Komentáře k článku zpět na článek

SandraN 27. 10. 2016 | 17:28

Ale to vůbec ne...bylo obrazně řečeno, kdo to na sebe vztáhne, je prostě urážlivý...já sama, o téměř tři desítky let mladší, jsem si jednou pomalu vypálila kuchyň....což o to. Já jen že dát osmdesátnici na krk celodenně dvojčata, to teda si myslím, je urážka té seniorky. Ta už by mohla od rodiny sama požadovat nějakou tu pomoc. Bez ohledu, zda je či není schopná. To je už člověk, co si své u rodiny odsloužil.

lebahu 27. 10. 2016 | 10:21

Věk je jenom číslo. Jsou šedesátiletí sklerotičtí stařečci a naopak osmdesátníci, kterým to myslí líp jak čtyřicátníků, a uběhnou maraton (teď jsme byli jednomu takovýmu na narozeninách), takže šmahem říct, že paní 80+ nezvládne pohlídat děti a vypálí barák je vcelku urážka všech seniorů.

SandraN 26. 10. 2016 | 22:21

Taky mám známou, co se stala babičkou prvně kolem 70. Ona měla dítě pozdě a její dítě taky. Ovšem pořídit si 80 letou chůvu k dětem znamená třetí dítě do baráku a téměř jistotu, že ho jednou najdu vypálený po špatné manipulaci s plynem...

SandraN 26. 10. 2016 | 22:19

Musím říct, že když si sebe představím v situaci, kdy si nejsem jistá, zda zvládnu po té velké životní změně žít dál sama a jak tedy mi nic jiného nezbývá - když už o tom i ti mí mladí jakožto nejbližší lidi jsou přesvědčeni natolik, že mi to nabídnou i sami - přestat žít doma a nastěhovat se jinam s tím, že to je napořád, je mi dovoleno tam pracovat a pečovat o děti a nekafrat do ničeho jiného, tak já bych tak tedy žít nechtěla. Jste jako na návštěvě, smíte umýt podlahu, ale nesmíte si to usnadnit pošoupnutím stolu, smíte mýt nádobí, ale nesmíte přerovnat skleničky a talíře tak, abyste na to pohodlně dosáhla, jste natolik nesvéprávná, že si nemůžete dovolit udělat si doma babinec na narozeniny, můžu odvádět maximum domácí práce, aniž bych se tam skutečně jako doma cítila, poněvadž co je doma - to je můj prostor, který já za to, že nejsem sama, nemám....To je na druhou stranu takové, že radši byhc byla sama, ale doma....proč lidi ani na stáří nechtějí do důchoďáku, pečovateláku...ztratí tím sice starost, kdo nakoupí, uklidí, donese jídlo....ale ztratí tím i domov.....fakt že jo.....nechtěla bych tak dopadnout..... a to ještě kdybych cokoli řekla, by bylo bráno jako atak na jistoty těch, co mi toto omezené doma poskytli....mě by to mrzelo a sama bych táhla zpátky do té své samoty....na to mě přivedla lolalola..a je to pohled zase z jiného úhlu. Něco za něco...platí to pořád. Něco získám, něco ztratím....

helza 26. 10. 2016 | 09:45

lolalola: Myslím, že zde vůbec nejde o úctu, či neůctu ke starší generaci. Ba naopak, pokud je maminka Nikoly schopná pečovat o dvojčata, pokud evidentně cítí potřebu domácnost, v níž momentálně žije zušlechťovat k obrazu svému, pak je to ze všech zůčastněných právě ona, která nejvíce potřebuje a zaslouží si svůj vlastní domov. Domov, kde může přivítat hosty, přátele, či přítele, kde za ní mohou vnoučata, či děti zajít na kafe a na bábovku a kde nebude žít s pocitem, že pro ni již vše skončilo. Místo toho bydlí u dětí, dělá jim služku a prudí je. Nejspíš to cítí a je bezradná, protože každým pokusem se jim nějak zavděčit to ještě zhoršuje. Přeci pokud ji mladí seženou pěkné bydlení poblíž, jenom ji vrátí pocit, že ještě může mít svůj vlastní život, své vlastní plány, svou budoucnost. Že to prostě ještě není konečná. Vy to lalolo vidíte svýma očima a z vašeho úhlu pohledu chcete pro rodiče udělat maximum s láskou a úctou. Je to od vás velice pěkné. Ale je třeba vnímat i potřeby těch rodičů, tedy i duševní potřeby. I oni totiž chtějí žít, ne pouze být součástí, byť sebevíc uctívanou a milovanou, něčího života.

