Podle statistik a příběhů z okolí to vypadá, že nevěra je běžnou součástí našich životů. Je dnes vůbec možné věřit na celoživotní věrnost, nebo je jednodušší se už na začátku každého vztahu smířit s tím, že vás partner dřív nebo později stejně podvede? O tom píše psycholožka a sexuoložka Laura Janáčková.
V ordinaci sedí mladá žena s mužem, mají dvě malé děti a žena je muži nevěrná. Podle jejích slov problémy začaly už před svatbou, muž o nich ale zjevně neví. Když se dotyčné ptám, proč tedy s tímto mužem zakládala rodinu, krčí rameny a říká, že důvodem byly nejspíš biologické hodiny. Po narození dětí ji vše utvrzovalo v tom, že ji partner nemiluje. Pracoval a vracel se pozdě domů. Byl sice dobrý táta, jenže ona prý necítila lásku. V té chvíli se v jejím životě objevil nový muž, který jí naslouchá a miluje ji. Chce proto od partnera odejít a konečně začít žít. Zvýšení sebedůvěry kombinované s vyvoláním pocitu nedoceněnosti někým třetím často stačí k rozšíření trhliny ve vztahu a následně ke vzniku nevěry.
Nejčastější strategií odlákání cizích partnerů je tzv. časová invaze a druhou pak metoda vražení klínu. Strategie časové invaze vychází z uzpůsobení časového rozvrhu za účelem točit se kolem vybraného cíle víc než jeho partner. Prostě zastavit se „na kafe“ v době, kdy je stávající partner v práci či na služební cestě a tak podobně. Druhou jmenovanou strategií je vlichotit se do existujícího vztahu a aktivně navozovat rozklad. Jedním z účinných prostředků je pak ujišťování zvyšující sebehodnocení typu: „Nechová se k tobě dobře, zasloužila by sis…, tebe je pro něj škoda…“
Rovných 60 % mužů a 53 % žen přiznává, že se někdy v životě pokusili odlákat něčího partnera. Statistiky také ukazují, že téměř polovina z nich uspěla. Nicméně ještě větší procento obou pohlaví uvedlo, že se někdo jiný pokusil zlákat je, aby opustili existující vztah. Proč? Lidé pytlačí v cizích vztazích z mnoha důvodů: chtějí nalézt citovou blízkost, prožít vášnivý sex, zajistit si ochranu, získat zdroje, zlepšit své společenské postavení a podobně. Odloudění něčího partnera bylo a je natolik úspěšné, že se vyvinulo v samostatnou sexuální strategii.
Obecně můžeme říci, že zatímco muži pytlačí v cizích partnerstvích především z důvodu sexu, ženy spíš z touhy po „skutečném“ láskyplném vztahu. Důkazem této skutečnosti může být studie, která se zabývá emočním posunem okamžitě po pohlavním styku při krátkodobé sexuální strategii. Muži, kteří často střídají sexuální partnerky, zažívají bezprostředně po aktu ostrý pokles hodnocení sexuální přitažlivosti právě přítomné partnerky, na rozdíl od žen, které mají tendence nadále vztah budovat.
Muži tedy volí krátkodobé strategie nejčastěji z důvodů sexuálního uspokojení a též k posílení vlastního ega - dokážou totiž sobě i všem ostatním, že jsou muži s velkým M. Ženy doufají ve vztah a ubezpečují se, že jsou ještě přitažlivé a žádoucí. V současnosti veškeré psychologické výzkumy ukazují, že muži na celém světě prožívají v průměru větší touhu po sexuální rozmanitosti než ženy. Někdo si myslí, že tato touha je odporná, jiný si přeje, aby raději neexistovala, a další - moralizujíc své okolí - se snaží všechny ostatní přesvědčit, že opravdu neexistuje.
Často také slýcháme, že lidé, kteří se oddávají nahodilému sexu, jsou špatně přizpůsobiví nebo psychologicky patologičtí. Toto tvrzení však nelze s určitostí potvrdit, protože tito lidé dokážou být stejně citově stabilní jako ti, kteří měli sexuálních partnerů podstatně méně nebo třeba jen jednoho za celý život. Muži i ženy mají totiž nejrůznější sexuální strategie, které sahají od častého nahodilého sexu až po celoživotní monogamii.
ČTĚTE TAKÉ:
Jessica Simpson šokovala, své čtyřměsíční dceři oblékla bikiny
ČTĚTE TAKÉ:
Trpíte nerovnováhou hormonů? Vyzkoušejte hormonální jógovou terapii