Veronika.: Na vás by to FYZYCKÉ násilí někdo použít měl, pak byste se možná naučila svůj mateřský jazyk před psaním do diskuzí :p
monickam: Zvladas to ,jelikoz je milujes a nepouzivas fyzycke nasili ....Oni ti to oplati v dobrem.
liliana: Asi tak nejak ,mas pravdu.
Dát občas na zadek je účinné. Ale když to jde, taky to zkouším na domluvu a sebereflexi; prostě použiju to, co vím, že jí nejvíc vadí, což je spíš psychický teror v podobě několikerého přehnaného popisování jejího chování s různými důsledky. No a je fakt, že i u 4,5 leté holčičky to funguje. :1:Když si ale postaví hlavu a chytne ji záchvat vzteku tak, že kolem sebe doslova kope, tak beru adekvátní reakci, na fyzické projevy fyzický projev trestu, pár ran na zadek není nic brutálního :1::74:
Patriku, to čemu říkáte respekt je obyčejný strach a bití na holý zadek je týrání a to ještě velmi ponižující - zvlášť pro mladou slečnu. Otce, který by mi v 11 letech stáhl kalhotky bych nenáviděla na život a na smrt. Respekt je respektem tehdy, když si vážíte člověka pro jeho nadhled, přehled, moudrost a dobré vlastnosti- mj. také pro schopnost uznat chybu a omluvit se. Dospělý člověk má mít u dětí přirozenou autoritu pro svoje zkušenosti, nikoliv kvůli fyzické převaze.
Inteligentní člověk který miluje své dítě nad tímto ani asi moc nepřemýšlí. Mám dvě děti, holka 9 a kluk 11, když zlobí moc, vezmu je přes koleno a pár jim nasekám na holej zadek. žádný týrání řemenem apodobně. Chvilku pobrečí, a je klidek zase. Jsem spíš ale pro inteligentní domluvu, dítě musí cítit že jej máte rádi a ne mít z vás strach. Zároveň však musí mít repekt !!
co se týče tělesných trestů, tak jsem proti, člověk by se měl ovládat. Když mě děti naštvou, jdu pryč a pár minut přemýšlím, pak se najde nějaké klidné řešení-ale hlavní je vysvětlovat, vysvětlovat, vysvětlovat. Brzo pochopí, že hračku za 3000 si nemůžeme dovolit, ponněvadž by nezbylo na jídlo atd. Malé dítě má jednu výhodu- je malé, tak se dá odnést.Chce to trochu trpělivosti- osobně se mi tento přístup vyplatil, děti mám tři a téměř se neperou ani nehádají. Taky bylo nutné vychovat hlavně sebe- pracovali jsme na manželské komunikaci, aby děti viděli, jak se dá projevit nesouhlas, emoce- od vzteku přes lítost aniž bychom někomu, koho milujeme museli ubližovat. Není to o potlačování emocí- naopak, děti potřebují vidět maminku, jak zuří a jak si s tím poradí.Jsem z rodiny, kde se děti břinkaly a dobře si pamatuju, jakou křivdu jsem cítila. Když něco provedou, ptám se jich proč, nechám je říct, co si myslí, co cítí. Chci, abychom zůstali kamarádi!!!!
jsem pro občasné plácnutí přes zadek .. nejsem pro mlácení apod., bezdůvodně neplácnu. Vždy si myslím, je to o komunikaci.Jsem zastánce chování miminek, ale nepřehánět to!!! Dají se rozmazlit - jak si je naučíme od narození, tací budou, pak se nedivme, že!?
jsem toho názoru že občasné plácnutí na zadek a přes ruku neškodí ale u miminek si myslím, že by se měly chovat až se vychovají :)))) to jsem pochytila u mamky a sama jsem v tom pokračovala
Mám doma dva lumpíky s jedním jde všechno jak pomásle prostě stačí domluva a většinou je klid ten starší je raubíř snad už od miminka,takže sem tam dostane na zadek.Neříkám bijte děti hlava nehlava.Ale lepší je jim dát párkrát na zadek než nechat do sebe kopat a podobně.A že už jsem takových dětí viděla
Dobrý večer,mám tři děti,vychovávám je sama.Funguje domluva.Všichni si pěkně sedneme a povídáme a povídáme.Chtěla bych podotknout,že mám dva chlapce s onemocněním svalovou myopatií a holčinu,která trpí astmatem.Někdy si říkám,jak to vůbec všechno mohu zvládnout,protože nastalo období puberty a je to fakt síla.
:844::304::267::809:
Já si myslím,že tyhle řečičky rádoby vědců jsou trochu uhozený.(něco na způsob termínu:mateřská dovolená :-) )Sama mám dětí pět,snažím se být trpělivá,pomáhám jim,oni mně.Většinou je to v pohodě,ale když mají svůj "den blbec",tak mi nezbyde nic jinýho,než jim taky nasekat.Samozřejmě,nepřeháním to,ale zase na druhou stranu cokoliv vysvětlovat dvouletýmu cvrčkovi,který má v obchodě záchvat vzteku,protože si usmyslel,že chce hračku za 3000,-,je úkol přímo sysifosský..Obdivuju ty matky,které mají na tohle čas a sílu.Když už nevím,kudy kam,tak mu prostě jednu plácnu přez plínku a vysvětluju,až když první záchvat vzteku přejde a my jsme dál od lidí.A musím říct,že ti starší,co už jsou v pubertě,jsou v pohodě,kamarádíme spolu,máme k sobě důvěru,svěřují se mi se svými prvními láskami...Rozhodně se nedá říct,že by jim to nějak ublížilo.Tak snad jsme je vychovali dobře.Uvidíme,jak dál... :-)
Ahoj, teď mluvíme o malých dětech, to jsou ještě hodné i přes všechno to vztekání, počkejte až jim bude 15.
:508::508:
FIS: Souhlas.. Nejsem pro bití dětí ale občas jedna pěkná přes prdelová není ke škodě...
Tara: V tom případě ho vyvedu ven i když jsem u ve finále fronty a tam si to buď vypovídáme, nebo dostane na zadek.. Zatím jiné řešení, které by fungovalo jako toto, neznám.. Hlavně to chce bez svědků nebo prostě co nejméńě.Jinak dokážou velký herecký výkon a lidi to nepochopí..
Ahojky. mám 3,5 letýho klučinu.. Na vztekání pomáhá odeslat do pokoje za účelem uklidnění.. tak se vybouří a přijde jak sluníčko.u nás to fungovalo na 100%
Vzkaz pro Taru:Mám ten problém jako máte vy.Mám dvouletého kluka a taky se pořád vzteká také bych potřebovala radu.Iva je to nápor na nervy:-)
Ahoj Barčo. A co ve škole? Baví jí to tam? Moje holčička začala teprve chodit do školky, pár týdnů...Zatím se tam tak nějak rozkoukává. Stále něco vyrábí a to je přesně něco pro ní...Jinak klasika. Lidem co jí neznají leze na nervy...bohužel i některým příbuzným. Já jí samozřejmě bráním jak jen to jde...Říkám si, že je to jen takové období ignorace a zkoušení kam jí až dovolím zajít, ale někdy je to dost o život. A ta mladší roční holčička... ta si chudinka (přesně jako u tebe) musí nějak poradit sama...
Mishko, mám pocit, že máme stejné dítě "o).Naší je teda už devět let, je strašně temperamentní, ale i hodně bystrá a rozumná. Když chce. Občas je z ní na moment malý mimino.....odjakživa vyžaduje 100% pozornost, chudák její o rok mladší brácha.....ten si musí vydobýt svoje místo na slunci. Dcera je jak vítr...rychlejší, reaguje hnedka, mluví víc nahlas....všude se dere první.Dřív jsem ji občas pleskla, dneska už mi přijde, že bych jakoby bila téměř "dospěláka", když se na mne koukne, ruku bych na ni nevztáhla.Ale stačí už domluva - naštěstí.
Mám 4 letou holčičku. Velmi temperamentní. Neřekla bych, že je hyperaktivní.Brzo mluvila, brzo byla bez plen. Krásně maluje. Je docela šikovná. Ovšem vyžaduje 100% pozornost. Když jí bylo 10 měsíců, tak už mi otáčela hlavu, když jsem se s někým bavila...Jenže dlouho nezůstala sama, pořídili jsme jí sestřičku. Dnes je jí rok a situace u nás je asi taková, že ta starší je dost svéhlavá. Sice nežárlí, ani neškodí, ale začala odmlouvat, neposlouchá. Někdy opravdu děs. Snažím se jí to nejprve vysvětlit po džamilovsku. Ale opakovaně v tom co jí vymlouvám a vysvětluji, že se nemá pokračuje znovu a znovu...Vůbec na ní to promlouvání do duše neplatí. Když dostane přes zadek, tak to jediné funguje. Ovšem já z toho pak mám "ujímání", že z ní bude nějaký "komplexák"... :(
Mému Kubovi budou tři roky v srpnu a musím říct, že začíná mít takové to období, kdy zkouší, co vydržím. Nejsem zastáncem mlácení dětí, ale někdy pomůže jen plácnutí přes zadek nebo přes ruku. Od narození do teď jsem s ním byla sama a před dvěma měsíci jsem si našla přítele a malej ho poslechne na slovo. Zřejmě nebudím takový respekt Ale co je s námi, je ohodně klidnější a nemusím na něj sáhnout.
Vite co je uplne nejhorsi? Ty rodice, kteri si mysli, ze kdyz maji takove ty hodne ovecky misto deti, tak je to jejich zasluha. My jsme s muzem pomerne mirni lide, ale snazime se nenechat zadne vztekani, odmlouvani nebo naschvaly bez odezvy (odezva muze byt i chvilkova ignorace vzteklouna) no a nas syn je proste sileny zlobic. Casto odmlouva, ma zachvaty vzteku, dela naschvaly. Jsou mu presne 3. Kdyz se zacne vztek a kricet na me, vsichni se ohlizi, co strasneho jsem si vychovala, ze to oni by teda nesnesli :-) Tihle lide vi prd co to je vychovavat zive dite - osobnost, ktera si nenecha hned tak stanovit hranice. Vetsinou krizove situace zvladnem, ale prosim vas, vsichni tu rikate, kdyz se vzteka odejit pryc - co ale delat, kdyz se dite vzteka na poste, nebo na chodniku rusne ulice nebo na urade? Copak lze jit pryc? Mate nekdo radu? Zatim to resim tak, ze ho nasilim strcim do kocaru, jedu pryc, ignoruju rev, ale co az bude silnejsi nez ja? Mate nekdo radu co se vztekem na verejnosti? Nas syn si totiz lehne a tahnout ho domu za jednu ruku - na to teda fyzicky nestacim. Diky. T.
Nez jsem mela deti, tak jsem si taky (naivne) myslela, ze od urciteho veku se da spousta veci vyresit, kdyz decko dostane proste "naholou" :). Praxe ale ukazala, ze daleko vetsich uspechu se da dokazat domluvou, pevnym objetim a bezmeznou trpelivosti. Na druhou stranu obcasne placnuti pres ruku nebo pres zadek ze svych vychovnych metod nevylucuju :). A urcite je to kolikrat lepsi, nez citove vydirani ze strany rodicu.
když dítě zlobí, mělo by to přijít. přehnout přes koleno, stáhnout gatě a spodky a rukou nasekat na holou nikomu neublíží, navíc je to velmi efektní.
Mám děti ve věku 11 chlapce a 13 děvče. Sem tam ode mně nebo manželky slíznou,ale vše s mírou. Já jsem v mládí byl otcem týrán dosti tvrdě,víc bití než jídla důtkami,řemenem a musel jsem se vždy vysvléct donaha matka mě také nejčastěji řezala vařečkou. V tělocviku jsem se styděl v šatně, měl jsem po těle pořád jelita a modřiny. Nechci toto opakovat na svých dětech,i když doba se dost změnila a děti jsou stále drzejší a agresivnější.
No my se chystáme poprvé do školky, začínáme v únory, tak jsem zvědavá, co to udělá s námi.... :813:
Lenka: myslím si, že derka potřebuje čas na zvyknutí na školku.....některé děti brečí, jiné se počurají.....che to čas:866:
dcerka_sperky: náš starší syn, když měl tohle vztekací období (kolem 3 let), tak jsme ho vždycky popadly a vyvedli na chodbu.....a on tam přestal:888:
Pavel: No to je docela síla.... tak velký kluk a naholou před kamarády??!! Nebylo lepší kamarády poslat domu :484::483:a vyřídit to o samotě, proč vlastně byl drzý, když měl zábavu s kamarády?
Ahoj....zajímavá diskuze, jsem ráda, že jsem ji objevila...dcerce jsou 2 a 1/4 a je čilá, dokonce má sklony se vztekat až píská v uších, ale nechám jí a jdu pryč :483: a ouha..funguje to. Na mě se rodiče dost vyřádili, hlavně na základce..., takže jsem si vždycky říkala, že svoje dítě bít nikdy nebudu. :812:
Ahojky mám taky problém Michalka je dost živé dítko a dává mi zabrat ale je to moje sluníčko. Měla bych se vrátit do práce po novém roce (v lednu bude mít tři ročky)á tak jsme začly chodit do školky doma nemáme s nočníkováním problémy a i na záchod si s prkýnkem zajde. Ale ouha ve školce ani náhodou to se počurá nebo pokaká tak máme na měsíc po řtyzřech dnech docházky přerušenou docházku a pak se uvidí vůbec si nevím rady. Nemáte někdo stejnou zkušenost?