lolalola 26. 10. 2016 | 09:11

lebahu: Hm, to jsem přesně čekala, když nejsou argumenty, tak se chytá za slovo..i já se občas na některý pitomý web kouknu..někdy neodolám a také přidám příspěvek, ale nenahrazuji si tím reálnou komunikace...ale to jsem trochu odbočila..

lebahu 26. 10. 2016 | 07:55
j66 25. 10. 2016 | 23:58

Mata69: Jasně , že taky vidím chyby , ale zase tak moc m to nevadí. Taky nemluvím spisovně v běžném hovoru a psaní diskusních příspěvků je v podstatě takové plkání písemnou formou. ................................................ U redakčního textu mi to vadí. Předpokládám, že člověk, který se češtinou živí má psát bez chyb jinak odvádí práci ve špatné kvalitě a vlastně dělá zmetky. Ale co nadělám,, jedině že to nebudu číst a nebudu klikat

lolalola 25. 10. 2016 | 23:31

A co takhle více úcty ke starší generaci, ke svým rodičům a rodičům našeho partnera, bez kterých by nás nebylo a neměly bychom naše skvělé manžely...já mám v úctě svoje rodiče i babičku, také radí a kolikrát jsou to nevyžádané rady, ale časem se skoro vždy, ne-li vždy, ukáže, že maminka nebo babička mají pravdu..jsou prostě zkušené a moudré..dnes je moderní jakoby opovrhovat rodiči, co nejdále od nich, jéžíš zase volá máma, co zas chce..apod. Já doufám, že se tohoto od svých dětí nedočkám a jdu jim příkladem tím, že se chovám nejen k rodičům, ale obecně ke starší generaci slušně a děti k tomu také vedu..Radši volám babičce, když se chci zeptat na recept než abych otevřela PC a najela na nějakej pitomej web, kde krafou maminy na mateřský, co nemají co na práci, když jim dítě spí a probírají tam beztak blbosti..to si radši popovídám s babičkou nebo mamkou..

helza 25. 10. 2016 | 19:30

lebahu: Můžeš mít i VŠ a učit češtinu, pokud vnímáš text jako celek, (třeba když jsi dyslektik, dysgrafik, nebo dysortografik) pak jednotlivá písmenka nevnímáš a tím pádem chyby nevidíš. Ani svůj vlastní text zpětně neopravíš, musíš se spoléhat na "první pokus".

helza 25. 10. 2016 | 19:25

SandraN: Ty hele, já mám spolužačku, která se narodila po válce,její mamince bylo tehdy 40. Ona sama se vdala taky ve 40. Takže když se ji narodilo první dítě, bylo babičce přes 80. Ale z toho, že se stará o dvojčata a přestavuje nábytek, se dá odvodit její zdraví a vitalita. Věk asi taky ne.

helza 25. 10. 2016 | 19:20

Mata69: No já mám asi největší problém s tím, že nějak předbíhám myšlenkama a tak se mi přehazuje sled písmen, někdy i slov. A člověče, už se mi to stalo i v řeči. Asi už magořím. :)))

Mata69 25. 10. 2016 | 18:22
Mata69 25. 10. 2016 | 18:20

j66: za prvné - já chyby nehledám, ony na mne doslova křičí z textu samy (to těžko pochopíte, když je nevidíte). Za druhé, tady jsem upozornila na svou chybu.

lebahu 25. 10. 2016 | 18:10

j66: Ono na Dámě nikdo ty chyby hledat nemusí, každého, kdo má aspoň 5 tříd základní školy, praští do očí.

