Všechny příspěvky se mě moc líbily, podle nich to vypadá snadně, ale ono to pro paní určitě není. Myslím si, že už je na manželovy řeči alergická, takže jeho kázání radši nechce vnímat a když se jí to nedaří, tak pak vybuchne. Já bych se snažila na svou obranu pořádně připravit, šla bych se projít a vše bych ve své mysli předem naplánovala. Pak bych udělala schválně něco pro něj nepřijatelného, abych opravdu jeho kritiku vyvolala. Takhle připravená bych snad už dokázala na jeho kritiku reagovat s úsměvem se slovy: "Umíš to nejspíš lépe než já, takže ti tu činnost ráda přenechám. Podle tvých moudrých rad usuzuji, že se neustále domníváš, že umíš všechno lépe, takže bude pro tebe to nejlepší, když si všechno budeš dělat sám." Otočila bych se k němu zády a odcházela bych pomalu pryč. Pokud by něco říkal, tak bych na to nereagovala. Jen bych mu pak při opuštění místnosti (nebo zahrady) řekla: "Mimochodem, nejsi tak chytrý jak se domníváš, jinak by ti již dávno došlo, že ses stal pro všechny nesnesitelný. Měl by ses nad tím zamyslet, dřív než bude úplně pozdě. Protože na tvé rady a kázání není nikdo zvědavý. Děti ne a já už vůbec ne, pokud s tím nepřestaneš, odejdu od tebe. Jsem samostatně myslící osobnost, takže dokážu v pohodě žít bez tebe. Nemysli si, nejsem vůbec hloupá. Dobře vím, že tak budu i o mnoho šťastnější a spokojenější." Nevím, jestli by to fungovalo a tomu manželovi by to přece jenom došlo. Protože v mezilidských vztazích má veliké mezery ...
No... možná by stačilo říct "ano, lásko, říkal jsi mi to už mockrát, a samozřejmě máš pravdu" a dál si to dělat po svém. Pán by byl spokojen, že byla uznána jeho pravda, a paní by si ušetřila rozčilování.
No ono je to těžké. Na začátku manželství to paní přišlo roztomilé (což moc nechápu, já bych s tím chlapovi mrskla) a teď je to pro ní nesnesitelné. Místo kocání se nad tím, jak je roztomilé, že jí do všeho mluví - kdyby mu místo toho řekla ať si to udělá sám, když je tak chytrý a sekla s tím - dnes by nejspíš takový problém nemusela řešit.I tak si myslím, že to pořád může udělat." Máš chytré řečí? Víš jak na to líp než já? Tak to je moc dobře, protože to jistě i líp uděláš." A vrazit mu tu konvičku do ruky (nebo cokoli jiného co zrovna kritizuje) a hotovo.
takhle kytky zalívat nemůžu?tady je konvička zalívej sám,špatně myji sporák?šup houbičku do ruky a udělej to líp ...
Je poněkud zvláštní, že to snáší celý život a teď najednou je to nesnesitelné. No ale stane se... Já bych se ho zbavila, protože v 53 letech odepsat život je brzy.
Pána jedině vytrestat tím,že se budou jeho nevyžádané rady ignorovat.To se mělo dělat ale hned zpočátku,aby viděl,že buď si má vše dělat sám,jak si myslí,nebo druhé nechat,ať si to dělají po svém a držet zobák.Když se mu neustále popřával sluch,tak si dnes omylem myslí,že sežral Šalamounovo houno a nad něj není.Snad by ho zastavilo,kdyby dostal ultimátum:jestli ještě 1x bude připodotýkat,jdu pryč a vrátím se,až ....se mi bude chtít.Nebo už nikdy.Možná život bez inteligenta bude mnohem krásnější.
Myslím, že pán je klasický případ energetického upírství .... tím, jak svou manželku pokaždé vytočí, se nacpe a proto se pak spokojeně usmívá. Měla jsem něco podobného doma, ale já se rozvedla ... teda nejen kvůli tomu, páč byl ještě nesnesitelně žárlivý, ale i kvůli tomu. Cokoliv jsem udělala, bylo špatně, neustálá kritika a to rozhodně nebyl tak sečtělý a chytrý. Když jsem vybuchla a vztekla se, on se začal usmívat a říkat mi, jak mě miluje .... v těchto chvílích jsem chápala ženy, které zabíjejí v afektu :(((.
Paní musí stanovit svému muži hranice. Pokud je překročí, dát to najevo. Lidi kolem mě se mě naučili respektovat, když jsem jim dala jasně najevo, že je mi jejich jednání nemilé, protivné, že je něco pro mě nepřijatelné. Klidně jsem partnerovi otevřeně řekla - tohle nemám ráda, přímo to nesnáším (třeba rýpavou, jedovatou legraci, ironii), nedělej to, nebo se mi zhnusíš a zprotivíš. A než by byl hnusný, tak toho raději nechal. Lidi se bojí říct - tímhle mě zraňuješ, na tohle jsem citlivá.... Na druhé straně protistrana nemá radost, když je jí jasně řečeno, že její jednání vede k tomu, že se od ní druzí odtahují. Takže protivnému manželovi říct - tím poučováním nás všechny štveš, utíkáme z tvojí společnosti, já chci chlapa, který by mě obdivoval a ne ponižoval. Jestli v tom budeš pokračovat, odejdu.
Někde jsem četla hezkou definici "mužského přechodu". Leží na gauči, přepíná programy a poučuje především o věcech kterým naprosto nerozumí. Věl by na to pán mě. A jestli to dělal i dřív, věkem se to zhoršilo a musí být na zabití. Takže opravdu mu nechat pole působnosti, když to ví líp, ať to i udělá sám. Ono to bude moc práce a třeba trochu zbrzdí. Jako jo, je to chlap, má svý mouchy, jedním uchem tam, druhým ven, neřešit to... ale co je moc je moc.
Na tohle mám velmi jednoduchý a fungující recept: pokud něco dělám, a někdo mě poučuje, jak to dělám špatně, okamžitě všechno položím a jdu od toho a skutečně to už neudělám, dotyčnému to ukážu se slovy "prosím - tady to máš" - ale bohužel, když si to paní nechala dosud líbit... ono se musí zasáhnout hned zpočátku!Jako ve všem tady platí, jaký si to uděláš, takový to máš... tady platí jenom důslednost.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.