Dobry vecer, ja jsem teda proti telesnym trestum,myslim si ze to neni nutne,protoze ja jsem take nebyla takto drasticky vychovavana.Mam dve holky ve veku pet a tri let a nechci to teda zakriknou,nemam s nema zadne problemy.Tim nechci napsat,ze nekdy nezlobi,ale to pak zvysim hlas a ony uz vedi ktera bije.A pak se snazim s nema casto komunikovat ,chvalim je kdyz neco udelaji dobre a kdyz mi mladsi dcerka jednou utikala a neposlechla na zavolani a pritom se smala,tak to jsem na ni potom opravdu zarvala jako lev a cely den pak jsem ji to pripominala,ze se tak nechova,ze mne musi poslouchat a opravdu funguje to opravdu skvele.Dcera prijde na prvni zavolani a tesi se z me pochvali.
dobry den vsichni dospeli jen vam chci rict ze tim ze deti budete bit kdyz neco udelaj to nepomuze akorat to zhorsi treba rvacky ve skole to dite u vas to chovani uvidi a bude ho napodobovat jako neslusne virazi je mi dvanact a vim ze to to dite proste udela nekdy budou hrozne situace ale kdyz uz treba pride na tu facku tak se dite urcite nafoukne jako bublina a nebude s vama mluvit nechte ho ono samo pride i kdyz bude chtit udelat piti udelejte mu ho ale musi podekovat ale zase nebudte sluhove
petula28: Dobry den Petulo, nezoufejte, troufnu si říci, že to znám. Mám 2 holcicky 8/04 a 3/07 - myslím, že jsme procházeli před časem naprosto stejnými situacemi. Můj manžel také v týdnu není doma a přijíždí jen na víkend. Starší dcera pokud něco chtěla a já jsem řekla NE (a to pokud byla hodná měla skoro vše), dělala takové záchvaty, a to zejména před lidmi, že se všichni ohlíželi a já abych tomu zabránila jsem jí potom dala, co chtěla. To asi byla ta největší chyba. Protože manžel, když přijel domů, tak se dětem snažil dát veškerou svoji pozornost, aby jim vše vynahradil a takovéto výstřelky tudíž za jeho přítomnosti nebyly. O to však byl vždy tvrdší návrat do pondělní reality. A sama víte, že starat se týden o 2 děti sama je dost honička. My nemáme ani žádnou babičku, takže jsem občas měla pocit, že by bylo nejlepší si to s manželem vyměnit a jít zpátky do práce. Nicméně troufnu si říct, že jsme to nakonec zvládli - poradila mi kamarádka mé kamarádky, hlavně pomocí psychologických triků a změny režimu a taky DŮSLEDNOSTI. Než jsme se to všichní naučili trvalo to skoro čtvrt roku, ale opravdu se to vyplatilo. Chce to hlavně vydržet a nevzdávat i když se zdá, že to nefunguje, nebo se to spíše zhorší. U nás to opravdu pomohlo. Pokud budete mít zájem o nějaké konkrétní rady, ráda Vám je napíši.
Moje dětství nebylo nijak veselé.Otec zuřivý sadista,matka, aby se mu zavděčila dělala totéž i když v menším měřítku.Od odmlouvání až po špatnou známku,nebo klukovinách,jako např.rozbité okno míčem ,atd.Mám jěště 2 bratry,kteří pochopitelně zažívali totéž.Malé výprasky (matkou) se konaly hned,to jsme se museli svléknout do půl těla,aby případná krev nezašpinila oděv, rozkročit se,dát ruce za záda a začaly padat facky,někdy rákoskou přes záda.Každou ránu jsme museli počítat a poděkovat.Bití otcem se odehrávalo v sobotu a sčítaly se všechny prohřešky za minulý týden.Ve sklepě byla připravená trestná lavice.Museli jsme se svléknout donaha,otec nás přivázal k lavici.Počet ran určoval on,bicí nástroj my. Napřed jsme museli poprosit o trest,potom počítat nahlas rány.Jako trestné nástroje používal rákosku máčenou ve vodě,řemen nebo důtky.Ty byly nehorší. Rákosku používal hlavně na chodidla a zadek,řemen na břicho a prsa a důtky používal na záda. Častokrát se stalo,že jsem omdlel.To na mě matka vylila kbelík studené vody.Nikdy mě nezřezal celé tělo,jeden den zadek,za týden záda,atd. Krvavá jelita nám vždy ošetřila matka.Toto se odehrávalo asi od mých 6 let,do 16.,přiměřeně věku.Toto nepřiměřené trestání nastěstí na mě ani na bratrech nezanechalo následky,své děti jsem někdy jen plácl vařečkou lehce.To by se Džamila divila!
MÁM DĚTI VELKÉ ALE STEJNĚ BYCH CHTĚLA K TOMU TÉMATU NĚCO NAPSAT. KDYŽ JSEM BYLA MALÁ,TAK SYN NAŠÍ SOUSEDKY BYL DĚSNÝ. VŠECHNO SI VYŘVAL A KDYŽ NEBYLO PO JEHO,TAK LEHL NA ZEM,ZAČAL KOPAT NOHAMA A JEČEL AŽ ZMODRAL A NEMOHL CHYTIT DECH. SOUSEDKA-MOC HODNÁ A MÍRNÁ PANÍ S NIM JEZDILA PO VYŠETŘENÍCH A NIKDO NEPORADIL.AŽ JEDEN STARÝ DOKTOR ŘEKL-VEMTE PROUTEK A JAK ZAČNE JEČET,ŠVIHNĚTE HO LEHCE PO ZADKU. NEUBLÍŽÍTE MU A ON SE VZPAMATUJE. PROUTEK PARKRÁT POUŽILA A BYL KLID. MĚLA JSEM HO PAK I NA SVÉ DĚTI A DOSTALY JENOM JEDNOU-JEDNO LEHKÉ ŠVIHNUTÍ . PROUTEK JSEM PAK POLOŽILA TAK AŤ HO VIDÍ ,A KDYŽ ZAČALI !VYDÍRAT",TAK JSEM SE JENOM PODÍVALA NA NĚHO A BYLO TO .DNESKA MÁ HO I DCERA-VNUČKA TAK ŘVALA A NECHTĚLA PŘESTAT,ŽE JEJÍ VELICE HODNÝ TATÍNEK NEVYDRŽEL A POUŽIL MOJI METODU,KTERÁ SE MU MIMOCHODEM PŘEDTÍM NEZAMLOUVALA.NENÍ TO O ŽÁDNÉM TLUČENÍ A UBLIŽOVÁNÍ,ALE JSOU CHVÍLE,KDY SE FAKT NEDÁ V KLIDU S DÍTĚTEM DOMLUVIT. POKUD NĚKDO TVRDÍ,ŽE TO JDE VŽDYCKY-TAK MÁ ANDĚLA,NEBO KECÁ.
:369:ahjjík holky jen bych od vás potřebovala malou radu .Mám Syna tedy dva,ale jde o staršího 4 roky mu byli letos 3.května ted od září mi začal dělat hrozné problémy jsem sama manžel jezdí na týden do prace mimo domov.Můj syn Adam mě tedy přijde že mě vydírá nebo já nevím jsem docela bezradná.Začal dělat to že fnuká to je ,ale slabé slovo já řeknu že jdeme do leva a on začne fnukat že ne že do leva a ted se to dostalo do fáze že s ním nemohu mluvit normálně hned jak něco řeknu začne se krčit a fnukat přesně jako to dělají psy co jsou biti pořad.Tak si mylsím že je to moje vina ,protože se musím věnovat mladšímu Lukášovi (1rok)a Adam mi tak ukazuje že tu je také ,ale snažím se mu říkat že ho máme radi no nevím jsem v jednom bludném kruhu a nevím jak z něj ven:Prosím poradte jestli to pujde Děkuji:440:
Od malička (asi od 5 let) jsem byl nemilosrdně řezán otcem,asi do 16 let. Za každý sebemenší přestupek jsme se musel svléknout úplně donaha,buď mě mamka se dvěma bratry a sestrou drželi ohnutého přes stůl nebo mě přivázal za ruce a roztažené nohy a pak jsem dostával řemenem, důtkami nebo ratanovou holí určitý počet ran,za každou jsem musel poděkovat. Švihance a jelita, které byly někdy až do krve mě pak ošetřovsla matka nebo sestra. Jednou mi holí zlomil levou lopatku. Své děti jsem potom už nebil.
Víte, ono není asi tak od věci "Ohýbaj ňa mamko, dokaď su já Janko, až já budem Jano, neohneš ma mamo!"Nejsem pro kdovíjaké fyzické trestání, ale někdy je jedna dobře padnoucí lepší než hodiny argumentů (vím, že paní Džamila by mě za to asi odsoudila, ale je to letitá zkušenost). Dcera má patnáct a půl, prošly jsme si období dětského vzdoru, prepuberty a teď prostě puberťačí. Ale řekla bych, že moc dobře ví, kdy už je všeho dost. Někdy mi stačil pohled, někdy jsem prostě od vzteklouna odešla a řekla, aby přišla, až si to rozmyslí... ale byly i okamžiky (a nebylo jich zase tolik), kdy prostě jedna dobře mířená sedla. A o tom to asi je. Vždycky je více variant a facka by neměla být argument... Pevné nervy nám všem!
Kdesi jsem četla,že pokud dítě dostane přes zadek,tak výchovné je to pouze 2x.Třetí rána už je pro ukojení vzteku matky.Debatovaly jsme o tom na vycházce s kamarádkou a její dcera strašně zlobila.Na moje:Marti,jenom 2x,se mi dostalo odpovědi:to se nedá!Nejsem zastáncem tělesných trestů,ale přiměřené poplácnutí je někdy nutnost.
Mám 2,5 letého syna a je to herec-po tatínkovi.Doma ďábel,na veřejnosti anděl.Někdy je to fakt jít se zhoupnout na strom.Nejhorší je,když je přetažený.On to sám nepozná a pak je nezvladatelný.V ten okamžik ho dám na chvíli do postýlky mezi hračky,on se tam uklidní a pak teprve je možné ho nakrmit a uložit ke spánku.Jinak je moc manuálně šikovný,kdyby byl tak hodný jako je šikovný bylo by to ideální dítě.
theater: Mám 5 let holčiku.)) Je to lev ...šílený.Moc a moc šikovná a samostatná ,ale jak není po jejím tak přijde takový histerický záchvat ,že žasnu co takové malé dítě vůbec dokáže vyslovit.Jelikož mám ještě 19let postiženou dceru tak zkušenosti mi říkají :Nechat dítě vyvztekat a až se uklidní vysvětlit že se to nesmí.Jinak z toho musí prostě vyrůst.A domluvat a domlouvat a domlovat .Navíc se snažím již hysterii předcházet a když je nejhůř jdu si s ní lehnou a pustím pohádku .Někdy je malá tak přetažená že to je pak den D .Od mala moc málo spí.
já mám dva syny a taky jsem je musela vychovávat rozdílně-jeden je RYBA a druhý je VÁHY -mají hodně společného,ale jeden byl bit,protože na slovní upozornění nereagoval a ten druhý byl na slova citlivější a tak pomáhala domluva,i když občas byla dost hlasitá--hlavně,že to fungovalo a dnes si myslím,že starší/21/už je celý chlap a mladší/17/ sice občas udělá nějakou hloupost,ale vždy pochopí proč se zlobím.
ahoj všichni, co máte drobečky.. Já mám 2a půl letého syna, je velmi šikovný už od mala, popovídáte si s ním o hodně věcech, troufám si říct, že až výjimečně šikovný hlavně co se elektroniky a zapínání kabelů týče.. Během mateřské jsem dodělávala školu a tak jse na jeho výchovu neměla ten hlavní vliv, ale takové zlobidlo..Nešetřila jsem ho nikdy-usínat sám, chvíli si hrát sám, ani rána ho neminula, tak normálně, však víte.. když nám ubouchal naši ochočenou myšku a ještě ji schoval, zírali jsme.. Říká se:dejte dítěti panenku a stoupněte si za roh.. a my jsme mu ji tedy dali.Fakane zasr* neumíš poslouchat, zlobíš myšičko, to jsme si vyslechli.. Nahání mi to hrůzu, přitom to u nás nikdy neslyšel.. Bije děti, i starší, i nám občas přistane nečekaná facka kamkoliv.Domluvy nijak nepomáhají a bít ho nechci, ale co s ním? je to takový samorost a ještě k tomu beran, ale můj..
Můj názor je ten,že každé dítě je jiné.S některým vyjdete po dobrém a s jiným naopak.Mám s tím zkušenost.Mé starší dítě si se mnou užilo své (a já sním)a to mladší je "andílek".Mám je obě ráda stejně a tak mě mrzí,že si ten starší bude myslet cosi o rozdílech....Důležité je ale to,aby věděli,že je máme rádi.Ať už někdy zvíšíme hlas nebo vztáhneme ruku.
Azada: Souhlasím s tím,že není nejlepší netrestat a ani tlouct hlava nehlava.Myslím,že pro uklidnění,když se dítě vzteká nebo neuposlechne,je dobré plácnout přes zadek.Já mám spíš problém,že se předvádí a neposlechne hodně na veřejnosti.
Ahojte. Jsem tu poprvé,tak pomalupročítám,jaké má kdo názory,apod.Taky nechci dítě být a jak už zaznělo,tak dostane,když skutečně neposlechne a taky jsme zavedli pravidlo3x!A ještě mu to musíme občas zdůraznit.Syn má 5 a občas to je o nervy.Navíc jsme docela hlučná rodina(Itálie),takže to je problém a na sídlišti zvlášť.Ale asi nejsme sami,že?
Ahojky, nabízím možnost letního tábora pro děti ve věku 6-15 let, termín je 2.8 - 23.8.2008, kdo by měl zájem, poskytnu více info na mailu moque@seznam.cz, tábor má akreditaci mšmt a dlouholetou tradici :-)
Ja mam syna, 9 let. na vyprasku nevidim nic spatneho. nedavno mel u nas na navsteve kamarady, par kluku a dve holky. zacal byt drzej na me, pred nima, predvadel se, pak to prehnal a ja ho pred tema deckama prehnul pres koleno, sthnul jsem mu kalhoty a trenky a rukou nasekal na holy zadek do cervena. stydel se jako nikdy, plakal ze uz to neudela, ostatni jen tise koukaly. druhy den byl jako vymeneny, myslim si ze to melo smysl. nemam rad fyz. tresty, ale sem tam, kdyz je to potreba naplacat diteti na holou je dobre.
a americký psycholog psal,že u malých dětí,které se vztekají pomůže umírněný tělesný trest-to je jediný důvod,kdy to je povoleno. JInak také nemám ráda bití dětí,ale titulek zní netrestat děti a to je blbost.I větší děti je potřeba trestat,zákaz kola,televïze...na uměrně dlouhou dobu.
