Objevila jsem v jeho věcech prstýnek. Ale já se chci rozejít

šiška: no soudíš podle sebe. Já jsem vdaná 14 let, s manželem jsme spolu začali bydlet asi dva měsíce před svatbou a předtím jsme spolu chodili necelý rok. A směle prohlašuji naše manželství za š´tastné a spokojené.
Pravda je, že nám táhlo na třicet, já byla rozvedená a tak nějak jsme věděli co od života chceme.

No myslím, když to mezi nimi skřípe už teď nebude to lepší ani v budoucnu, spíše se hádky budou stupňovat! Osobně bych si svatbu hodně rozmyslela. Takto na psí knížku by si to měl každý vyzkoušet aby lépe jeden druhého poznal a bylo by méně rozvodů. Já jsem s manželem neměla tu možnost bydlet s ním nějaký čas před svatbou a taky manželství stojí za prd i když v něm setrváváme kvůli majetku. Viděli jsme se než o víkendech kvůli vzdálenosti a vlastně jsem ho začala poznávat až po svatbě, začal se projevovat takový jaký ve skutečnosti je, čímž mně doslova ohromil v negativním slova smylu. To už ale bylo pozdě kvůli těhotenství.

No aby se nedivila, že prstýnek vůbec není pro ní!

Budu v hrubých rysech citovat starého dobrého Plzáka. Zhruba po roce vztahu by se pár měl rozhodnout, co se vztahem dál - ukončit fázi milenectví rozchodem nebo svatbou. Dohodnout si základní "životní" scénář - kdo bude dělat hlavní kariéru, kdo se bude víc starat o domácnost, kolik bude dětí, kdy, jak se bude trávit volný čas, jak nakládat s penězi.
Kdyby toto měli vyřešené dřív, než se "sestěhovali" - popisovaný problém by nebyl. Je zřejmé, že se sestěhovali kvůli možnosti souložit co nejčastěji. Hm, trochu málo pro společný život...
Po čtyřech letech ještě ani jeden nechtěl svatbu a děti? Vztah je vyčpělý, z fáze milenectví se neposunul do fáze "jedno jméno, jeden tým, jedna rodina" - no tak pryč od toho, stejně se ti dva rozejdou. Kdy dá slečna pánovi kopačky, je úplně fuk. Bolet to bude stejně. Pokud pán není hloupý, pochopí u stromečku sám, co se děje.

:-) slečna si o sobě nějak moc myslí. Prý "není pochyb" - to je hezké, že má takové sebevědomí, ale prstýnek může být pro někoho úplně jiného, a ani to nemusí být jiná milenka. Může být pro sestru, matku, tetu, nebo si ho u něj schoval kamarád, protože má doma taky takovou šmejdilku, co leze do všeho.

A nebo ten prstýnek není pro Tebe a ukončit to chce přítel.....................

To je opravdu těžká situace..no rozhodně bych u stromečku neříkala ano..bylo by trapné si to za pár dní pak rozmyslet. Je fajn, žes prstýnek našla, můžeš na to být aspoň připravená a rozmyslet si to.. Nic bych mu zatím neříkala..a počkej, až se to opravdu stane a pak si o tom prostě promluvte..že svatba vaše spory nevyřeší.. Pokud jsou vaše názory v těchto zásadních věcech opravdu tak odlišné, měli byste si o tom v klidu promluvit..i on musí vycítit, že by to nemělo budoucnost..