V České republice trpí obezitou zhruba 20 % mužů a 25 % žen. Dalších 30 % má nadváhu. Obezita je chronické onemocnění, které není jenom problémem kosmetickým, ale hlavně zdravotním. Se stoupající tělesnou hmotností jsou spojena závažná rizika vzniku různých zdravotních komplikací jako cukrovka druhého typu, vysoký krevní tlak, vysoký cholesterol a chronické záněty, které zrychlují průběh srdečněcévních onemocnění.
Ne nadarmo se obezita nazývá epidemií třetího tisíciletí: na svědomí má už údajně víc lidských životů než všechny války dohromady. Proto se do boje s ní pustila i moderní medicína, konkrétně tzv. bariatrická chirurgie. Když se řekne chirurgická léčba obezity, představí si většina Čechů „nandání kroužku na žaludek“, díky kterému budou jíst méně než obvykle a kila pofrčí dolů kosmickou rychlostí. Ale tak jednoduché to není. Existuje několik možností, které chirurgická léčba nabízí. Úplně jednoduše – aby kila mizela sama od sebe – ovšem nefunguje žádná.
Bariatrické operace se dají rozdělit do dvou skupin: restrikční a malabsorpční. Zatímco u restrikčních dochází ke zmenšení objemu žaludku, malabsorpční zákroky snižují schopnost trávicího traktu trávit a vstřebávat některé složky potravy, takže dochází jen k částečnému trávení a tím i ke snížení možnosti zužitkovat kalorie obsažené v potravě. Mezi restrikční výkony patří zejména známá bandáž žaludku nebo plikace, při které se – zjednodušeně řečeno – část žaludku sroluje. Tím se vytvoří cosi jako řasa, která se následně přešije. Z původně velkého vakovitého žaludku o obsahu například litr tak vznikne malý žaludek s obsahem deci až dvě, takže pacient brzy cítí sytost. Třetí typ restrikční operace je sleeve gastrektomie neboli tubulizace žaludku, kdy dochází k odnětí části žaludku a operace je tedy nevratná. Tím, že se u této operace odstraní velké zakřivení žaludku, odstraní se i produkce takzvaných „hladových hormonů“.
Zbylý žaludek má podobu trubice o objemu 80–120 ml, takže množství stravy, které je možné sníst najednou, je mnohonásobně menší než bylo před operací. Všechny typy operací omezují pacienta především ve smyslu objemu přijímané potravy.
PRO KOHO JE VHODNÁ?
Obecně se dá říct, že 20 kilogramů navíc už představuje pro člověka vážný problém. Lékaři však používají údaj BMI, ve kterém je zahrnuta i výška a věk pacienta.
Pokud BMI přesahuje číslo 30, člověk spadá do kategorie obézní, a pokud je BMI vyšší než 35, je možné uvažovat o některé z operací. Obecně operace není vhodná pro pacienty s lehkou nadváhou, tedy s BMI 25–30, a samozřejmě je třeba individuálně zvážit případné kontraindikace celkové anestezie. Operace by také neměla být první redukční pokus v životě člověka, ale měla by jí předcházet snaha zhubnout pomocí správné životosprávy a pravidelného pohybu.
Rozhodně to nefunguje tak, že se jednoho dne rozhodnu: dvacet let jsem tloustl, teď chci zhubnout, tak se nechám operovat. Restrikční i malabsorpční výkony probíhají laparoskopicky v celkové anestezii a pacient bývá hospitalizován obvykle jen jednu noc po výkonu, pak je většina obézních bez komplikací propuštěna domů. Každé operaci pochopitelně předchází různě dlouhá fáze přípravy, jejíž součástí jsou pravidelně opakované konzultace u obezitologa, pohovor s psychologem a chirurgem nebo setkání s nutričním terapeutem.