Svoje dite teda 100%nebudu bit.Všechno se da vysvětlit i jinak.Bohužel přítel je jiného názoru a chová se k malému uplně jinak.Malý za ním jako jediným nechce chodit.Ale když přijde cizi chlap nebo ženská tak mu to nevadi.Já byla bita na ZŠ každy tyden aspon dvakrat za znamky:( To se mi příčí aby rodiče bili děti.
jasper: omlouvám se za chyby:819:
zuzinka-001: jinak k tomu vzteku... od 3 do č let mají děti tzv. první pubertu a zkouší kam až můžou zajít, taky s tím začínáme bijovat, u nás platí, že jasně a nahlas zdůrazním, že ne a mám pravidlo 3, 3x zopakuju zákaz a pak následuje vařečka,ale takivým způsobem, že ji vytáhnu na stůl a položím.... a když i tak to malá přehání a bzteká se, tak ji ignoruju a to funguje dokonale, vždy přiběhne a já jí chválím a říkám, že takovou Laurinku miluju. I dítě má právo se vztekat,jen jak odhadnout hranici... je to strašně těžké a taky s tím zápasíme,kdyby měl někdo lepší návod,budu vděčná:675:
leeeeena: a není ta chyba v první řadě ve vás? to co popisujete není zlobení,ale podle mého názoru touha se nějak zviditelnit. je to jako volání o pomoc, to, že ubližuje a je škodolibá to není zlobení, něco je někde špatně,ale určitě ne v tom dítěti...děti přebírají naše chyby a chovají se tak jak to vidí u nás... jen můj názor,já bych to neřešila tresty,ale snažila se víc věnovat dítěti a hlavně nesrovnávat příklady typu...koukej jak je pepíček hodný a ty zlá atd...totální blbosti,protože tak si to dítě zafixuje, že když pepíček nebude, bude ono to hodné .... sama nejsem ideální a občas mi taky ujedou nervy,ale snažím se a jsem si vědoma, že když se malá zlobí a je vzteklá, že je to má chyba, mé selhání. pracuju na sobě,ale je to dřina a občas vidím, že se nám návaly zlosti daří zvládat lépe. když se kriticky kouknu jak se malá vzteká a jaké používá grimasy, občas vidím sama sebe nebo někoho z rodiny a mrazí mě, tak proč bych ji měla trestat, když se chová tak jak to vidí u ostatních??? navíc každé dítě je úplně jiné a každá z nás byla taky jinak vychvávaná a tudíž máme na to každá jiný názor,ale proč je nejvíce šikanovaných chlapů v řadách vojska a policie? protože si komplexy z dětství léčí v práci...samozřejmě je to nadnesené
zuzinka-001: hele hlavně se nestresuj, každé dítě je jiné a každé dítě potřebuje svůj čas, mě taky doma odsuzpovali, že nedávám malou na nočník od půl roku atd... protože oni to tak dělali,ale pak jsem četla, že dítě začne chápat co se po něm chce až tak od 18 měsíců a tudíž ho nemá cenu dávat dřív na nočník /pomíjím vyjímečné děti/. malá měla taky šílené záchvaty pláče a nechuť k nočníku,ale pak jsem jí přestala nutit a hlavně říkat řeči typu, koukej Anička to umí a ty ne- totální blbost. nočník stál v koupelně, já z něho utírala prach a pořád nic, pak jsem koupila takové samolepky na WC mísu a bylo:-) ale jen se chtěla koukat, pak jsem jí začala brávat já i muž s sebou na záchod,aby viděla, že je to samozřejmé, najednou sama sedala na nočník, první týden s plínou a pak jsme postupně vše zvládli a dnes, jak jí chci dát plínu na noc, tak zdrhá, že jí nechce....do 4 let je dle nových studií plína povolena a nemá smysl násilím k něčemu nutit
Ahoj Vlasto děkuji za radu neuvěříš ale mala ma dva nočníky i sedak na zachod ale nepomaha to ten nočník beru s malou jako hru at se neboji si na něho hačnout ale když ji řeknu pojd sundame plinečku tak hned uteče a buli.ani nevíš jak ych byla štastna aby už plinu neměla protže mala miluje děti a chtěla bych ji dat do školky a jit pomali do prace jelikoš co ted udělaly stěma mateřskama je nemožne...naše ratolestí jsou jedna radost i starosti ale co by jsme dělaly kdyby sme je neměly..
Ahoj Zuzinko, mám holčičku budou jí 2roky a je to také pěkná divočina.Vždycky sem si říkala, že nikdy vzdorovité dítě mít nechci, ale opak je pravdou. Platí na ni jen to, že jsme v určitých chvílích přísní, snažíme se jí vysvětlit, že danou věc nemůže dělat, a někdy opravdu plácnout. Ale ne nějak drasticky, jen lehce na upozorněnou. Funguje to, a hodně si pamatuje a předem už říká TYTy, že se něco nesmí. Ale pokud je dítě unavené nebo se nudí, je potřeba je uspat nebo zabavit, tam se s domluvou nic nespraví. Prostě se musí daná situace dobře zhodnotit. A s čuráním sme to vyřešily tak, že sme jí koupili 2 nočníky a na jeden chodila jako panenka a na druhý ona a ono to fungovalo. Dva měsíce před tím už s nočníkem koketovala, ale nechtěla na něj tak sme ji nenutily. Prostě potřebovala vidět, že někdo taky chodí čůrat.Takže žádné násilí ani bití nemá cenu, na dítě se musí na všechno ve formě hry a aby na vše jakoby přišlo samo, pak je ten život s nimi o něčem jiném.
Ahoj mam 3 letou holčičku a ta je strašny dablík.Někdy si už sni nevím rady,když zlobi nebo něco se ji neda okamžitě se začne vztekat a třískat sebou na zem ja malou nerada biju protože to nesnaším,ale už nevím jak na ni.Snad mi tady někdo poradí.A druhy problem co sni mam nechce chodit na nočník když ho vidi dostane zachvat už si nevím rady jak ji to vysvětlit a naučit ji to..Bít ji za to nebudu protože by si na něho nesedla vubec.
Deti se nebijí je to zbytečné.Oni chtěj jen pochopení.Občas člověk pění.Ale je dobré se brzo uklidnit.A 1,ř dítě nechápe nadávky a bití,pak to muže brát jinak a nebude čurat do nočníku ale do klakot.
Preji vsem dobry vecer. Nezlobte se na mne, ale kdo trestate fyzicky sve deti, tak bych vam to oplacela nazpatek. Vzdyt to preci jde bez fyzickych trestu!!! Jo a jeste mlatit po hlave??!!! Je to uleva jen pro vas, ale dite nebude poslouchat lepe. Kdyz se doma rve, pouziva nasili jake koliv, tak to dite vidi a mysli si, ze je to v normalu. Napred se zamyslete nad sebou. Dite chce jen lasku a vasi pozornost a udela vse, aby ji dostalo. Venujte svemu diteti cas, hrajte si s nim, zapojte se do jeho zivota!! Tam vede cesta......zadne dite neni andilek, pak ale existuji jine tresty nez fyzicke. Vy kdyz neco pokazite, nebo na nekoho zarvete....dostane par facek, sereze vas nekdo vareckou??!!! Pochopitelne ne, tak to nedelejte nekomu, koho milujete!!!
vzkaz pro leeeeena:Predevsim ji prestante mlatit VY !!!!!!!!!!! Jeji chovani je pouze reakce na Vase chovani k ni. A skolku bych okamzite zmenila, nechat dite za trest cely den sedet na zidli, tak tedy nevim co to ma za vychovny efekt. Jen ji utvrzuji v tom, ze skolka je priserna. Copak nevidite, ze to dite chce Vas zajem ? Pravdepodobne se muzete z miminka cela rozplynout co ?
Robertino:V první řadě bych se synem zašla k dětské lékařce pro doporučení na nefrologii!!!!! Rozhodně za to netrestat, takhle velké dítě se samo cítí asi dost mizerně, když se probudí v mokré posteli. Snažila bych se omezit večerní pití, v noci budit na čurání, ale do bdělého stavu, nenechat ho v polospánku. (Můj syn se počurával do 8 let a na tu nefrologii jsme chodili)
mojim synom sa to raz stalo ze sily za skolu a zrubal som ich rakoskou tak ze mali 2 dni mali klobasi na zadku
Jan: za školu se chodit nemá to ne ,ale až budeš starší tak na to přijdeš sám třeba ti zrovna uteče něco co by se ti pak mohlo hodit nemyslíš???A jakej trest za to??Těžko říct každej jsme jinej rodič určitě a taky nikdo z nás nebyl svatej si myslím teda já.Tak to nechám asi na vašich ju??Ahojky a vyprdni se na záškoláctví.Pak ti z učení zrovinka uteče něco hodně důležitýho a budeš si řikat,ty vado kde já to zrovna byl??
holcicka2: tak to je teda nádhera no,asi by jsi mamce měla říct ať si nechá někým poradit jak vychovávat a né tě tak řezat.Já malý dám jednu na prdel teda taky vařečkou le jednu a malou aby věděla že příště má poslouchat.Snad je to u tvý mamky psychycký měl by ji někdo pomoct a mě teda asi taky když používám vařečku že???
leeeeena: mám docela podobnou prdelku budou jí 4roky a je teda taky dobrej diblík jak řikáš tady pomůže už fakt jen pár na prdel bohužel došlo i na vařečku dala jsem ji na zadek vařečkou jednu přes prdelku a od tý doby když řeknu že bude vařečka tak to DRTEK respektuje ale fakt jen drtek,taky už si nevím rady a k tomu mám skoro 2letou tak to je pak parádička když začnou obě,to aby měl člověk oči snad všude
ru mám stejně aktivní Medvídě a znám mooc dobře vše co popisuješ... ale je to čím dál lepší, hcte to být hodně důsledná, neztrácet nervy :219: jde to těžko a hlavně dítko umět vhodně zabavit jinak...snažit se jako mamka...vykašlat se na chvíli na jiné věci a zatančit si, zahrát si na honěnou, na schovku a prostě nějak odpouuata...ale nejde to vždy...přes prdítko nebo ruku jsme taky už dávali... :287:
ahojky!chtěl jsem se zeptat jestli tady někdo má zkušenost s nočním pomočováním u 9-letého chlapce.trestat ho za to netrestám,snažím se toho si nevšímat,ale potřeboval bych poradit,případně slyšet nějakou zkušenost.děkuji všem za odpověd,případně napište na e-mail:jane.honzik@seznam.cz
vzkaz pro Lyenn:Myslím, že žádnej extrém není dobrej. Tím myslím jak přílišné bití, tak i naprostou absenci fyzických trestů. Samozřejmě, že jde-li problém vyřešit domluvou, je to lepší. Ale chci tě vidět, jak budeš dvouletému dítěti psychologicky vysvětlovat, že tohleto se nedělá. Takhle staré dítě to ještě nepochopí. Když mu řekneš "nedělej to" a ono to přesto dělá, tak ho plácneš a ono přestane (tím nemyslím zbít, ale plácnout). Teprve až bude starší, tak to s ním můžeš začít verbálně probírat. A i když je dítě starší, tak je fyz. trest někdy potřeba. Ale mělo by se jím šetřit. Použít ho jen jako něco obzvlášť výjimečného.
tak tedy když jsem si přečetla úvod,by mě zajímalo,jak vysvětlit 5leté slečně,že mě jakož mámu nesmí mlátit,nesmí ubližovat svojí roční sestře,nesmí být drzá,když jí zakážu večerníček a pohádky tak jí to nevadí..když udělala ve školce scénu že tam nebude,a za trest muselka celý den sedět na židli bez malování,bez hraček prostě jenom sedět a ono jí to nevadilo vydržela až do večera.Když jí něco přikážu a ona řekne NE!! a ani facka nepomůže...jen když jí seřežu až se válí po zemi tak se přijde za chvíli omluvit jinak je neoblomná.
JaK BYS TO ŘEŠILA
Jak bys to rešila
Vzkaz pro holcicku2: myslim, ze to rozhodne neni spravne, ze te maminka takhle tresta, dokonce bych rekla, ze je to hrozne....muzu ti poradit pouze to, aby sis s ni o tom promluvila, mela bys ji rict, ze te to ponizuje a jak moc ti tim ublizuje. Mela bys ji to rict v klidu, nekdy az bude v pohode, snad te pochopi. Mozna, ze maminka na to byla zvykla z dob, kdy ona sama byla mala a mozna si dnes uz nevzpomina, jak ji samotne to vadilo. Pokud s tim maminka neprestane, myslim, ze bys to mela rict treba ve skole, nejakemu vychovnemu poradci, nebo i pani ucitelce, pokud k ni mas duveru. Moc ti preju, aby se to zlepsilo.
moje starsi dcera se zacla posledni dobou chovat dost drze,tak nejaky ten placanec padne,ale jenom ode me,na me si dovoli vic jak na manzela,to staci aby jen mrkl a uz vi ze je zle.Jinak jsou to nase zlaticka i s mladsi dcerou.
taky jsem si myslela, že na své vymodlené dítě nikdy nevztáhnu ruku..Honzíkovi budou 3 roky a je to pěkné číslo. Takže se někdy neudržím a plácnu (POUZE 1X) přes zadek, aby se zastavil, uklidnil.... A funguje to(zatím). Nejsem zastáncem ani 2 plácnutí za sebou, natož pořádného výprasku. Myslím, že nejlepší je domluva apod.Zažila jsem nedávno před obchodem maminku, která seřezala cca 2letého chlapečka za to, že něco chtěl.... Tak to tedy NE - to dítě se zabejčí ještě víc a nadělá se takovým výpraskem víc škody než užitku....je pravda, že jsem prcka ani nikdy třeba nezavřela do pokoje za trest - možná je to chyba, ale nelíbí se mi to.
nikdy bych svy dite neuhodila, chci, aby mely lepsi zivot nez ja...nerikam, ze me nasi kdovijak tloukli, ale za prve to ponizeni je daleko horsi nez fyzicka bolest a za druhy, jeste dodneska (je mi skoro triadvacet) se musim nekdy ucit zvladat veci jinak nez fyzickou agresi vuci protivnikovi...a vim, ze je to dedictvi me vychovy...dite musi pobrat, co udelalo spatne, a jak se to ma delat spravne, a to fyzickyma trestama fakt nedocilite...
