Nesnáším loučení…

6 komentářů

Bubasaurka
30. prosince • 18:09

Néééééé, Eni, nééééé, prosím, alespoň jednou za čas přiběhni a povesel nás!!! Já mám skoro všechny tvoje příběhy schované a když je mi smutno, tak si je čtu. Jsou to takové prášky proti smutnu.
Tak hodně štěstí celé tvojí smečce!!!!

Hagil
29. listopadu • 13:29

A víte co, slečno Eni? Já se s Vámi loučit nebudu. Stejně si sem každou chvíli zaběhnu znovu něco přečíst, tak Vás tu budu potkávat i v budoucnu. A cestu na paniččin web už také znám, tak se tam prostě teď budu dívat častěji, než jsem byla zvyklá - a ono se uvidí...
Díky.

čarodějnice
27. listopadu • 13:21

úžasné čtení, škoda, že končí.........doufám, že zase JEDNOU.........

maudib
27. listopadu • 12:09

Eni díky
dál hodně optimismu a nadhledu Tobě i paničce
... a snad zas někde a někdy ;-)

Marsi
27. listopadu • 11:51

Tak to je opravdu smutný konec... Bude se nám stýskat. Ale budeme se i těšit, že někdy a někde... Hodně zdraví a štěstí vám oběma! A Alfík Enince posílá pac a pusu... :-)

Betyyna
27. listopadu • 8:56

Ráda jsem tyhle příběhy a povídání četla, moc za ně děkuji. Přeji ať se vám všechno daří a hodně zdraví a štěstí.

Doporučujeme

Články odjinud