Nutná je i gastroskopie a ultrazvuk dutiny břišní. Součástí konzultací je také výběr nejvhodnějšího typu operačního zákroku a přesné instrukce o režimu, který je nutný po zákroku dodržovat. A jak takový pooperační režim vypadá? První měsíc po operaci musí pacient držet speciální dietu – 14 dnů jí jen tekutou stravu a pak 14 dnů kašovitou stravu. Teprve poté se může vrátit k pevné stravě, ovšem jednotlivé porce jídla nesmějí být větší než 150 mililitrů – mají tedy zhruba velikost obsahu jogurtového kelímku.
OPERACE JAKO MOTIVACE?
Stejně jako jakékoli jiné operace, i tyto zákroky samozřejmě mají svá rizika: stejná jako u každé laparoskopické operace v celkové anestezii. Protože ale nedochází k odnětí žádné části orgánu, jsou podle lékařů pro pacienty operace šetrné a většina z nich odchází den po zákroku domů a týden nato se vracejí do práce. Po vytažení stehů a zhojení ran mohou dokonce začít sportovat. Pochopitelně ani sebelepší operace nevede k žádným výsledkům, pokud pacient nedodržuje stanovený režim.
Za optimální situace se podle lékařů hmotnostní úbytek pohybuje kolem dvou (ale až deseti) kilogramů za měsíc, po roce se dá zbavit 20, po dvou letech 30 až 40 kil. Ale nejde jenom o to, že obézní lidé díky operaci ztrácí kilogramy. Například v případě plikace lékaři uvádějí, že u 85 % procent operovaných se zlepší cukrovka, z toho v 70 % vymizí. Diabetem druhého typu, tedy tím, kterým člověk onemocní v průběhu života, u nás trpí zhruba 700 tisíc lidí. Odhaduje se, že operace by mohla pomoci zhruba čtvrtině z nich.
Chirurgický zákrok každopádně není samospásný, pro většinu pacientů je to podle lékařů spíš taková berlička: život se díky ní pohne směrem k lepšímu. Chuť k jídlu se sice u většiny výkonů nesníží, ale pocit plnosti člověku nedovolí se přejíst. Kila jdou postupně dolů a s tím se zlepšuje zdravotní stav a psychika. Klesá téměř dvojnásobně riziko onemocnění karcinomem prsu, hormonálních poruch, neplodnosti a stoupá sebevědomí, uvádějí lékaři.
JAK TO VIDÍ SAMOTNÍ PACIENTI
Moje zkušenost S PLIKACÍ ŽALUDKU
Helena Koubíčková (49) absolvovala plikaci žaludku 22. září 2010. Před operací vážila 122,7 kilogramu, nyní má 92,4 kilogramu.
PROČ JSTE SE ROZHODLA VYŘEŠIT SVŮJ PROBLÉM CHIRURGICKÝM ZÁKROKEM?
Za posledních třicet let jsem vyzkoušela snad všechny diety, které mi přišly pod ruku. Některé i pod dozorem dietologů. I když se mi podařilo shodit během půl roku deset kilogramů, vždycky jsem je přibrala zpět. Mám diabetes 2. typu a hubnout při vysokých dávkách inzulinu, které jsem si musela aplikovat, bylo vždycky těžké. Hlavním problémem pro mě bylo dodržovat pravidelnost a disciplínu.
JAK JSTE PŘIŠLA NA MYŠLENKU OPERACE?
Sestra mi dala jako dárek k narozeninám konzultaci u obezitoložky, která mi operaci doporučila. S diabetem a vysokou nadváhou jsem bojovala od devatenácti let! S tím už samozřejmě souvisely i další závažné problémy – vysoký cholesterol, tlak, neuropatie, otevřené diabetické nohy, těžká porucha imunity a metabolismu.
BYL ZÁKROK BOLESTIVÝ?
Nebyl. Podstoupila jsem ho v plné narkóze. Po operaci mi bylo trochu na zvracení, ale to je můj problém po každé narkóze. Po plikaci se chodí domů druhý den. Já šla až třetí, protože lékaři mě museli coby diabetika trochu víc stabilizovat. První týden jsem jenom „pila“ tekutou stravu a dalších pět týdnů jedla stravu mixovanou, v inter valu třeba po třech hodinách, což dodržuji dodnes. Po sedmi týdnech mě lékařka převedla z píchaného inzulinu na léky. Dnes mám všechny hodnoty naprosto v pořádku. Lituju jediného – že jsem tuhle operaci nemohla podstoupit už před dvaceti lety.
