Od minulého týdne můžete sledovat na obrazovkách České televize velmi zajímavý cyklus dokumentů s názvem Život se smrtí. Prostřednictvím skutečných příběhů vyzývá k úvahám, které počítají s kontroverzní reakcí, ale i souzněním.
O spoustě věcí hovoříme otevřeně, jen kolem smrti chodíme po špičkách. V době, kdy stále častěji diskutujeme o možnosti svobodně zvolit způsob odchodu ze života, v době, kdy narůstá antagonismus mezi generacemi a být starý či nemohoucí není dostatečně cool, v době, kdy jsme umírání odklidili do nemocnic a zdráháme se být našim umírajícím nablízku, přichází tvůrčí producentská skupina Lenky Polákové s tématem, které zajímá každého z nás, ale o kterém se teprve musíme naučit otevřeně hovořit.
Po dobu jednoho roku sledovali tvůrci tohoto dokumentu osudy sedmi lidí, kteří každý sám za sebe a každý po svém bojovali se smrtelnou nemocí. Všichni využili paliativní péči určenou lidem v pokročilém nebo terminálním stádiu nemoci – někteří v lůžkovém zařízení nebo v onkologické ambulanci, jiní se spolehli na své blízké a podporu mobilního paliativního týmu.
Sedmidílný cyklus sběrných dokumentů Život se smrtí o lidech různých věkových skupin, kterým lékaři oznámili definitivní diagnózu, připravili autorka projektu Šárka Horáková Maixnerová, dramaturg Richard Hýsek a režisérka Petra Všelichová.
Autorka projektu a scenáristka Šárka Horáková Maixnerová k tomu říká: „Byly doby, kdy se nemluvilo o sexu, a přesto se lidé rodili. Dnes se nemluví o smrti, a přesto stále umíráme. V mém životě je několik zážitků spojených s nenávratným odchodem blízkých, které mne inspirovaly k tomu, abych nabídla ČT námět na pořad, o němž se domnívám, že televizní diváky osloví a že jeho poselství porozumí.“
Věra, Tomáš, Anna, Kája, Miluška, Magda a Mirko se na začátku ocitají každý v jiném stádiu nemoci. Každý má jinou prognózu, ale každý si v sobě nese tu svou porci naděje či smíření. Cyklus otvírá řadu třináctých komnat a vyslovuje otázky. Takové, na které se sami ostýcháme odpovídat nahlas. O to víc je zapotřebí ocenit otevřenost, se kterou se tvůrci pořadu rozhodli rozkrýt toto téma na televizní obrazovce.
Život se smrtí můžete od 19. března na ČT1, vždy ve středu od 21 hodin.
7 osudů Života se smrtí
Věra
Osobitá, inteligentní žena, původní profesí rentgenoložka. Rakovina, se kterou se už jednou úspěšně utkala, se jí vrátila po šesti letech. Souhlasila s tím, aby televizní kamera byla nablízku jejímu bilancování se životem, setkávání s přáteli i loučení s maminkou. Potřebnou péči nalezla v domově Pod střechou, významnou pomoc jí poskytla zdravotní sestra mobilního paliativního týmu Anna. To podstatné stačila říct velmi srozumitelně a mnoha zajímavými způsoby.
Tomáš
Měl zcela prozaickou profesi v metru, ale zároveň celoživotní vášeň, a tou byl film. Na filmovém pásu se objevoval jako komparsista nebo kaskadér, v mezidobí dělal rekvizitáře a technika kamery. Ve svém volném čase sportoval, cestoval, miloval dobrodružství, nepil ani nekouřil. Nečekané zhoršení zdravotního stavu přišlo náhle. Jeho nález na plicích se ukázal jako neléčitelný. Odmítl dlouhodobý pobyt v nemocnici a svěřil se do péče své manželky a syna s podporou domácího hospice.
Anna
Jako onkoložka se s léčbou zhoubných onemocnění a s odcházením nevyléčitelně nemocných setkává denně. Když si nahmatala bulku v prsu, uvědomila si, že i jí samotné se něco podobného může také týkat. Právě ona v průběhu pořadu poskytuje dvojí možný pohled – ze strany odborného lékaře i pacienta. Je mimořádně otevřená, věcná, dokáže divákům moudře zprostředkovat situaci, tak jak se vyvíjela. S tvůrci dokumentu spolupracovala celá rodina – manžel, pět dětí, přátelé. Spolu s nimi přišla na obrazovku i otázka víry.
Kája
Rakovina jí zachránila manželství. Doma měli před rozvodem, když Kája onemocněla. Její muž pro ni, v rámci vlastní relaxace, postavil dům a ona se do něj poprvé po dvaceti letech manželství opravdu zamilovala. Seznámíme se s celou rodinou i přáteli. Působí dojmem lehkomyslné, temperamentní bytosti, která má tendenci svou situaci podceňovat, ale je to skutečně tak? Během natáčení se setkala s Hanou Zagorovou, se svojí nejoblíbenější zpěvačkou. Určitě si měly o čem povídat.
Miluška
Milušce na rakovinu zemřel první manžel. Druhý ji opustil po desáté chemoterapii. Zůstala sama se dvěma dětmi ve vesnici na úpatí Jeseníků. Diagnózu se dozvěděla po telefonu. Její léčba je náročná, onemocnění velmi vážné. Ona je však optimistická. Chodí ráda do přírody. Chtěla by vystoupat na Sněžku. Věcně hovoří o smrti, na její příchod je připravená, má nadepsané obálky pro děti, kam co poslat a jak se dál zařídit. Její dcera Katka studuje kvůli maminčině nemoci zdravotní školu.
Mirko
Rozloučil se v Americe se svou rodinou a po letech strávených v exilu se vrátil do Prahy. Má za sebou dobrodružnou životní dráhu, kromě jiného je také veteránem války ve Vietnamu. Praha i jeho přátelé se od šedesátých let, kdy odtud odcházel, proměnili. Přesto je to stále ten domov, kde hledá pomoc a zastání. Jeho chlapská filozofie je obsažena v přání zemřít vestoje. Vlídně nabídnutou ruku k pomoci našel u své přítelkyně a v domácím hospici.
Magda
Se svým manželem žije tato stavební inženýrka v malé obci na Brněnsku. Miluje spolkový život a i přes těžké onemocnění se do něj zapojuje. Setkali jsme se s ní v okamžiku, kdy byla v péči paliativního onkologického pracoviště v Brně. I v jejím případě došlo k recidivě onemocnění, které bylo před lety úspěšně odléčeno. Jejím největším přáním je být co nejdéle soběstačná a svou vlastní budoucnost odměřovat krátkými časovými horizonty, vedoucími k naplnění malých i větších soukromých radostí. Její mikrosvět, to je vedle manžela také dcera a vnoučata.