Jmenuju se Lucka a je mi 10 let.Moje maminka když ju naštvu tak vezme vařejku stahne mi kalhoty a dostanu vařejkou uplně na holou pěkně to bolí a štípe pak bulím a ráno mám modřiny ve škole se stidím protože je vidět že sem dostala vařejkou.Co mám dělat?
Hlavně neexistuje návod na obsluhu. Bez ohledu na povahu dítěte platí hlavně důslednost. To co platilo včera, musí platit i dnes a zítra. Mám dceru, která je tvrdohlavější než já :-) a vztekat se taky umí výborně (2 1/4 roku), a i kdybych ji utloukla, nebude to mít efekt. Občas pomůže udělat přesný opak toho, co dítě čeká (místo křiku začít šeptat - to je pak překvápko.. apod.)A hlavně vystihnout, na čem dítěti záleží a co vadí. Budeš se vztekat, tak tu budeš sama...ahoj a zavřít za sebou dveře do místnosti, nechat ji pár vteřin vyvádět a příště stačí pohrozit. Je to jen o tom svý dítě znát a dát mu možnost volby - a nějakej americkej výzkum nám stejně děti nevychová.
No ja si myslim, ze amiricti vedci jen badaji ale se skutecnosti to nema nic spolecneho. TAkze nemuzu rict ze s nimi souhlasim. Byla jsem nejakou dobu v zahranici jako aupair a musim rict, ze to co si ty deti dovoli je neskutecne. A vsechno je to jen o tom, ze neznaji a nemaji hranice. Rodice je vlastne neumi trestat a deti zkousi co dokazi. Uprimne jsem proti tyrani deti, ale jako mala jsem nekolikrat pekne dostala a urcite mi to neublizilo a jsem normalne fungujici jedinec i po psychicke strance. Je to asi jako s ohnem. Tak dlouho muzete detem rikat nesahej na to, pali to, ale stejne to zjisti az kdyz na to sahne. Takze obcas nejaky maly trest [ne bezduvodny] je proste nutnost aby si dite dalo priste pozor. Jinak budete mit doma hajzly, co kdyz budete po nich chtit aby udelali ukoly zavolaji na linku bezpeci, ze je tyrate a mate smulu. Kdo chce mit doma prototyp americkeho rozmazleneho parchanta, tak at posloucha americke vedce.:o]
Já vam řeknu,že to není žádna sranda utrefit na dítě trest, protože když je v člověku zlost co jeho dítě zase provedlo tak nevím.Někdy jse mi zdá že i ta facka je příliš! A rákoska je příliš! Já jsem hlavně proto, aby jse s tím dítětem více komunikovalo a zdrůraznovalo co je nevhodné a u malých dětí omlývat pořád do kola a v nich to dojde.Je to sice nekonečné ale dojde.
Myslim si, ze placnuti a facka funguje jenom kdyz ji date obcas. Jako sok. Deti vi, ze tentokrat to prehnaly. A myslim si ze je to taky zdrave a cas od casu nutne. Nebojme se byt ti dospeli, mame silenou zodpovednost, no ne? Ovsem pokud placneme casto a za vsecicko, ono to trosku ztrati vyznam pro to male. Jsem maminka 16-ti mesicni aktivni holcicky a novorozenecka. Mala je citliva ale taky nas dost pokousi. Nejlip pro nas funguje hodne pozornosti a duslednost v nasich reakcich -to pozdejsi hrozne tezke!:) Hodne stesti vsem :)
seřezejte děti co nejvíc čůráci
zeptala bych se Tě, proč jsi byl za školou. Jestli to mělo nějaký důvod, např. strach z nějaké šikany, nebo nepřipravenost na hodinu atd. Pak bychom to řešili. A samozřejmě byses musel všechno doučit.
ahoj,už jen proto,že je to americký výzkum,tak vím,že je tonázor šílený. Mám 3-letého úžasného kluka,jsem s ním sama,a slyším od známých,aniž bych se na cokoliv ptala,že je slušně vychovaný. Nebiju ho po každém prohřešku, ale občas,když něco provede,tak přes ten zadek dostane. Ne moc,ale aby se uvědomil,že něco provedl. Faktem je,že když ví,že něco provedl,tak nepláče. A v takovém případě mě topřesvědčí,že jsem udělala dobře. I když to tak nevypadá,někdy mě to bolí víc než jeho, strašně ho miluju. Ale vím, že když ho občas trochu neplácnu, tak ho nebudu zvládat. A on mi to vrací tím, že pak přijde za mnou, a ve svým věku se ke mně přitulí.
Dokud jsou děti malé,tak nemají rozum z nějakých domluv,tak občas dostali přes prdel /vycpanou plenami/,pak byly větší a pokud něco provedli velkého,tak taky ještě něco bylo.Nyní už jsou dost velcí na to aby pochopili,že dělají něco špatně a řezáním by se jen zasekli a bylo by to ještě horší.
ahoj, potřebovala bych spíš poradit s 1,5letou dcerou. neposlechne na slovo, nechce chodit za ručičku,vzteká se,v krámu mi vyloženě dělá naschvály atd. jsem z toho všeho už na nervy. doma mam brajgl, všude kramaří a já jen uklízim vařim a peru.občas bohužel dostane přes ruku. chodila mi totiž hrabat hlínu do květináče...
Ahoj :o) Hledám rodiče, kteří mají doma školáka s problémy chování (záškoláctví, šikana, alkohol, drogy apod.),na anonymní dopisování (e-mail). Pracuji na diplomové práci, která se týká vlivu průběhu těhotenství a porodu na pozdější problémy dětí ve škole. Pokud Vás zajímají souvislosti, napište. Moc vám předem děkuji :o) S pozdravem Janae-mail: jany.b@seznam.czICQ: 339257681
klackem::((( ???????????????????nikdy????jenom jednou
Já jsem byla vychovávaná rákoskou, doma vládl sparťanský způsob výchovy. Asi to byl trend té doby. Ale zapůsobilo to na mně dost negativně, byla jsem hodně citlivá, snaživá holčička a tak jsem se zařekla, že svoje dítě budu vychovávat jinak. Svému ditěti jsem odmalička dávala najevo svoji lásku, něhu a protože jsem brzy ovdověla, šlo to všechno tak trochu na úkor disciplíny. V pubertě jsem své dítě přestávala poznávat. Dnes už nejsem jednoznačně přesvědčená, že dítě se nemá trestat. Všeho s mírou, resp. najít vhodný kompromis je velmi důležité.
evca71: čím to asi je? mě by matka taky utrhla hlavu, kdybych se takhle chovala,já nechtěla být taková jako ona a te´d to mám!:288:
můj třináctiletý kluk se mi vysměje, když mu chci dát výchovnou přes pusu,zrovna včera mě chytil za ruce, má už větší sílu než já.Táta s námi nežije a on s ním samozřejmě problém nemá,když tam chodí na víkendy.zaříná se mi to vymykat a mám hrůzu, co bude v dalších letech.Mám starší dospělé děti a s těma jsem ani nevěděla,že nějaká puberta byla.
me je 14 let,doma me rodice trestaji kdyz si to zaslouzim,kdyz mama pozna ze jsem se neucil a dostal jsem petku,tak me potresta vypraskem,lhani nema rada,proto kdyz zalzu tak dostanu taky vyprask
jaky trest by ste mi daly,kdybych byl za skolou
já myslím, že se s tím dělá velká věda, já to všechno řeším rozumně, a ne bezhlavě, moje 5ti letá holčička je občas dost paličatá, a poslechne, jen když chce, ale snažím se s ní o všem hodně povídat, rozebírat a chci aby přišla sama na to, jak rodiče jsou důležitý že jí máme rádi,na druhou stranu, když si uvědomím, že bych strávila ještě něco kolem 15let neustálým rozčilováním a vztekáním, tak bych asi zešedivěla:-), prostě vkládám do ní, to nejlepší, co můžu, a malá si to musí přebrat a vytáhnout z toho to podstatný,Navíc spoléhám na to, že deti často kopírují nás dospěláky-prostě všechny ty spory a problémy řeště srdíčkem a ono to nějak půjde, stejně vám nic jinýho nezbyde...když už jednou ty deti máme, tak si je přece nezabijeme...:-):-)
e.luk: Když byla dcera mladší, tak do těch 6 nebo 7 let, tak dostala úměrně věku a situaci přes ruce nebo na zadek, ale dnes jí bude 11 a kdybych jí jednu střihla, tak se zasekne ještě víc, bohužel není sice problémová, ale hodně komplikovaná povaha, umíněná a tvrdohlavá, co si vezme do hlavy, ač je to blbost, tak si jde za svým.
Tak jsem překvapena jak vědci v Americe jsou chytří...ono je sice hezké když děti nebijeme,ale stejně tím nedocílíme jeho pozornost a uvědomnění toho co je špatné a co ne.V Americe děti prý nebijí vůbec a jak to tam vypadá...??? No řekněte sami..chovají se některé děti ještě hůř než ty naše.Prostě jak říkávala moje prababička..škoda každé rány co padne vedle.Já prostě vychovávám své děti přiměřeně věku..když byly menší tak dostali po ruce a nebo na zadek.Teď mám dceru která má skoro 8 let a tak se jí snažím domluvit,ale když to nepomůže..stačí proutek a dám jí jednou přes nohy a příště už se neptáco má dělat.Neublíží to a dítě si pamatuje.Ale nemusím to samozřejmě požívat často většinou mi stači zvíšit hlas a škaredě se podívat..Každé dítě je jiné a rady vám stejně nepomohou musíte pozorovat jejich chování a touhy a pak se taky vžít do toho jací jste byli vy v jejich věku.I když nám děti dávají zabrat musíme se jim opravdu věnovat a pak nebudeme mít s nimi problémy...stačí jen projevit že jste s nimi a máte je rádi!!!
Livia: Ja mam doma hyperaktívneho chlapca a je to niekedy fakt dosť ťažké sa ovládať a nedať mu pár na zadok. Väčšinou to riešim tak, že musí klačať v kúte a rozmýšľať čo urobil zle. Teraz má 4,5 roka tak už tomu rozumie. Občas keď bol menší, a niečo si vymáhal revom, dupotaním a pod. nechala som ho v izbe a ja som išla na chvíľu do kuchyne. Veľmi to pomohlo a nielen jemu ale aj mne. Trochu som sa ukľudnila ja aj malý a mohla som mu začať pokojne vysvetľovať, čo je dobré a čo sa mi nepáči. Myslím, že zatvoriť dieťa v inej miestnosti nie je taký zlý výchovný prostriedok, ale nesmie sa pri tom báť ani myslieť si, že ho opúšťam. Malému poviem, že musím chvíľu sama rozmýšľať a nech to urobí aj on. Po chvíli nás oboch hnev prejde a problémy sa ľahšie riešia. Myslím si že občasné "plácnutie" po zadku nie je pre dieťa trauma a ani v ňom nevzbudzuje agresivitu. Lenka
gcvhagkhjgaczrtljcwgvjlvtefyzgfjGzugweugsdzgjhERFK
jan...asi je v skole nejaky problem ze?...a vsetky problemy zacinaju tak,ze sa o nich nehovori...teda zacni hovorit...mama by mala pocuvat...znamky nie su az take podstatne...ale nechodenie do skoly by som netolerovala...urcite by sme sa dohodli na kompromise
jan: a co bys udělala ty? <:e55>
Jan - asi bychom se zajimaly PROC chodis za skolu? Kdyz chodis za skolu, neni pak divu,ze nemas dobre znamky.
cobiste poradily me matce,kdyz chodim za skolu,a nosim spatny znamky,co byste udelaly vy,kdybyste byly moji matkou
Tak zavírat dítě někam do tmavé místnosti, to je děs... Úplně je mi hrozně, když to jen čtu.. Jsou to bezbraná stvoření a tresty musí být pro ně odpovídající..
No to je strašný, nikdy bych svoje dítě někam nezavřela, to bych ji výchovně plácla po zadečku ale žádný tresty zatím nedostává a pochybuju, že je bude dostávat.Sama si myslím, že dostat přiměřeně na zadek bude stačit k tomu, aby si uvědomila, že to nebylo dobře!!!
RE- ja som sa povadila s mojou "dobrou" kamarátkou zo ZDŠ-ky. Naše deti sú cca 2 mesiace po sebe. Raz som bola u nej a ona za trest dieťa 2 ročné zatvorila do tmavého záchoda!!!<:e74><:e64>. Ja som tú malú samozrejme pustila von, vynadala kamoške, ktorá bola urazená, že marím jej výchovné metódy.<:e38>
.....by mi bylo zle....
no tak to bych taky radši plácla na zadek - pokud by mi dítě mělo z trestu strachy zvracet a pokakat se tak by mi zle ze mě samotné a je to srovnatelné s týráním<:e72>
hmtaky nechápu,jak může někdo zavřít dítě někam. To snad trhá srdce, ne ? <:e7>
Jezis marja,co to bylo za deb ilni knihu!a mamu!to mas pravdu barbie,fakt lepsi placnout.S zaviranim v mistnostech jsou pak traumata a psychologicke potize na cely zivot.
