Ten pan číšník na zahrádce hospůdky dost zíral. Jeho oči sledovaly mrňavého chlapečka, připomínajícího neřízenou střelu, až z toho šilhal. Pak se obrátil na jeho maminku a tónem poráženého vepříka zachroptěl: „Co to je?“
Ta odevzdaně pokrčila rameny: „Živý dítě.“
Pan číšník si rozepnul knoflíček u krku a ztěžka se nadechl: „Vyskočilo to na trampolínu a udělalo patnáct salt, za který by se nemusel stydět ani profesionální sportovec, prolítlo to kolem nálevního pultu rychlostí blesku, ze čtyř sad plastových hraček v pískoviště udělalo bábovičky, čmajzlo odstrkovadlo támhle tý mrňavý holčičce co teď řve, pětkrát to oběhlo celej areál a teď…teď se to snaží pomoct servírce umejt sklo, ale šacoval bych to spíš na snahu utopit se mezi špinavejma půllitrama.“
„Je trochu hyperaktivní,“ omluvným tónem řekla ta maminka a já pana číšníka podezírala, že chlapečkův poslední počin ho vyloženě potěšil a doufá, že to kluk dotáhne do zdárného konce. Vypadal totiž, že se mu určitě udělaly vrásky i na zadku a řekl: „Trochu? Když tohle všechno stihnul za necelejch pět minut?“
A dodal, že než si pořídit dítě, tak to prý radši další dva závodní chrty. Jednoho už prý má.
Maminka té plačící holčičky, která přišla na chvilku o odstrkovadlo, kupodivu vůbec nelamentovala a ani neříkala: „Ten váš kluk je sígr, vy jste si dítě neměla pořizovat, když vám takhle zvlčelo. Vám by zřejmě zvlčelo i hejno pavích oček.“
Podívala se na vyčerpanou mladou maminku, která na sluníčku evidentně nabírala síly a řekla, že to dobře zná, protože kromě té mrňavé holčičky má doma už velkého kluka, ale vůbec žádnou sklerózu a že ví, že holčičky jsou prostě většinou princezny a kluci draci. A že je něco jiného mít akčnější dítě, než zpovykaného spratka, ovšem toho že pozná na sto metrů a tenhle chlapeček spratkem evidentně není. Pan číšník se nadechoval pravděpodobně k nesouhlasnému vyjádření ohledně toho, je-li chlapeček spratkem nebo akčním dítětem, ale než stačil slovo vyloudit, paní ještě dodala: „Než chlapečci dorostou do rytířů takových kvalit, jako jste vy,“ obrátila se na číšníka, „mohou dokonce chvíli připomínat sedmihlavou saň.“
Pan číšník se zarazil, neboť chvíli nevěděl, jestli si z něho paní dělá legraci, nebo mluví vážně, ale ta se na něho mile usmála a evidentně mu tím naleštila rytířský řád, o kterém vlastně ani nevěděl, že ho má. Po chvíli totiž změnil názor a řekl, že tři psi by byli přeci jenom moc a že pokud ho někdy nějaká žena k dětem „ukecá“, tak ale dává kolkovanou žádost, aby to v rámci nácviku byla nejprve holčička. Zajedno tak bude na draka připravený a za druhé pro něho bude tím pádem mít zajištěné hlídání a bude si případně moci odskakovat do nervového sanatoria.
Vaše
Eni