nebyli svoji, mu bylo hodně zle. Lékaři ale tvrdili, že je v pořádku. Věděla jsem, že tu něco nesedí, a tak jsem vzala tajně rentgenové snímky jeho plic a donesla je jinému profesorovi. Ten, aniž by věděl, že jde o snímky prezidentových plic, objevil rakovinný nádor. Našla jsem lékaře,
který ho úspěšně operoval," prozradila Dagmar Havlová nedávno německému tisku. Na jaře 1998 podruhé zachránila svému manželovi život. Po defloraci tlustého střeva, k němuž se přidružil zápal plic, byl prezidentův stav velmi vážný. Dagmar neopustila Václava Havla ani na okamžik. U jeho lůžka v nemocnici v Innsbrucku seděla téměř čtyřiadvacet hodin denně. Ošetřující lékaři vždy zdůrazňovali, že při úspěšné léčbě Václava Havla sehrála paní Dagmar velmi důležitou roli.
Později i přes odpor českých lékařů zařídila, aby světoznámý rakouský
profesor Ernst Bodner provedl v Praze další prezidentovu operaci. Dagmar Havlová bojovala za svého manžela doslova v každé situaci. Pozornost na sebe upoutala při poslední volbě Václava Havla hlavou státu, když hlasitým pískotem ve Vladislavském sále protestovala proti projevu někdejšího republikánského poslance Jana Vika, který Havla v duchu linie své strany očerňoval. Prezident se své ženy, která se vzápětí stala terčem kritiky především na stránkách bulvárních tiskovin, neprodleně veřejně zastal.
K charismatické osobnosti Václava Havla patří i jeho romantický podpis, který tradičně doplňuje malé srdíčko. Neobvyklá státnická ozdoba kdysi vyvolala senzaci, když prezident stejným způsobem signoval mobilizační plán armády České republiky. Fotografie s Havlovým srdíčkovým podpisem tehdy obletěly celý svět a objevily se na prvních stránkách světových deníků.
Václava Havla láska provází celý život. Velmi silný citový vztah prožíval i se svou první ženou Olgou, která po jeho boku věrně stála v těžkých dobách Havlova působení v disentu, věznění a neustálého šikanování ze strany bývalého totalitního režimu. Svědectvím o silných citových poutech mezi Václavem a Olgou Havlovými je i slavná kniha Dopisy Olze, složená z Havlovy vězeňské korespondence. Václav Havel byl 23. října 1979 komunistickou justicí odsouzen ke čtyřem a půl letům odnětí svobody. Vězněn byl ještě několikrát, naposledy v roce 1989. (Korzo)