Mluvila jsem na pískovišti s maminkou tříleté holčičky na toto téma.Říkala, že do dvou let nikdy dcerku neuhodila.Přečetla nějaké knihy a zařídila se podle nich tak, že pokud dítě zlobilo, zůstalo patnáct minut samo v místnosti.Dvouletá holčička se během těch patnácti minut pokakala a pozvracela.Myslím že plácnutí je mnohem míň traumatizující.Nechci trvdit, že by to takhle prožívali všechny děti, ale nezdá se mi to pro dítě jako lepší řešení a nějakou sankci musí rodič v záloze mít, protože po dobrém se prostě vždycky nedomluvíte.
Mě naši občas plácli hlavně když jsem si to vykoledovala v pubertě opravdu drzým chováním ( dnes bych si za to taky lípla ), ale nikdy nepoužívali fyzické násilí jako systematický trest. Já sama jsem děti třeba plácla tak do těch 6 - 7 let, kdy nějaké vysvětlování nechápali, dnes už ani ne, protože už je to pro ně hrozně ponižující. Jinak si myslím, že ve výchově dětí je přijatelné vše, co děláte z lásky a s láskou, tj. když zbušíte dítě proto, že zase přecházelo dvouprovdovku mimo přechod, nic špatného neděláte a dítě moc dobře vycítí, že vás to taky bolelo.Pěkný den všem.
Zivot se s namy taky nemazli,obcas dostavame pekne kopance.Ale ty nas vedou k pouceni,tribi nas a beli,zaroven otuzuji,obrusuji hrany.Mnozi nam ublizuji a uz vubec to s namy nemysli dobre.Ale neni nad to spravna facka ve spravny moment od milujici maminky.
Souhlasím s Tebou Lucie...dlouho jsem byla zastánce teorie netrestat, ale pak jsem došla k tomu, že někdy je to v zájmu dítěte. Krásně to bylo napsáno v jedné knize, kde popisovaly jak matka nedokázala v letadle připoutat své dítě a dopadlo to tak že ho celou cestu s letuškou přemlouvaly a ono se vztekalo že ne a ona tvrdila že násilí nepoužije...pokud jde o zdravý nebo bezpečnost dítěte tak prostě hrubou sílu použiju.
a v obchodě byla schopná se vztekat, lehnout i na zam, venku si sedla klidně do louže a čekala, že si prosadí svou, ale já jsem tak tvrdohlavá, stála jsme vedle a čekala až jí to přejde,
plácnou včas má někdy význam, v pravý čas na pravé místo, nemyslím mlátit hlava nehlava, ale jen jako upozornění to už stačí, když byla dcera malá 3-4 roky uměla se vztekat, ale studená sprcha fungovala dobře
Mám dve deti a dve vnúčatá a nikdy som ich nebila. Myslím si, že každá facka je priznaním vlastnej úbohosti.Indiáni vravia: Ruky má človek na jedenie a na hladkanie, nie na boj a ničenie.predstavte si, že človek o meter väčší ako vy, vybavený mocou a múdrosťou by vás tĺkol len peto, že chcete niečo iné ako on.
Ja sice děti nemam, asi budu psat ze sveho detstvi.Ja mam skvele rodiče, za kterymi jsem mohla prijit s cimkoliv, s jakýmkoliv problémem.Priznávám že jsem od nich taky parkrát dostala na zadek jako malá a myslim že to vždy bylo zasloužene a jsem jim za to vděčná.Je ze mě slušně vychovany člověk a ja si myslim že občas dítěti naplacat na zadek, kdyz si to opravdu zaslouzi, neuskodi,.Nekdy je to lepsi nez neustale domlouvani, premlouvani ci vyhrozovani.Ale je samozrejmedobre dobre o vsem si s ditetem promluvit a pokud to jde, vysvetlit.
Myslim že občasny výprask na zadek,je lepši než tresty a zakazy.ja sam mam dvě dcery, a.pokud neco provedou ,dostanou na zadek.Dostavaji na holou-bežne.A ani ony ku podivu v tom nevidi nic zvlaštniho.A samy jsou nazoru že lepši než zaracha a zakazy tv a počitače ,nejsou k ničemu.
Věrko já kolikrát svému skoro 10 letému synovi něco říkám at to nedělá a je ještě horší než malá. Kouká na mně a říká a proč? <:e38> No to bych ho praštila, prostě ne tak ne. Občas nechápe a kouká na mně <:e74>
Milé dámy, opravdu si myslíte, že plácnutí dítěte přes plínku je týrání. Jak chcete 10 měsíčnímu dítěti vysvětlit, že ke kamnům opravdu nesmí, protože to pálí. Jsou situace, kdy opravdu nepomůže po 20. NE a plácnout se musí. A věřte, že na jeho psychice to žádné následky nezanechá.
Qlindo,to fakt nevím,nic podobného jsem řešit nemusela,ale musí to být teda SITUACE!Mám jedno děťátko a je zatím hodné<:e100>
Barbie,ono to hodne zalezi na diteti. Ja to mohu posoudit az ted,kdyz jsem se setkala s dvema extremy - ma dcera a ma vnucka. Jak jsem psala,dcera spopupracovala a dala si vzdy vsechno vysvetlit. Vnucka proste NECO chce. Presne jak to popsala Estate- tu situaci z obchodu znam taky. Jenomze uz jsem zjistila,ze clovek musi opravdu tu cokoladu vratit a vyslechnout ten rev a sceny. Je pravda,ze okoli se pak rozdeli na 2 skupiny - jedna si rika,chudak dite,druha,ze by takoveho fracka prerazili...Ale jak jsem psala,na nasi vnucku to biti proste zabira mnohem mene. Nejenomze by zlobila klidne dal,ale jeste by navic i rvala jak tur.Ne ze by tedy nedostavala,ale zda se mi,ze efekt neni moc velky. Nekdy ale taky nevydrzim - to ale neni takova nezavadna situace na nocniku - predstav si Barbie,ze ctyrlete dite stupnuje sve zlobeni dal a dal - domluvy nepomahaji (zlobeni spociva treba v protivnem jeceni : Tohleto mi nerikej - kdyz mu domlouvam) a pak to korunuje tim,ze zacne kopat do dedecka. .....Ja si myslim,ze je to takova zkouska na nas,jestli nas vytoci.
Je pravda,že malá je asi hodná.Jedinkrát jsem jí skoro plácla - a to byla krizová situace,potřebovala jsem se do hodiny dostavit na středisko s její močí a ona pochopitelně moc nespolupracovala,neuměla ještě sedět na nočníku,tak se to vyhrotilo,že jsem byla úplně vytočená.Naštěstí jsem se zarazila včas.Bylo mi hrozně.
Qlinda,párkrát jsem to už taky udělal,ale je to strašně těžké a pokud se to stane před lidmi,tak je to ještě horší,každý na mě kouká a odsuzuje.Jelikož má malá děsný jedáček,tak si každý myslí,že jsem jí snad zlomila ruku.Dám příklad.Jsme v obchoďáku a ona stále něco bere z regálu,nebo za jízdy vylézá z a do košíku .....,několikrát jí vysvětlím,proč to nesmí a co se jí může stát a ona pokračuje dál,tak když potom chce koupit čokoládu,řeknu ano,ale musíš být hodná,ona slíbí,ale za moment začne znova.Jdu a čokoládu vrátím do regálu(po několika napomenutí),její reakci si jistě umíš představit a taky to trvá ještě dobu po návratu domů.Jindy toto nechci podstoupit a raději jí dám na zadeček a ona zmlkne,tak plácnout,nebo neplácnout?Prostě to musíme zkoušet a hlavně mít pevné nervy!<:e81>Barbie,přeju ti,aby ti tvá idea vydržela i když budeš mít dvě-tři děti,bude jim aspoň 4,5let a budou opravdu zlobit!To nemluvím o těch starších dětech.Ona ta tvoje malá je opravdu ještě malá a asi nikam nestrká ručičky a pod.,nebo je už nadmíru inteligentní,že jí dokážeš vše vysvětlit.Já tedy vždy přes tu ručičku po xtém upozornění a varování,že něco nemůže aby si neublížila vždy své děti pleskla(samozřejmě,že jsem jim nezlomila ruku!),prostě raději plácnu,než abych s ní pak lítala po nemocnicích.<:e7>
Mám holčičku,2Oti měsíční,nikdy jsem ji nebila a doufám,že to ani nikdy neudělám.Styděla bych se podívat do zrcadla.
Estate - ja mam podobnou vnucku jako ty dceru. Jsou ji 4 roky a na rozdil od me dcery,ktera byla hodne a spis pasivni dite,ktere se snazilo vyhovet,je tahle pekna dracice. Na ni ale biti moc nezabira - ona se tvari,ze je ji to jedno. Co ale jedine zabira,jsou zakazy. Kdyz budes zlobit, nebude vecernicek. Kdyz budes zlobit,nepujdeme na kolotoce. Pak je ale treba to splnit,coz je nekdy jeste narocnejsi na nervy nez nejaky narez. Kdyz takhle ji rodice zatrhli detsky koutek v obchodaku(kam ona chodi rada),rvala celou cestu v autobuse domu a jeste doma dalsi 2 hodiny. Ale ono to docela (propriste) pomohlo!!
U nás doma jsme dostali s bráchou pouze když jsme lhali což naši nenáviděli a já to u svého syna také nemám ráda. U něj ale bití není k ničemu a tak mu zakážeme počítač nebo plejstešna a je klid, on ví co provedl a za co je trestán. Malá je ještě malá, ale pokud jí něco už x krát vysvětluju a pořád dokola to dělá a opakuje tak dostane na prdku. Podívá se na mně a odejde ví, že něco provedla. Jí jetě nejde nic zakazovat.
Já si moc dobře pamatuji,kdy jsem jako dítě byla bita a taky si přesně pamatuji proč aže to bylo zaslouženě.Až na jednu vyjímku,kdy došlo k nedorozumnění,jsem vždy věděla,za co jsem bita a co jsem provedla.¨Sama mám tři děti s dost velkým věkovým rozdílem a každé je jiné.První dcera byla bita opravdu vyjímečně a to když byla malinká a např.:i po několika zákazech a vysvětlování,proč to nemá dělat lámala listy pokoj.květin.Jinak byla moc hodná a první a poslední facku dostala ve svých třinácti letech,kdy jsem ji přistihla jak kouří na balkoně.Moc dobře věděla,za co ta facka byla!Syn jako malý dost zlobil a dost často dostal přes zadek,neměl žádné trauma a myslím si,že až na výchylky,co se týká školy(učení a trocha záškoláctví) je z něj poměrně hodný a slušný skoro dospělý kluk.Ta nejmenší je právě asi rozmazlená,ačkoliv jsem se moc snažila se tomu vyhnout,ale nikdy jsem ji nechovala jen proto,že začala plakat,přece jen je rozdíl mezi pláčem lítostivým a vynucovaným.I u ní se chovám stejně jako u těch starších,ač je ještě malá,tak dostává na zadek dost často a už nyní je na ní vidět,že ve většině případů moc dobře ví,za co byla bita.Já mám jen hrůzu,jaká bude v 7 - 10 - 15ti letech,protože mám strach,že jsem na ni přece jen dost měká a dost často ustoupím jejímu vynucovacímu nátlaku.Pokud bych ale neustoupila,tak bych jí musela mlátit od rána do večera a někam jí zavírat?Ani náhodou,když už opravdu hodně brečí,tak zapomíná dýchat a mnohdy ji musím plácnout po zádičkách,nebo s ní zatřást,aby popadla dech.Podle mého pokud si dítě nedá říct a vysvětlování nepomáhá,není zbytí a potrestat se musí.Většímu sice můžete zakázat telku,nebo dát kasárníka,ale některé děti telka moc nebaví,nebo ještě dokážou i říct,že jim to je stejně jedno a s tím kasárníkem to je taky diskutab.,ono to dítě totiž už ze zdravotních důvodů (a to vám řekne každý lékař),prostě každý den jít ven musí!
asi jsi to potreboval<:e47>
i ja jsem dostaval vyprasky,bila me matka,dostaval jsem na holou,bila me velkou vareckou
Pupu nelze s tebou jinak než souhlasit. Zda se, že lidé sem přispívající nemají své vlastní děti. Mám 10 měsíční holčinku, je to čertík a šídlo. Umí chodit i první slovíčka už loudí z pusinky. Samozřejmě, že ji netýrám, ale i podle knih, které jsem o výchově dětí přečetla, postupuji správně. Pokud totiž vysvětlování a oblíbené dětská NE nějaký čas nefunguje, není zbytí a dítko placnu (bezbolestně!!!) po ručičce a NE mu zopakuji. Protože vážení, než mít miminko(dítě) opařeně apod. je to rozhodně méně traumatizující a většinou i účinnější způsob. Sama jsem před nedávnem navštivila zde opěvované i haněné USA a věřte mi. Tamější děti jsou neuvěřitelně nevychované a rodiče je nezvladají. Jeden příklad za všechny. Jela jsem autobusem po LA a najednou nevěřím svým očím. Matka (velice robusni) asi tak 9 letého chlapce, aby jej donutila vystoupit na zastavce, tak mu hodila deku přes hlavu , chytla ho pevne loktem pod krkem a vlacela ho ven. Vše proběhlo ve zvláštním poklidu a kromě mě to nikomu v autobuse nepřišlo divné.(takovýchto epizodek vidite v ulicich USA spousty)
Já i mí bratři jsme byli jako děti dost často biti, ale je potřeba rozlišovat bití a bití. Myslím si, že je rozdíl mezi bitím dítěte v afektu, hlava nehlava, jak to mnozí dělají a bít systematicky - nepomohlo napomenutí, tak tě to holt bude bolet. Myslím, že to je průprava do života - když překročíš nějaké meze, uděláš něco, co se nedělá, také tě to pravděpodobně bude \"bolet\" nebo tě to nějak vytrestá. Každý se pak chová tak, že ty meze vůbec překračovat nezkouší. V zásadě tedy proti tělesným trestům nejsem. Své rodiče miluji a jsem jim za jejich výchovu vděčná. Je ale důležité vědět, že je jejich rodiče mají rádi a že, když je bijí, tak jim to radost nedělá.
