Z řecké mytologie je zřejmé, že už ve starověku lidé považovali klidný a osvěžující spánek za dar – podle jejich představy bůh Hypnos každou noc sestupoval na zem a na všechny živé tvory sesílal spánek, který je zbavoval trápení a starostí.
V dnešní době je tento dar čím dál vzácnější. Podílí se na tom nepravidelný denní režim, časté cestování, všudypřítomné napětí, dlouhodobý stres. K tomu se u mnoha lidí přidávají obavy ze ztráty zaměstnání a dalších dopadů nastupující krize.
Nejčastějším problémem je nespavost. Ta může mít různou podobu - lze tak označit obtížné a prodloužené usínání, opakovaná noční procitnutí nebo velmi časné probouzení. Patří sem ale i situace, kdy spánek je sice dostatečně dlouhý, kvůli své nízké kvalitě však nepřináší osvěžení.
Odhaduje se, že některou z forem nespavosti trpí třicet procent populace, u deseti procent jde přitom o nespavost závažnou. Nedostatek spánku přitom může mít a také má významný dopad na kvalitu života. Přináší s sebou denní spavost, sníženou pozornost, zhoršenou schopnost abstraktního myšlení, zhoršení paměti a reakčního času, zvýšení prahu bolesti. Přibývá důkazů, že nedostatek spánku negativně ovlivňuje kardiovaskulární a imunitní systém.
Jednoznačně odpovědět na otázku, kolik spánku člověk potřebuje, přitom není možné. Tato potřeba je velmi individuální a mění se i s věkem. Navíc jde o vrozenou dispozici, kterou téměř není možné ovlivnit – nelze náš organismus natrénovat na to, aby mu vyhovovalo o dvě hodiny spánku méně. Podle severoamerické National Sleep Foundation je pro dospělého optimální délka spánku mezi sedmi a devíti hodinami. Dějiny ale znají některé mimořádně výkonné osobnosti, kterým stačily čtyři hodiny i méně – patří mezi ně Napoleon, Thomas Alva Edison nebo třeba někdejší britská premiérka Margaret Thatcherová. Na druhou stranu Calvin Coolidge, americký prezident od roku 1923, proslul tím, že spal až patnáct hodin denně. Nutná doba spánku je tedy taková, která umožnuje vést maximálně produktivní život.
Pro člověka, kterého trápí nespavost, je klíčové najít lékaře, který problémy se spánkem nebagatelizuje. Takové podcenění může mít podobu věty: „To víte, dneska špatně spí každý, to musíte nějak přemoci”. Druhým extrémem může být lékař, který napíše předpis na klasické hypnotikum, aniž by se nějak podrobněji zajímal o charakter pacientových potíží. Spoléhat na jednoduché řešení v podobě pilulky by mohlo být ošidné. Dosud používané léky na spaní jsou široce rozšířenou lékovou skupinou, rozhodně se ale nedá říci, že jsou skupinou bezpečnou, a to především při dlouhodobém užívání. Platí to hlavně o benzodiazepinových hypnoticích, ale nežádoucí účinky jsou poměrně výrazné i u novějších, tzv. “Z-léků”. Kromě rizika denní ospalosti je častým problémem vznik závislosti – proto se tyto léky nemají užívat déle než měsíc. První známkou rostoucího rizika vzniku závislosti může být nutnost zvýšit po čase užívanou dávku. Po vysazení těchto léků může také dojít k tzv. rebound insomnii, kdy se nespavost navrací ve stejné, nebo ještě větší míře, než před léčbou. Vlastní nespavost se tedy dlouhodobým užíváním klasických hypnotik nevyléčí, jen se na čas potlačí její příznaky.
Pokud trpíte nespavostí, mělo by být vaším cílem obnovení přirozeného spánkového rytmu. K tomu může pomoci dodržování pravidel spánkové hygieny a psychoterapie, která je však během na dlouhou trať a ne pro každého je tato forma vhodná.
Novou volbou jsou tzv. hypnotika čtvrté generace, na něž závislost nevzniká. Díky modernímu výzkumu léčiv vstupuje do praxe například melatonin, což je navíc látka tělu vlastní a má velký význam pro synchronizaci vnitřních hodin organismu s vnějším prostředím. Přispívá tím k fyziologickému střídání spánku a bdění. Naopak práce v pozdních večerních hodinách a současný pobyt v silně osvětlených prostorách může noční vylučování melatoninu omezit a narušit tak přirozenou tendenci ke spánku. Produkce melatoninu však kromě toho poměrně rychle klesá s věkem, například lidé kolem čtyřicítky ho vytvoří téměř o pětinu méně, než osoby ve věku kolem třicítky, lidé nad padesát let již téměř o polovinu méně. Proto také výskyt nespavosti ve vyšších věkových kategoriích roste. Podávání melatoninu ve formě léku může proto narušený spánek vrátit do normálního, přirozeného stavu.
Léčba nespavosti je záležitost komplexní a měla by být každému pacientovi ušita na míru. Je třeba pátrat po příčinách nespavosti a hledat takové postupy, které nemocnému cíleně a účinně pomohou obnovit přirozený rytmus spánku a bdění. Proto se velmi doporučuje navštívit lékaře a poradit se s ním. Nakonec léky na spaní, včetně hypnotik třetí generace, může ze stejného důvodu předepsat na recept pouze lékař.
Zdroj: Focus Ag.