Od facky k domácímu násilí – intenzita se obvykle stupňuje
Samozřejmě, že lze první facku rozchodit – a možná i druhou a třetí – avšak je dobré si ujasnit, jakým směrem se pak ve svém životě a v partnerském vztahu vydáte. Pokud patří vaše domácnost mezi tzv. „italské“ a facky, urážky a možná i předměty poletují ovzduším v obou směrech, je opravdu pouze na vás, zda vám takový model soužití vyhovuje a učiní vás v životě spokojenou (a nejen vás, i vaše společné děti!).
Pokud „jižanský“ model soužití v žádném případě nevyhledáváte, pravděpodobně považujete fyzické násilí za vážný problém. A oprávněně! „Intenzita násilných incidentů se stupňuje a vede ke ztrátě schopnosti včas toto jednání zastavit a efektivně vyřešit narušený vztah,“ uvádí se kupříkladu na informačním webu Bílého kruhu bezpečí, který se různými formami domácího násilí zabývá. Je tedy velmi pravděpodobné, že čím déle budete setrvávat ve vztahu s prvky násilného chování, tím obtížněji budete podobné situace vyhodnocovat. Mnohem hůře se odchází po padesáti fackách než po té první či druhé.
Podívejte se na rozhovor o domácím násilí:
Pokračování 2 / 4
První facka a začátek stále se opakujícího scénáře
„Dohadovali jsme se snad hodinu, stále jsem si stála za svým názorem a nechtěla ustoupit – a najednou se to stalo. Dostala jsem facku, a ne malou. Nemohla jsem tomu uvěřit, nikdy předtím to neudělal! Byla jsem jako opařená a utekla jsem ven se psem. Když jsem se vrátila, tak se omlouval, prosil o odpuštění a plakal a sliboval modré z nebe…“ vypráví paní Eva, která je nyní již rozvedená.
První facku odpustila, věřila, že šlo o jednorázové selhání, muž prý byl tehdy unavený z práce, rozhádaný s nadřízeným a hladový. Eva s ním měla syna, a tak si řekla, že si vztah zaslouží ještě šanci. Po dalších dvou násilných incidentech, které následovaly s odstupem čtvrt roku, Eva odešla. Konflikty měly vždy velmi podobný scénář – násilí, omluvy, slzy, sliby a odpuštění – toho se po posledním incidentu její muž už nedočkal. Eva odešla relativně včas, později by to bylo mnohem těžší a šrámy na její duši i duši jejich syna by byly mnohem hlubší.
Markéta Žídková
16. dubna 2020
Pokračování 3 / 4
První rána jako test – podle jeho výsledku se bude vše odvíjet dál
To, jak se po prvním projevu násilí zachováme, to, jak následně zareagujeme, jaké to bude mít dopady, vyšle velmi srozumitelné signály, jak by vše mohlo dopadnout příště. Jakákoliv forma násilí do vztahu absolutně nepatří, žádná neshoda a rozdílnost názorů nedávají nikomu právo druhého fackovat, scénář však i tak píšou obě strany! Pokud jakýmkoliv způsobem násilí akceptujeme, chápeme či omlouváme, bude to tak druhá strana zkrátka vnímat a dle toho i jednat.
Pokračování 4 / 4
Tenká hranice mezi dvěma rozdílnými světy
Nicméně i odborníci říkají, že první facka nemusí být vždy známkou toho, že nás čeká život s násilníkem. Aby byl skutek domácím násilím, musí být naplněny tyto znaky: výskyt násilí, opakování a dlouhodobost a jasné a nezpochybnitelné rozdělení rolí, tedy že násilně se chová jedna osoba, druhá je obětí (domácí násilí je přesně definováno například ZDE). Hranice mezi domácím násilím a fackou coby jednorázovým selháním sebekontroly je však nesmírně tenká. Nicméně žádná forma násilí by se neměla přejít mlčením či omlouváním násilníka, pro něhož by to byl i na nevědomé rovině jasný vzkaz ve smyslu: „Odpustím ti vše, dělej si se mnou, co uznáš za vhodné.“