Kdyz jsem se nad tim zamyslela,musim konstatovat,ze ve svem blizkem okoli neznam osobne NIKOHO,koho by obcasne rodice v detstvi nebili - nekoho vic a nekoho mene. Vsichni to lide jsou ale docela normalni a nezda se mi,ze by obcasny fyzicky trest v nich zanechal nejake nenapravitelne stopy. Mne pripada mnohem vice rozhodujici,jestli maji deti pocit,ze rodicum na nich zalezi a jestli se jim rodice dost venuji. Co rikate takove vychove,kdy sice rodice deti nebiji,ale protoze nemaji cas,vubec se o ne nestaraji a jejich prestupky ignoruji? To asi taky neni moc dobre,ne? Mam i takove deti ve svem okoli a rodice si s nimi ted uz nevi rady. A k te kriminalite u nas a v USA a SRN - na pocet obyvatel jsme stale jeste hluboko pod jejich prumerem, prectete si statistiky!!
Milé dámy a pánové,jsem maminkou tříletého chlapečka a sama se snažím mu lecos vysvětlit,ale když to nepomáhá,plácnu ho.Děti se rády opičí a ve školce i televizi pochytí kdejaké móresy.To byste se divili,s čím pak člověk bojuje.Myslím si,že můj syn si v dospělosti na tyto plácnutí ani nevzpomene a jestli někdo tvrdí,že si pamatuje,že ho rodiče v dětství vůbec nikdy neplácli,tak mu nevěřím,protože to by si musel pamatovat úplně všechno.Týrání dětí je hrozná věc a neměli bychom to přehlížet,ale sem tam nějaké plácnutí není týrání.A navíc přece každá povaha je jiná,někomu to vyvětlíte jednou a pochopí to a jinému třeba 10krát a nic.Co potom?
Julie,jednoznacne je to tak.Nekterym lidem bych nesverila ani pejska,natoz dite.Proboha,proberte se uz! Nemuzeme se nikdy stat vyspelym statem,dokud si dospeli budou myslet,ze se k detem (at uz svym nebo cizim) mohou chovat beztrestne jako hrubiani.A nemylte se,to ze jste rodici nebo uciteli ditete,Vam nedava prava ustedrit jim ani "facku v primereny cas",jak pise pavel_er.Pokud se neumite ovladat,poridte si fackovaciho panaka,jedine ten bude k Vasim "fackam" a "placani pres rucicku" netecny a nijak se to na nem nepodepise.
Silvo: Dik!!! Ja nerikam, ze americke deti jsou "svatousci". Rekla bych, ze vsude jsou deti "stejne" - nekdy hodne a nekdy... jsou to proste deti:-) a tak to ma byt.Pavle: Ja ani bratr jsme nebyli nikdy uhozeni a jsme naprosto "normalni" a "docela uspesni" jedinci... fakt, biti neni nutne - rekla bych, ze je to ale rozhodne jednodussi pro rodice, flaknout diteti facku, nez se snazit vysvetlovat atd...
me doma rezali docela dost, teda samozrejme spis tata. kdyz dneska zrekapituluju "normalnim" rozumem to co jsem delal, tak myslim ze rodice jsou svati ze to se mnou vydrzeli. a mam s nima normalni pekny vztah ted v dospelosti. nerikam ze deti se maji tyrat, ale jedna facka v primereny cas je vic nez 5 psychologu.
Julie, nic si z toho nedelej. To je takova nase narodni vlastnost - radi kritizujeme. Vetsinou ma ta kritika za cil pouze zakryt vlastni chyby. Rceni, ktere me napadlo (obycejne byva sice pouzivano v trochu jine souvislosti, ale tady se hodi take skvele): "Zlodej krici: Chytte zlodeje." Proc se v teto diskuzi nesouhlasne ozyvaji pouze Ti, kterym je tento zpusob "vychovavani" deti z nejakeho zahadneho duvodu blizky?
Petre, kolik ze ma USA v porovnani s CR obyvatel??? Nekde jsem pred par mesici cetla statistiku srovnani nasili a trestnych cinu na pocet obyvatel a nasich ceskych a americkych deti a byli jsme na tom naprosto stejne. Navic, treba v Nemecku a jinych Evropskych zemi se strili ve skolach jeste vice nez v USA...
tak hrdinove z amikova nam budou rikat jak mame vychovavat deti. z toho amikova, kde se vychovane americke deti strileji ve skolach, z toho amikova kde deti se berou jako dospeli a ve 12 letech si doma diktuji sve podminky ... no snad jedinna vec se kterou se da souhlasit je ze fyzicky trestat batole je asi zhovadilost, ale jinak, skoda rany ktera padne vedle.
Ajko,Ja mam 12 mesicni holcicku a ver, ze kdyz se snazi strcit prstik tam, kam nema a je to pro ni nebezpecne, tak staci odvest pozornost. Zadne biti a ani placnuti pres rucicku neni nutne. Proste ji odvedu nekam jinam a nebo ji ukazu nejakou jinou hracku. Veci, jez jsou nebezpecne jsem odstranila z jejiho dosahu. Fakt si neumim predstavit, ze bych ji mela jen tak placnout pres ruku - z vychovneho duvodu:-( Pokud matka chce, tak to rozhodne neni nutne. Moje holcicka je hyperaktivni, chodi jiz od 10 mesicu - rozhodne to neni dite, ktere posadite a ono tam zustane... Preji ti krasny porod a ja se primlouvam, neplacej sve dite - nezaslouzi si to:-)
Občas jsme dostali, já vyjímečně, brácha průserář častěji. Ale, to nezmanená, že nás rodiče týrali, to snad ne. Moje rodiče jsou pro mě ty nejdůležitější lidi (zatím). Mám problém jdu se poradit s našema. Vždycky se na ně mohu spolehnout. Táta s mamkou mi dají první poslední. Haha, dětství jsem měla krásné. Dovolené, výlety, fotky, společné zážitky, dodnes se ještě chechtáme, když se sejdem. Proč si všichni myslíte, že když rodiče sem tam (zaslouženě) potrestají fyzicky dítě tak jsou špatní a zlý rodiče. Svoje rodiče miluji a když jsem dostala, tak jsem si to zasloužila. Nikdy jsem nedostala neprávem. Jednou jsem byla neprávem nařčena z jedné lumpárny ve škole, bylo to hnusné, ponižující a to jste měli vidět mamku s tátou jak se za mě rvali jako lvi. Byli si naprosto jisti, že já to nebyla, vůbec, ale vůbec o mě nepochybovali. Tady bych se cítila poznamenaná a zneuctěná na své dětské duši, kdyby mi nevěřili a nehájili mě. Tady ano. Ale za nějaké zasloužené a ještě když jsem si to určila sama, tak to teda ne.
Bledule, můj brácha byl opravdu rošňák. Třeba si pamatuji si na jeden sekec mazec. To kouřili s klukama u babičky ve stodole plné sena. Dostal co si zasluhoval a co je hlavní - on jako jeden z mála kluků v okolí nekouří.
Ráda bych se zeptala "zasloužilých mamin" - myslíte bitím i třeba lehké plácnutí přes ručičku u batolete, třeba když se už podesáté snaží strčit prstíčky kam nemá - nebo to je pro vás přijatelné? Čekám naše první miminko, sama jsem jako malá bita nikdy nebyla (jednou v životě asi v 9 letech jsem dostala výprask na zadek, ale to si dodneška pamatuju, proč to bylo a že to bylo právem, byla jsem opravdu drzá a snažila jsem se rodiče zkoušet, co všechno vydrží).
Silvo, naprosto s tebou souhlasim. Jsi mlada a ja si blahove myslela,ze v dobe kdy jsi chodila do skoly, tak uz telesne tresty neexistovaly. Zjistila jsem, ze pokud se trestani tyka ve skolach, ze bohuzel jsou krutejsi ucitelky-zeny, nezli muzi. Asi je to tim,ze si neumeji zjednat autoritu a proto pouzivaji fyzicke nasili vuci slabsim a bezmocnejsim. Totez vlastne plati i v rodinach, kdy je nucenym vykonavatelem muz,kteremu biti naridi manzelka.Ja nemohu pochopit, jak se muze nekdo takto k detem chovat.V te skole to muselo byt pro tebe krute. Pamatuji se,kdyz mi bylo asi 13 (1958),tak nasemu tridnimu kruplo v hlave a uhodil spoluzaka do obliceje. Ten na nej vykrikl,ze ho bit nebude a vartil jednu uciteli zpet. Cela trida byla ohromena a kluk (Jarda Krejcik) utekl ze tridy. ucitel se za nim hnal ven a cela trida a nim. nakonec jsme vsichni dostali pisemny trest. To bylo tez ohromne, ty spolecne tresty. Vsichni za jednoho!Myslela jsem,ze od tech 50 let uroven skolstvi pokrocila, ale jak vidim, tak moc ne.Dcera studovala SES v Resslovce na Praze 2. Tam je sice nebili, ale zato neucili. Ucitelky prisly jen na poslednich par minut zapsat dochazku a tim vyucovani skoncilo. Byla to jedna hruza. Ackoliv jsem zena, myslim,ze feminizace skolstvi velmi poskodila. zeny do ni zanasi osobni rodinne starosti a zaci to odnaseji. Myslim,ze kazdy musi zacit prvni u sebe a pak u deti. Take neskodi vice osvety a nebat se o veci mluvit. Nazory o telesnem trestani deti jsou zastarala a predpotopni. Bohuzel se ukazuje, ze jeste nadpolovicni vetsina rodicu se techto navyku nerada zbavuje. Ono je to jednodussi, nezli si neco o psychice deti precist a take se jim vice venovat. Kdyz je clovek ma opravdu rad, tak se jim hodne venuje a na tech detech se to projevi a ani tolik problematicke pak nejsou. Venovat se detem vsak netkvi jen je posadit k TV, ci jim kupovat darky, aby daly rodicum pokoj.Bohuzel v dnesni dobe to neni ojedinely jev. Dospelym mnohdy nedochazi, ze dite by vzalo vice za vdek, kdyby mama a tata sli s deckem radeji ven hrat micem, ci lyzovat, do hvezdarny,do muzea,divadla,na parnik,krmit labute na Vltavu, atd.Je to jiz rada let, kdyz jsem to s detmi podnikala, ale nelituji.
Daisy, Silvo,M. to co tu popisujete to je týrání dětí, už trestný čin, důtky,pěsti,řemen atd. to nejsou adekvátní prostředky pro výchovu dítěte. O tom snad diskuse není.
Blanko, Daisy a Silvo:Jsem rada, ze se mezi ceskyma maminkama-babickama take najdou ty, ktere odsuzuji biti. Bohuzel ale realita je takova, ze hodne ceskych maminek pravidelnou facku povazuji za vychovny prostredek. Je mi to hrozne lito, ale je to opravdu dusledek toho, ze vyrostly v rodinach, kde biti bylo povazovano za OK...A jeste jedna vec k premysleni. Nedavno jsem v USA videla v TV porad, jez se zabyval prave timto problemem. V USA se to ale nepovazuje za vychovny prostredek, ale za tyrani ditete. Nicmene psycholog tam vysvetloval, ze tou "fackou" si maminka proste "ulevy". Dojde tudiz postupne k tomu, ze dite dostane facku v pravidelnem intervalu, at zlobi ci ne... Proste je to takovy "ulevovaci prostredek od stresu" pro maminku...
... jsem dost vvyděšena ze všech příspěvků, které pokládají fyzickou převahu dospělého jako jednu z variant "výchovy"... vyděšena proto, že já jako dítě dostávala důtkama tak často, že už pro mne tělesný trest byl jenom otázkou: vydržím nebrečet, JÁ JIM ukážu! Čím tvrdošíjněji jsem mlčela, ani slza... tím více ran. A tím víc odporu ve mně, vůbec to nebyla otázka trestu a za co - to mně unikalo, ale boj se silnějším dospělým - svýma zbraněma. Svému synovi jsem naplácala na zadek jednou - bylo mu šest, přestěhovali jsme se do nového prostředí, byl listopad, ( tedy tma)a on měl přijít domů v pět. V šest hodin přišel, a já jsem měla o něho takový strach, že jsem ze zoufalství začala křičet, KDES byl, a začala jsem ho mydlit po zadku, a nečekala na odpověď - bylo to MOJE selhání, mně ruply nervy, až pak jsem zjistila, že mu ujel trolejbus od kamaráda, kde byl, a bál se jít pěšky, protože jsem mu to zakázala ( "pěšinka" k nám lemována romským etnikem a hospodami 5.cenové ...), tak čekal na další, jel za 40 minut. Se zpožděním...Nikdy jsem ho neuhodila, i když by to bylo mnohokrát pro MNE mnohem výhodnější. Kolikrát jsem počítala do 25!, až jsem se uklidnila!Je mu 23, má ke mně absolutní důvěru, a já v něho také. Nezklamal mne, nepodvedl, nelže - což já o sobě ve vztahu k mým rodičům říct nemůžu. Já jsem lhala doma ze strachu, a řekla jsem si, že své děti k tomu nikdy nebudu "navádět" - razila jsem heslo, aň se stalo cokoliv, řekni mně to, vždycky ses dá všechno napravit! A když ne, bude to poučení pro příště. Neodpustím ti jen jedno - lež.Můj strees z dětství si nesu dodnes, i když si to uvědomuju až v posledních letech.Pokud mohu prosit, nebijte své děti, je to pouze selhání vašich nervů, a úleva pro vaše napětí!Radši ho v 6ti letech zapsat do karate, juda či nějakého sportu, aby se uměl bránit, ale jako rodič ho přece nebudu učit, že silnější ( teda já) mám pravdu!Děti do 4 let bít?To mně naskočila husí kůže!