SandraN 25. 10. 2016 | 17:52

Co se týče věku babičky, lze jej odvodit i od věku dcery. Dřív bylo běžné mít první dítě kolem cca 21 let, Nikole je 38, její matce nemusí být ještě ani 60. Trochu mě mate, že by už byla v důchodu, když měla jedno dítě, loni chodily šedesátnice při dvou dětech na odpočinek přesně v těch šedesáti. A babička, která zvládá pomáhat se dvojčaty, musí nějaký ten elán mít, ne, a ta asi už do práce nechodí - třeba šla o něco dřív, má vdovský důchod a u mladých tolik neprobydlí. To jen na okraj. Babička může i v ledačems mít pravdu. Víc očí víc vidí. Šoupnutí nábytku může - kdyby se to vzalo důsledně - a kdyby se to dalo ukázat víc lidem - třeba by to skutečně bylo lepší, praktičtější, a třeba by většina řekla, ta babča má pravdu. Ale o to nejde. Jde o to, že ona, kterou si vzali dobrovolně a nemuseli, se jim vměšuje do jejich věcí. To je to špatný. Něco jiného by bylo,kdyby jí řekli, nevíme si rady, poraď, co s tímhle. To mi řekli kolikrát mladí třeba ohledně stravy kojence a já jim vždycky řekla, za nás se to dělalo jinak /polívčičky a šťávičky třeba obráceně/ zeptejte se doktorky, já nemůžu říct přesně, jestli to tak je dobře. babička ještě nebyla zralá /stará, nemohoucí a potřebná/, když si ji vzali k sobě. Byla pouze ovdovělá, nesnižuju tím to vdovství, vůbec ne, ale kdyby si všichni mladí vzali ovdovělou tchyni k sobě, tak jsme s největší pravděpodobností národ rozvedených. Byla to taková půjčka za oplátku...nebudeš sama a něco pro nás uděláš......takže je potřeba opět nastolit jiný řád - my ve svém za svoje, ty babi taky.Prodělají finančně, nebude tak uklizeno, uvařeno, našetřeno, hotovo.....ale vydělají na klidu, soukromí, atd. Měli by najít schůdné řešení pro všechny. Bábi není třeba stěhovat na Aljašku či minimálně 200 km od bydliště mladých vzdušnou čarou, neboť za pár let bude třeba po úraze špatně pohyblivá, stačilo by jí 2+1 ve stejné čtvrti. Poblíž, na dosah, ale nikoli pohromadě....A není hanba si to přiznat a říct to nahlas.

helza 25. 10. 2016 | 17:38

Mata69: :)))) tak tu jsem vůbec nezaznamenala. :))) Víš, Pamatuju první roky Dámy, první diskuse. A začátky paušálů i toho, že se na netu objevili lidé, kteří na stroji třeba ani nikdy nepsali, kteří třeba i propadali na základce ale zase měli jiné kvality. Byla tu jedna slečna, byla nesmírně milá, vtipná i moudrá, dá se říct. Všichni (tehdy nás na Dámu tolik nechodilo a diskusí bylo pár, zak jsme se znali) ji měli rádi. Pak si založila svou diskusi a v nadpise napsala hrubku. A jedna z dam ji to zatepla pěkně nandala. Skončilo to tím, že slečna z Dámy odešla, dokonce zde vznikla i diskuse "chyby na Dámě", nebo tak. Zkrátím to, naučila jsem se proto jakékoliv chyby zcela ignorovat. Vím, že i člověk ošklivý, či zmrzačený může mít krásnou duši a obohatit mě, vím, že i člověk mentálně postižený může být vřelý a prosvítit můj den a stejně i člověka, který píše hrubky, či překlepy, či jiné hrozné chyby beru jako každého jiného, když něco napíše. Stačí jen nekoukat

j66 25. 10. 2016 | 16:50
Mata69 25. 10. 2016 | 16:09

helza: fakt bych si tě nedovolila opravovat, právě proto, že vím jak se ti hůř píše. zděsila jsem se svojí hrubky...