NEMÁTE PROBLÉM DODRŽOVAT STANOVENÝ REŽIM?
Se stravovacím a pitným režimem nemám problém vůbec žádný. Jím pravidelně po třech hodinách a piju dva až tři litr y tekutin denně. Naprosto v ničem se neomezuji. Jím naprosto vše, na co mám chuť. Samozřejmě ale sním jen 150 mililitrů jídla. Dnes už si ho neodměřuju, víc bych ani nezvládla. Změnily se mi chutě. Jím víc ryb, zeleniny, ovoce, mléčných výrobků, méně masa. Když už maso, pak kuřecí a hovězí. Když mám chuť na dor tík, tak si ho dám.
CO DNES CÍTÍ TE, KDYŽ PROHLÍŽÍTE STARÉ FOTKY?
Když se dnes podívám na fotky, nebo spíš někdo druhý, je vidět, že je ze mě jiný člověk. Hlavně to vidím a cítím každý měsíc na oblečení. A to bych měla shodit ještě dalších 15 kilogramů! Baví mě se líčit se, oblékat, nakupovat i trochu cvičit. Mnohem víc chodím pěšky. Jediný, kdo mě v hubnutí teď trochu brzdí, je můj muž. Má totiž rád „baculky“. Anebo se o mě začal bát? (směje se)
LÉČBA OBEZITY DRUHY OPERACÍ
Nejznámější metoda v Česku. Existují dva základní typy bandáží žaludku. Prvním je nastavitelná, jejíž účinek lze dále regulovat. Druhým typem – dnes už zastaralým – je pevná bandáž. Velkou výhodou této operace je, že se jedná o vratný chirurgický zákrok. Bandáž se provádí pomocí kroužku, který se nasazuje na horní část žaludku a zpomaluje příjem potravy – člověk se cítí sytý při menším objemu jídla.
Stále oblíbenější metoda, při které se část žaludku sroluje a utvoří řasu uvnitř žaludku, která se pak následně přešije. Nedochází při ní k odnětí části žaludku jako při jiných typech operací, ani v útrobách pacient nemá žádné cizí těleso jako při bandáži. Operace je plně hrazena ze zdravotního pojištění.
- SLEEVE GASTRECTOMY – TUBULIZACE ŽALUDKU
Při této operaci se odstraní 85 % žaludku včetně buněk produkujících hormon ovlivňující sytost. Do zmenšeného žaludku se tak vejde strava o objemu jednoho jogurtu. Je vhodná pro lidi s těžkým stupněm nadváhy (BMI vyšší než 35), u kterých selhala konzervativní léčba, nebo pro lidi s nadváhou těžšího stupně spojenou se závažnými komplikacemi oběhovými, metabolickými nebo pohybovými.
Chirurgický zákrok se dvěma mechanismy účinku: při operaci se zmenší žaludek a výrazně se tak omezí množství potravy, kterou budete moci přijímat. Malá kapsa, která z něj vznikne, se napojí na tenké střevo, odkud strava pokračuje dále zažívacím traktem. Vyřazením (obejitím) části tenkého střeva z procesu trávení se navíc sníží možnost vstřebávání živin (energie) z potravy.
- BILIOPANKREATICKÁ DIVERZE
Při této operaci se odejme asi 70 % žaludku především proto, aby se snížila tvorba žaludeční kyseliny, ale i proto, aby se omezila možnost požívání velkých porcí potravy najednou. Je také nutné přerušit tenké střevo a jeden jeho konec spojit se zbytkem zmenšeného žaludku. Tím se umožní odvádění potravy přímo do vzdálenějších úseků trávicího traktu, a tak se omezí vstřebávání části živin.
Jak vypadá laparoskopická bandáž žaludku můžete vidět na videu:
Zdroj: youtube.cz
Zdroj: OB klinika – www.obklinika.cz
Článek vyšel v časopise Moje Psychologie