Blanko,Julie - cetla jsem vase prispevky s radosti.Blanko,pises,ze uz jsi babickou.Me je 26 let,ale na skolu mam vzpominky uplne stejne.Jednou me ucitelka pred celou tridou zmlatila tak,ze na to do smrti nezapomenu.Bylo mi 7 let.Bez jakehokoliv varovani me chytla za ruku vytrhla z lavice,mrstila se mnou mezi kvetinovou vyzdobu a zacla na me rvat.Vubec jsem nevedela,co se deje.Cela trida na me civela.Z toho soku jsem se pocurala.A vite,co tu soudruzku k takovemu chovani vedlo? V lavici za mnou sedela spoluzacka Vendula,byla slaba na uceni.Doplnovali jsme nejake priklady,ja to mela davno hotove a ona se s tim porad morila.Tak me napadlo,ze ji pomuzu a zacala jsem ji diktovat,co tam ma napsat.Vubec me tehdy - male dite - nenapadlo,ze je to z pohledu ucitelky podvod.Kdyz na me pak ucitelka zacala rvat,jestli jsem spoluzacce radila,ze strachu jsem odpovedela,ze ne.Nasledovala facka, ze jsem na chvili neslysela na jedno ucho.Ta stejna ucitelka zase jindy jinou spoluzacku tak prastila pesti do zad,ze ztratila dech.A tato pedagozka nebyla zdaleka jedina,kdo se k detem takto choval.Byli jsme mali a ani ve snu nas nenapadlo,ze bychom to meli rict rodicum.Jeste ted si pamatuju na ten pocit straslive viny,rikala jsem si,ze to musel byt hrozny zlocin,kdyz se soudružka ucitelka tak hrozne rozzlobila.Dite dospelym strasne dlouho veri,proto s nim mohou tak lehce manipulovat,tyrat ho - komu by to reklo,ze?Vcera jsem se zrovna divala na zpravy,mluvili tam o chlapovi,ktery k smrti utyral svou VLASTNI 4 letou dcerku !!! To jen jako zajimavost pro vsechny zastance "placnuti po zadku,pokud si to dite zaslouzi".Dite si nezaslouzi zadne nasili - fyzicke ani psychicke,nesmi poznat strach z rodicu - NAUCTE SE PROSIM ROZLISOVAT MEZI AUTORITOU PRIROZENOU A VYNUCENOU POMOCI ZASTRASOVANI.Je to zvlastni - kdyz se clovek uchazi treba o nove zamestnani,prochazi spoustou testu a pohovoru,ale kdyz se kdekdo rozhodne mit deti,nikdo se nenamaha zjistit,zda je ten clovek vubec zpusobily .... :-(((
Hm, u nás to fungovalo tak: když jsme já nebo brácha něco provedli, tak nás maminka nebila, trestal nás táta a pokud nebyl zrovna doma tak se na něj čekalo. Probíhalo to takhle, nejdřív si s náma promluvil proč a zač a pak se s námi dohodl za kolik to bude a pak byl nášup. A když jsme něco jsme provedli opakovaně , to jsme měli takovouhle dohodu např: po prvé za 2(podle závažnosti prohřešku, mohlo být i víc), podruhé za 4 atd. My jsme s bráchou byly celkem hodné a bezproblémové děti, takže to nebylo moc často. Žádné následky na duši to na mě vůbec nenechalo.
To jsem byla ja, co psala,ze souhlasim s Julii.Ziji v USA 10 let a musim potvrdit,ze jsem zazila dobre vychovavane deti.Vsude jsou jiste nejake vyjimky, ale to i v CR. Staci si precist cernou kroniku, jak jsou deti tyrany i v CR.osobne se pamatuji na pripady, kdyz jsem zila v CR,ze matka davala detem do kase hrebicky a deti umrely. pak zase pripad otce,ktery omotal syna novinami a zapalil, atd,atd.Neni treba se jen trefovat do urciteho statu. Zrudy jsou vsude a slusni lide tez. Vetsinu zivota jsem prozila v CR a tez vychovala 2 deti.Deti jsem nebila, jen se pamatuji,ze jsem dceru 2x pleskla pres zadek,kdyz se vztekala. Syna jsem v zivote neuhodila a ani jedno dite neni rozmazlene. Syn je citlivy, s tim nikdy zadny problem nebyl a stacilo mu rici, co se mi nelibi. Dceri jsem musela parkrat neco zakazat,ale zadne velke problemy s ni tez nebyly. Spise jsem s nimi resila vse slovne. Mne rodice dost otloukali a specielne otec byl dost surovy a stale mne ponizoval.zarekla jsem se jiz jako mlada, ze ja se tak ke svym detem chovat nebudu a take jsem to splnila. Prineslo to sve ovoce, nebot mam s obemi detmi pekny vztah.S mou maminkou to jeste slo, ale s otcem jsem uz pak nikdy zvlast dobry vztah nemela. Dnes uz jsem nekolik let babickou a dodnes si to biti od otce pamatuji i kdyz uz je mrtvy. Dcera ma 3 deti a take je nebije a deti jsou pekne vychovane. samozrejme nekdy na ne musi trochu zhurta, ci jim obcas neco zakazat, ale nebije je a jsem rada.Znam hodne jejich kamaradu,kteri je navstevuji a maji dobre zpusoby. To co tu pisi nektere zeny o nevychovanosti americkych deti je blbost. ja se pamatuji, kdyz jsem chdila do skoly v CR do zakladni skoly, tak nas ucitele bili klackem pres ruce a museli jsme stavat v koute v pozoru celou hodinu, ci za dvermi v pozoru.Osobne jsem moc bita nebyla, ale nerada na sve skolni roky vzpominam. Clovek trnul jit do skoly, aby ho nezbili a pak zase domu, aby ho nezbil otec,kdyby se dozvedel ze skoly, ze jsem se treba bavila se spoluzackou. Clovek byl pod stalym stresem.To zrovna k sebevedomi nepomohlo.Spis se to na me generaci podepsalo, protoze nas starsich neni tolik, kteri jsou zdrave sebevedomi.V cloveku to zustava nekdy po cely zivot jako v podvedomi a obava se byt prubojny. jakoby se bal,ze ho zase nekdo zbije, ci ho bude podcenovat i kdyz je treba vyborny. za me se trebas vubec nestavalo, ze by clovek - dite byl pochvalen, jak rodici, tak ucitelem. Proste divna doba a reknu vam,ze bych to nechtela vratit i za cenu mladi. Nazyvat dite parchantem, to je take sila a hovori to o urovni rodice.Kdyby mne maminka nazvala parchantem jako pise Kaca, patrne by se mi nadobro odcizila. treba to jejim detem nevadi, ci si zvykly, ale jsou deti, ktere by to mohlo poznamenat navzdy. Mejte se pekne.Akraj to napsala pekne, ja to resila podobne.
Julie, souhlasim s tebou.
Ziji jiz 6 let trvale v USA a nevsimla jsem si, ze by byly mistni deti nevychovane. Spise bych rekla, ze jsou vseobecne vychovane a k tomu jeste znacne sebevedome. Musim tvrde rici, ze fyzicke tresty naprosto odsuzuji. To, ze dite uhodim, tim se akorat nauci, ze biti je OK a pak to bude aplikovat na svych detech... proste retez. Jsem rada, ze neziji v CR a nevidim, jak maminky deti na hristi biji... asi bych s chuti take jednu strihla - te mamince...
Ja si myslim, ze aby bylo dite vychovane, tak neni potreba pouzit "silu". A zase naopak, facka - nezaruci to, ze dite vas jednou nezapichne...:-( Ja bych svou dceru (12 mesicu) nikdy neuhodila, zatim jsem ji byla schopna vzdy vsechno vysvetlit. Co muze dite udelat tak strasneho, abychom ho/ji museli bit??? To, ze 2 lete dite rozbije vazu, nebo se vzteka? No, chytri rodice premisti vazu z dosahu ditete. Je pro dite prirozene, ze si chce vse ohmatat a prozkoumat. A vztekani??? To je take prirozene obdobi ve vyvoji. Dite proste zkousi "co muze a nemuze". Ja to budu resit tak, ze pri vztekani, dite odvedu nekam do klidu a tam pockam, az se uklidni. Casto se dite vzteka treba na hristi. Idealni resenim je: pokud neprestanes, tak pujdeme domu a vratime se, az se uklidnis... tot muj nazor:-)
Plácnutí přes zadek ano,až po druhém roce věku,když už situaci nelze jinak řešit.U nás hodně pomohl proutek,ted už funguje pouze jako výstraha. Facky určitě ne,dítěti byste mohli ublížit.
Akraj (porad jsem si rikala,co Te vedlo k tomu nicku - mam trochu delsi vedeni,ale uz mi to doslo ;-) Nejradsi bych Te pozadala o kontakt,malokdy clovek potka nekoho s tak rozumnymi nazory.Mam radost a Tvym detem tise pravidim.Asi budou mit mnohem lepsi startovaci pozici pro rodicovstvi,nez my ostatni,kteri musime (plati jen pro ty,kdo chteji neco ve sve hlave menit) pracne z pameti vymazavat zabehnute formy.To Tvoje deti nemusi,maji to v hlave zakodovano spravne.
Bledule,ja si zase myslim,ze to neni ani zdaleka tak,jak pises.A i kdyby,delat neco s nejlepsim vedomim casto nestaci.Moje babicka napriklad mamu trestala tak,ze ji nechavala klecet na studene podlaze.Mama ma dnes ta kolena nemocna.Nepochybuji o tom,ze babicka mamu milovala,a presto ji takhle z hlouposti a neuvedomeni si dopadu svych trestu ublizovala.Mohly bychom asi spolecne najit spoustu dalsich prikladu,kdy rodice mysli jen na "dobro" svych deti.
Silvo, děkuju. Napsala jsi to moc pěkně, přesně tak nějak to cítím i já. Víte, já si neosobuju právo na svou neomylnost a nesnažím se nikomu vnutit svůj názor. Já ten svůj názor pouze říkám - to se snad doufám smí, od toho tady je ta diskuze, ne? Takže mi, prosím, "mámo" nepodsouvej nějaké sklony k psychickému týrání dětí a zamykání nevinných holátek do ložnice. Nikdy jsem své děti nikde nezamkla a nikdy jsem je netýrala. Ado, ty si jako myslíš, že se mi dítě nikdy venku nevztekalo? Nedupalo nožičkama a neječelo jako o život? Myslím, že tohohle jsme si všechny matky užily dost a dost. To prostě patří k určitému věku. Zrovna tak jako negativismus, puberta atd. Mě by jenom zajímalo, jestli, když se ti dítě začne na ulici - nebo někde jinde - vztekat a ty mu třeba naplácáš, ono potom přestane ječet? Pochybuju. Čeho tím dosáhneš, když mu nasekáš na prdelku? U dítěte ničeho - teda vlastně ano - ještě většího řevu, ale tobě se možná trochu uleví, že jo? Když dítě zatají poznámku a přijde se na to - dostane nářez. Hm, dobrý. Třeba bude mít i zaracha, nebo zakázanou televizi. A co bude příště? Zase dostane poznámku, a bude mít strach se k ní přiznat. Není lepší si s dítětem v klidu sednout, vyptat se na všechny okolnosti - proč tu poznámku dostalo, co ho k nějakému "zločinu" vedlo, jak to vidí teď, zpětně, jestli by se mu líbilo, kdyby se někdo takhle choval k němu...těch variant je nepřeberné množství. Já jsem třeba používala tzv. pozitivní motivaci. Nevěřili byste,, jak je to účinné: když umyješ nádobí, než přijdu z práce, zahrajeme si spolu žolíky....místo: jestli to nádobí nebude umytý, než přijdu domů, dostaneš na zadek. Jaká varianta by pro vás byla přijatelnější? Ve kterém případě byste to udělali rádi? Jednoduchá odpověď, že? Víte, děti jsou malé jenom jednou, strašně rychle to uteče a co pohnojíte v dětství, zpátky nevrátíte. Pak si člověk může akorát drbat hlavu. Taky si jí teď drbu, nemyslete si. Nikdo nejse neomylný. I já jsem měla období, kdy jsem byla nervózní, urvaná, neměla na ně čas. Sice netrvalo nějak dlouho, ale bylo to tam. Všichni jsme jenom lidi. Každý jednáme podle svého. Já jsem se své dcery snažila "naučit", že domov je oáza klidu, pochopení, tolerance a důvěry. Doma na sebe nekřičíme, nebijeme se, nenadáváme si. /To samozřejmě neděláme ani nikde jinde/. Nešlo to vždycky jako po másle, občas jsem viděla rudě a hudrovala jsem jak stará hokyně, ale fakt jsem se vždycky snažila neulítnout v afektu.
Já si myslím, že děti každý vychovává celým svým srdcem a snaží se jak nejlíp umí. , a řeči o tom jak by to měl dělat nejsou nic platné.
Deti nemam,mohu tedy mluvit pouze o svem vlastnim detstvi.Ve vztahu k telesnym trestum si pamatuju jednu zasadni vec: nikdy mi rana pres zadek nevysvetlila,PROC delam tu nebo onu vec spatne.Opakovat dokola malemu prckovi nejaky zakaz opravdu vetsinou nepomaha,dite ma svoje vlastni mysleni a to si chce take prosadit.I male dite je lidska bytost s intelektem a sebevedomim,ne poslusny pejsek.Argumenty podane formou umernou jeho veku vetsinou zabiraji.Akraj je dukazem - pise,ze vychovavala sve deti tak jak byla vychovana sama.Zamyslete se nad tim Vy,kdo mate deti,mozna se ke svym detem chovate take stejne jako Vasi rodice k Vam.Vzpomente si,co Vam na pristupu rodicu vadilo a kvuli cemu jste se jich bali.Vy kdo tvrdite,ze na Vas fyzicke tresty nezanechaly zadne nasledky,pokuste se vzpomenout si,jak Vam v takove situaci bylo tehdy.Neverim tomu,ze ten,kdo byl vychovan bez fyzickych trestu je schopen vztahnout ruku na vlastni potomky.A stejne tak clovek,ktery obcas nejaky ten uder vyfasoval,si tezko umi predstavit,ze se deti daji vychovavat i jinak.Inu: "Co se v madi naucis ...",bohuzel plati i v tomto pripade.Detska dusicka je jen zmenseninou te dospele a deti si moc a moc vazi toho,kdyz je clovek bere jako sobe rovne. Snazi se pak byt "hodne",aby dospelemu udelaly radost a ne ze strachu.Preju vsem detem,aby nikdy nepoznaly strach z dospelych.