Mata69 25. 10. 2016 | 16:07
helza 25. 10. 2016 | 13:51

lebahu: Já tohle ale netvrdím, ani jsem netcrdila, pouze jsem chtěla Matě nějak nastínit, že "pokud" soužití více generací před padesáti lety šlo, pak k tomu byli lidi od dětství vedeni. A už vůbec jsem netvrdila, že to "těch rodinách fungovalo vždycky idylicky", jak jsi to asi pochopila. Naopak, psala jsem, že se museli naučít žít tak trochu vedle sebe, místo spolu, myšleno v tom, že si uměli vytvořit a uhájit svůj prostor i v těsné blízkosti bráchy, či někoho jiného. A k tomu samozřejmě patří i umět se do krve pohádat a neurazit se a spousta jiných dovedností. A je jasné, že se všem vždycky všechno nelíbilo, to jsem nikdy nepsala.

helza 25. 10. 2016 | 13:36

Syda1949: Já neobhajuji společné bydlení, naopak. Pokoušela jsem se vysvětlit, proč to, co dříve šlo, už dnes prostě nejde.

lebahu 25. 10. 2016 | 13:34

Mata69, Helza: Tak ono to ani dřív v těch rodinách nefungovalo vždycky idylicky, taky buď staří remcali do všeho až do smrti a nebo byli násilím odsunuti někde do výměnku a když byli "moc hodní" dalo se jim najíst.
I taková Babička od Němcové (jako že sluníčkovější záležitost si neumím představit) měla svý mouchy, viz scéna, kdy se babka hrnula vítat chlebem a solí a dceru to štvalo ... a babička zas remcala, že dcera žije moc "po pansku".

helza 25. 10. 2016 | 13:32

Mata69: No jo, "z věku vnoučat" hrůza. Mám dojem, že jsem chtěla psát, že s věkem vnoučat věk... a pak to napsala jinak. Hrozně mě to štve, píšu jenom jednou rukou, ta druhá je nepoužitelná. Nikdy jsem se na stroji psát neučila, přesto jsem psávala oběma rukama a všemi prsty a tak nějak automaticky aspoň trochu věděla, kde je co na klávesnici. Tou jednou rukou už to nejde, takže čumím při psaní na klávesnici, jenže tak blbě vidím, že nic nevidím. Do toho občas něco změním, něco dopíšu a na monitoru už to vůbec moc nevidím, takže neopravím. Tudíž překlepy a hrubky jsou mé druhé jméno. Což se netýká to "s", místo "z". To se omluvit nedá. Ale hele, jsme tu dvoj, možná trojgenerační parta, tak buď trochu tolerantní k bábě. :))) Nicméně - vyrůstala jsem v česko-polském prostředí. Ledacos, co Moravák, či Čech neslyší, tak já slyším (například i a y) a nechápu, jak může někdo tohle psát blbě. Ledacos mi ale dělá naopak problém, tedy hlavně délky samohlásek.

farah.farah 25. 10. 2016 | 13:22

Mno, nevím proč by měla být krkavčí dcera jen proto že s máti nechce bydlet, předtím přečce s rodiči taky nebydlela a krkavčí dcera nebyla. Matka na to menní zdrwvotně zle nepotřebuje péči jen prostě neumí naložit se samotou ale to není problém dcery ale matky.
Podle mne by se měli s přítelem zcela bez ohledu na matkou shodnout naw tom jestli s mámou vlastně chtějí žít v jedné domácnosti nebo ne. Pokud ano tak si stanovit jasná pravidla za jakých podmínek ano, pokud ne tak matku z domu dostat, na tom není nic špatného, máma může prodat barák a kupit si byt poblíž nich poříd může hlídat vnoučky a chodit k nim na návštěvy ale v tkaovém množstí které oni snesou,. Já bych ščla touto cestou, úplně na rovinu bych jí společně s přítelem řekla co nám vadí, že nám to ničí vztah jak k ní tak mezi námi a že je to psotě na nás moc že primárně chceme fungovat jako rodina my s dětma a my si chceme rozhodovat co a jak budeme mí kde bude nábytek i jak se bude krájet paprika.:))) Tak že buď máti akceptuje ža paní domu jste vy a nebo prostě půjde bydlet jinam a bude si dirigovat vlastní domácnost podle sebe, pokud je pro ní řízení domácnosti tak stěžejní. Ale je třeba né se hádat a ukazovat na chyby ale věcně v klidu říct v čem je problém a co chci....... zkrátka je to třeba podat tak aby se matka pokud to jen trochu půjde neurazila a především pochopila že svou přílišnou péčí škodí.

