NELA (34): Mám doma „krasavce“, ale miluji „šeredu“

NELA (34): Mám doma „krasavce“, ale miluji „šeredu“

Nela má doma manžela jak z katalogu. Přesto se zamilovala do muže, který by ji za normálních okolností svým vzhledem odpuzoval. Manžela opustit nechce, dokáže však odolat touze?

Můj manžel je krásný chlap. On je jeho opak

Nechci rozbíjet manželství, nechci spadnout do vztahu, který by ho ohrožoval, ale onen muž, se kterým jsem se před třemi měsíci seznámila díky práci, mě neskutečně přitahuje. Přitažlivost je – bohužel pro mne – oboustranná, což mi situaci vůbec neulehčuje. Nejradši bych do toho spadla, a ne rovnýma nohama, ale rovnou po hlavě! Ta mi ale naštěstí ještě slouží, a tak si stále držím odstup.

Co je ale i pro mě poněkud šokující je fakt, jak muž, kterému jsem ve svých fantaziích naprosto propadla, vypadá. Je totiž vyloženě ošklivý! A ne tím způsobem jako filmoví ošlehaní drsňáci s jizvami na ostře řezaném obličeji, s křivým nosem a mezerou mezi předními zuby. Je ošklivý podobně jako Mr. Bean, na první pohled spíš tak nějak odpudivě, snad i trochu „slizce“ – jak někdy my ženy říkáme. Sestra, se kterou mám strašně blízký vztah, mi řekla, že „roupama nevím coby“ a že mě pálí dobré bydlo – a má pravdu. Můj muž je totiž vyloženě krásný chlap. Jenže poručte srdci!

Jak se vyvíjel Nely příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou poslední kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.

Pokračování 2 / 4

Uhrančivý muž s vizáží ošklivého smrťáka

Manžel je bývalý závodní plavec a veslař, figuru má naprosto ukázkovou, mohl by z fleku předvádět spodní prádlo. K tomu má hezké oči, husté vlasy, krásný souměrný obličej a v posledních letech nosí jemné strniště jako pánové z reklam a módních katalogů. Často se nám stane, že se za ním ženy otočí. Manžel ale není takový ten „chytlavý typ“, pozornost žen nijak neprožívá. Má rád děti, rodinu, sport a mě. Sebekriticky musím říct, že se považuji za pohlednou ženu, ale v porovnání s mým mužem, zdaleka ne tak nápadně pěknou.

Asi chápete, že v takových souvislostech je má posedlost vyčouhlým, anorekticky hubeným, lehce nahrbeným, vybledlým, ušatým chlápkem s vizáží smrťáka poněkud nepochopitelná. Vůbec nechápu čím mě onen muž tak neuvěřitelně přitahuje. V té jeho „mrtvolnosti“ je pro mne cosi šíleně živého a dráždivého. Zatímco můj krásný muž na mě působí jen jako obrázek z katalogu a pěkný věšák na oblečení. Stydím se, že to tak cítím – ale pravdě neuteču. V životě se mi mnohokrát osvědčilo se jí raději podívat do očí a přiznat si ji.

Pokračování 3 / 4

Jsme jako dva magnety

Bohužel se se „smrťákem“ – jak jsem si ho pro sebe překřtila, setkávám kvůli zakázce, na které pracuji, takřka obden. Naše vzájemná spolupráce má trvat půl roku, a jelikož jsem ve firmě jediná, kdo se danému oboru věnuje, nelze se z toho nijak vykroutit. „Smrťák“ můj zájem zaznamenal a rozhodně mu nejsem lhostejná. Přitahuje nás to k sobě jako dva magnety. Nicméně nejde přehlédnout, jak se k němu chovají i některé další ženy, někdy je to až směšné. „Smrťák“ v sobě ukrývá cosi osudového.

Je pravda, že je majetnější, což může hrát v zájmu druhého pohlaví určitou roli a také má pověst svůdníka, a tak jsou asi některé dámy jednoduše zvědavé… Mě peníze nijak „nerajcují“, jako rodina si žijeme víc než dobře. Ale jeho dekadentně aristokratické chování a vyjadřování mě dostává do kolen. Uf – i když o tom jen píši… Cítím se jak hloupá husa!

Pokračování 4 / 4

Sama sobě nerozumím

Nedávno mě z obchodní schůzky se „smrťákem“ vyzvedával manžel, byl poblíž, a tak jsme si nakonec dali kávu ve třech. Pánové spolu probírali jakousi motorku, která jela kolem a já naprosto nechápala, jak i vyloženě nehezký muž dokáže v očích zamilované ženy zastínit krásného chlapa. Když jsme se pak za dva dny na to viděli ve firmě, řekl mi, že to se mnou muži, kterým se líbím, musí mít neskutečně těžké, když mám doma tak impozantního manžela. Jenže poté po mě šlehl očima – přesně věděl, co dělá! A já si pomyslela: „Parchante!“.

Všechno by to bylo naprosto dětinské a snad i směšné, kdybych nebyla zamilovaná. Sama sobě nerozumím – vyměnit skutečně krásného a hodného muže za vyloženě ošklivého a možná i lehce pochybného chlapa! Jsem na sebe naštvaná, ale nevím, jak se ze všeho vyvléct. Z práce odejít nechci, mám skvělého šéfa i kolegy, práce mě baví, je dobře placená, byla bych blázen.

Doporučujeme

Články odjinud