Zdravotnická reforma přináší do stávajícího systému českého zdravotnictví řadu novinek. Jednou z těch hojně diskutovaných je možnost si od 1. června připlatit za výběr specialisty, který nás bude operovat nebo vyšetřovat.
Novinka v českém zdravotnictví – příplatek za konkrétního lékaře očima primáře MUDr. Petra Nováka
„Myšlenka příplatku za konkrétního chirurga vychází ze zahraniční praxe, kde například profesor, či lékař na pozici šéflékaře má i vyhrazený prostor na „privátní operace“. Tím jsou myšlena jak lůžka k dispozici, tak i předem daný čas na operačním sále a je domluven i systém platby mzdy zaměstnancům za tyto pacienty.
Je třeba zdůraznit, že se jedná vždy jen o plánované zákroky. Nemocnice je spokojena, protože nepřichází o pacienty, kteří by jinak odešli do privátního sektoru, spokojen je i personál a především je spokojen pacient. Operace v privátním režimu mají i svůj vlastní pořadník, takže odpadá případná spekulace na téma předbíhání v pořadí.
To, že tento systém může fungovat dlouhá léta ke spokojenosti všech zainteresovaných stran, dokazuje například praxe v sousedním Rakousku a Německu,“ říká na toto téma respektovaný oční lékař MUDr. Petr Novák, primář očního oddělení Nemocnice Na Homolce.
V České republice ovšem se zavedením oficiálních „ceníků“, od kterého si ministerstvo zdravotnictví slibuje především omezení korupce, většina nemocnic váhá. Podle MUDr. Petra Nováka je tato forma nadstandardu zatím doprovázena mnoha nejasnostmi: „Jako zásadní vidím konflikt v tom, že na stejném pracovišti má lékař pracovat v režimu „zdarma“ a „za příplatek“.
Chirurg se zdokonaluje praxí a každodenním tréninkem. Nemůže operovat jen komerční pacienty, důležité jsou pro něj komplikované případy, se kterými se setkává v běžném provozu. Proto je třeba stanovit pevná pravidla tohoto souběhu praxí.“
Ministerstvo zdravotnictví stanovilo horní hranice plateb, které musí nemocnice dodržovat – maximálně 15 000 Kč za operaci provedenou primářem či přednostou a 5 000 Kč, pokud ji provede jiný vybraný lékař. Oproti tomu využití takto získaných peněz od pacientů není nijak limitováno. Otázkou však zůstává např. právní vztah mezi pacientem a lékařem, kterého si zaplatí, eliminace rizika znevýhodnění neplatících pacientů na úkor platících, zajištění dalších členů týmu, který se na „placené“ operaci spolu s lékařem podílí apod.