Mata69 25. 10. 2016 | 10:30
Mata69 25. 10. 2016 | 10:29
Mata69 25. 10. 2016 | 10:28

helza: a možná na tom něco je, co píšeš. Vyrostla jsem ve velkém domě, kde jsme bydleli společně s babičkou (otcova matka) a s rodinou strejdy. Babička a strejdova rodina měli společnou kuchyň, bydleli v patře, my dole měli svoji domácnost. Jeden kotel, jedna koupelna!!!, jeden záchod v mezaninu. Z dnešního pohledu nepředstavitelné. Dnes, jako dospělá musím říci, že to chtělo hodně, hodně tolerance od všech a vím, že to leckdy mezi dospělými skříplo. Babička byla takový ten klidnící element, neuvěřitelně klidná a tolerantní osoba. Se sestřenkou máme dodnes velmi úzké vztahy, vyrostly jsme spolu jako sourozenci, je to znát. A dnes - já sama bydlím se svojí rodinou v jednom domě s tchyní a tchánem. Ovšem máme každý svou domácnost - ale i tak - jeden dům, jeden dvorek, zahrada...Možná prostředí, ve kterém jsem vyrostla mě naučilo žít v jednom domě s rodiči manžela. A vyhovuje mi to tak, vycházíme velmi dobře. Žijeme tak 17 let. Mamka nám pomáhala s dětmi, teď se situace obrací...tchán je nemocný, vyžaduje celodenní péči, snažíme se tedy zase ulevit mi jí. Ono to chce někdy kousnout se do jazyka, spolknout odseknutí...A myslím to tak, že na obou stranách. Fakt je, že nám mamka nehospodaří v domácnosti, nepřerovnává nábytek a ona i my ťukáme na dveře než vejdeme.

Syda1949 25. 10. 2016 | 09:56

helza: Ale služebnictvo bylo pořád služebnictvo a dělalo co se mu řeklo. No a v oněch početných rodinách bývala daná hierarchie a nově příchozí se přizpůsoboval chodu rodiny, takže tady by se paní měla přizpůsobit rodině své dcery, protože to ona bydlí u nich a ne oni u ní. Ono by to možná šlo, kdyby v tom domě měl každý svůj byt.

ruzickaa 25. 10. 2016 | 09:51

Nevím jak je vaše maminka stará ale měla by mít nějaké koníčky taky a ne jen se vám vměšovat do soukromí a to ona nemá nějaké známé v jejím věku a nikam s něma nechodí ?Poslala bych maminku někam na zájezd nebo do lázní tam by měla možnost se určitě seznámit a třeba by už tak se vám do všeho pak nepletla .

helza 25. 10. 2016 | 09:39
helza 25. 10. 2016 | 09:38

Mata69: Stejně, jako v první republice uměly celé generace mít doma služebnictvo které bydlelo v domě a bylo jaksi součástí rodiny. To už dnes my neumíme, tomusí být odkoukané od rodičů a prarodičů atd. Znám početné rodiny i ty, kde žije více generací. Nejvíc to vnímám v rodině zetě, který je ze 7. dětí. Tam je nutný jakýsi vyšší level tolerance, něco jako žít vedle sebe, nikoliv spolu a to se nedá jenom tak naučit. Ono se to před těmi 50. lety učili už od narození, když vyrůstali s rodiči i prarodiči v jednom domě, mnohdy v jediné místnosti a často kupa sourozenců v jedné posteli. Znám ty obrovské grunty bohatých kulaků. Z venku barák jako stadion, vejdeš, a ony jsou to stáje, hospodářské budovy, seníky a jediná maličká síňka s kuchyňkou, v níž ti boháči žili s celou rodinou.

helza 25. 10. 2016 | 09:24

Problém je podle mne i v tom, že si k sobě maminku brali v době, kdy ovdověla a byla v citové krizi. Je nanejvýš pravděpodobné, že i ona už dnes svého rozhodnutí, přijmout jejich nabídku, lituje. A ona i oni chodí okolo horké kaše, nechtějí nikoho zranit a nenápadně mezi sebou staví val, který může časem přerůst, plný nenávisti, oběma přes hlavu.

lebahu 25. 10. 2016 | 08:14

SandraN: Babičce tříletých vnoučat může být 35 a zrovna tak přes 90. Z věku vnoučat nějak nelze odvodit věk babičky.

