Není nad návštěvu lékaře…

28. 5. 2002
Není nad návštěvu lékaře…
Už vím, jak vypadá blesk z čistého nebe. Uprostřed pracovních povinností běžících přesně tím tempem, kdy majitel firmy zatouží své ostřílené harcovníky naklonovat, aby ušetřil čas, peníze a problémy vynaložené se získáním další vhodné ovečky, zatelefonoval kolega a oznámil, že do své sbírky získal nemoc s velkým N a protože není břídil, nemoc velmi nakažlivou.

Není nad návštěvu lékaře�

Už vím, jak vypadá blesk z čistého nebe. Uprostřed pracovních povinností běžících přesně tím tempem, kdy majitel firmy zatouží své ostřílené harcovníky naklonovat, aby ušetřil čas, peníze a problémy vynaložené se získáním další vhodné ovečky, zatelefonoval kolega a oznámil, že do své sbírky získal nemoc s velkým N a protože není břídil, nemoc velmi nakažlivou. Leží v zařízení zvaném nemocnice, válí se tam s ní v posteli a válet se ještě dlouho bude. A povinností nás všech ve firmě je, zajít si pro doporučení k obvodnímu lékaři a potažmo k patřičnému specialistovi, jenž nás prohlédne zrakem rentgenovým a rozhodne, zda-li se postelingu bude věnovat kolega sám, či zda mu někdo z nás bude dělat společnost�

Po předchozí telefonické domluvě jsem se k lékařce zvané obvodní vypravila. Papír s doporučením k odbornému vyšetření mi byl prostrčen mezi dveřmi a sestra škvírou pronesla: "Děvče, děvče, co vás to potkalo za neštěstí?"
Vyděšeně jsem zamířila tam, kde měli o mém dalším osudu rozhodnout. Dvě hodiny čekání před dveřmi ordinace spolu s jedním pacientem mi na náladě nepřidaly. Z truchlivých úvah mě vytrhl dusot. Na chodbě se objevil utíkající zarostlý a zanedbaný muž a za křiku: "Mě nedostanete, já se nedám!" profrčel kolem mne. Vzápětí se objevil muž druhý, oholený a vymydlený a sotva dechu popadal: "Chyňte ho! Chyňte ho!"

Chvíli jsem zaváhala, jsem-li na správné adrese�nezajela jsem snad omylem do Bohnic? Když mě pak sestřička pozvala do ordinace, dívala se střídavě na doporučení a na mě pobaveným pohledem, míchala si kafe a houpala se na židli: "No, nevím co s vámi. Obvoďačka vás měla poslat jinam. Tohle není běžný postup. Co jen s vámi? No, co s vámi? My toho máme moc, vůbec nestíháme. Objednám vás�za týden, jestli chcete."
Chtěla jsem, co mi zbývalo�Vyšla jsem ven jak ve snách s výčitkou v duši, že jsem neznala odpověď na otázku "co se mnou". V místní kantýně jsem si objednala bagetu, dva chlebíčky a dva dorty. Slečna prodavačka se na mě bezelstně podívala a pak pravila: "Devadesát pět korun. Chcete to ohřát?"

Domnívala jsem se, že jsem zřejmě zešílela. Na pult jsem bez diskuse položila stovku, ohřátí odmítla.
V práci jsem si své zkušenosti s kolegy vyměnila a zjistila jsem, že až na bláznivého sprintera a nabídku ohřevu dortů se moje zkušenost od jejich až tak neliší. Jen zhruba třetina pracovníků uspěla a kýženého vyšetření se dočkala v čase zřejmě rekordním. Každý z nás strávil v čekárnách tolik času, že vzít si s sebou některou z knih Miky Waltariho, které mají asi milion stránek, v pohodě bychom ji stačili přečíst�Navíc co lékař, to jiný názor na věc. Neprožít to na vlastní kůži, neuvěřím.

Setkala jsem se ve svém dosavadním životě se špičkovou lékařskou péčí, s obětavostí špatně placených zdravotních sester u lůžka, nakonec i ta třetina našich kolegů se setkala se zodpovědným a profesionálním přístupem. Ale poměr jedna ku dvěma, ten mě prostě zaráží.
Je to jev obecný, nebo jsme prostě jen měli smůlu?

Autor: ebra

Témata článku:   

Přečtěte si také

Horoskopy

Pečlivě sledujte jednání svého potomka a bude vám nad slunce jasné, že jablko nepadá daleko od stromu. Je na vás, zda vás to potěší nebo rozruší. Každopádně se své ratolesti snažte…

Nejčtenější články