„Jednoho jsem se zbavila a jiného nechci ani náhodou,“ tohle bývá častá věta žen, kterým se po padesátce rozpadl vztah.
Proč je děsí představa, že by se mohly znovu zamilovat a začínat znovu?
Radši se starat o pět psů než o jednoho chlapa, řekla maminka mého muže sousedovi, který se jí zeptal, jestli by to s ním nechtěla dát dohromady. Je zvyklá žít sama a neměnila by ani náhodou. Podobně je na tom moje dvaapadesátiletá kamarádka Lucie, která čtyři roky udržovala vztah na dálku, takže si zvykla na pohodlí samoty. Po rozchodu se zařekla, že už nikoho nechce. „Neumím si představit, že bych se o někoho zase starala, musela bych řešit, jestli si můžu pustit svůj oblíbený seriál, nebo kam pojedeme na dovolenou,“ přiznává. O tom, proč to tak je, a jestli to není chyba, jsem si povídala s koučkou a autorkou knihy Cesta zpátky k sobě Lucií Königovou. „Mimochodem, moje knížka řeší právě i to, že jsme se zapomněly v našich rolích (partnerských, rodičovských...), takže se bojíme, že zase ve vztahu nebudeme samy sebou a náš vztah nám vezme opět svobodu,“ říká Lucie.
ZN.: HLEDÁM PEČOVATELKU
Moji kamarádku i tchyni nejvíc děsilo, že se jim do života nastěhuje chlap, který nehne prstem a bude vyžadovat servis. Ostatně stejný model viděly ve své původní rodině a žily ho i s partnerem. „Určitě je plno mužů, i ve vyšším věku, kteří se chtějí starat i o ženu. Vzít ji na večeři, autem na výlet, připravit jí snídani... Každý z nás vidí kolem sebe a tvoří vztahy podle svého vnitřního přesvědčení, které posbíral za celý svůj život. Co jsme viděly v naší původní rodině, tak podobný model žijeme i v našich vztazích. Ale těch partnerských modelů existuje víc. Když naše vnitřní přesvědčení v sobě změníme, tak začneme tvořit jiné vztahy,“ říká odbornice na psychiku optimisticky. V zásadě platí pravidlo, že pokud se dokážu změnit já, jsem pak schopná mít i lepší vztah.
PAUZA NA NĚKOLIK LET
Některé ženy po celoživotním soužití s partnerem mají pocit, že tohle už vlastně zažívat nechtějí, že radši budou samy. Ale i tohle se může změnit. „U některých žen může jít jen o dočasný stav, případně takovou vztahovou pauzu, která může trvat i pár let. Dlouhá léta soužití s mužem v ženě mohla zanechat různá vztahová zranění a nedůvěru. Tudíž je vztahová pauza velmi přínosná a léčivá. Během ní se žena vrátí sama k sobě, začne se věnovat tomu, co jí chybělo, svému sebepoznání a podobně,“ říká koučka. Čas o samotě může fungovat jako léčba všech bolestí z minulosti, odpuštění, nalezení sama sebe i víry ve spokojený život. Prostě takové lázně pro tělo, duši i mysl. Až po nějaké době se ukáže, co vlastně doopravdy chcete. Jestli vztah na dálku, kamarádství s bonusem, klasický vztah, anebo si zvolíte singl jako svůj nový životní styl. Všechny varianty jsou v pořádku.
NOVĚ A JINAK
Psychologové a koučové mají jasno. Pauza mezi jednotlivými vztahy je nejen zdravá, ale vlastně i nutná. Zajímalo mě, jak dlouho by měla trvat. „Délka porozchodové regenerace je různá podle toho, jak to která žena cítí. Jak bolestný rozchod pro ni byl. Je to individuální, ale vnímám minimum tři až šest měsíců zůstat sama a uklidit si v sobě,“ říká Lucie. Podle ní je porozchodové doléčení vnitřních zranění důležité, abychom podobné věci nezažívaly v dalším vztahu. Abychom s sebou dál netáhly různé křivdy, bolesti a nedůvěru vůči mužům, jež vznikla z různých zklamání, která jsme zažívaly. Jedině tak máte totiž šanci, že váš další vztah bude lepší a nebudete opakovat chyby a mechanismy z předchozího.
JDE TO I BEZ NICH?
Přirozená potřeba člověka je žít v páru. Instinkt nám prostě velí najít si muže a strávit s ním život. Jenže my se čím dál častěji rozhodneme instinkt neposlechnout a jít si vlastní cestou. I když žiju ve vztahu vlastně od šestnácti let, jsem čím dál víc přesvědčená, že pro spokojený život není nutné mít partnera, se kterým budeme sdílet domácnost. „To je pravda, ale určitě většina z nás touží po příjemném sdílení se spřízněnou duší. Zažívat pocit přijetí, pochopení, lásky a souznění. Někdo si tyto své touhy naplní tím, že se obklopí kamarádkami, vnoučaty nebo čtyřnohým mazlíčkem, ale mnoho žen po čase zjistí, že tyto vztahové náhražky jim nevyhovují a otevřou se opět partnerské lásce, která je tady pro nás stále k dispozici, v každém věku,“ tvrdí Lucie.
VZKAZ ŽENÁM PO PADESÁTCE bez partnera
„Řiďte se tím, co cítíte, jak vás vede srdce. Podívejte se do svého nitra, jestli cítíte, že byste jednou ráda opět sdílela svou životní cestu s mužem. Forem partnerství může být mnoho. Mohou mít různé fáze. Může jít o partnera na víkendové výlety, návštěvy divadla, procházky přírodou. Nemusíte hned společně bydlet. Padesátka je krásná nová životní etapa. Čas, kdy se má žena již konečně věnovat i jenom sama sobě, ale i ve vztahu. Ujasnit si, co opravdu chce. Rozvíjet svoji podstatu, tvořit, tančit, radovat se a předávat své životní zkušenosti. Rozvíjet svoji vnitřní ženu a dát jí průchod v každém dni. A právě v tom ji báječně podpoří ten pravý muž po jejím boku. Pokud cítíte, že vaše srdce touží po vztahu, tak otevřete oči i své srdce, ať se můžete potkat. Každý máme na světě svoji spřízněnou duši.“