SandraN 24. 10. 2016 | 23:31

Babička tříletých vnoučat nemůže přece být stará? To je ženská ještě při síle! Jak mohla souhlasit s jakousi pomyslného rolí pátého kola u vozu? Víte, ona jedna věc je pomoc bližnímu a druhá věc je sebeobětování, které nemuselo být a které vede k pomalému vlastnímu sebezničení. Málokdo z nás by dokázal v klidu a pohodě žít denně, měsíce, roky, s vlastními rodiči. Zejména, když se v dospělosti jistě rád od nich odpoutal. Tedy za sebe - kdybych měla být v jedné domácnosti se svou matkou nebo tchýní, už bych dávno žila někde na opačné polokouli. Buď bychom se navzájem pobily, nebo bych musela utéct. Ono stačilo se vídat. Nevím, kde my tchýně bereme ten patent na rozum a tu chuť k nevyžádaným radám. Zcela mylně si myslíme, že je na naše moudra někdo zvědavý. Nejsou na to zvědaví. Žádní mladí. Moje holky - myslím snachu a dceru - s klidem nechají nádobí válet půl dne nebo jak dlouho. Možná i dva dny....?Asi je baví drbat to naschlé? Nevím. Je to vyšší dívčí, umět se otočit, zaměřit na něco jiného a mlčet. Dcera mi nedávno řekla, mami, my moc dobře víme, že jsme líní, my moc dobře víme, že tys zastala vždycky třikrát tolik, co my, my obdivujeme, jak nám pomáháš /přijdu hlídat a vědí, že bude i navařeno, vypráno, uklizeno, odejdou a vrátí se, jak prosté, ještě mi řeknou, srovnala bys nám skříň, prostě Popelka zůstala doma, jen ten hrách mně nesmíchají/, vážíme si toho, že Tě to ještě baví tu něco dělat, ale víš, čím nás rozčiluješ? Tím, že my na Tobě vidíme, že máš pravdu, nemohla by sis odpustit, třeba jen to páni, to si zameju? Já hloupá totiž myju ráda, oni to vědí, oni mi to střádají, tak si navzájem děláme radost. Oni mně binec a já jim,když se vrátěj, vypálím ze dveří jako namydlenej blesk a za sebou slyším, jé,ona stihla i upéct, to si dáme. Kamarádky mladých jen skřípou zubama - oni své potomky tahají všude s sebou, jejich matky k nim ani nejdou, zatímco naši mladí si v pohodě vše oběhají bez dítěte a to dítě má doma - no i na Budulínka třeba jsem ochotná dělat lišku. Ne, dámy, dcera mě nepůjčuje, ani nepronajímá, už bylo x nabídek- jsem taky jen člověk. Co má plno známých a zájmů a musím říct, ani k jedněm mladým bych nešla bydlet, mně je doma samotné se sebou fakt dobře. Na otázku snachy - už jsi dlouho nebyla u moře, my jedem, nechceš jet s náma...jsem jen řekla...nezbláznila ses? Jen si jeďte. Nemám ani čas. Akorát bysme si mohly lézt na nervy. Nevážíš si volna nebo co? Hodně jsem odbočila. Teď je každá rada drahá. Kdyby se dopředu víc přemýšlelo. Proč třeba nezkusili zvát matku na víkendy? Nanečisto? Vzít ji na dovču?Taky nanečisto. Holt asi nezbude nic jiného, než...milá mami, mysleli jsme to dobře, ale dobře to nevidíme, soužití nám nikomu nesvědčí, rozhodli jsme se, že chceme zase bydlet sami. Nemáme pohodlí, soukromí, pohodu, klid, prostor pro svoje nápady, mrzí nás to, ale jiné řešení nevidíme. Ovšem pokud matka prodala svoje bydlení - tak to tedy budete muset čekat, až bude mít věk na důchoďák. To jste si zavařili. A babka vystrkuje růžky....na to jste měli kupu času, až byste měli děti z domu a museli si ji vzít, když už by nezvládala bydlet sama. Roupy má babka. To je to celé. To ona nechodí do práce nebo co?