Fackovat kojenca alebo batola je dost krute. Mam doma skoro 9 rocnu slecnu a tiez jej uz nemusim davat vychovne po zadku pretoze ma dostatocny respekt a vie ze ked sa nahnevam, bude zle. Po zadku dostavala ked bola mala a tvrdohlavo ma ignorovala. Nezabudnem na to ako sa LEN TAK dvojrocna hodila pred branou na zem, dupala nohami a kricala ze ona domov neide lebo chce byt vonku. Uz vidim Akraj ako by ju tahala domov a zatvarala do spalne, navyse v tom case ked zacala hystericky plakat, nevedela lapit dych. Keby som ju vtedy zavrela, dnes by som ju uz nemala!
To: Akraja zavřené dítko se vztekalo v ložnici a přišlo, až když se uklidnilo? Nebo jsi ho v té ložnici zamkla? To už by bylo o něčem jiném, o dosti horším, než plácnutí - aň už přes zadek nebo přes ručičku. Přiznám se, facky taky neuznávám, ale jednu přes ručičku - pro malé dítě po desáté šahající na krbová kamna, či jednu přes zadek pro syna zapírajícího poznámku - co jiného s tím??? Vysvětlovat miminku, že to je opravdu ale opravdu horké a nechat ho, až se spálí. Nebo ho zavřít do ložnice a mít klid - tam se mu nic nestane?? A synovi podesáté vysvětlovat, že to se nedělá. A učit ho, že dobrý a kvalitní člověk si emoce vždy ponechá pro sebe a nikdy nedá najevo, že tohle už je moc - že tohle už se nedělá. Však on to plácnutí přes zadek pochopí - je to rychlé a ve většině případů účinné. Samozřejmě účinné to zůstane, pokud je to opravdu vyjímečný trest. Zastávám názor, že zakázáno má být jen to opravdu nebezpečné, pak takového tresty není nutné aplikovat často. Když mu zakážu vše, musím trestat neustále a to je zbytečné.Takže vysvětlit od určitého věku, co se bude trestat a pak důsledně. Tresty (všeobecně) jen za vyjímečné prohřešky - lhaní, podvádění, naschvály okolí. To, že někdo něco udělat neúmyslně, byň to zkazil není hodno trestu.
Tak jsem asi opravdu svatá a mám svaté děti. Mám je už ve věku 20 a 17 let a bity nebyly nikdy. Asi nidky neudělaly nic tak strašného, abych po téhle výchovné metodě musela sáhnout, nevím. Ale zároveň to nebyly nějací vzorní andílkové - taky jsem zažila zatlučenou poznámku, záškoláctví, "ztracenou" žákajdu, když byly malé, tak výbuchy vzteku atd. Ale řešila jsem to jinak, ne tím, že bych vzala vařečku a vyplatila pětadvacet. Většinou jsem si s nimi promluvila, vysvětlila, jaké může mít jejich jednání dopad a bylo to. Vztekání jsem řešila těžkou ignorací - strčila jsem vzteklounka do ložnice, zavřela dveře a počkala, až se uklidní. Starší tam ze vzteku většinou usnula, mladší zase přišla a ujišňovala mě, že už je hodná. Máme moc hezký vztah, dnes mi řeknou všechno, beze strachu, že začnu vyvádět. Obě dvě za mnou třeba přišly, když chtěly začít intimně žít se svým chlapcem, že by rády braly antikoncepci, starší dcera se mě třeba přiznala, že si zkusila "šlehnout" nějakou drogu atd. Já nevím, každý jsme jiný a každý máme jiné zkušenosti, mě se tenhle přístup vyplatil. Nemyslím, že jsem nějak extra autoritativní, spíš jsem je od mala vedla k odpovědnosti za svoje chování. Teď už s nimi nemám žádné problémy, kromě toho, že ta starší je děsná bordelářka :o)) Ale odmaturovala s vyznamenáním a po bouřlivé pubertě vyspěla v zodpovědnou mladou ženu. Našla si pěkné místo, pracuje a není jí zatěžko koupit mladší sestře třeba kalhoty, aby jí udělala radost. Takže bych ani neřekla, že jsem vychovala dva rozmazlené spratky. Možná jsem měla štěstí.
Systém "žádné fyzické tresty" je dokonale zavedený v Anglii. Tam je i obyčejná facka považovaná za trestný čin. Podívejte se ale, jak to tam dopadlo - všecky děcka jsou rozmazlení "fakani"! (omlouvám se za to slovo)
P.S.: Netrestejte děti, aň nedopadnete jako ten blbec PES !!!
My jsme se dohodli se ženou, že budeme stát jeden při druhém, aby byl jednotný názor, aby toho dítka nezneužívala. Pak ale přišla doba, jak dítka rostla, že sem tam přišla potřeba nějakého toho důraznějšího trestu. Nebylo mi pochuti být vykonavatelem. Občas žena požadovala: ten či onen dostane 10 řemenem... nesouhlasil jsem! Citové vydírání přišlo od ženy?! Prý nejsem chlap, jestli trest nevykonám. A ona si mě přestane vážit... Nedobrovolně jsem se tedy stal vykonavatelem trestů (ačkoli jsem to šidil, jak se jen dalo). Zkrátím to! Jak to dopadlo? Citové vydírání ze strany manželky pokračovalo a dnes už jsme rozvedení. A děti jsou u té hodné maminky, která je nikdy ani nebila!!! A já se stydím, za to že jsem selhal, za to, že jsem děti nebránil - proti vlastní matce a jejímu hněvu (?), spíše asi vzteku... kdoví z jaké frustrace pramenil?!
Me doma usmernovali oba rodice rakoskou a myslim si ze to na mne nezanechalo zadne nasledky. Tata vzdycky rikal: "Skoda kazde rany ktera padne vedle". Naopak meho mladsiho bratra nebili vubec a mozna meli, protoze s nim byly vzdy jen same potize, dnes je permanentne nezamestnany, kouri travu a vubec zije nekvalitni zivot. Nerikam ze biti = dobremu vychovani, ale az ja budu mit deti, asi taky nekdy prijde chvile ze jim dam vychovne placnuti pres zadecek. Rakosku doma mit urcite nebudu a fackovat je pod mou uroven, ale mozna mi ruka nekdy ujede. Zvlast budou -li po mne :-))
Já mám syna a dceru, oba jsou moc milí ale syn je od malička temperamentnější. Dceru jsem v podstatě nikdy nebila ( nepočítám výchovné plácnutí přes ručičku, nebo zadeček). Ovšem kluk mě ve svých 12 dokáže vytočit tak, že beru vařečku a jdu ho ztrestat. A kdesi jsem četla, že když trest nenásleduje ihned za proviněním nemá, cenu vůbec trestat,je to jen citové vydírání a psychické týrání dítětě (Takové to počkej doma.)
Teda aby bylo jasno, NIKDY ne kojence a malé batole!!! Ani když se vzteká, to je neúčinné.
Ty, které prohlašujete,že jste ani jedinkrát neplácly dítě přes zadek a nedaly mu ani jeden výchovný pohlavek máte asi svatý děti nebo jste samy svatý. Jsem samozřejmě proti bití, ale občas při velké drzosti mi ta ruka prostě ujede. Teda spíš ujela, je to čím dál tím míň. Krásně to popisuje Erma Bombecková: Všude se píše, že se děti nikdy nemají bít v afektu..... No, jo, ale bijte dítě, které vám přijde popřát ke dni matek! :-))) Věřte tomu, že někdy to mírné plácnutí (ne přes pusu) dítě vezme, když tedy ví, za co. U nás teda občas bylo a je za co... Mimochodem, tu Bombeckovou moc doporučuju přečíst, je v ní hodně moudrých myšlenek, i když je to Američanka a nemusím s ní nutně ve všem souhlasit.
Zažila jsem děti z Ameriky a z Itálie. Rodiče je nechají, aby jim doslova po hlavě skákaly. Ty děti se naprosto neumějí chovat. Myslím, že každá volnost musí mít své hranice. a pokud jde o ta miminka, nejsem zastáncem názoru, že by se plačící miminko mělo trestat. Ale určitě by se taky nemělo vždycky okamžitě konejšit. Prostě je potřeba vypozorovat, kdy je to jen rozmar dítěte. Zažila jsem totiž dítě (asi 4měsíční), které si svým křikem doslova vynucovalo pozornost rodičů, ti chudáci si své dítko bohužel tragicky rozmazlili a problémy s ním měli až do nějakých 7 let věku. Myslím si, že většinou konejšit ano, ale dobře si hlídat, aby toho mimčo nezneužívalo. Jsou to moc chytré opičky už odmalinka :-))
Marketa: V USA je to opravdu desny, mam tam strejdu a co vypravi. Co si tam vsechno deti dovoli k vlastnim rodicum! Trosku mi to pripomina, jak mava bratranec se svyma rodicema. :-)
Akraj: Takovou chvili poznas, proste na zadek obcas dostat musi. Aspon ja to tak vidim. Neni to tyrani, je to vychova. Mozna to beres jinak, protoze jsi vyrustala jinak a deti vychovavas jako jsi byla vychovavana ty. Ale ja to vidim jinak. Asi jsi autoritativni typ, to ja nejsem. Nemyslim si, ze by se tim nejak moc ublizovalo detske "dusi" pokud to tedy neni pripad Terezky Cermakove.
Hmm tak protoze v USA ziju, tak muzu rict jen to, ze od nich bych si rozhodne radit nedala, staci se podivat na nekolik strileni na zakladnich a strednich skolach tady a je vam jasne jak to tu vedou, mluvim z vlastni zkusenosti, protoze deti jsem tu hlidala. Navic tu deti maji vetsi prava, jak vy jako rodic, takze at si radi, kdyz tu v tom maji bordel a deti si tu prakticky muzou k rodicum dovolit cokoliv. Tady by je opravdu meli triskat odmala, i kdyz ja pro telesny tresty nejsem, americe by to jiste prospelo.
Já jsem pro občasné plácnutí přes zadek. Facka je hrozně ponižující.
Káčo, já jsem v životě nebyla bita, ani facku jsem nedostala. A rozmazlená rozhodně nejsem. Nevím, ale názor, že když nebudu své dítě fackovat, bude rozmazlené, mi připadá hodně jednoduchý. Ani svoje děti jsem nikdy nebila, podle mě se něco takového prostě nedělá. A facka na správném místě? A které místo to je? Která je ta chvíle, kdy už je "povolená"?
k 3.12.10:05: Mela jsem moznost poznat dva lidi, kteri v zivote nedostali od rodicu facku, je to hrozny. Tak rozmazleny a sobecky lidi jsem nepoznala. Myslim, ze nejaka ta facka proste obcas musi byt. Nemyslim, ze je to selhani dospeleho, ale nekdy si proste dite stoji tvrdohlave za svym a teprve facka mu otevre oci, ze dela neco spatne.
sidonie: Ja nemyslela maly deti, ale ty, co uz aspon trosku rozum maji a uz by meli rozpoznavat, co je dobre a co zle...
Kaca: facka opravdu není argument, jak se říká. Jedniný výsledek může být ten, že dítě bude blbé a nepůjdou mu počty... :-))Jinak si také myslím, že do určitého věku dítě "myslí" přes prdel. Nevěřím tomu, že někdo dítěti sem tam přes zadek nedá. Vztekajícímu dítěti totiž nic nevysvětlíte. Ne v tu chvíli. To může někdo psát, ale já osobně o tom pochybuji...Něco jiného je to u starších dětí. Tam už tělesné tresty nemají co dělat. Pokud chceme, aby se chovali rozumně, musíme se k nim tak chovat hlavně my. Já doma dostala přes zadek naposledy tak v první třídě. A nezanechalo to na mě vůbec žádnou újmu a lásku k mé mámě to vůbec nesnížilo!!
Já jsem si myslela,že v USA naopak mají odpor k tělesným trestům a děti tam jsou tam vládci v rodiněA o těch miminkách,co se mají nechat plakat, tak na to snad už nikdo nevěří.
Myslím,že konejšení malých dětí není rozmazlování.Jen jistý druh komunikace,pro maličké srozumitelnější,než vlídné slovo pro ty velké.Jsem zásadně proti fyzickým trestům.Vidím v tom pouze a jedině selhání dospělého,kterému dojde trpělivost a argumenty a uchýlí se k tomuto primitivnímu a nic neřešícímu skutku.Mentální "facku" by si "zasloužil" spíš dospělý,aby si uvědomil,kde to zvoral,že se situace vymyká a začal nad tím víc přemýšlet a setsakra se snažit.Mluvím ze zkušenosti.Mám 17-letého syna a nikdy jsem ho neuhodila.Vždy to šlo "po dobrém".Ale je to dřina.Přiznávám.
Kaco,když dítě budeš mít rada, budeš na něho přísná ale zároveň laskavá nebude to parchant. To slovo mi hrozně vadí. Vychovala jsem dvě děti, myslím, že dobře a slovo parchat u nás nikdy nepadlo. Co se týče tělesných trestů, možná někdy ano, ale ne batolata.
Nevidela jsem jeste nikoho, kdo by trestal kojence. Batole uz obcas musi vedet, ze je neco nespravne. Nemyslim si, ze by treba na facce bylo neco spatneho, kdyz si ji dite zaslouzi, tak ji proste dostane! Nechtela bych se pak dozit, aby me rozmazleny parchant, ktery si mysli, ze si muze dovolit vsechno, jednou treba zapichnul. Ale zase na druhou stranu, kdyz si vzpomenu na svoje detstvi, tak me spis stvalo, kdyz mi mama neco vycitala slovne nebo se mnou nemluvila. Bylo to pro me daleko horsi, nez kdyz mi dala facku. To bylo takovy jednorazovy a brzy vyreseny. Nicmene zastavam nazor, ze kdyz si to zaslouzi, tak proste i telesny trest se hodi.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.