Syda1949 24. 10. 2016 | 20:28

No vybruslit z této situace nebude snadné, ale pro klid všech nutné. Já osobně bych nebydlela ani s matkou a ani s jedním ze svých dětí. Představa přestěhovaného nábytku a rad co jak mám dělat... děkuji nechci.

Mata69 24. 10. 2016 | 18:54

JInak souhlasím - tedy předpokládám, že má maminka v domě svou místnost...Kuchyň a ostatní asi bude společné. No a maminka se "zabydlela"...vzala domácnost za svou a šéfuje tomu. Buď se budete cítit jako na návštěvě u maminky vy, nebo se bude cítit jako návštěva ona u vás. Asi by bylo opravdu lepší maminku odstěhovat někde přiměřeně poblíž. Můžete si s ní vážně promluvit, že je to váš dům, vaše domácnost a přestavovat nábytek ve vaší nepřítomnosti a bez vašeho vědomí, je prostě špatně a nepřijatelné. Ale obávám se, že bude spíše naštvaná a bude vás mít za nevděčnou dceru, když vám hlídá děti. Musíte si sama rozmyslet co chcete, jestli klid - tak si zajistěte jiné hlídání.

Mata69 24. 10. 2016 | 18:50

šiška: já bych řekla, že ještě do cca 50. let minulého století to bylo běžné...hlavně na vesnicích a tam, kde měli hospodářství. Staří žili na vejminku a mladí v domě a žili společně a na hospodářství se taky podíleli společně. Ono je potřeba k takovému soužití hodně tolerance a nezasahovat ani jeden druhému do soukromí.

šiška 24. 10. 2016 | 18:24

To jsou ty generační problémy. Miluji dceru i vnoučata ale bydlet s nimi ani omylem!Vždy jsem slýchávala, mladí mají být zvlášť a staří také, nikdy ne dohromady. No něco na tom zřejmě bude.

kočina 24. 10. 2016 | 17:23

helza: Přesně to jsem chtěla napsat. Maminka není nemohoucí, oběma vlastní domácnost prospěje a vzhledem k tomu, že babička "trvale" hlídá, myslím, že by ani neměl být problém přispět jí půlkou nájemného.

helza 24. 10. 2016 | 17:09
helza 24. 10. 2016 | 17:08

Budete muset mamince říct, že jste ji sice velice vděčni za pomoc, že ji máte moc rádi a děkujete za čas, s ní strávený, ale trvale s ní být prostě nedokážete. Chybí vám soukromí. Že dobře chápete, že aby se někde cítila jako doma, musí tam taky rozhodovat, ale když rozhoduje o čemkoliv ve vašem domě, pak už to není váš dům a zase vy se necítíte jako ve svém domě. A navrhnout ji, že z těchto důvodů ji seženete co nejdříve nějaké přiměřené a hlavně samostatné bydlení někde poblíž. Nevím, jak je vaše maminka stará, možná bude nakonec i ona takovému řešení ráda, bude mít své, bude si moct vodit přátedo svého a nic nebrání tomu, najít si i přítele. Koneckonců, můžete ji vypravit třeba do lázní, tam je nějaké to seznámení pravděpodobné.

lebahu 24. 10. 2016 | 16:57

Naprosto na rovinu říct, že ji máte ráda, ale "hospodyní" v této rodině jste vy, takže bude vaše rozodnutí ohledně chodu domácnosti respektovat (od papriky po nábytek ve "vaší" části domu). Totéž platí i o vměšování do čehokoliv jiného. Může říct svůj názor, ale rozhodující hlas prostě nemá. A pokud chce rozhodovat, musí se vrátit do svého domu, tam si může dělat třeba suchý vrby, tam jí zase do ničeho nebudete mluvit vy. Radši to rozetnout jednou pro vždy (i za cenu toho, že se přestěhuje zpět a bude chvíli trucovat) než plíživě nechat rozklížit vztahy v celé rodině. Ovšem pak si ale musíte najít paní na hlídání a veškeré další domácí práce, které pro vás matka dělá. Sice má jenom "poradní hlas", ale taky není ani chůva ani služka.

Přečtěte si také

Horoskopy

Pracovní prostředí je o něco lepší než minulý týden. Pilně na sobě dřete a plníte příkazy šéfa. Je…